HitRecord on TV - Epizoda 1

Nahráváme? Rádi bychom vás upozornili, abyste si zapnuli vaše nahrávací zařízení. Děkujeme. Překlad: Brousitch www.videacesky.cz A teď... pan Joseph Gordon-Levitt. Dámy a pánové! Vítejte u úplně první epizody našeho pořadu...

HitRecord on TV! Děkuji! Mockrát děkuji! Tedy... Předpokládám, že vy u televize jste asi nikdy o HitRecordu neslyšeli. Takže vás zasvětím. Bylo to v roce 2005, kdy jsem založil společnost HitRecord se svým bráchou Danem. Jeho ponožku s Kermitem mám nalevo a jeho růžovou Chuckovskou napravo. V roce 2010 jsme spustili něco, čemu říkáme: Otevřeně kolaborativní produkční společnost.

"Otevřeně" znamená, že může přispět kdokoliv. "Kolaborativní" znamená, že používáme ke spolupráci internet. A "produkční společnost", to je prostě to, co děláme. Naše krátkometrážní filmy se promítaly na Sundance a dalších festivalech, vydali jsme knihy, nahrávky, vyrazili jsme na turné. Všechno ale vedlo k tomuhle. Teď můžeme začít nahrávat v televizi. Všechno, co tady uvidíte, je vytvořeno kolaborativně komunitou statisíců umělců z celého světa.

Každá epizoda se bude točit okolo jednoho motivu. A když je tohle naše první epizoda, náš dnešní pořad se bude týkat čísla jedna. Numero uno. Šampión. Pokusné morče. Koupit si los v jednotě a se šancí jedna ku milionu zjednat nápravu svého nudného života. Říká se, že jednička je nejosamělejší číslo, ale jeden přispěvatel s přezdívkou J-Belt napsal tohle: "Každý, kdo si myslí, že je jednička nejosamělejší číslo, nikdy nebyl třetí kolo u vozu."

Tři je prý nejosamělejší číslo. Jeden je v pohodě, dva jsou společnost, tři stojí za prd. Číslo jedna může znamenat jednotu. Všichni za jednoho, jeden za všechny. Klidně se zeptejte mnicha nebo kvantového fyzika, řeknou vám ale to samé. Všichni, všechno, všude jsou jedno. Jsme jedni!

Číslo jedna vám taky nechá vzpomenout na vaše poprvé. Všechno je jednou poprvé a nikdy nedostanete druhou šanci udělat první dojem. Pamatujete si vaše poprvé? A teď myslím úplně cokoliv. Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé... Prvně... Poprvé... Bylo to poprvé. Moje dcerka poprvé objala svého bratříčka.

Když jsem byla prvně v americkém obchoďáku. Bylo to tam obrovské. Prvně to bylo celkem děsivé. Poprvé, co se mě syn zeptal: "Tati, to je tvoje hudba?" Poprvé... ...co mi holka řekla, že mě miluje. Hrozně se ztrapnil. A potom začal takhle tancovat.

A říká: "Tati, moc se mi tvoje hudba líbí." Byla to vážně zábava. Udělala bych to znovu. Tahle mladá dáma si říká Roswell Gray a napsala skutečný příběh o tom, jak poprvé viděla hvězdy. Obvykle brouzdám HitRecordem kvůli inspiraci a zahlédla jsem tam kolaboraci pro nováčky. Jaké to bylo vidět svůj příběh zadaptovaný do krátkého filmu? Je to úžasný.

Jen co jsem to viděla, volala jsem mámě a tátovi, abych jim řekla, co se stalo. Máma pištěla asi půl hodiny. Pak se konečně dostala k tomu, aby to řekla tátovi, a jen matně jsem ho slyšela říkat: "Kdo je kurva Joseph Gordon-Levitt?" K povídce od Roswell Gray nám přišlo několik voice-overů. Vybral jsem jeden ze Skotska. Herce Elle Fanningovou a Jamese Patricka Stuarta jsme natočili před zeleným pozadím, hromada kreslířů se pak postarala o okolní prostředí.

Hudebnící pak nahráli hudbu. A teď vám, dámy a pánové, s radostí představuji první krátký film série. Sledujte. PRVNÍ VEČERNÍ HVĚZDY OD 1 440 PŘISPĚVATELŮ Když mi bylo šestnáct, poprvé jsem viděla Mléčnou dráhu. Bylo mi šest měsíců, když mi diagnostikovali retinis pigmentosa. Mám štěstí, ten typ, kterým trpím, není tak krutý nebo zničující.

Nedokážu ale vidět v noci. Moje periferní vidění se pomalu zužuje do malinkaté dírky. A moje binokulární vidění se postupně zplošťuje do ničeho. S bratrancem... jsme přespávali na korbě náklaďáku a sledovali meteorické roje. David se koukal, já zírala na černou oblohu, zkoumala sedm jasných bodů, které jsem mohla vidět, a přemýšlela, jaké to musí být. Pak tu byl můj táta.

Můj otec si objednal ruské brýle pro noční vidění z katalogu vojenského výprodeje. Chtěl prý v noci sledovat postřikovače, aby se ujistil, že se neucpávají sutí a vodou. Také ale věděl, jaký dar to pro mě bude. Pak balíček přišel. Celý den jsem strávila čtením návodu a čekala, až přijde noc. Potom slunce konečně zapadlo. Táta vypnul světlo na dvorku a vyšli jsme ven. Nasadila jsem si brýle a podívala se na oblohu.

Byl to osobní zázrak. Kam až jsem dohlédla se přede mnou rozprostíralo nekonečné množství zářících hvězd. Některé byly tak blízko u sebe, že tvořily v inkoustové tmě víry světel. Jen jsem se dívala. Lidé mi popisovali hvězdy celý život. Zjistila jsem, že každý řekne něco trochu jiného, protože je vidí svým způsobem. Nic z toho ale nemohlo překonat třpytící se klenbu té noční oblohy.

Pořád jsem ale neviděla všechno. I s pomocí nočního vidění pořád existovaly hvězdy, které byly příliš slabé, abych je mohla vidět. Všechno navíc zahalovala ta zelená barva. Bylo to ale jedno. Nemohla jsem vůbec dýchat v objetí Mléčné dráhy, o které jsem donedávna jen musela věřit, že tam je. Můj táta mi dal to, co hodní tátové dětem vždy slibují. Přivedl mě ke hvězdám. ZA CHVÍLI JSME ZPĚT Nahráváme?

Vítejte zpět. Dnešní pořad se týká čísla jedna. Mluvil jsem se svým kamarádem dokumentaristou Davisem Guggenheimem o čísle jedna a on se zmínil o lesech Pando. Jde o lesy v Utahu se 40 000 stromy, které jsou propojeny jediným kořenovým systémem. Všechny mají stejnou DNA a vědci jim říkají "jeden živoucí organismus".

JEDEN ŽIVOUCÍ ORGANISMUS OD 506 PŘISPĚVATELŮ Přišlo mi to fascinující, takže jsem založil kolaboraci. Mám požadavek. Slyšeli jste někdo o lesu Pando? Co o tom víte? Před 80 000 lety se les Pando skládal pouze z jediného stromu. Naši předci tímhle místem migrovali z Afriky. Původní strom vytvořil rozšiřující se kořenový systém. Z něho vyrašily nové odnože a z těch se staly nové stromy.

Pando je také známý pod jménem "Roztřesený obr". Prý si šeptají. Všechno to znělo docela hezky. Pár lidí tam dokonce jelo a něco natočili. Jsme v lese Pando. Johnny má svůj dobrodružnej klobouk. To si piš, že mám. Pak se ale objevil příspěvek od chlápka jménem "saintmaker". Ve Spojených státech existuje větší živoucí organismus.

Václavka. Jde o obrovskou houbu, která zabírá 2200 akrů Malheurského národního parku v Oregonu. Začalo to jako jedna spóra, která se šířila a šířila. Teď zabíjí všechny okolní stromy. Václavka musí zabíjet, aby sama přežila. Tahle Václavka je takovým zlým dvojčetem lesa Pando. Samozřejmě jsme o tom museli zjistit víc. V srpnu jsem jel do Malheurského lesa, na místo nazvané "Obří houba".

Roste povětšinou pod zemí a požírá okolí z pod povrchu. Pohlcuje všechno. Jsou to parazité. Nechává za sebou obrovské masy mrtvých stromů. Každý strom v lese Pando a každá houba Václavka jsou geneticky identičtí. My lidé nejsme propojeni žádným systémem kořenů, ale... každý člen lidské rasy je geneticky identický z 99,9 %.

Když jsme tedy skoro jako jeden živoucí organismus, otázkou asi je, jaký přesně. Život vysávající houby, nebo v harmonii žijící stromy? Já odpověď neznám, jen se ptám. Teď je čas na animák! Vytvořený jednou z nejjasnějších hvězd HitRecordu. Dámy a pánové, anonymní virtuos wirrow. Pardon... Ahoj, Joe.

Takže, wirrowe, pověz nám, jak tě to napadlo? Motiv čísla jedna mi vnuknul nápad pro soudržnost. Přemýšlel jsem nad různě rozdělenými lidmi, kteří se musí spojit v jednoho, aby porazili společného protivníka. Okamžitě mě napadli hudebníci. A jakého společného protivníka mají, než ticho? To zní dobře. Jsi připraven předvést to světu? Joe, stoprocentně nejsem.

Dámy a pánové, tady je "Jedna píseň". JEDNA PÍSEŇ OD 564 PŘISPĚVATELŮ Před mnoha písněmi se Hudba zrodila do Ticha, aby zaplnila vesmír písněmi. Ticho se ale rozčílilo, že byl narušen jeho spánek, a zapřísahlo se, že pohltí všechny melodie, co hudba stvoří. Hudba tedy létala ze země k zemi a žehnala obyvatelům svým darem, aby se jednoho dne mohli spojit a zažehnat hrozbu Ticha.

Přátelé a hudebníci, ten den právě nadešel! Já, duše hudby, jsem vás svolala, abyste se sjednotili a porazili Ticho jednou provždy. Nechte to na nás Trolech. Vyvoláme Pogo monstrum, který mu vrazí jednu do čumáku. Jak primitivní. Navíc je moc silné a jednu vám vrátí. Nechte nás, Princezny, vyvolat Cukrátkové monstrum, které ho zasype pozlátky.

A to pomůže jak? Váš vyrobenej útok bude navíc moc předvídatelnej. My Pochmurňáci musíme vyvolat chladný mrak temnoty a zasypat tu nestvůru střepy trudomyslnosti. To bude fungovat chvíli a pak se zase probere. Nechte to na Inženýrech. Náš vyspělý robot ho přistihne nepřipravené a zasype střelami super-výbušných laserů. Robot, co střílí lasery?

Jak komerční, to nikdy nebude fungovat. Ticho sám neporazí nikdo z vás. Musíte spojit všechny vaše talenty, abyste složili Jednu píseň! To jako čekáte, že se zpronevěřím ryzosti vlastní hudby? Pouze s Jednou písní uspějete. Běžte se teď připravit... A jéje, už je tady. Hodně štěstí. Dobře, tak co teď? Lidi, asi mám plán.

Použijeme sladké a předvídatelné tóny, abychom ho nalákali a ubezpečili. Naše vyspělé lasery budou padat na jeho hlavu, omráčí ho, zmatou ho a naplní obavami. Když se teď bojí a je zmatenej, náš zasmušilej mrak ho uvrhne do depky. Naše Pogo monstrum pak na to vlítne, jen koukejte na jeho planoucí pěst zuřivosti. Lidi, my to zvládli. Od té doby se mohla hudba svobodně šířit od zemi k zemi. I Ticho našlo svoje místo mezi notami. A přesto, že šli Trolové, Pochmurňáci, Inženýři a Princezny vlastními cestami zpívat vlastní písně, každý si je navždy pamatoval pro jejich legendární vítězství.

