Film noir: Obhajoba černobílé

Už vám někdo řekl, že se nemůže dívat na černobílé filmy? To mě štve. Ne proto, že spousta klíčových filmů je černobílých, ale protože černobílá dokáže možná víc než barvy. Nejlépe se to dokazuje na filmu noir, filmovém stylu, který dodnes ovlivňuje světový film, včetně Perníkového táty, ale to předbíhám. Chci se na film noir zaměřit jako na styl, abych obhájil černobílý film. Zaprvé: Co je film noir?



Podle mě to nevyžaduje přesnou definici, lze to vycítit, zvláště z moderních parodií. Tuším, kam směřujeme. - Do Chicaga? - Ne, touto konverzací. - To jsem tak předvídatelná? - Jen když vím, co bude váš další krok. Mou oblíbenou parodií je Calvin a Hobbes. Komiksový strip umí perfektně znázornit styl filmu noir. Kontrast bílé a černé, bílý cigaretový kouř, protáhlé stíny a dramatický, morálně nejednoznačný příběh.



Nejdřív si představme nepovedený černobílý film. V nedávné době vznikla parodie Casablancy od SNL. Ach ne, Richarde, ne. Parodují tuto scénu. Vnímáte ten rozdíl? Ve skeči od SNL je kontrast velmi nízký. Pokud porovnám vzorek nejtmavšího a nejsvětlejšího odstínu v záběru, není mezi nimi takový rozdíl.



Porovnejte to s rozdílem v Casablance. Nejtmavší odstín je skoro černý, zatímco nejsvětlejší je skoro bílý. Toto dynamičtější rozpětí způsobí zajímavější kompozici. A ukazuje to, jak zajímavě černobílý film může díky kontrastu vypadat. Sice srovnávám Casablancu se skečem, ale vidíme, jak černobílá může být nudná. A tak černobílou vidí spousta lidí. Zkusme si udělat experiment. Vezmeme si barevnou fotku ve stylu filmu noir.



Snížíme saturaci barev, zvýšíme kontrast a přidáme stín. A vida. Pozadí nás nerozptyluje, stíny žaluzií jsou výraznější, větší pozornost je věnována obličeji: rtům a obočí. Díky jednoduchosti černé a bílé může oko zpozorovat více klíčových aspektů. V jednoduchosti je někdy síla. V éře barev mají tvůrci 2 možnosti, pokud chtějí vyvolat noirový pocit. Můžou napodobit noir, ale v barvě. Rozdmýchat záběr jasnými, živými barvami, které vyvolají stejnou úroveň kontrastu.



Nebo opak. Natáčejte v barvě, ale tak monochromaticky, že to působí jako černobílá. To používají filmy jako Sedm nebo Past. Černobílé filmy zdůrazňují kontrast, můžete tak vizuálně vyprávět příběh. Záběr s žaluziemi ukazuje postavu temně a světle. Svícení je extrémní: jedna strana postavy je jasně osvícená, druhá naprosto černá. Je to dobrák i parchant. Tyto detaily si možná neuvědomujete, ale divák je upozorněn na temnější stránku postavy.



Nebo aspoň scéna vypadá hrozivěji. Černobílý film nám dal tyto techniky. Používají se i v barevném filmu, ale černobílá působí důrazněji kvůli kontrastu. Tato scéna v Perníkovém tátovi noirem vyzařuje. V černobílé byste si to s ním spletli. Neříkám, že měl být ten seriál černobílý, ale tvrdím, že jeho nádherná práce s kamerou dluží technikám, které vynikají v černobílých filmech.



Perníkový táta má noirové svícení všude. Žaluzie, světlá a temná stránka, vysoký kontrast a kouření. Kouř vypadá v černobílé úchvatně. Film The Big Combo ukazuje krásu černobílé tady. Siluety, kouř, vysoký kontrast. Vypadá to skvěle. Pokud chcete černobílou někomu prodat, ukažte mu film, který ukazuje, co kontrast a šerosvit dokáže.



Ukažte mu film noir. Silné světlo, silná tma, silný snímek. Je to takový, kde jsou černoši… fakt, fakt, fakt černý. Díky za zhlédnutí. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz