Slepý horolezecGreat Big Story

Když lidé říkají, že šplhají kvůli výhledu, podle mě jim nedochází, co je skutečně důležité. Vrchol vlastně není až tak důležitý. Pro mě je nejdůležitější ten pohyb. Jsem Erik Weihenmayer a jsem první slepý člověk, který zdolal nejvyšší vrcholy na všech kontinentech. LEZENÍ V TEMNOTĚ Když mi bylo asi pět let, diagnostikovali mi velmi vzácnou nemoc retinoschisis.

Zaútočila mi na sítnici a vlastně ji rozervala. Když jsem oslepl, byla to zvláštní úleva v tom, že to nejhorší se mi už stalo a o nic víc nepřijdu. Našel jsem skupinu lidí, která slepé děti brala na lezení po skalách a to bylo něco pro mě. Bylo to velké dobrodružství. Myslel jsem, že to jako slepý nezažiju. Pro tenhle výlez jich potřebuješ 14.

Právě je počítám. Když se vydám na skálu, cítím, že jsem ve svém živlu. To, co se lidé naučili dělat očima, já dělám rukama. Když se jistím karabinou, dotýkám se jí a zjišťuju, zda je správně dovřená, aby mě při pádu udržela. Nemohu se podívat nad sebe, hledat úchyty a plánovat si cestu. Vidím jen tam, kam dosáhnu.

Je to neuvěřitelně vzrušující. Někdy slyšíte ta auta hluboko pod vašima nohama. Miluji ten zvuk prázdnoty. Mnoho ruchů zmizí a vy se soustředíte jen na ten další úchyt. Je to silně meditativní. Je to jakýsi duševní sport. Tady to miluju.

Tady je to nejlepší. Cítíš tu prázdnotu pod sebou? Ano, hlavně když projíždějí ty kamióny, jejichž ozvěny se rozléhají po celém kaňonu. Vydáme se na vrchol? Jdeme na to! Je to tudy, že? Být slepým horolezecem je těžké a musíte se připravit na velké utrpení. Slepota je něco, co jsem nemohl ovlivnit.

Jako každou nepřízeň osudu bychom to měli využít jako katalyzátor, který nás posune dál. Je třeba změnit špatné v něco dobrého. Myslím, že bychom se tím měli řídit všichni. Překlad: Mithril www.videacesky.cz