Spojeni duchem hudby společně hráli jako jeden. Zasraný zaprodanci. Co pro tebe znamená, když řeknu "číslo jedna"? Jít na malou. Dobře. A co dál? Můj první polibek byl ten nejvíc romantický moment, jaký si dokážete představit. Voda se třpytila, pošťuchovali jsme se v písku.

Obrátila jsem se na něj a netrefila se. - Netrefila ses? - Políbila jsem ho mezi pusu a nos. - Bylo to hrozný. - Mám rád polibky mezi pusu a nos. Co se dělo pak? Jsi s ním pořád v kontaktu? - Ano, jsme manželé. - Cože?! - Ten polibek se udál před osmi lety. - Zatleskáme jí, co vy na to? ZA CHVÍLI JSME ZPĚT Děkuji, dámy a pánové.

Dnes pro vás máme ještě jednu věc. Říkají, že jedna je nejosamělejší číslo. Víte, kdo je nejvíc osamělý? Skladatelé. "Osamoceni, tací už jsme." Zadal jsem tedy požadavek. Mám nápad pro píseň do epizody o osamělosti. Skladatelé, tohle je pro vás. Chci, aby se píseň jmenovala: "Nejsi jediný." Spousta lidí napsala různé verze této písně a my vzali kousky několika příspěvků a zkombinovali je.

Dva přispěvatelé jsou tu dnes s námi. Dámy a pánové, přivítejte WunderBoye a JerzyJung. Rád vás vidím. Kámo, vypadáš dobře. Oba. Jen se na sebe koukněte. WunderBoy napsal hudbu, kterou jsme použili pro refrén písně. Nechtěl jsem, aby to bylo smutné a ponuré, ale spíš to gradovalo k takové oslavě jednotlivce. Jako první mě tedy napadla tahle veselá a skotačivá věc. JerzyJung napsala melodii, kterou jsme použili ke slokám. Seděla jsem doma a přemýšlela nad tím, jak vlastně samota zní.

V akordech a melodii jsem tak chtěla vyjádřit tu bolest osamělosti, ale i krásu a naději. Já napsal text, který pasoval k jejich hudbě, a celou píseň jsme zahráli živě. Ale než jsme se dostali k prvnímu refrénu, dávno už jsme nezpívali sami. NEJSI JEDINÝ OD 934 PŘISPĚVATELŮ Tak tu nahlas zpívám. Jste tam někdo? Neslyším vůbec nic, asi se nikdo neodvažuje. Tak zpívám o trochu hlasitěji, než jsem zpíval předtím. Telefon ale pořád nevyzvání, na dveře nikdo neklepe.

Ale jakmilu zavřu oči a už nic nevidím, ty mi začneš zpívat. Nejsi jediný. Nejsi jediný, nejsi jediná. Nejsi jediný, nejsi jediná. Když se rozhodnu mluvit, říkám správná slova? Nepletu jedno přes druhé? Slyšeli jste, co jsem se snažila říct? Poslouchej pozorně a dej mi vědět, že víš, jaké to je.

Říkám totiž pravdu, ale nevím, jestli je to tak správně. Můžeš ukončit ty pochyby, které sídlí na zevnějšku i uvnitř? Pověz mi ještě jednou. Nejsi jediná. Nejsi jediný, nejsi jediná. Nejsi jediný, nejsi jediná. A jestli osamocení jsme už takoví, tak stejně to chodí i u mě. Tak poslouchej a uvidíš, že nejsi jediný.

Nejsi jediný, nejsi jediná. Nejsi jediný, nejsi jediná. ZA CHVÍLI JSME ZPĚT Dámy a pánové, tím končí epizoda číslo jedna. Tak opravdu je všechno poprvé. Začátky jsou vždy nejtěžší. Přijít a říct "ahoj".

Jak začnete mluvit, už to jde samo. Nebo si sednout před tu prázdnou stránku. Jak začnete psát, je toho spousta, co říct. Nebo klouzat prstem po tom červeném tlačítku "nahrávat", než ho v ten pravý okamžik stisknete a potom víte, že tohle je jenom začátek. Uvidíme se příště. Znova díky. Překlad: Brousitch www.videacesky.cz