Slaměný most

Most Q’eswachaka je
poslední ručně pletený most. Bohové nám řekli,
že máme most každý rok obnovovat, aby vypadal jako blyštivé zlato. Tento most existuje už od dob Inků. Především proto jsme na něj hrdí. POSLEDNÍ RUČNĚ PLETENÝ MOST Jmenuji se Eleuterio Callo Tapia
a vedu ostatní. Já jsem Victoriano Arizapana
a jsem stavební inženýr.

Jsme dva hlavní stavitelé. Já jsem na této straně
a na druhé to řídí pan Victoriano. Celý most je z přírodnin.
Nepoužíváme nýty, cement ani žádné stroje. Vše taháme a spřádáme holýma rukama. Děláme to každoročně,
vždy druhý týden v červnu. Most tvoří čtyři silné provazy
a provazové zábradlí. Je dlouhý 38 metrů.

Každý z účastníků
přinese 40 loktů provazu. Každý ví, že je to nutné,
aby mohl být most postaven. Ke stavbě používáme slámu. Nejdříve ji nasekáme, vysušíme
a poté ji zjemňujeme kamenem. Poté ji za pomoci vody začneme splétat. Následně na cestě začneme
splétat jednotlivé provazy. Musíme učinit oběť
a poprosit bohy o požehnání. Musíme před stavbou
něco obětovat zemi.

Jinak se může stát cokoliv. Nové silné provazy nejprve
přetáhneme přes starý most. Potom ho odvážeme. Poté začneme provazy natahovat. Křičíme: "Tahejte, tahejte, tahejte!" Po provazech následně přelezu. Ano, je to nebezpečné.
Lidi to děsí. Ale já nejsem nervózní.

Kdybych byl, spadl bych do řeky. Nakonec začneme provazy svazovat. Kousek po kousku postupujeme,
až se setkáme uprostřed. Dokončili jsme náš most. Náš nový most vždy
oslavíme tancem a zpěvem. Až tak nadšení z něj jsme. Tento most miluji a jsem hrdý
a šťastný, že byl obnoven. Dělám to už asi 40 let.

Dělal to můj děda, dělal to i můj otec a já dodnes následuji v jejich šlépějích. Tuto tradici zachováme navěky. Toto je můj vnuk, také ho naučím,
jak se náš most vyrábí. Na ten most jsme všichni hrdí. Ať žije.
Snad vydrží navždy. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz