Geometrie scényEvery Frame a Painting

Nejde o vytvareni zajimavych geometrickych obrazcu!
Ale reziser pomoci nich dokaze natocit lepsi sceny.
V modernich rozhovorech mame vetsinou stridajici se zabery na postavy. Misto abychom meli cely obrazek. Jakmile da nekdo najevo nejakou emoci, strih a detail na nej - coz je docela prostoduche.
Zminka o dverich je taky dulezita. Vsimnete si, jak je dnes casto velmi jednoduche poznat, ze nekdo za chvili vejde do mistnosti.

čo ja viem, mne to pripomenulo diel Southparku kde chalani napísali knihu, z ktorej všetci grcali a videli v nej hlbší význam, ale on tam žiadny nebol, proste to boli popísané nechutnosti z hláv deciek.

Tak když už se zaplatí tolik miliónů $ za to aby tam byl obličej nějakýho známýho herce, tak je jasný, že ho budou cpát při každý nejmenší příležitosti do close-upu.

"Kecačku" můžete udělat zajímavou dobrými rozhovory (Tarantino a jeho Royalsýr), pedantskou kompozicí (Kubrick nebo Ewansův Berandal) a nebo rozmístěním postav (Fincher a zde Kurosawa). Jsou to pičoviny, ale tyhle pičoviny dělají filmy zajimavé a nadčasové.

Překlad pro některé:
Jde o kompozici scény, kdy vidíme postavy, jak vzájemně koexistují a jak každá jinak reaguje na určitou situaci. V jeden moment vidíme inkriminující předmět a dva lidi, jak se na něj dívají s odlišnými emocemi - to je ten trojúhelník. Dvě postavy, které něco spojuje, stojí na jedné straně - další, která je konfrontuje stojí proti nim. Divák vidí vše na plátně. Což se zjevně autorovi velmi líbí (chválí to ve více videích). Já bych to asi neviděl tak jednoznačně, ale je pravda, že to v mnoha filmech funguje dobře. Divák by si z tohodle dílu měl asi odnést to, co říká i název kanálu: Každý záběr je svým způsobem obraz a režisér by měl přemýšlet o tom, jak jsou postavy popř. předměty na něm rozvrženy, jak vzájemně koexistují, jaké má každá z těchto postav emoce a jaká se nabízí konfrontace. Je to náročné v tom, že 99,9% diváků (včetně mě) si toho nevšimne a ani nás nenapadne o tom přemýšlet, ale v určitém podvědomí na nás pak ten záběr, ergo celý film, působí lépe.

Cowboy Bebop soundtrack!

Prostě nějakej chlápek si řek: "Hej co kdybych ten film natočil tak, že vždycky budu zabírat všechny osoby v místnosti místo toho abych střídavě zabíral jejich obličeje, pojdme to zkusit"
A o několik desítek let později nějakej random chlápek: "Vidíte ty trojúhelníky a čtverce? Mmmmm z toho mi trvdne. A tady další trojúhelníček mmm kdo je tvůj taťka no pojd k tatkovi. A tady koukejte vysloveně kouzlo. V místnosti sou dva lidi, pak jeden příjde a sou tu tři, geniální kompozice. Ale to není všechno, ted sou v místnosti tři a pak jeden odejde a neuvěříte co stane. Jo přesně tak, zůstanou tam dva. Masterpiece.

a co ked je to nahoda

Kdyby nás aspoň bylo 21, to bychom mohli vytvořit rovnostranný trojúhelník.
Dáš už pokoj s těmi trojúhelníky Pythagore! :D

Ale jinak mi přijde celkem jedno, jestli ve scéně bude řada, trojúhelník, čtverec nebo kosočtverec. To, co se mi zdá důležitější je, že kamera nelétá od jednoho obličeje ke druhému, ale bere to v širším záběru plynule všechno.
To jsem si z videa vzal já a určitě s tím souhlasím.
Myslím, že to tady někde bylo i s akčníma scénama Jackie Chana, které díky tomu vypadají uvěřitelněji a přehledněji, než většina produkce.

Trojúhelníky, čtverce, ... Vždyť si to cucá z prstu.