Jerry Seinfeld o nakupování a doktorech

Mléko v supermarketech
dělá lidem vrásky. Nikdy nevědí,
jestli mléko potřebují. Navíc je schované
někde v zadní části obchodu. Musíte se k němu probojovat
přes všechny ostatní regály. "Tady mají to mléko." "Máme nějaké mléko?" Lidi si nikdy nejsou jistí,
jestli mléko mají. Myslíte, že máte.


Možná ho máte. "Vím, že tam je krabice,
ale nevím, kolik toho v ní je." "Tak co budeme dělat?" Potřebujete mít jistotu. Není nic horšího než myslet si,
že máte mléko, když ho nemáte. Připravíte si misku,
cereálie, lžíci, ubrousek, telku, noviny. Všechno je připraveno. Zvednete krabici a je moc lehká. "Ale ne!"

"Moc lehká!" Někdy si myslíte, že mléko potřebujete:
"Radši koupíme mléko." Řada z vás to teď taky zvažuje. "On má pravdu.
Měli bysme koupit mléko." Takže koupíte mléko cestou domů. A pak zjistíte,
že ještě mléko máte. A najednou máte moc mléka. To taky není dobré.

Teď závodíte
s časem a datem trvanlivosti. Hrozná věc. Takže jíte kýbl cereálií
třikrát denně. Myjete si obličej mlékem. Svoláváte všechny kočky z okolí. "Rychle, vypijte to!
Honem, za chvíli bude prošlý!" "Pojď zpátky..." Jak vlastně vědí,
kdy přesně se mléko zkazí? Neudávají přibližné datum.


Hrubý odhad, plus mínus... Vypálí to na bok krabice. "Tohle je den D." "S náma si nezahrávejte." "Víme, který den to přesně je." "A pak je po všem." Pili jste někdy mléko den
po vypršení trvanlivosti? Děsivé, co? Lžíce se vám třese v ruce. "Už je po lhůtě!


Hrozně riskuju!" "Oba jsme k tomu čichali.
Jaký to vlastně má mít zápach?" "Vonělo mi to jako mléko." Nevím, jak to dokážou určit tak přesně. Možná jim tu informaci
předávají krávy při dojení. "3. července" Pro mě je lékárna
ještě horší než supermarket. V lékárně je to těžké,
protože nemáte ponětí, o čem mluví. Před pár týdny jsem byl nachlazený.

Tak jsem šel do lékárny a koukám... Celá jedna stěna léků proti nachlazení. A ničemu nerozumíte,
tak čtete složení. Už jste někdy četli složení léků? "Tohle má 0,03 tetrahydrozilinu!
To je dobré množství." Ale někdy je těžké se v tom vyznat.
Třeba mají jeden, který má rychlý účinek, a pak jiný,
který má dlouhodobý účinek. "Hmmm, kdy potřebuju tu úlevu?"

"Teď nebo později?" "Já nevím." V televizi vám vždycky ukážou,
jak léky fungují. Moje nejoblíbenější část je,
když řeknou: "Tady vidíte lidské tělo."
A vždycky tam je tenhle chlápek... Bez tváře, s otevřenou pusou.
Farmaceutické společnosti tak vidí veřejnost. Vždycky má trubici, která vede dolů do kruhové oblasti.

Lidské tělo je evidentně
velice komplikované. Na lékařské škole tenhle obrázek
nejspíš ukazují hned první den. "Všichni poslouchejte.
Tahle trubice začíná v ústech a pokračuje do vaší kruhové oblasti." "Víc toho nevíme." "To je pro dnešek vše." "Zítra si procvičíme, jak přinutit lidi
čekat na vás s kalhotama u kotníků." "A pak z vás už budou doktoři."

"Nic víc na tom není." A pak vám potřebují znázornit bolest.
Řeknou: "Tady vás to bolí." Bolest je většinou znázorněna
nějakým bleskem, zářící zarudlost je také populární, někdy tomu panďulákovi
vzplanou určité části těla... Někdy je celý rozostřený. V životě mi doktor neřekl: - "Máte bolesti?"


