Epizody 31–33 (Finále)Inhuman Condition (S01E19)

Michelle! Michelle, neignoruj mě, promiň. Co sis jako myslel? Oba jsme mohli umřít! Nechtěl jsem, abys umřela, Michelle. Ježiši, skvělá práce! Skvělá práce? Chtěl jsem ti pomoct! Chtěl jsi pomoct sám sobě. Promiň.

Michelle, promiň, Ježiši... Takhle se to nemělo stát. Neměl jsem souhlasit, aby ses do toho zapojila. Vypustil jsi jeho jméno? Ano. Ano. Ano. Měl jsem o tebe strach, příliš ti na tom záleží.

Snažíš se ty lidi zachránit, i když nemáš šanci. A takhle to dopadá! Nevím... Nevím, jestli ti můžu věřit, Wille. Už ne, nemůžu. Ne! Jdi domů. Končím, Wille. - Michelle... - Ne, jdi pryč. Jdi! Doktorko Kesslerová...

- Jak... - Stalo se něco strašného, potřebuji vaši pomoc. Tamar, co se děje? Nevím, kolik mi zbývá času, než... Lhala jsem vám. O všem. S Grahamem jsme spolu a já jsem hlupák. - Udělal vám něco? - Ne, to ne. Když na náš zaútočil ten muž... Nechala jsem jeho nůž zmizet.

Přemýšlela jsem o tom a bylo to tak. A od té doby používám své schopnosti, když Graham není nablízku. A... Čím víc je používám, tím jsem klidnější. Už týdny jsem neměla panický záchvat. - To je skvělé, Tamar... - Myslím, že to mám zcela pod kontrolou. - A že z toho mají strach. - Proč to říkáte? Graham beze mě neopustí byt. I předtím to dělal jen zřídka.

Ale nechápala jsem proč. Jeho prací je mě držet pod kontrolou. A myslím, že náš byt sledují. I ložnici. - Překvapuje vás to? - Ne. Ale někdy po tom, co se milujeme, vypadá Graham tak... Nechce se na mě podívat. Jako bych mu ublížila. Byla jsem tak slepá a myslela jsem, že pokud můžu někomu věřit, je to on.

A teď mi zbýváte už jen vy. Tamar, co víte o své minulosti? Nic. Neexistují záznamy o mých rodičích, mé rodině, vím jen to, že celý můj život je rozmazaný. Začala jsem nezávisle prozkoumávat vaši minulost. Poté, co jsem vás potkala... Tvrzení Centra nedávala smysl. Bylo těžké něco najít, ale...

Úplně tomu všemu nerozumím... Ale mění to úplně všechno. Co tím myslíte? Lhali vám, Tamar. Ta nehoda se nestala před 20 lety. Stala se na internátní škole v Kanadě v roce 1915. Ne, to nemůže být... Zde je fotka jediného člověka, který přežil.

Mladé dívky, beze jména, která byla na místě nalezena v kómatu. Hledala jsem a nikde o ní není žádný záznam. Téměř 80 let. To jsem já! Ale není tu žádné jméno. Jak to, že nemám jméno? Centrum nikdy neplánovalo, že zjistíte pravdu. Tamar, vy jste své rodiče nezabila. Vzali vás jim.

Nemůžu si představit, jak moc vás to bolelo. Jak daleko vás zatlačili. Po té nehodě jsem se zavřela do sebe. Řekli mi, že jsem byla v kómatu, ale měla jsem strašlivé sny... A poté, co jsem se probudila, jsem se nepoznávala. Čas nebyl důležitý... Neuvědomila jsem si... Lhali mi úplně ve všem!

Nikdy neměli v plánu mě nechat jít. Tamar... Jestli chcete utéct... - Měla byste to udělat teď. - Nemůžu, nemůžu! Já... Doktorko Kesslerová, děkuji. Jste kvůli mně ve velkém nebezpečí. Řekli mi, ať očekávám zrůdu.

Ne. Já potkala... nádhernou mladou ženu, která má sílu hory přenášet. Nevím, jestli to zvládnu. Vím, že mě hledají. A nepřestanou. Můžete se do Centra vrátit. Nebudou se vás bát, když tam zůstanete. Dokud nepřijdou na to, jak mě zabít. Abych se jim už nikdy nevymkla z rukou.

Ne, ne. Ochutnala jsem život. A nevrátím se do té... do té krabice. A pokud to budu muset zvládnout sama... Tak to udělám. A pokud se dozvím, že vám něco udělali... To bylo mé rozhodnutí.

Jděte. Překlad: Xardass www.videacesky.cz