Jordan Peterson – Když jsou děti agresivní

Když vezmete děti a rozdělíte je do skupin podle věku, takže máte 30 dvouletých, 30 tříletých, 30 čtyřletých... a tak dál až do osmnácti let a pak sledujete, jak se chovají, a zaznamenáváte kopání, kousání, rvaní a krádeže, zjistíte, že dvouletí jsou nejagresivnější ze všech. To je zajímavé, protože si řeknete, že děti jsou přirozeně klidné, a pokud jsou agresivní, musely se to naučit...



Ne, to platí jen pro malou část dětí. Podstatná část dvouletých dětí je přirozeně agresivní. Většinou jsou to chlapci. To ale neznamená, že je taková většina dětí. Když se podíváte na dvouleté, což jsou nejagresivnější lidské bytosti, většina z nich není agresivní, ale někteří ano. A většina z nich jsou chlapci.



Identifikujete skupinu agresivních dvouletých a sledujete je v čase, dokud jim nejsou čtyři. Zjistíte, že drtivá většina agresivních dvouletých chlapců se perfektně socializuje. Ve čtyřech letech jsou možná trochu agresivnější, ale jsou to civilizované potvůrky, takže ostatní lidi je tolerují. To znamená, že měli rodiče, příbuzné nebo jiné vychovatele, kteří jim umožnili naučit se interakci s ostatními dětmi a ovládnout svou agresivní přirozenost.



Zdá se, že částečně to je díky dovádění. O tom víme, že pomáhá při socializaci krys – je pro ně důležité. Ale také to opravdu pomáhá socializovat děti. Obzvlášť muži rádi dovádí se svými dětmi, ne s mladšími než 9 měsíců, to jsou ještě příliš malé. Ale jakmile začnou chodit a zesílí, můžete si s nimi hrát až na hraně nebezpečí, po tom děti šílí, to zbožňují.



Když jsem měl malé děti, udělal jsem boxovací ring spojením dvou gaučů. Bral jsem je tam a házel je do vzduchu a chytal dva a půl, tři metry... Ne, to fakt ne. 30 cm do vzduchu a udělaly tohle, chytnul jsem je a pak se smály, byly vyděšené a pak se smály. Učí se tím důvěře v tělesné podobě.



A taky se učí... tím protahováním a zápasením, když vás udeří, tahají za vlasy a tohle všechno... Poznávají hluboko v kostech, co jim ublíží a co ne. Chcete je dostat až do limitu, ať ví, co už bolí a co ještě zvládnou. A totéž děláte, když s vámi zápasí. Tak se naučí nestrkat vám palec do oka a nezpůsobovat bolest, jako třeba tahat vás za ret. „Ne, ne, nech můj ret být...“ Zdá se, že to pomáhá regulovat ty agresivní impulzy a také to pomáhá dětem lépe ovládat své tělo.



V jistém smyslu, když s nimi dovádíte, učíte je tancovat. Protože to děláte. Pomáháte jim cítit se dobře ve svých tělech a budovat řeč těla, kterou vidíte u lidí, kteří se ve svém těle cítí dobře. Každopádně, většina těch dětí je dobře socializována ve věku 4 let. Nějakým způsobem.



Naučí se regulovat agresi a zapojit se do fiktivních her s ostatními dětmi. Naučí se spolupracovat a soutěžit. Výhoda socializovaných, nepřívětivých lidí je ta, že jim nic nestojí v cestě. Takže pokud socializujete nepřívětivé dítě, může z něho být docela tvrďák, protože je cílevědomé a houževnaté.



Ale pokud ho „neochočíte“ – nezkrotíte do čtyř let, jeho vrstevníci ho odmítnou. A to je velký problém, protože... Rolí rodiče je naučit své dítě být společensky žádoucí do čtyř let. Tohle si chcete zapsat do paměti, protože lidé o tom neví. To je váš cíl a tady je důvod: je to snadné, když se nad tím zamyslíte: Máte tříleté dítě, takže je v polovině prvotního období socializace.



A vezmete ho na veřejnost. Co chcete pro to dítě? Vy nejste důležití. Co chcete pro to dítě? Chcete, aby umělo jednat s ostatními dětmi a dospělými tak, že děti ho vítají, usmívají se a chtějí si s ní/m hrát a dospělí ho rádi vidí a chovají se k němu hezky. A pokud je vaše dítě monstrum, protože se ho bojíte ukáznit nebo nevíte jak na to, tak nepozná nic než odmítnutí od ostatních dětí a falešné úsměvy od dospělých.



A tak uvrhnete dítě do světa, kde každá tvář, kterou uvidí, je buď nepřátelská, nebo falešná. To nebude příznivé ani pro mentální zdraví, ani pro dobro vašeho dítěte. Vaše dítě se může naučit pár pravidel: nevyrušuj dospělé, když spolu mluví, dávej pozor a nemlať ostatní do hlavy náklaďákem víc, než je nutné.



Děl se s ostatními a hraj si pěkně. A tak, když potká jiné děti, vyzkouší si spolu pár herních rutin, půjde to dobře a budou se navzájem socializovat po zbytek života. Protože takhle se to děje: Od čtyř let dál probíhá socializace zejména mezi ostatními dětmi. A pokud se děti nedostanou brzo do této vývojové spirály, ujede jim vlak. Můžete si představit, jak hrozné to je.



Čtyřletý si nebude hrát se čtyřletým, kterému jsou dva. A pětiletý si určitě nebude hrát s pětiletým, kterému jsou dva. Ten rozdíl neuvěřitelně roste. Ty děti začínají pozadu a ostatní děti jim mezitím utečou. Skončí izolovány a mimo své vrstevníky do konce života. Vyrostou z nich dlouhodobě nesociální jedinci. Jsou už agresivní a to se nezmění. Co se obvykle stává klukům...



představte si agresivní dvouleté chlapce. Jsou socializováni, takže jim klesá agrese. Pak nastoupí puberta a testosteron a prásk! Agresivita zase stoupne. Proto muži páchají zločiny nejčastěji mezi 16. a 25. rokem. Shoduje se to s křivkou kreativity, mimochodem. Když se podíváte na skok v kreativitě u mužů: 16–25, pak to začne klesat. Kriminalita se s tím přesně shoduje.



Testosteron zvedá průměr agresivity u mužů. Vlastně spíš dominanci než agresivitu. Testosteron není jen špatný. Začíná klesat okolo 25./26. roku, kdy muži obvykle přestávají ponocovat, přestávají tolik pít, začnou pracovat na plný úvazek, a přijímat odpovědnost, těžkosti a příležitosti spojené s dlouhodobým vztahem a rodinou.