- "Ano." "Doprovází tu bolest blesky?" "Vypadal jste někdy jako při pohledu
do srandovního zrcadla?" Pak vám řeknou o účinné složce.
Té je potřeba hodně. Nikdo nechce nic slabšího
než "extra silné". Extra silné je prostě minimum. Silné se už ani nedá sehnat.
To neprodávají. Už jen "extra silné". Některým ale "extra" nestačí.


Chtějí "maximum". "Dejte mi to maximálně silné." "Dejte mi maximální možnou
lidskou dávku." "Zjistěte, kolik by mě zabilo,
a pak trochu uberte." A proč je lékárník
o metr výš než my? Kdo si myslí, že je? "Všichni z cesty.
Mám na starosti prášky." "Beru je z téhle velké nádoby
a přesypávám do téhle menší." "To je moje práce."

"Nemůžu být dole u země s vámi." "Chtěl bych tyhle léky, prosím pěkně." "Dobrá, ale počkej tam dole!" "Sem nahoru nikdo kromě mě nesmí!" K lékařské komunitě
bohužel patří jistá míra arogance. Když třeba jdete k doktorovi,
nejdete rovnou za ním. Musíte počkat v čekárně. Není možné nečekat.

Ta místnost se tak jmenuje. Doktoři si říkají: "Nemůžeme je přijmout.
Máme tu celou nevyužitou místnost." Sedíte tam, předstíráte,
že čtete časopis, a přitom si jen prohlížíte ostatní lidi. "Zajímalo by mě, co mu je." "Tenhle to má za pár." Pak vás zavolají...


Jste najednou celí natěšení, protože si myslíte,
že jdete za doktorem. Jenže nejdete. Teď jdete do druhé,
menší čekárny. A už ani nemáte ten časopis. Teď máte kalhoty u kotníků a sedíte na tom řeznickém stole... Občas si s sebou vezmu okurku
a položím ji vedle sebe. To kdyby si mě náhodou doktor
chtěl zabalit ke svačině.

"Kalhoty dolů a já vám řeknu,
co si myslím." Vždycky si musíte sundat kalhoty.
"Kalhoty dolů!" "Doktor vás potřebuje vidět bez kalhot." - "Sundejte je." - "Jen mě bolí hlava."
- "Kalhoty dolů, povídám." Nebaví mě to čekání,
tak si třeba začnu hrát s jeho věcma. "Trochu tímhle knoflíkem otočím." "I když netuším, k čemu je." Všechny dřívka vyndám,
olížu a vrátím zpátky.

Jsem v téhle čekající hře zběhlý. Aspoň jednou bych doktorovi rád řekl: "Víte co? Já na vás
ještě nejsem připravený." "Vraťte se do toho svého kanclíku
a chvilku počkejte." "A sundejte si kalhoty." "Pak uvidíte, zač je toho loket." Na co doktoři vůbec
potřebujou tu kancelář? Mají tam knížky a pitomý akvárko.

Asi nechtějí, aby lidi viděli,
když něco dohledávají: "Co to sakra bylo?" "Kristepane!" "To bylo nechutný." "To nebyla trubice ani kruh." Můj kamarád jde příští týden
na plastickou operaci nosu. Víte, jaký je odborný termín
pro plastiku nosu? Jasně, že víte...

jste z New Yorku. Rhinoplastika! Jako nosorožec! Ten člověk ví,
že má menší problém... Určitě mu to není příjemné.
Proto na tu plastiku jde. To ho musíme přirovnávat k nosorožci? Při transplantaci vlasů
vám taky neříkají: "Provedeme vám antiplešatózu,
pane Johnsone." "Zdá se, že náměstitida
se značně rozrostla a přešla až ve skinheadii."

"Tohle všechno jsou lékařské termíny,
abyste věděl." Překlad: scr00chy
www.videacesky.cz