Now You See It

Zdá se vám, že filmoví kritici ve filmech občas vidí něco, co tam vůbec není? Nebo že si záměr autora vykládají úplně špatně,a navíc ho totálně převrací? A můžeme si vůbec dovolit ve filmech hledat svoje vlastní významy? Tomu, filmové analýze, nadinterpretaci, objektivní a subjektivní pravdě a dalším tématům se věnuje další video z kanálu Now You See It. Vysvětlivky: filmová analýza – proces, kterým rozebíráme konkrétní film z různých hledisek, např. na základě kulturního kontextu, z hlediska užití vyprávěcích struktur nebo stylových prostředků, z pohledu sémiotiky (nauky o znakových systémech) apod. interpretace – výklad daného díla apokryfní – nepůvodní, nezapadající do kánonu, netradiční interpretace známého jevu rešerše – vyhledávání informací o určité problematice nebo výsledný soupis takto získaných informací Kubrickova interpretace závěru filmu 2001: Vesmírná odysea

Na sprostá slova jsme si možná zvykli do takové míry, že je ve filmech ani nikde jinde už nevnímáme. Když se však pokusíte na jejich roli v replikách postav zaměřit, možná ve svých oblíbených filmech dokážete vyčíst něco nového.

Scéna ve sprše vás ve filmu asi nikdy zvlášť nepřekvapila. Proto vás možná ani nenapadlo, že může jít o mnoho víc, než se na první pohled zdá. Co má společného voda se smrtí a znovuzrozením, vysvětluje video z kanálu Now You See It. POZOR, VIDEO OBSAHUJE SPOILERY K FILMŮM TRUMAN SHOW A PSYCHO (1960).

Dokáže běloch plně pochopit, jaké je to být černochem? Nejspíš ne, ale možná se tomu dokáže skrze film alespoň přiblížit. Jak? Tomu se věnuje další díl z dílny kanálu Now You See It. Poznámky: Huffington Post – americký liberální internetový zpravodaj (odkaz na článek z videa) New Line – americké filmové studio, začínající jako nezávislá distribuční společnost (mimo jiné distribuovala i Hrozbu společnosti) sensei – z jap. mistr, zdvořilé oslovení vzdělaného, váženého člověka

Z filmů toho lze vyčíst více, než se na první pohled může zdát. Co taková zranění, hendikepy hlavních postav... Jsou jen součástí příběhu, nebo nám toho dokážou prozradit mnohem víc?

Tarantinovy filmy se proslavily scénami explicitního násilí, kde krev teče proudem a orgány létají vzduchem. Jde však pouze o laciný způsob, jak přitáhnout pozornost, nebo za tím stojí něco víc? Jedno ze starších videí z kanálu Now You See It se zaměřuje právě na otázku násilí v Tarantinových filmech a co to vypovídá o nás, jejich divácích. POZOR, VIDEO OBSAHUJE SPOILERY.

Zpravidla nás štve, když nám někdo vyzradí, jak film dopadne. Jak nám ale vysvětlí následující video, o mnoho se tím připravit nemusíme. Mimo jiné se také dozvíme, jak odlišit špatný dějový zvrat od dobrého a jak ten dobrý vůbec vytvořit. Poznámky: vyspoilovat – vyzradit zápletku, konec filmu nebo příběhu obecně

Znáte to – někdy se díváme na film, který je sice neskutečně špatný, ale i tak si ho užíváme, protože nás tím, jak je strašný, vlastně baví. Co se ale skrývá v jádru tohoto fenoménu? Proč nás takové filmy baví? A jsou filmy špatné záměrně, nebo jejich tvůrci jenom dobře vědí, jak nás zaujmout? Poznámky: camp – afektovaný, přemrštěný, teatrální (ve videu jde o označení filmů, které využívají přehánění (v herectví, kostýmech, dialozích...), proto by se daly považovat za umělecky nekvalitní, přitom jsou ale zábavné) guilty pleasure – něco, co se nám líbí (např. písnička) nebo rádi děláme, ačkoliv víme, že to většina lidí nepovažuje za kvalitní nebo vhodné

V poslední době se nápadné množství filmů i seriálů vrací k filmové estetice a popkultuře 80. let. Stranger Things, To, Ready Player One: Hra začíná... A slyší na to jak diváci, tak kritika. Proč jsou zrovna 80. léta pro tvůrce i konzumenty tak lákavá? Odpověď na tuto otázku hledá další video z kanálu Now You See It. Poznámky: produkční kodex – cenzurní pravidla platící pro americkou filmovou produkci a distribuci od roku 1930 do roku 1968 (striktně se začala dodržovat až v roce 1934)

Prolomení čtvrté stěny je unikátní filmová technika, ale jaký má potenciál? Pojďme se podívat na různé filmové efekty, které můžeme pomocí prolomení čtvrté stěny vytvořit.

Zamysleli jste se nad tím, proč se šachy v kinematografii vyskytují tak často? Vyskytují se ve scénách jen nahodile, nebo mají jakýsi hlubší význam?

