Můžete klimatickou změnu zvrátit VY?Kurzgesagt

Jsme vůbec nejbohatší, nejpokročilejší a nejmocnější v lidské historii. Přesto se vůči klimatické změně cítíme bezmocní. Na první pohled se to zdá prosté. Skleníkové plyny uchovávají energii ze Slunce v naší atmosféře. To vede k teplejším zimám a drsnějším létům. Suchá místa budou sušší a deštivá místa deštivější. Mnohé ekosystémy zmizí a stoupající oceány pohltí pobřeží a města, která jsme na nich postavili.

Proč tomu prostě nezabráníme? No, je to komplikované. Veřejná debata o zastavení změny klimatu se často zaměřuje jen na pár aspektů jako na uhelné elektrárny, auta nebo krkající krávy. Řešení jsou pak často příliš zjednodušená: řady solárních panelů, ježdění do práce na kole, něco, něco, udržitelnost. A hodně se mluví o osobní odpovědnosti. Jak máte vy změnit svůj životní styl, abyste zabránili prudké klimatické změně, na což se podíváme společně v tomto videu.

Tohle je jedno z videí, které se vyplatí sledovat až do konce, protože abychom mohli diskutovat o reálných řešeních, musíme nejdřív porozumět problému. ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Moderní průmyslová společnost, jak jsme ji za posledních 150 let vybudovali, ze své podstaty ničí planetu. Vše, díky čemu je náš život jednodušší, bezpečnější a pohodlnější, zhoršuje situaci biosféry.

Jídlo, co jíme, ulice, kudy chodíme, oblečení, co nosíme, přístroje, co používáme, to, jak se přemisťujeme, a příjemné teploty, které kolem sebe uměle vytváříme. Většina lidí ví o závažných dopadech energie, hovězího, aut a letadel, ale o jiných velkých znečišťovatelích se skoro nemluví. Emise unikající ze skládek jsou tak vysoké jako emise všech tryskáčů ve vzduchu.

Vypouštíme více CO2 z našich domácností než ze všech aut dohromady. A emise vzniklé z výroby nového auta jsou rovnocenné postavení jen dvou metrů silnice. Takže je super, když přejdeme na elektrická auta, ale nic to nevyřeší, pokud budeme silnice stavět stejně. Napravit jednu část průmyslového systému nestačí. Každá z mnoha různých částí potřebuje řešení a některá z nich nejsou přímočará. Ale i když řešení známe, to, že existuje, neznamená, že jsme schopni ho zavést nebo to chceme.

Boj s prudkou klimatickou změnou má mnoho šedých zón, jedna z nejnápadnějších je propast mezi bohatými a chudými. EMISE VS. CHUDOBA Existuje jasné pojítko mezi prosperitou národa a jeho uhlíkovými emisemi. Jinak řečeno: bohatší lidé způsobují více emisí. Takže řešením klimatické změny je prostě to, aby se ti nejbohatší omezili ve svých rozhazovačných životních stylech, ne?

I když by to pomohlo, problém by to nevyřešilo, protože 63 % světových emisí pochází ze zemí s nízkými až středními příjmy. Tedy ze zemí, kde většina lidí nežije rozhazovačně, ale snaží se přinejhorším dostat z chudoby a přinejlepším dosáhnout pohodlného života. V současnosti bohužel přechod z chudoby do střední třídy nevyhnutelně vytváří emise. Žádat po rozvojových zemích, aby snížily emise, se zdá jako házení klacků pod nohy.

Je těžké tvrdit, že by určitý region měl chránit své pralesy a nakoupit solární panely místo pálení dřeva, když nedokáže poskytnout základní potřeby významné části populace. Ale omezit se není populární řešení, zvláště když něco takového žádají země, které zbohatly působením environmentálních škod v minulosti. Pro miliardy lidí představují emise pro ně osobně dobrou věc. Když na toto zapomínáme, máme tendenci navrhovat neproveditelná řešení.

Například beton. 8 % emisí CO2 pochází z betonářského průmyslu. Dobře, fajn, tak přestaňme používat beton, ne? Ale momentálně je beton levným a snadným způsobem, jak si lidé v rozvojových zemích můžou dovolit stavět bydlení. A takových příkladů je spousta. Ani bohaté země se na řešení klimatické změny neshodnou. Uhlí, plyn a ropa jako zdroje energie mizí jen pomalu kvůli vášnivým diskuzím o tom, co je má nahradit.

Občané jsou možná zásadně proti jaderné energii, ale také nechtějí větrné nebo solární elektrárny za domem. V zásadě tohle všechno můžeme překonat, ale jiné věci nevíme, jak vyřešit. Nejproblematičtější je jídlo. VYPOUŠTĚJ EMISE, NEBO ZEMŘI Brzy budeme potřebovat nasytit 10 miliard lidí a nevíme, jak to zvládnout bez vypouštění skleníkových plynů. Kvůli podstatě moderního potravinářství, které vyžaduje hnojiva, je nemožné vytvořit bezemisní potraviny.

Jen rýže ročně vypustí tolik metanu, jako jsou skoro veškeré emise letecké dopravy na světě. A co hůř, naše nejoblíbenější jídla vytvářejí nejvíc emisí. 57 % potravinářských emisí pochází ze živočišných produktů, ačkoliv tvoří jen 18 % světových kalorií a 37 % bílkovin. A s tím, jak lidé na světě bohatnou, žádají více masa.

Tradiční strava většiny kultur se zakládala primárně na rostlinné stravě a troše masa. Ale s růstem průmyslové masné produkce a zemědělství se z masa stala základní potravina. Běžná pochutina v rozvinutých zemích a symbol vysokého postavení a bohatství v rozvojových zemích. V dnešní době se 40 % obyvatelné půdy používá na nějaký druh masné produkce, což je velikost Severní i Jižní Ameriky.

To je půda, na které bychom jinak mohli nechat růst původní ekosystémy jako amazonské lesy, aby mohly z atmosféry vysávat uhlík, ale místo toho se většina používá na nakrmení zvířat. Dostupná řešení ale dokážou nazlobit obě strany politického spektra, bohaté i chudé. Maso je velmi citlivé téma a točí se kolem něj mnoho whataboutistických argumentů, třeba když se srovnává s nejhoršími zdroji emisí. Ve výsledku je to prosté.

Menší konzumace masa nezastaví klimatickou změnu, ale tu nezastavíme, pokud nebudeme konzumovat méně masa. To samé platí i o věcech, které nejsou nezbytné k přežití, ale nejspíš stejně nikam nezmizí. Třeba letecká nebo lodní nákladní doprava, těžba a výroba přístrojů, na kterých funguje YouTube. Co to tedy znamená? Musíme se vzdát způsobu našeho života a chudí ho nikdy nedosáhnou?

Nemůže nás zachránit nějaká technologie, abychom mohli dál řídit velká auta a jíst maso každý den? ŘEŠENÍ VS. VÝDAJE Tato technologie vlastně už funguje. Direct Air Capture stahuje oxid uhličitý ze vzduchu, který pak může být uložen do země nebo přetvořen v produkty. Proč ji tedy nevyužíváme v průmyslech po celém světě? Protože s aktuální technologií by to stálo asi 10 bilionů dolarů ročně, tedy polovinu HDP Spojených států.

Tyhle peníze je potřeba někde získat a momentálně je nikdo nenabízí. Hození výdajů na znečišťovatele, jako jsou ocelárny nebo uhelné elektrárny, by zdvojnásobilo cenu jejich produktů a tyto průmysly, které operují s velmi malým ziskovým rozpětím, by zkrachovaly. Zdá se logické, aby to platila vláda, ale státní zdroje jsou často napojené na pravý opak: dotování ropy a plynu. To se možná zdá nelogické, ale záměry jsou jasné.

Když držíte ceny za paliva uměle nízko, doprava a každodenní potřeby jsou uměle levné taky. To má zásadní společenský dopad na miliardy lidí po celém světě. To vytváří politické lobby a pobídky, které tento cyklus drží v běhu, a proto je tak těžké se fosilních paliv vzdát. Zato drahá řešení vzdáleného problému, třeba pohlcování uhlíku, se zdají, že můžou počkat, protože z nich nikdo nyní nemá užitek. Někteří si myslí, že jediná cesta ven z tohoto průšvihu je vzdát se kapitalismu, jiní zase, že trh by měl být ještě volnější bez zásahů, jako jsou dotace, někteří navrhují, že potřebujeme tzv.

nerůst a celkově se jako živočišný druh omezit. Ale věc se má tak, že se zatím žádnému politickému systému nedaří stát se doopravdy udržitelným a nikomu to nešlo ani v minulosti. Navíc nemáme dost času to vyřešit a podniknout mnoho experimentů. Musíme zavádět řešení už teď. Nejenom zastavit vypouštění všemožných skleníkových plynů, ale také začít omezovat množství CO2 ve vzduchu.

Nestačí jen upravit naše současné chování, musíme napravit chyby z minulosti. S každým promrhaným rokem se nebude možné vyhnout dalším extrémním změnám. Dobře, teď se zhluboka nadechněme. Prudká klimatická změna a náš svět jsou komplikované. A tady se na scénu vracíte vy, drahý diváku. MŮŽETE PROSÍM SPRAVIT KLIMA VY? V dnešní době se to podává tak, že jsme za klimatickou změnu zodpovědní všichni.

Že se každý má podílet na nápravě. Proč si nekoupíte nové elektrické auto? Místo plynového sporáku elektrický? Proč si nepořídíte do oken dvojitá skla, nepřestanete jíst maso a nevypnete světla? Přenášet zodpovědnost z největších znečišťovatelů na průměrného člověka, vás, je jednodušší než řešit problémy. Bonus navíc je, když řešení klimatické změny znamená prodat nový výrobek. Pokud na to nemáte čas nebo peníze, měli byste se cítit provinile. Je to efektivní poselství, protože je pravdivé.

Nejrychlejší způsob, jak snížit emise CO2, by byl, kdyby nejbohatší země na světě drasticky změnily životní styl a kdyby ty rozvojové nechtěly toho stylu dosáhnout. Upřednostnit klima před pohodlím a bohatstvím. Pokud jste schopní sledovat toto video, týká se to i vás. Ale zažili jsme globální experiment: během pandemie jsme zůstali doma, nepoužívali dopravu a konzumovali méně. A emise CO2 jsme za rok 2020 snížili jen o 7 %. Argument, aby klimatickou krizi řešili běžní lidé, ztroskotává, když si uvědomíme rozsah problému.

Osobní snaha snížit emise skleníkových plynů je fajn, ale je nicotná v systémovém kontextu globálních emisí. Myšlenku osobní uhlíkové stopy zpopularizovala ropná společnost BP v reklamní kampani v roce 2005. Nejspíš se jedná o jednu z nejúčinnějších a nejhrozivějších propagand, která doteď odvádí naši pozornost od skutečné povahy situace. Pokud byste odstranili 100 % svých emisí až do konce života, šlo by o jednu vteřinu emisí globálního energetického průmyslu.

Ani ta nejmotivovanější osoba nezmůže prakticky nic. Když dáme dohromady nebezpečí klimatické změny, množství emisí a nedostatek shody na tom, jak to řešit, zdá se to jako nepřekonatelný problém. Může to způsobit vyčerpání z rozhodování a omlouvání si vlastního kontraproduktivního chování. Sami jsme s tím dost dlouho bojovali, proto nám výroba tohoto videa tak trvala.

Takže co doopravdy můžete udělat? Existuje mnoho názorů a vedou se o nich vášnivé diskuze. Nevíme, kdo má pravdu, takže vám můžeme nabídnout jen náš pohled a názor. NÁZOROVÁ ČÁST: CO SKUTEČNĚ MŮŽETE UDĚLAT? Musíme o klimatické změně mluvit a přemýšlet jinak. Chce to všeobecný, systémový přístup, změnit základy moderních průmyslových společností. Jak už jsme dlouze vysvětlovali, s osobní odpovědností se to přehání.

Abychom dosáhli systémových změn v technologiích, politice a hospodářství, musíme ovlivnit lidi u moci. Politici musí vědět a silně pociťovat, že to lidi zajímá, že jejich úspěch závisí na vypořádání se s klimatickou změnou. Když jsou vlády a regionální politici neochotní měnit zákony, které ovlivní ty, co platí nejvíc daní a podporují kampaně, musíme místo nich zvolit lidi, kteří respektují vědu. Musíme je donutit, aby zaváděli nejefektivnější řešení klimatické změny.

Neztrácet čas tím, že budeme zakazovat plastová brčka, ale řešit to zásadní: potravinářství, dopravu a energie, ale nezapomínat ani na cementárny a stavebnictví. Když se průmyslová odvětví budou změnám bránit, ať už ze strachu ze ztráty zisku, nebo kvůli ochraně zaměstnanců, budeme potřebovat politiky, kteří změní zákony, podpoří nasazení existujících technologií a investují do inovací v oblastech, kde dobrá řešení ještě nemáme. Není důvod, proč by se ekonomické zájmy průmyslu neměly shodovat s potřebou maximálně snížit uhlíkové emise.

A pokud ani tak nebudou spolupracovat, tvrdé tresty nebo regulace je k tomu musí donutit, nebo zkrachují. Je nerealistické myslet si, že by tak rozsáhlá změna mohla být vynucena po celém světě dost rychle, protože spousta nízkoemisních technologií stále potřebuje hodně času a výzkumu, což znamená, že jsou drahé. Ale více firem bude vyrábět efektivnější systémy na pohlcování CO2, bezmasé alternativy, lepší baterie, náhrady za cement atd., pokud po nich bude růst poptávka.

A pokud jste majetní, můžete už sami do těchto technologií investovat, dokud jsou stále drahé. Tyto mechanismy budou do budoucna ceny snižovat. Tohle je to, co můžete dělat vy. Hlasovat ve volbách a hlasovat peněženkou. Proti sobě stojí mnoho protichůdných zájmů a složitých šedých zón.

Pokud se nám nakonec podaří dosáhnout nutné systémové změny, všem na ní něco nebude vyhovovat. Až když přijmeme to, že některá řešení na nás budou mít negativní dopad, můžeme mít upřímnou debatu a dosáhnout pokroku. Všichni budou trochu nespokojení a to je v pořádku. Víc toho udělat nemůžete. Můžete se s touto situací vypořádávat tím, že své priority dáte najevo svým chováním a skutky.

A mezitím můžete jíst méně masa, méně létat nebo si pořídit elektromobil. Ne kvůli pocitům viny nebo kvůli tomu, že si naivně myslíte, že sami zastavíte klimatickou změnu, ale abyste přispěli svou malou troškou do systémové změny, kterou potřebujeme. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz