Jordan Peterson – Plýtvání časem a příležitostmi

Už jsem říkal,
že pokud vezmete lidi a dobrovolně je vystavíte věcem,
kterým se vyhýbají a kterých se bojí a o kterých vědí, že je musí překonat,
aby dosáhli cílů, které si sami určili. Pokud naučíte lidi vzchopit se
a čelit věcem, kterých se bojí, posílí je to. A nevíte, jakou tohle má horní hranici.
Můžete zeptat sami sebe: Pokud byste se po deset let
nevyhýbali povinnostem, které jste si sami zadefinovali,
v rámci vámi vytvořeného systému hodnot, jací byste byli?

Čas od času
na svět přijdou pozoruhodní lidé. A to jsou lidé,
kteří během desetiletí zjišťují, jací by byli, kdyby byli tím, čím jsou. Kdyby vyjadřovali své bytí naplno. A rostou a sílí a my nevíme, jaké to má hranice. Můžete říct,
že za své nesnesitelně utrpení si částečně možná můžete sami, protože nejste tím,
čím byste mohli být, a víte to.

A je hrůza to přiznat
a uvažovat nad tím, ale v tom je skutečná naděje,
protože to znamená, že... Možná existuje jiný způsob,
jak se dívat na svět a jak se chovat, aby vám svět vracel něco lepšího,
než co vám vrací teď. A pak to pokračuje. Co kdyby to dělalo mnoho lidí? Jako lidské bytosti
jsme udělali mnoho pozoruhodných věcí a už jsem myslím říkal to,
že například dnes se zhruba 250 000 lidí
dostane z extrémní chudoby a zhruba 300 000 lidí bude připojeno
k elektrické síti.

Hromadně dostáváme lidi z chudoby
rychlejším tempem než kdy dříve historii lidstva.
A to mnohem rychleji. A toto se děje
neuvěřitelně rychle od roku 2000. OSN plánovala snížit chudobu na polovinu
mezi lety 2000 a 2015 a podařilo se jim to v roce 2013.

Na mnoha místech se tu vyvíjí nerovnost
a je kolem toho velký politický rozruch, ale celkově ten příliv zvedá každého,
což je úžasná věc. A jak rychle by to mohlo jít, kdyby se lidé sebrali
a udělali pro to maximum? Protože moje zkušenost s lidmi je, že fungujeme na zhruba 51% naší kapacity. A o tom můžete popřemýšlet sami. Často se ptám studentů: Kolik hodin denně nebo týdně promrháte?

A typickou odpovědí je
něco mezi 4–6 hodinami denně. Znáte to. Neefektivní studium, sledování videí na YouTube, která nechcete sledovat,
nezajímají vás a cítíte se hrozně, když je dokoukáte. Jen tady najdeme třeba 4 hodiny. No a to je 20 až 25 hodin týdně,
to je 100 hodin měsíčně, To je dva a půl pracovního týdne.

Což je půl pracovního roku za rok! A pokud berete 20 dolarů za hodinu,
což ještě značně podhodnocuji, mohlo by to být až 50 dolarů,
pokud to počítáte jako odloženou mzdu. Pokud zahodíte dvacet hodin týdně,
zahodíte 50 000 dolarů ročně. A děláte to právě teď. Jste mladí, takže promrhat 50 000 dolarů
je mnohem větší katastrofa pro vás než pro mě,
protože já tady zas tak dlouho nebudu.

Pokud váš život není tím,
čím by být mohl, zeptejte se sami sebe, co by se stalo, kdybyste přestali plýtvat
příležitostmi, které máte před sebou. Byli byste mnohokrát efektivnější. 10krát efektivnější. 20krát efektivnější. To je Paretovo rozdělení. Nemáte představu,
jak výkonní mohou výkonní lidé být. Jsou extrémně vysoko nad normálem.

A pokud bychom začali jednat kolektivně
a přestali věci zhoršovat... To je další věc,
kterou lidé dělají. Nejenže nedělají,
co by měli, aby věci zlepšili, aktivně je zhoršují,
protože jsou škodolibí, zatrpklí nebo arogantní nebo lstiví nebo... Mají vražedné či genocidní tendence. Nebo vše tohle svázané dohromady
ve zcela patologickém balíčku. Kdyby se lidé opravdu přestali
snažit věci zhoršovat, nemáme ani ponětí,
jak moc by se zlepšili jen díky tomu.

Existuje zvláštní dynamika, která je
součástí existenciálních systémů myšlenek mezi lidskou zranitelností,
společenským míněním, což jsou dvě velké příčiny utrpení, a selháním jednotlivců
přijmout zodpovědnost, o které ví, že by ji měli přijmout! A to je ta věc, která je také zajímavá. Jedna z dalších věcí,
na kterou se často ptám v přednáškách...