Napadlo vás někdy, že výběr pitiva postavy na plátně vůbec nemusí být náhodnou volbou? A jak významnou roli tekutiny hrají ve filmu Šílený Max: Zběsilá cesta?

Se sequely a prequely, tedy filmy, které dějově navazují/předchází původnímu filmu, se poslední dobou roztrhl pytel. Spousta filmových studií ale jen využívá popularity prvního dílu k tomu, aby vydělala co nejvíce peněz, a na kvalitu filmu neberou ohled. Jak udělat sequel, který bude stejně nebo více kvalitní než originál?

Falické symboly se ve filmu objevují poměrně často. Zvlášť ve scénách s nějakým sexuálním podtextem. Lze ale tyto symboly využít i pro něco jiného, než je trocha legrace a navození sexuálního napětí?

Strach. Emoce, která vzniká jako reakce na hrozící nebezpečí. Jak s touto emocí pracují filmy? A hlavně jak se mění filmy s tím, jak se mění společenské obavy?

Obecně vzato přístup k humoru se na obou stranách Atlantiku liší. Od britské komedie člověk očekává suchý, břitký, občas až černý humor (jako můžeme vidět třeba v seriálu Black Books). U té americké člověk očekává spíš veselejší a hlasitější styl humoru (třeba jako v Teorii velkého třesku). A co na to kanál Now You See It?

Jak natočit skvělý, úžasný, prostě nejlepší film? Existuje nějaká příručka, do které se stačí podívat, jít bod po bodu a máte nakročeno ke komerčnímu i kritickému úspěchu? Tak jednoduché to asi nebude. Podívejme se tedy do minulosti, jak vznikaly skvělé filmy a jak byly schopny ovlivnit svět kinematografie, svět kolem nás a nás samotné? A když jsme u skvělých filmů, jaký je váš nejoblíbenější film? Podělte se s námi v komentářích.

Tvary mají smysl. Dokonce i základní tvary jako kruh, čtverec nebo trojúhelník mohou mít hluboký význam a mohou ovlivňovat, jak naše podvědomí vnímá postavy a situace ve filmu. Více v dnešním videu.

Trailer, krátká upoutávka na film, který zrovna jede nebo teprve pojede v kinech. Jeho cílem je nelákat co nejvíce diváků, aby se na film přišli podívat. Jak ale udělat kvalitní trailer? A jak vypadaly trailery v minulosti? Existují nějaké normy, nějaká schémata, nějaké vzorce? Na to vše se podíváme v dnešním videu. Seznam a odkazy na všechny trailery z videa najdete v popisku původního videa na YouTube.

Konec filmu je jedna z jeho nejdůležitějších částí. Hrozně totiž záleží, s jakým pocitem budete opouštět kino (nebo dojídat popcorn z mikrovlnky pod dekou na gauči u vás doma). Jak ale natočit správný filmový konec? Co chceme divákovi sdělit? V dnešním videu se podíváme na příklady některých typů filmových konců ze skvělých filmů a rozebereme si, proč fungují tak dobře. POZOR! VIDEO OBSAHUJE SPOILERY K FILMŮM DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ, MLČENÍ JEHŇÁTEK A PSYCHO! U ostatních filmů je ukázán jen poslední záběr, bez vyzrazení zápletky. Kompilace filmových konců existují dokonce rovnou dvě, najdete je zde a zde. A pokud vás zajímá, ze kterého filmu je záběr, který vás ve videu zaujal, koukněte se na popisek videa na YouTube, kde je seznam filmů, ze kterých autor použil záběry (dostanete se tam jednoduše kliknutím na ikonku YouTube v pravém dolním rohu videa).

Improvizace má mnoho forem. Možná nejznámější je improvizační show, jejímiž zástupci jsou třeba česká Partička nebo místní oblíbenec Whose Line Is It Anyway? Ale co všechno spadá pod pojem improvizace? K čemu se ve filmu dá využít? Patří jen do komedií? A jaké jsou příklady skvělé a příšerné improvizace? Na to se podíváme v dnešním videu. Poznámky: Ukázka z Whose Line Is It Anyway? je z dílu Hollywoodský režisér. Seznam filmů, ze kterých jsou ukázky, najdete v popisku původního videa na YouTube.

Klasickou lekačku z béčkového hororu zná asi každý. Je naprosté ticho, postava má strach, všude je tma a najednou odněkud vyskočí příšera, ozve se hlasitý zvuk a část obecenstva má naděláno v gatích. Ale mohou lekačky fungovat i jako něco víc než laciný způsob, jak vystrašit diváka? Na to se podíváme s kanálem Now You See It. Za tip na video děkuji uživateli Wurgh.

Někdo horory nesnáší, někdo miluje. Ale film nemusí být zrovna horor, aby nás dokázal vyděsit. Na jednom příkladu nám dnes kanál Now You See It ukáže, co je základem dobře vystavěné scény, která má diváka vyděsit. Za tip na video děkuji uživateli Wurgh. Poznámka: Scény, které autor porovnává, jsou z filmů Lights out (česky Zhasni nebo zemřeš) - přidávám odkazy na celovečerák a kraťas. Porovnává také původního Poltergeista a remake z roku 2015.