Jordan Peterson: Partner jako výzva a funkce manželství

Když jste mezi přáteli, tak... oni neustále opatrně odhalují
nové části své osobnosti. Odpalují na vás malé kousky
neprobádaného území. Neustále. A když ne? Co se stane? Nudíte se
a hledáte nové lidi. A máme data
ohledně důvěrných vztahů, protože byla provedena pěkná studie,
která ukázala...

Která zkoumala poměr pozitivních
a negativních emocionálních zážitků, které nejlépe předpovídaly úspěšnost
dlouhodobých vztahů. A odpověď byla...
Samozřejmě záleží, jak měříte událost a jak měříte pozitivní
a negativní emoce, ale když to vypustíme,
zjistili zhruba tohle: Pokud jste ve vztahu a máte jen 5 pozitivních interakcí
na 1 negativní interakci, tak vztah skončí,
je příliš negativní.

Ale pokud máte víc
než 11 pozitivních interakcí na jednu negativní interakci,
pak také skončí. A řeknete si:
No to je sakra zvláštní. Proč to tak je? Nechtěli byste tak 100 pozitivních
na 1 negativní interakci? A odpověď je: Proč si myslíte,
že chcete vztah, abyste byli šťatní? Nebo alespoň neustále štastní.


Proč si to myslíte? Tak to určitě není
a vy to také víte. Vsadím se, že v této místnosti
není člověk, který nikdy nikoho neodmítnul,
protože k němu byli příliš hodní. "Ten člověk nepředstavuje výzvu,"
něco takového. Chcete někoho, s kým vyjdete,
ale jednou za čas vás kousne a řeknete si:
"To je zajímavé, to jsem nečekal." A pak vám to vrtá hlavou
a mučí vás to. To je jedna z věcí, která vás
opravdu drží v tom vztahu.

A to proto, že částečně chcete ten vztah
ne proto, abyste byli šťastní teď hned, ale abyste měli vysoce kvalitní život
po mnoho desetiletí. A tak hledáte někoho,
s kým musíte argumentovat, kdo vás zatlačí za hranice toho,
kým jste, a kdo vás bude soudit, často i drsně,
kvůli vaším nedostatkům. To vás naštve a tak dál, zahořknete a možná se pomstíte. Ale nechcete někoho, kdo si myslí,
že jste perfektní v současné podobě.

Protože proč byste chtěli chodit
s někým tak pošetilým?

Proto se lidé berou,
jen abyste věděli. Protože v manželském slibu stojí: Neodejdu. Nikdy. Ať se stane cokoliv. Dobře, to vytváří hranice
okolo našich sporů. Protože nemůžu říct:
"Kdykoli projevíš nějakou chybu, což děláš stejně často jako já,
rozcházíme se." To je hrozné, lidi.


Pokud váš celý život je: "Kdykoli zaklopýtneš, odcházím." Zaprvé nikdy nepřiznáte,
že jste něco udělali špatně. Zadruhé, budete jako... vystrašená kočka po celý vztah,
protože... Kdo ví? Může to skončit každou chvílí. Lidé říkají, že pokud je možné
je rozvést, jste svobodnější. To vážně chcete – být svobodní, jo?
Vážně? Takže nemůžete nic předvídat.


O to vám jde? Je to slib. A znamená: "Hele... Vím, že máš problémy. Já také. Takže neodejdeme. Ať se stane cokoliv." To je sakra přísaha, že?
Ale proto ji dáváte před lidmi. Proto to má být posvátný čin.

Jaká je alternativa? Vše se může kdykoli změnit. Jen do toho, žijte si tak
a počkejte, až vám bude padesát. Bože, je to tragické. Dva až tři rozvody,
vaše rodina je na kusy. Žádný souvislý příběh. A není to dobré pro děti,
ani v nejmenším. Je to obdoba...

dobrovolného otroctví,
něčeho takového. Ale také jde o přijetí zodpovědnosti.
A jde ještě o víc. Když nejde utéct,
tak můžete řešit své problémy. Možná se stane tohle:
"Uvízl jsem s tebou, tak co kdybychom řešili problémy?" Protože alternativa je, že spolu
budeme boxovat dalších 40 let. To je alternativa. Myslíte si, že vyřešíte problémy, aniž by vám něco takového viselo
nad hlavou?

