Horror Trip: Vetřelec

Ahoj, já jsem Ragnar a vítám vás
u nové epizody série Horror Trip. Víte, proč je Vetřelec,
a teď myslím pouze první díl, ne pokračování s množným číslem Vetřelci,
tak enormním úspěchem v kinematografii? Science fiction bylo
v 60. a 70. letech... velmi populární. Stejně tak byl v 60. a 70. letech populární horor. A přestože jsme v science fiction
viděli mnoho hrůzostrašných věcí, ne vždy záměrně,
Hollywoodu došlo až v roce 1979, kdy Ridley Scott dostal nápad:
"Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet," že sci-fi slouží
jako perfektní kulisa pro slasher film.

Když dojde k tomu, že se dva zajeté žánry
s dlouhou historií spojí, je obvykle potřeba pár pokusů
a odvážných přešlapů, než se to někomu povede pořádně. Ale s Vetřelcem, prvním
goticko-hororovým filmem ve vesmíru, to Ridley Scott udělal pořádně hned napoprvé. Zlověstná atmosféra na palubě
lidi Nostromo a na měsíci LV-426 otevřeně vzdává hold svým inspiracím
v podobě klasických filmů se strašidelným domem.

Vizuální styl a produkční design
lodě Nostromo je v podstatě jen vznášející se ropná rafinerie, ale působí jako obří
gotická katedrála plující vesmírem. Přesně podle vize Ridleyho Scotta. Místo industriální krásy
a stejně tak naprosté izolace. S perfektně spojenými individuálními prvky od podprahových zvuků přes taktně pomalu
budované napětí až po hvězdu filmu – Xenomorpha, kterého navrhl a vytvořil švýcarský umělec
Hans Rudolf Giger, známý spíše jako H.

R. Giger. Vetřelec je obojí,
tvor neskonalé krásy i nelítostný vraždící stroj. Hraje na základní obavy
asociované s narozením a reprodukcí a na vizuální dehumanizaci a zoufalství.

Xenomorph je značně predátorský, ale podprahově
je plný sexuálního symbolismu. Parazitická životní forma bez dělohy, která oplodňuje hostitele
jiného pohlaví orálním znásilněním, dokud larva nedosáhne dětského stádia
a pak se nevytrhne z hrudi hostitele a nezpůsobí mu bolestivou smrt. Tvor, který je příkladem hororů,
kde je tělo podobné lidskému zohavené, degraduje lidi na bezbranné orgány
nemilosrdného procesu rozmnožování.

Vypadá to jako perfektní nápad pro filmové ztělesnění
opravdového strachu a hrůzy. Co když vám řeknu,
že matka příroda nám nadělila zvířata, vedle kterých Xenomorph vypadá
jako pouhá kopie jejich bezohlednosti a predátorské krutosti? Co kdybych vám ukázal druh,
který skutečně existuje a je nápadně podobný Vetřelci
ve skoro každém biologickém detailu? Dámy a pánové – vosa ichneumon.

Ichneumoni jsou spolupracující,
endoparazitickou hmyzí formou života. Což znamená, že celá společnost
se soustředí na výchovu jedné plodné královny. V takové kolonii je práce rozdělena
mezi kasty dospělých jedinců na rozmnožující i nerozmnožující úkoly,
včetně dělníků, válečníků a vojáků. Zatímco dělníci staví a kultivují hnízdo, válečníci bzučí, aby ochránili královnu
před všemi nepřáteli, cizími i domácími, královna je zaneprázdněná
produkováním úrodných vajíček, které vojáci vstříknou
do těla hostitele cizího druhu.

Například motýlů, brouků, včel, mravenců,
a dokonce i pavouků. Některé druhy ichneumonidů
nechají svého hostitele vyrůst a vyzrát, ale ostatní polapí
a permanentně je paralyzují, nechají je naživu a při vědomí, zatímco si larva užívá,
roste a zevnitř se na nich přiživuje. Trvá to několik dní,
dokud nedosáhnou dětského stádia, kdy se vylíhnou.

Vytrhnou se z hostitele
jako kuře z vajíčka a potom ho snědí, pořád naživu a při vědomí. A víte, že vosa ichneumon je známá
agresivní kyselinovou krví, která je schopná rozleptat pevnou ocel? Dobře, to poslední jsem si vymyslel. Ale strach z hmyzu – entomofobie, je jednou z nejčastějších
hluboko zakořeněných lidských fobií. To je důvodem, proč jsou hmyzáci
tak populární pro návrháře postav, když v příběhu vytváří strašidelné záporáky.

Dává smysl, že Gigerův Xenomorph
je inspirován rodinou vos, která je známá mezi biology,
přírodovědci, a dokonce filozofy svou příšernosti a zjevnou krutostí,
alespoň z lidského pohledu. Dokonce i Charles Darwin díky nim
odvodil neexistenci dobročinného boha. Navrhnete-li hororového
antagonistu podle takového druhu se surrealistickým a znepokojujícím
výtvarným stylem H. R. Gigera, dostanete něco,
co je téměř jistě předurčeno pro nezapomenutelnou ikonu hororových filmů, ppřed kterou není ani Disneyland v bezpečí.

To je jedno. Díky za zhlédnutí. Jsem Ragnar.
Na viděnou u příští epizody Horror Tripu. Překlad: Markst
www.videacesky.cz