Jak si s námi pohrává filmová hudba

Vítejte u Now You See It. Film přinesl druh umění o pohybu na plátně, ale film není jen vizuální. Hudba hraje velkou roli ve filmovém realismu. Ani nevím, co to kurva znamená. Znamená to, že má reputace… Filmová hudba může změnit atmosféru a filmaři pečlivě vybírají soundtracky a hudbu, aby vyjádřili určité pocity či myšlenky.



Podíváme se na psychologii hudby a to, jak mozek reaguje na různé sluchové stimuly ve filmech. Nejdřív bychom měli rozlišit soundtrack a filmovou hudbu. Filmová hudba je napsaná přímo pro film a soundtrack obsahuje i písně nezávislé na filmu, které vznikly samostatně. Většina filmů obsahuje obojí, např. Forrest Gump, který má soundtrack z písniček napsaných ne pro ten film…



…a hudby, která byla složena přímo pro tento film. Abyste význam hudby pochopili, musíte srovnat scény se zamýšlenou hudbou a bez ní nebo s upravenou hudbou. Slavná scéna z Psycha je mnohem méně děsivá bez hudby. S HUDBOU BEZ HUDBY Rád ukazuju význam hudby na této scéně z Pirátů z Karibiku s jinými doprovody.



Podle hudby může být vítězoslavná, děsivá nebo komická. HRDÁ, VÍTĚZOSLAVNÁ DĚSIVÁ, ZNEKLIDŇUJÍCÍ HRAVÁ, KOMICKÁ Psychologické využití hudby tu s námi je od dob němého filmu. Němé filmy doprovázeli klavíristé, kteří hráli živě během filmu. Zpočátku hudba na film vůbec nereagovala, měla jen zaplňovat ticho v kině.



Později ale pianisté během filmu improvizovali nebo dostali noty. Psychologie doprovodu byla přímočará. Když je na plátně zloduch, pianista hraje tajuplný a hrozivý hluboký mollový akord. Hrdiny doprovází povznášející hymny. Honičky doprovází rychlé tempo. A smutné scény jsou pomalé a vážné. Tyto rané hudební techniky se staly standardem pro moderní filmovou hudbu. I když jsou dnes orchestry větší a hudba efektnější, základní kameny klavírního doprovodu němých filmů zůstávají.



Scéna z Psycha je dokonalým příkladem psychologie hudby ve filmu. Ve scéně je Marion ubodána k smrti a scéna obsahuje jeden z nejefektnějších doprovodů v dějinách. Ječivý zvuk houslí připomíná zvuk, který si pojíme se stresem a nebezpečím. Imituje volání o pomoc. Studie Kalifornské univerzity z roku 2010 zjistila, že poplašné zvuky v nás vzbuzují reakci, která nás instinktivně znepokojuje.



Bernard Herrmann, skladatel pro Psycho, složil hudbu tak, aby tyto zvuky imitovala. Díky jejich efektu je scéna hrůzostrašnější a znepokojivější. V Čelistech hudbu slyšíme dřív, než nebezpečí vidíme. Tato technika je znepokojivá jinak. Scény jsou strašidelné kvůli očekávání nebezpečí. To, že my víme, že se stane něco hrozného, ale postavy to neví, scéně dodává napětí.



Hudba nás před nebezpečím varuje a nemáme na vybranou než se na to dívat. Hudba se spolu s kamerou zrychluje a cítíme psychologickou hrůzu ze znepokojivé hudby a očekávání nevyhnutelného. Většina filmové hudby ale zůstává v pozadí a divákům nabízí jen jemné podněty. Průkopník oboru Aaron Copland určil 5 funkcí filmové hudby ve filmu, většina je v pozadí. Zaprvé jde o vytvoření přesvědčivé atmosféry časoprostoru. To je všeříkající.



Spousta žánrů se pojí s vlastním hudebním stylem. Styl hudby nás umisťuje do určitého žánru nebo prostředí. Klasickým příkladem je western, který má specifický zvuk. Když se tedy Bill a Ted dostanou na Divoký západ, hudba se změní. Jak to na šlape, kovboji? - Bille, to je jako Westernové městečko. - Jo. Zadruhé hudba může podtrhovat psychologické detaily. Nevyslovené myšlenky nebo riziko může hudba ukázat nebo zdůraznit.



My to riziko nevidíme, ale hudba nám o něm říká. Telefonát jsme vystopovali, pochází z domu. Přichází z domu. Vypadni odtamtud. Ale nejsi žádný budižkničemu. Jsi jen… výjimečný. - To je divné.



- Včera jsem šla na 15 minut na nákup, byla jsem na počítači, než jsem odešla, vrátím se a má historie je smazaná, mezipaměť prázdná a cookies obnovené. Zatřetí má vytvořit pocit kontinuity. Pokud je hudba mezi scénami a záběry stejná, scény si spojujeme. Tam patří montáže nebo flashbacky. Občan Kane používá hudbu jako indikátor flashbacku. …PAN KANE V ROCE 1871. Byl s panem Kanem a mnou…



toho dne, kdy pan Kane přebíral Inquirer. NEWYORSKÝ DENÍK INQUIRER V Chyť mě, když to dokážeš hudba značí, že honička začíná. Začtvrté má vytvořit pocit konečnosti. To nastává většinou na konci filmu nebo po větším triumfu. Vítězoslavná hudba nás psychologicky napojuje na triumf na scéně. A nakonec je tam hudba občas jen proto, aby zaplnila ticho. Podle Coplanda je tohle nejtěžší, protože by si divák hudby neměl všimnout.



Svátek, který tohle uznává. 21. května. Den druhých matek. Děkuji. Na ně, kluci! V Mechanickém pomeranči hraje povznášející hudba, zatímco jsme svědky extrémního násilí. Rozpor mezi potěšující klasickou hudbou a destrukcí vnáší do scény napětí a neklid.



Hudba zdůrazňuje emoční vyznění, ale občas filmaři žádnou hudbu nepoužijí. To také může fungovat. V Tahle země není pro starý skoro žádná hudba není, jen dialogy a atmosférické ruchy. A naprosto to lícuje. Slyšet jen to, jak člověk bojuje o život, je hrozivé. Plážová scéna v Zachraňte vojína Ryana zahlcuje smysly se zvuky výstřelů, explozí a volání o pomoc namísto filmové hudby. Náš mozek často podvědomě reaguje jinak na vizuální podnět na základě hudby.



Je to zajímavé, protože filmová hudba může být sotva patrná, ale je klíčová. Psychologie hudby je jednou z nejdůležitějších filmových technik. Její emocionální a tematický potenciál je bezbřehý, a já zmínil jen zlomek. Pusťte si tedy znovu svůj oblíbený film, poslouchejte a přemýšlejte, co hudba dělá, aniž byste si toho všimli. Jak vám to zní? Díky za zhlédnutí. FILMY V POŘADÍ, V JAKÉM SE OBJEVILY Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz