Dolly zoom: Víc než jen laciný trikNow You See It

Dolly zoom je jedna z nejvíc matoucích a nejokázalejších kamerových technik. A figuruje v některých oblíbených filmových scénách. Je známý, protože působí bizarně, ale může nás také hodně naučit. Ukazuje nám různé druhy čoček a jak je použít, posiluje vyznění scény a může být využit tak nenápadně, že možná projde bez povšimnutí. Zjistíme jak. Dolly zoom neboli Vertigo efekt byl prvně uveden v Hitchcockově Vertigu v roce 1958. Hladká jízda a plynulý zoom jsou nutností, aby se vám povedl, proto nevznikl dřív. Jde vlastně o optickou iluzi vytvořenou pohybováním čočky a kamery zároveň.

Výsledkem je, že popředí zůstává stejné, zatímco se pozadí stahuje nebo roztahuje podle směru pohybu. Učí nás tak o čočkách. Pokud vás zajímá rozdíl mezi širokoúhlým a teleobjektivem, jednoduchým příkladem je dolly zoom. Podle toho, jak začíná a jak končí, záběr může začínat jak skrz teleobjektiv, kamera je dál a ohnisková vzdálenost větší. Pozadí vidíme méně, protože objektiv zabírá jeho menší část. Ale když změníte ohniskovou vzdálenost oddálením a posunutím kamery dopředu, uvidíte více z pozadí, ale popředí zůstane na místě.

Nakonec natáčíte to samé, ale kamera najednou zabírá více z pozadí. Změna vzdálenosti zabere širší prostor, telezáběr se změní na širokoúhlý. Teleobjektiv se užívá na detaily, abyste zdůraznili popředí. Když budete točit kamerou s teleobjektivem, pozadí se bude rychle míhat, protože ho kamera zabírá méně. Z čehož je cool záběr. Často vypadáme lépe skrz teleobjektiv, protože široký úhel roztahuje obličej. Širokoúhlý objektiv zabírá více pozadí, proto se hodí na zachycení krajiny.

Každý objektiv nabízí něco. Dolly zoom představuje přechod z jednoho na druhý a vede to k vytvoření různých pocitů. Vertigo jím zachycuje dojem z výšky. Větší výška se dokonale hodí teleobjektivu, který pozadí zobrazuje úžeji, nejdřív tedy zabíráme z pozadí hodně a pak méně. Výsledkem je závratná optická iluze. Záběr je znepokojivý, nedělá nám dobře, protože je fyzicky nemožný bez změny čočky. V Mafiánech je scéna večeře matoucí, protože se pozadí kolem nich nemožně mění. Henryho svět kolabuje a je paranoidní, nemožný pohyb tak naznačuje, jak se cítí.

Záběr svět kolem něj uzavře, jako by nebylo možné uniknout. Širokoúhlý záběr lidi trochu deformuje. Známý dolly zoom z Čelistí přejde do širokoúhlého záběru, což mu roztáhne obličej a působí méně přirozeně, což v záběru podvědomě podporuje paniku. Tyto tři příklady, Vertigo, Čelisti a Mafiáni, jsou užitím dolly zoomu známé. Problémem je, že nikdo většinou nezmiňuje další. To je škoda, pak působí jen jako efekt v kultovních filmech.

Je ale mnohem častější a univerzálnější. Jeho podivná podoba se hodí k zachycení nadpřirozena nebo pocitu zdrogování. Moc se mi líbí v Pánovi prstenů, protože rozšířením mezer mezi stromy zdánlivě otevírá bránu pro nepřítele. Často je využíván pro vrcholné momenty. Když hrdina prohrává, podpoří mu repliku. Soráč, máme zavřeno. Tento trik se propracoval i do animace.

Často ho využívá Brad Bird. Kritikovu vzpomínku dolly zoom podpoří, aby znázornil přesun do jiného světa. Animace, hlavně ta počítačová, toho může zajímavě využít, protože má naprostou kontrolu nad umístěním předmětů. Když se Remy ztotožňuje s Gustoem, dolly zoom nemá diváka zmást, ale ukázat, jak se fyzicky sbližují, a tím naznačit rodící se vztah. Úžasňákovi záběr využívají k ukázce toho, jak se paní Úžasňáková blíží pokušení. Oba příklady ničím neruší, ale směřují naši pozornost do určitých částí záběru. Dolly zoom je pro filmaře skvělý záběr, ale není to jen laciný trik.

Hitchcock jím vyjádřil hloubku, Scorsese paranoiu a Bird ho využil jako vodítko. Tak si ho všímejte. Díky za zhlédnutí. Na co čumíš, zmrde? Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz