BioshockGirlfriend Reviews

Lidi se mě ptají, proč nehraju hry místo koukání na přítele. - Vždy odpovídám stejně: - Jak se opovažuješ? Důvodem, proč většinu her nehraju, není patriarchát, ani že to jsou fantazie pro muže. Napsala jsem na blog, proč nesnáším videohry. Protože zhmotňují mužské fantazie. Je to proto, že mi nejdou. Hraju.

Ale ne. A jéje, jak se tam dostanu? Přítel tomu říká videoherní gramotnost. A já jsem zhruba na úrovni druhé třídy. - Jakým tlačítkem ho praštím? Kostkou? - Kostkou? Na jaké konzoli to hraješ? Celý den můžu chytat motýly, ale když mi Zaklínač dá excelovou tabulku, vidím tohle a chci spinkat. JÁ Zvykneš si, už ten kód nevnímám. PŘÍTEL Vidím jen blondýnu, brunetu... Takže tohle nechávám na příteli a já si užívám příběh a tyhle zvuky: Jedna věc mi ale jde.

Míření a klikání. Takže počítačová FPSka mám v životopise. Ale ne na konzoli. Prostě to nezvládám. Když přišel čas natočit materiál pro dnešní epizodu, přítel mě přesvědčil, abych si zahrála jeho oblíbenou hru. Tohle není recenze toho, jaké je to žít s hráčem Bioshocku, ale recenze Bioshocku.

Tuto epizodu režíroval M. N. Shyamalan. Sledovala jsem přítele při zkoumání mnoha míst. Fantasy světa s příšerami. Fantasy světa s kapesními příšerami. A fantasy světa s hvězdnými příšerami. To cítili až na hoře blbců. Bioshock je ten nejkreativnější fantasy svět s příšerami, co jsem kdy viděla. V podstatě...

Ayn Randová a Walt Disney měli dítě, Andrew Ryana. Ten řekl: "Muž má právo na mléko své krávy." Vybudoval tajnou podvodní utopii jménem Rapture, kde nejlepší lidé mohli žít bez vlivu vlády a náboženství. Vše, i kyslík, tu bylo privatizováno. Chudí řvali: "Tohle je jak Total Recall!" Gangster Fontaine vytvořil drogu, která měnila genetický kód, a začal závody ve zbrojení superschopnostmi a povstání vrcholící občanskou válkou a kolapsem společnosti.

Pak tu spadnete s letadlem. "Jů, maják. Nebo město Gunganů. Nevadí. Ale ne! Disneyland plný nočních můr pro objektivistické fetky! Super!" Je to někdo nový? Nemělo to být děsivé. Jo, Bioshock je mistr v budování světa. Nejen kvůli koncepční genialitě. Je narativně i umělecky tak detailní, že v každém rohu, pohledu z okna nebo setkání s nepřítelem najdete nový kousíček skládačky.

Čím víc hledáte, tím logičtější ta skládačka Rapture je. Každá má otázka tu měla odpověď. Proč jim nedojde vzduch? Díky lesní čtvrti, která generuje kyslík. Paráda. Kde berou elektřinu? Z geotermální elektrárny napájené vulkanickými průduchy. Prima. Na co jsou tihle Velcí taťkové?

Pane... Ale ne. Já jsem tvůj velkej taťka. A pofoukám ti bebíčko. Možná je to proto, že Bioshock je jediná singleplayerová hra, co jsem dohrála. Shelby brečí. Ale Rapture mě do sebe zatáhlo jako žádný jiný svět. Nejvíc jsem tuhle iluzi kazila já sama.

Protože mi to nejde. Dostala jsem ho? Jejda! Je to přímočará koridorovka, střílečka s RPG prvky, ale na ty lekačky jsem nebyla připravená. Ne. Rozhodně ne. Tohle by mělo být označeno jako survival horor. Snažím se přežít? Ano. Jsem vyděšená?

Ano. I když jsem měla víc schopností než Jack-Jack a víc zbraní než John Wick, musela jsem k hraní sbírat odvahu. Prohrabávala jsem se odpadky a slyšela ženskou, co řve něco matoucího, třeba: "Ty nejsi má žena!" Tak jsem to nechala příteli a schovala se v koupelně. Dokážu cokoliv! Sledování přítele mě od hraní odrazuje, protože v porovnání se mnou je to videoherní baletka.

Ty ale válíš. Takže takhle má Bioshock vypadat. Nezahrávejte si s mým přítelem. Ne! Včely ne! Včely ne! Mé strategie byly: Blesk a rána. Pardon. Dřepění v koutě. A hacknutí úplně všeho. Bože můj!

Jak já tu minihru nesnáším! Co si jako mysleli? Víte, jak jsme udělali tu super hru se skvělým dějem a hratelností? A znáte tu hru, co jste hráli na střední? Pipe Dream? Tak my každé dvě minuty uděláme z Bioshocku Pipe Dream. Musí to být největší pitomost ve videoherní historii. Vím, že nemusíte hackovat, ale kdo by nechtěl tým létajících robotů? Jsou tak roztomilí! Miluju je! Malí čmeláčkoví robotíci. Helikoptérky, co pípají.

Stálo to za to. Mou nejoblíbenější části hraní jsou Velcí taťkové a Malé sestry. Koukejte, pane Bublinko. Andílek. Nikdy jsem neviděla tolik vynalézavosti v jednom herním mechanismu. Čau, blbe. Velcí taťkové jsou stavaři Rapture. To vysvětluje jejich vzhled a vrtáky. Existují jich různé druhy, takže každý boj vyžaduje jiný přístup. Když jsem viděla Malou sestru, ptala jsem se: Kdo je tvůj taťka, co dělá? Když všechny Malé sestry posbíráte, jsou taťkové osamělí a mně se chce plakat.

Nejlepší nepřátelé! Teď budu mluvit o ději, pokud jste Bioshock nehráli, zavřete si YouTuby. Tohle byste měli zažít sami a ne že vám to pokazí moje blbé video. V podstatě... Po příchodu do Rapture vám zavolá Atlas s nabídkou vzájemné pomoci. Ale všude se píše: "Kdo je Atlas?" Podezřelé. A Walt Disney – Andrew Ryan vás má za špióna a posílá na vás nepřátele. A Atlas řekne: "Dej si laskavě heroin." A jste taky fetka. Ale stojí to za to. Protože včely!

Když konečně potkáte Ayn Randovou – Ryana, tak říká: "Jsem tvůj otec." A vy: "Ne!" A on: "A jsou ti čtyři." A vy: "Vypadni!" "A jsi otrok. A 'laskavě' je spouštěč na ovládání mysli." A vy: "To dává smysl. Atlas to říkal a já pak zabil hodně lidí." Ryan: "Muž má na výběr, otrok poslouchá." Já nechci být otrok! Tohle je super zvrat! Nejlepší konec všech dob. Ale momentíček. Atlas je Fontaine! A hromadil ADAM, aby se z něj stal napůl Dr.

Manhattan a napůl vize od Scarecrowa. A vy si říkáte: "Panebože!" Ale stačí ho postříkat elektrickým gelem. A pokud jste zachránili ty děti, tak jdou do školy. Konec. Dokázala jsem to! První hra, co jsi sama zvládla dohrát. Hurá! Brečím. Rapture. Pod hladinou moře. Spliceři se mě snaží zabít.

Našla jsem EVE, tak ochutnejte mé včelky. Zachráním Malé sestry a zabiju Velké taťky.