Ani náhodou. Budete se jim vyhýbat.
To lidé dělají. Je velice těžké řešit problémy,
obzvlášť ve vztazích. Hádáme se a já zjistím, že vás
zneužil strýc, když vám bylo pět, nebo nějakou podobně hroznou věc. Takové věci se dějí velice často. Váš partner vykazuje
nějaké anomálie v chování a nevíte, jak si to máte vyložit.


Nijak to nesouvisí s vámi. Nechce o tom mluvit.
Když to vytáhnete, naštve se. Pak to vytáhnete znovu
a naštve se ještě víc a řekne, že o tom nebude
mluvit, jinak odejde. A možná vydržíte, protože jste hajzl,
a pak se zhroutí a rozpláče. A pak se mu vybaví ta hrozná vzpomínka,
která se vydere na povrch, vy nevíte, co s tím,
a musíte to vyřešit. Myslíte, že to podstoupíte,
když nebudete mít dobrý důvod? Měli byste vědět, že to musíte vyřešit,
jinak to potáhnete dalších 40 let.

To je možná dostatečná motivace k tomu,
abyste opravdu řešili své problémy. Je snažší říct:
"Promiň, tam nejdeme." Ale pak – dobře,
budete to mít každý den, každý zatracený den
po zbytek života. Rozvod má další problém,
který lidi nevidí, když jsou mladí. Ten nápad, že se můžete rozvést,
když máte děti? To je hloupý nápad,
protože nemůžete. Můžete najít omezenou náhradu
za vaši původní svobodu.

Ale pokud máte děti
a chcete se rozvést, pravděpodobnost, že vám to zničí život,
je velice vysoká. Především, je to neuvěřitelně drahé. Jeden nebo oba
z toho vyváznete chudí. Vaše "cena na trhu" klesne. Řekněme, že jste žena,
která si nechá děti. Vaše cena na trhu radikálně klesla. Budete chudší.

Muž je taky v háji. Protože je smluvní nevolník.
A z toho není útěku. A není to tak zlé,
když se dokážete rozdělit v míru, a někdo to zvládne, ale často,
když máte hrozný vztah, není mírové odloučení tak snadné. Ale pokud si jdete po krku,
hodně štěstí. Myslím, že to je přibližný ekvivalent
nefatální rakoviny. Není to příjemné.

Je to proces na 10 až 15 let.
Bude vás to stát statisíce. A urve vám to velký kus života. A taky to vážně naruší vztah
s vašimi dětmi. A když přivedete děti
k nevlastnímu rodiči, nedaří se jim tak dobře. Nevlastní rodiče nejsou tak dobří
jako biologičtí rodiče. A data ohledně toho jsou jasná.
Samozřejme jsou výjimky, protože existují strašní biologičtí rodiče
a skvělí nevlastní rodiče.

Ale když se podíváte na průměr... Není lehké pečovat o děti. Potřebujete s nimi být svázáni,
jak jen to jde. A když to jsou děti někoho jiného? Obvykle stojí v cestě k osobě,
kterou milujete. Že? Řekněme, že máte dítě. A já vás chci pozvat na rande.

Každá vteřina, kterou strávíte s dítětem,
je vteřina, kterou nestrávíte se mnou. Bude vás to něco stát.
A já z toho nebudu nadšený. A kdybych já měl dítě,
cítili byste se úplně stejně. Můžete říct: "Miluju děti." Jojo, jasně. Jasně, že jo. Pochybuju o tom. Můžete milovat své dítě.

A lidé milují děti
specifickým způsobem. A míra týrání dětí nevlastními rodiči
je mnohem vyšší než biologickými rodiči. To se vůbec nedá srovnávat.