Jedenáctileté dostaveníčko Morgana a Destiny: Zeppelinova zoo

Jedenáctileté dostaveníčko
Morgana a Destiny: Zeppelinova zoo. Byl leskloskvoucí otočzem
se zářnivou kobaltovitou modrohou. Ve vzhůřinách mezi velkými čmoudy
fofrovala skrz geoplyn Zeppelinova zoo. Byla to balónovitá archa,
nebeské safari a tentýžní otočzem vedleběhem také
dostaveníčkárnou pro našeho muže Morgana M. Morgensena
a jeho láskámošku Destiny. Dvášnivci se procourávali
mezi šmodrchy žvířečistva.

Jejich koukadla zřela
uzamřížované cvrlikáčky, vnádržované ploutvory,
zavěznicované primáty. Destiny popobizovala popotahance,
pamlskovala protáhlokrky a unášela se u škraboškovaných
vzácnodvědů, zatímco bambusovali. Uskrýšovaná v Destinině tlapkouzdru,
Madam Klubkožíšek, Destinin rozhýčkovovaný vrníček,
vykukla zbrašnyven a poté se bezaujatě zatulila zpětně. Láskámoši sebe vblížili
k vzácnodvědímu sladkostánku, kde kostýmovaný za bíločerného vzácnodvěda,
stál pokrmpingl, tváře se citrusově jako vždy.

Duo se začalo zachutnávat
do zrůžovělých olízátek. Destiny obžvykovaje sexyfrágně svoji cukrtyčku,
zanechala Morgana u vyškubnutí. Tak nadrženovitý byl, že přemrknul
vplíživý přívchod Lionela, Destinina před-současného láskámoše
a obeznámého nadlézavého svůdnitele. Morgan slinopolknul při vidění tohoto
obšťastňovatele, toho svalovitého srdcolamače. Jaký to bezstydatý darebník. Z obzírání ho vyšokovalo až: "Jé!"


vykoulené Destiny. Madam Klubkožíšek se odobjevila. Odprchla z útulkovitých vnitřností
Destinina tlapkouzdra a vydala se na pré. "Jaká to tragédní škodálost!" "Který nad-humanita, který alfarytíř
znovulezne moji nepostojnou čepýřničku?" Oknírkatí ctitelé si mžourně
uzamkli koukadla posunkuje dvojboj. Soupeřní darebníci naháněli
rozkočičku všude nemožně. Lionel spěthlav pádil, zatímco Morgan plíživ čičíhal.
Po úlistivém vrníčkovi však nebylo ani pamětihodnosti. Bezšťastný Morgan sežuchnul zpoklesle
na dlouhý trojosobodržák stranou pokrmpingla, jež byl návrhnou zrovna na pracpauze.


Mužník blajznil oštěpnou stravětvičku, myšpíz napíchnutých hryzavců s vyzděšenými očky
a smrtoztuhlými kadeřemi koncásků. Morgan houpacovsítnil svoji hlávku do osobotlapek
a vypustil dlouhý tok vzduchu ze svého hlavotvoru. "Sleduji, že váš úlistivý vrníček
obkámošil vrňáka," vyznámil pokrmpingl s koncáskem mezitřepetím se
jeho citrusovými rty. Vskutečně, ve velkohřívnatého vrňáka
mřížnici, byla Madam Klubkožíšek. Rozkošnicky stulená pod vrňákovou enormopackou
a radostí se sebou na max. Jak se chtěl Morgan zrychle přivrátit k mřížnici
za svým svoboduzujícím skutkem, vyobjevil se Lionel dueluchtiv.

Bezstydnatě odroloval ctitel
své rukryty rvačkoledujíce. "Zmohoucněte
mého chudinkého vrníčka!" Bimbam odbimbil a z ležérovny
se dvázem stala duelovitá bolejáma. Začátečniny třeskupleskaly,
dloubodaly, úprkřepčily, bumbácovaly, údolomily a slabinošťouchaly
hrdobojně v jejich duelním tanci. Přesvalněn byl Morgan
zrychle upodlažen. Příležitostný Lionel odkročil,
zamířiv se na svůj velkožuch.

Stejnochvilně na morganověstraňležící pokrmpanda
mrsknil svoji hnustyčku do Lionelovy boledráhy. V mezivraždícím zavrávoru Lionel usklouznul po labužléčce
a odeslal myškousky plachtně do vrňákovy mřížnice. Vzhůrunohý Lionel holčičně vypištěl
a poté dožuchnul. Mžitkáčata procvrlikávala
kružnivě dokola jeho hlavopřídě. Morgan se zbušeně nastavil. Letmohledem výzvědnul, že velkohřívnatý džunglev
teď odklonně hamá katapultní pahnusek. Vrnička byla bezstřehá. Morgan se hlubinně nabafal
a oddal si dodvahy.

Zamotýlkovaná Destiny řasotřepala,
jak její pravý alfarytíř vmihotával mřížnici. Náš statečník se naplížil do brlohrůzy
a poduškovitě pošpičkovával mazlíčkovstříc. Natlapal Madam Klubkožíšek do svých hornětin
a zrychle zacílil k výkroku. Stále nazemněný ničemný haneba Lionel však zalvolal,
odklonivše džungleva od své strávnady a zacílivše svá kočkovitá koukadla
na našeho Morgana. Morgan úprkal bezpečovstříc super normální rychlovostí,
jak mu rozvrčený vrčák ňafaje po jeho koncetinách. Destiny si zaskryla svá koukadla osobotlapkou,
příliš bříškolekaná tou pohledanou. Divočinně se Morgan odpružnil,
udělal saltomelec a dospadnul bezrizičně s Madam Klubkožíšek
zamknutou v podúdí.

Destiny mžikově přischoulila
svoji volnobozenou čepýřničku a poté vysměřovala kukučivě
Morganověvstříc. Její hlavopříď byla naplavována vděčnovitou
zamotýlkovaností a srdciplnou milovášní. S pokrachnutým postavem
se Lionel bručiv odtratil cizo kam, soběprav bláby o podnešní doplatě. Madam Klubkožíšek talířohodila léták
brekobulícímu džunglevovi. Enormicka se jásivě usmívla,
ze sebeznámení s novou kočkámoškou.

Destiny se nadruhou odtulila
a dotkla se dolnortu svými žvýkačemi. "Morgane M. Morgansene,
jsi můj výhradní láskámoš, můj motýlkovitý člobrd,
můj testosteronický alfarytíř." Morgan zrůžovitěl nad tím lingvistním lijákem z láskonve
a celotvářně zulíbl svoji láskámošku. Morgan zacvakl sólokoukadlo
na pandoblečeného nápomocníka, jídlonosič se usmívl, setnul svoji
vzácnodvědí hlavici a odobjevil se, zanechajev láskopojené duo
vychutit si své znovupojení. A jak ta velká balónovitá archa švištěla
nadvrch výstaveb předměstí Sellosedge, málokdo chopil, že tato vzdušnoloď
obskladuje nejen přemíru vzácnověře, ale také duet těch nejblaženovatějších person
v zeměcelém nekonesmíru...

Morgana M. Morgensena
a jeho Destiny. Překlad: Brousitch
www.videacesky.cz