Jordan Peterson – Nebezpečný pocit oběti

Na tohle jsme přišli, když jsme psali jeden článek. Dívali jsme se na události, které předchází genocidě – zesílení pocitu oběti u jedné ze skupin, obvykle té skupiny, která spáchá genocidu. Především, jejich pocit oběti je zesílen demagogy, kteří chtějí rozdmýchat hněv. V podstatě říkají: "Jsi utlačován mnoha způsoby, to udělali oni a nepřestanou a tentokrát je dostaneme dřív než oni nás."

Něco takového. A na zdůraznění pocitu oběti je něco velice patologického. Ten problém, alespoň jak já to vidím, je... Není to příliš promyšlené. Protože oni se snaží něco říct, a sice: Lidé jsou utlačováni a trpí. A tahle námitka je pravdivá. Ale...

Ale správný rámec, ve kterém to interpretovat, je, že to je vlastnost života. Nemůžete si to brát osobně. A nemůžete rozdělit svět na útočníky a oběti. Rozhodně nemůžete rozdělit svět na útočníky a oběti a předpokládat, že jste výhradně v kategorii obětí, a pak předpokládat, že vám to dává přístup k jistým řešením. Začne to být nebezpečné velice rychle, když tohle uděláte.

Například jedna z věcí, které charakterizovaly Sovětský svaz, tohle byla pravda obzvlášť ve dvacátých letech, ale i později. Sověti byli okouzleni myšlenkou třídní viny. Takže například, ačkoli pouhých 40 předtím byli osvobozeni nevolníci... Nebyli o moc víc než otroci a byla to velká část ruské populace. Byli kupováni a prodáváni spolu s pozemkem. Byli osvobozeni a z mnoha z nich se stali nezávislí rolníci.

A některým z nich se dařilo, alespoň v principu, hádám, že část z nich nebyla poctivá, ale většina byla schopna vypěstovat jídlo. V té době byla velká část ruského jídla produkována těmito relativně úspěšnými farmáři. A relativně úspěšnými znamenalo, že měli cihlový dům a pár krav a možná zaměstnávali pár lidí. Nebyli to velkostatkáři nebo tak něco.

Ale zmiňoval jsem Paretovu distribuci a že v libovolné aktivitě vytvoří malá část lidí většinu produktů. Totéž platilo v Rusku u těchto farmářů. Někteří byli mimořádně efektivní a vypěstovali většinu jídla v Rusku. Když komunisté přišli do Ruska, popsali tyto hospodáře jako parazity. Dle Marxovy myšlenky, pokud někdo vytěžil zisk v nějakém podniku, v podstatě ten zisk ukradli od lidí, které zaměstnávali nebo utlačovali.

Takže jste mohli být členy třídy kulaků. A pak protože jste byli členy třídy kulaků, byli jste automaticky vinní. A musíte to opravdu promyslet, abyste pochopili, co se stalo. Došlo k tomu, že intelektuálové-komunisti byli po skupinách vysláni do těchto vesnic, aby našli lidi, kteří jim pomůžou shromáždit kulaky. Přemýšlejte o tom, jaká je vesnice. Představte si, že tam jsou 3 až 4 lidi, možná 10 lidí, kteří jsou o trochu úspěšnější než všichni ostatní.

A několika lidem to nebude vadit, nebo dokonce budou rádi, protože ty lidi považují za velice produktivní a oddané jejich komunitě, bez ohledu na jejich chyby. Ale pár lidí z nich nebude mít žádnou radost. Budou velice zahořklí a závistiví. A to jsou lidé, jejichž charakter bude toho méně pozitivního typu. A když ti intelektuálové přišli a vysvětlili, proč by se na kulaky mělo dívat jako na parazity a vydřiduchy, potom to byla ta zahořklá menšina, což by byli takoví ti chlápci, kteří pořád sedí v hospodě a jsou naprosto nesvědomití, nic se jim nepovede a pak z toho viní všechny okolo.

Intelektuálové přišli a řekli: "Není fér, že se vám tohle stalo. Byli jste utlačováni a teď se můžete pomstít." A to se přesně stalo. V některých vesnicích rolníci někdy obklíčili statek těch úspěšnějších a snažili se je ubránit, ale to nefungovalo příliš dlouho.

A tak ty rozzlobené davy šly do stavení a vybílili to tam. A poslali ty lidi vlakem bez jídla na Sibiř, kde nebylo kde žít. Byli nastrkaní v domech, měli možná metr čtvereční k životu. Všechny děti zemřely na tyfus a mnoho jich umrzlo. Milióny lidí zemřely během dekulakizace. Přinejmenším v konečném důsledku. A potom... se nevyprodukovalo žádné jídlo. A šest milionů Ukrajinců zemřelo hlady ve dvacátých letech.

O tom se nikde nemluví. Proč se o tom nikde nemluví? To je otázka. Byla to naprostá katastrofa. Ti lidé hladověli. Až na hranici kanibalismu. Bylo to ošklivé. Skoro si to ani nemůžete představit. Kdyby jste byli matkou...

Museli jste odevzdat všechno zrní ústřednímu výboru, aby ho odvezli do měst. Nemohli jste si ho nechat. A možná poté, kdybyste byli matka, šli na pole, které už bylo sklizeno, a sebrali jednotlivá zrnka pšenice. A když jste je neodevzdali, popravili vás za to. Takhle daleko to zašlo. Tak to je malý příběh o tom, jak se pocit oběti a útočníka vymkne z rukou velice rychle.

Takže kdykoli lidé začnou horovat za oběti, zaobalí to do soucitu. "Mluvíme jménem utlačovaných." Možná, ale možná sami nejste svatí. Jste si jistí, že jste svatí? Velice nepravděpodobné.