V dnešním videu se Grade bude rozčilovat nad vlastní neschopností. Stejně jako v předchozím videu se i tentokrát zaměří na práci. Konkrétně na to, jak psychicky náročný může být telefonát do práce, ve kterém se šéfovi musíte omluvit, že jste onemocněli.
Tohle mi někdo vysvětlete. Vždycky, když volám šéfovi,
abych se mu omluvil, že jsem onemocněl
a nemůžu do práce, tak mám z nějakýho důvodu strach. I když si to nevymýšlím
a jsem opravdu nemocnej, mám alespoň malinko nahnáno. To je pěkná kravina. Proč mám strach
říct šéfovi pravdu?
Tak jako tak se bojím úplně zbytečně. Přece nepřijde ke mně domů,
aby mi strčil teploměr do zadku. A i kdyby přišel, tak je to fuk,
protože jak říkám, jsem opravdu nemocnej. Nechápu, proč nezvládnu
zavolat a říct: "Zdravím, šéfe. Dnes nepřijdu do práce,
jsem marod. Měj se." A mít klid.
To nejde. Vždycky jsem z toho vystrašenej. Před tím než zavolám,
musím se psychicky připravit, jako buddhističtí mnichové, co se bezdůvodně
řežou holema. Tohle mi zní mnohem líp
než ten posranej telefonát. Nevím, jestli to znáte taky, ale já jsem schopnej ležet v posteli
a přemýšlet, co řeknu...
slovo od slova. Hele, šéfe... promiň, ale... Hele, šéfe... omlouvám se,
ale dnes nepřijdu do práce... Kurva! Hele, šéfe.
Omlouvám se, ale dnes nepřijdu... Do prdele!
Co to kurva dělám? Je mi příšerně. Měl bych odpočívat. Ale místo toho ležím v posteli
se 40stupňovou teplotou. a procvičuju si scénář, protože jsem posranej z toho,
že musím šéfovi říct, že marodím. A to si ani nevymýšlím.
Co to se mnou kurva je? "HLAS" Podle mě je problém v tom,
že mu to musím říct po telefonu. Kdyby přišel ke mně domů
a viděl, jak vypadám, tak by ani v nejmenším nepochyboval,
že jsem nemocnej. Jenomže... já mu musím zavolat.
To znamená,
že uslyší jenom můj hlas. A samozřejmě nechci,
aby si myslel, že kecám. Chci, aby moc dobře věděl,
že trpím jako zvíře. Takže co udělám? Změním hlas. Změním hlas, aby bylo poznat,
že jsem nemocnej. Což znamená, že si akorát zacpu nos. "Oblouváb se šéfe,
ale debůžu do práce.
Jseb debocdej." A abyste věděli,
nechápu, proč to dělám, protože takhle zuboženě
jsem v životě nezněl. Ale dělám to pokaždé,
když jsem nemocnej a volám do práce. A stejně tak vy. Je úplně jedno, co jste zač. Každej žijící člověk
alespoň jednou v životě použil podobnej hlas.
ZDOKONALOVÁNÍ HLASU Seru na to. Když už si musím pohrát s hlasem, můžu k tomu přidat i tohle... popotahování. Tohle přece nemocní lidi dělají. Popotahují.
Takže v sobě probudím Charlieho Sheena a natáhnu toho do sebe co nejvíc. A k popotahování
přidám ještě tohle... Slyšeli jste to? Poslouchejte. Víte, co to je? Tímhle citoslovcem dávám najevo,
že se cítím mizerně. Poslouchejte.
Cítím se mizerně... Chápete? KÝCHNUTÍ Blbý na tom je,
že popotahování a... zvládnou úplně všichni. Dokonce i ti, co jsou zdraví.
Vždyť to nic není. Jenomže... to, co chci při telefonování udělat, je kýchnout si.
Víte, co lidi, kteří jsou zdraví
a chodí do práce nedělají? Nekýchají. Stačí, abych při telefonování
jen jednou kýchnul. Pak si můžu být jistej tím, že mýmu šéfovi je
naprosto jasný, že jsem nemocnej. Takže si musím kýchnout. Poslouchejte, plíce!
Teď na vás spolíhám jako nikdy předtím. Ukažte mi, co ve vás je. Kýchněte! No tak, plíce. Kýchněte! Vy zkurvený zrádci! Hned jak mi bude líp, napochoduju do trafiky a koupím si dva kartony cigaret.
Naserte si, plíce! Tohohle budete litovat,
vy zasraný... Ano! Když se mi nakonec podaří kýchnout, je to ten nejlepší pocit ze všech. Je to lepší než povýšení. Když kýchnete, říkáte si: "Vídíš to, šéfe?
Říkal jsem ti, že jsem nemocnej. Nikdy jsem ti nekecal." ZÁVĚR A po kýchnutí se můžu uklidnit, protože je mi jasný,
že šéf nepochybuje o tom, že nejsem schopen jít do práce. Tomu říkám povedenej telefonát.
A je hotovo. Konečně se můžu přestat stresovat
a užít si zbytek dne.
NomitPublikováno: 9 let
