Jordan Peterson: Přátelství a pozornost ve vztazích

Pojďme si promluvit o přátelství. Takhle poznáte,
jestli je někdo váš přítel: Zaprvé, můžete jim říct špatnou zprávu
a oni budou poslouchat. Neřeknou vám, proč jste hloupí
a proč se vám ta špatná věc stala a jak se jim jednou stalo něco horšího
a nepřesměrují celý rozhovor. Můžete jim říct špatnou zprávu
a oni budou poslouchat. Takže to je dobré.
A tohle je ještě divnější: Můžete jim říct dobrou zprávu a oni to s vámi oslaví.

A podle toho dobře poznáte,
koho byste okolo sebe měli mít, protože když okolo sebe někoho máte
a stane se vám něco dobrého, bojíte se to vůbec přiznat, protože,
bože, stalo se vám něco dobrého. Dáte to najevo
a budete o to připraveni. Tak někomu váhavě povíte,
že se vám stalo něco dobrého, a oni vám dají pecku a začnou mluvit o něčem skvělém,
co se jim stalo před třemi lety, anebo ještě hůř, o něčem skvělém,
co se stalo jejich známým před třemi lety.

Odejděte od toho člověka,
nepomáhá vám. A nepomáhá ani sám sobě. A tak se chcete obklopit...
Musíte o tom přemýšlet! Musíte se obklopit lidmi, kteří chtějí
to nejlepší pro vaši nejlepší část. Můžete se vídat s lhářema a tragédama,
kteří vás chtějí stáhnout dolů, aby si ospravednili to,
že také klesají ke dnu. Výhoda toho je, že nemusíte mít
žádnou zodpovědnost, můžete si stěžovat
na svůj mizerný život, to je lákavé.

Ale řekl bych, že to je špatný
středně- až dlouhodobý plán. A tak je přijatelné a vhodné snažit se obklopit lidmi,
kteří podporují váš vývoj. A můžete říct:
"Mám kolem sebe lidi a znám je dobře, moc se jim nedaří
a nespadají do této kategorie." A o co vám jde? Co s nimi budete dělat?

Pokud vás poslouchají a spolupracují
a posouvají se vstříc lepší budoucnosti, super. Pokud nedávají pozor, dělají dokola hlouposti,
nikam se neposouvají a je to bolestivé, potom je možná správné říct:
"Nechte si své trápení. Já odejdu a budu si žít
a možná se jednoho dne probudíte a uvědomíte si,
že to je lepší život." Protože když to necháte být,
tak v tom toho člověka podporujete. Když takové chování tolerujete, v podstatě s ním souhlasíte,
nebo ho dokonce podporujete.

To je špatný nápad. Máte právo i odpovědnost
obklopit se lidmi, kteří jsou dobří
pro vaši nejlepší část. Překlad: Nebuď knedlík
www.videacesky.cz

Tohle je dobré vědět ohledně lidí,
ve vašich vztazích... Tady je klíč k dobrému vztahu: Není jediný, ale... Sledujte toho druhého.
Pozorně, pozorně. A kdykoli udělají něco,
co byste chtěli, aby dělali častěji, řekněte jim, že to bylo opravdu dobré.
A myslete to vážně. Ale ne manipulativně,
to by nefungovalo. Musíte říct: Páni, jsem tak rád,
že jsi to udělal.

Musíte být přesní. Tohle jsi právě udělal
a přišlo mi to skvělé. "Panečku, je milé, že sis všiml,
nemůžu uvěřit, že sis všiml." Uděláte to dvacekrát a budou jako myš, která mačká
páčku pro kokain. Ne, myslím to vážně. B. F. Skinner si toho všiml už dávno. Odměna je výrazně užitečná
pro změnu chování, ale problém je: Je velice těžké si všimnout,
když se věci daří.

Více si všímáte,
když je něco špatně. A tak používáte spíše hrozbu a trest,
abyste změnili ostatní lidi. Když je všechno v pořádku, tak... Co řeknete? Vše je v pořádku.
Nevšímáte si toho. Prostě to předpokládáte.
A to není dobře. Chcete dávat pozor.

A když ta osoba – vaše děti, žena, kdokoliv, matka, sestra... Pokud chcete, aby... Pokud chcete napravit
vaše vztahy s nimi, a nemyslím manipulativně,
to nebude fungovat, ale pokud udělají něco, co podporuje
soulad, mír a dobrou vůli, ozvěte se, řekněte, že jste si všimli. Je to tak užitečné.

Musíte se zbavit
své zášti a zahořklosti, protože jste trochu naštvaní
na svou sestru a ona udělá něco dobrého
a řeknete si: "V žádném případě
ji za to neodměním," takže ji ignorujete,
když udělá něco dobrého. To je opravdu chytré. Protože jste ji právě potrestali,
když udělala něco, co chcete. A lidé to dělají se svými dětmi
v jednom kuse.

Nechají se ovládat svými dětmi,
pak je to naštve, pak za nimi dítě přiběhne,
aby jim ukázalo něco úžasného. Nejsou šťastní.
"No jo... Já pracuju..." Dítě to rozesmutní.
Právě se něco naučilo. A možná to není něco,
co chcete, aby se naučilo. A tak musíte udržovat vztahy
s vašimi dětmi nepoškozené. A to znamená, že vůči nim
nesmíte cítit zášť nebo odpor. A to znamená, že je musíte naučit
chovat se tak, abyste je měli rádi.

A pak, když vy je máte rádi
a jste docela rozumní a možná i váš partner je má rád,
shodnete se na tom, je velká šance, že ostatní lidé
je taky budou mít rádi. Včetně dalších dětí.
A to jim otevře svět. Vezmete je na návštěvu
a lidé se na ně budou usmívat. A poplácají je po hlavě
a nepomyslí si: "Bože, ten spratek tu je zase,
copak asi rozbije tentokrát?" A je hrozné, když tohle
vaše dítě opakovaně zažije.

Naučí se, že dospělí mají falešný úsměv, ale ve skutečnosti
v jednom kuse lžou. Bože, je to jako kousek pekla. A mnoho dětí je v něm uvězněno. Je hrozné to sledovat. Vidám takové děti,
když jdu po ulici. Jsou to malé ztracené bytosti. Jsou v háji patnácti různými způsoby
a není cesty ven.

Je to opravdu ošklivé. Takže to bych nedoporučoval. Je lepší si všimnout,
že jste z malé části monstrum. Nebo z velké části monstrum. A všimněte si, že jste
mnohem šťastnější s lidmi, když se chovají podle rozumných
společenských norem. A potom se s nimi cítíte
opravdu spojeni. Chcete jim pomáhat,
aby se vše podařilo.

Ale pokud si myslíte,
že jste dobrý člověk a nikdy byste svým dětem neublížili, tak na to můžete zapomenout, protože nikdy to nebudete brát
dost vážně na to, abyste se poučili.