Je tady taková představa,
že lidé mají svědomí. A vy víte, co svědomí znamená. Je to ten pocit nebo hlas ve vaší hlavě, který vám těsně před tím,
než uděláte něco hloupého, řekne, že byste tu hloupost
raději dělat neměli. Kupodivu jej nemusíte poslouchat. Takže tu věc stejně uděláte. A pak se stane přesně to,
co vám svědomí říkalo, že se stane, takže se cítíte ještě hloupěji,
než kdyby to byla nehoda.

Věděl jsem, že se to stane, byl jsem varován,
a stejně jsem to udělal. A je zvláštní,
že takové svědomí v lidech funguje. A my nerozumíme tomu,
co to sakra je... Můžete si říkat, co by se stalo, kdybyste žili podle svého svědomí
pět nebo deset let? Na jaké pozici byste byli,
jakou byste měli rodinu?

Jaký partnerský vztah
byste mohli vytvořit? A můžete si být zatraceně jistí,
že vztah vybudovaný na základě toho, kým doopravdy jste, bude mnohem pevnější a přívětivější než ten utvořený na základě toho,
čím nejste. A to znamená,
že ta druhá osoba se bude muset potýkat s celou vaší silou
a se všemi schopnostmi a selháními. A to se velice složitě překonává, ale pokud to zvládnete, máte pevnou půdu pod nohama.

A máte kde žít.
Máte skutečný život! A to je skvělý základ, na kterém se dá
vystavět život třeba pro vaše děti. Protože pak s nimi máte skutečný vztah
namísto týrání jich do polomrtva, což se děje
v ohromně velké menšině případů. A je v tom mnohem více. A tímto to chci uzavřít
a také se chci zmínit o Solženicynovi.

Protože... Nejen váš osud závisí na tom,
jestli se dáte dohromady a do jaké míry se rozhodnete žít
dle svého vlastního skutečného bytí. Není to jenom váš osud! Je to osud každého,
s kým jste spleteni. Řeknete si, na světě je 7 miliard lidí. Vyšplhá se to na 9 miliard
a pak to začne rychle klesat, ale je nás 7 miliard.

A kdo jsi ty? Ty jsi jedno smítko prachu
v těch sedmi miliardách, a tak nezáleží na tom, co děláš a co ne. Ale takhle to není! To je špatný model!
Protože se nacházíte ve středu sítě. Jste uzlem v této síti. Když máme sociální sítě,
je to ještě přesnější. Za svůj život poznáte 1000 lidí.
Minimálně. A každý z nich zná další 1000. Takže přes jednoho člověka
dosáhnete na milion lidí.

A přes dva na miliardu lidí. Takhle jste propojení. A věci, které děláte,
jsou jako hod kamene do rybníka. Vlnky se šíří dál. A ovlivňují věci,
které nemůžete plně pochopit. A to znamená, že věci,
které děláte a neděláte, jsou mnohem důležitější,
než si myslíte. Samozřejmě, to je hrozné uvědomění,
že vskutku záleží na všem, co děláte.

A můžete říct, že to je lepší
než žít bezvýznamný život. Je lepší, když na tom záleží. Ale kdybyste měli opravdu na výběr,
co byste si vybrali? Můžu žít bez absolutně
jakékoliv zodpovědnosti. Cenou za to je,
že na ničem nezáleží. Nebo to můžu obrátit
a na všem záleží. Ale musím přijmout zodpovědnost,
která je s tím spjatá. Není mi příliš zřejmé, že by si lidé vybírali
tu smysluplnou cestu.

Namítnete, že nihilisté příšerně trpí. Jejich životy nemají smysl, přesto trpí. Jasně, ale nemají žádnou odpovědnost. Takže to je ta výhoda
a podle mě i motivace. "Nemůžu si pomoct od nihilismu,
má přesvědčení se zhroutila..." Jo, možná... Možná jsi je nechal se zhroutit,
protože to je jednodušší než se jimi řídit.

Cenou za to je troška utrpení, ale stačí si naříkat a lidé tě politují. A máš možnost jít cestou mučedníka,
takže je to lákavá nabídka. Obzvlášť když alternativou je... nést své břímě řádně
a jít kupředu do světa. Solženicyn si uvědomil – stejně jako mnoho dalších lidí 20. století,
ale on je nejlepším příkladem – že pokud vedete zhoubný život,
nakazíte svoji společnost.

A pokud tohle udělá dost lidí,
ocitneme se v pekle. Skutečně. Skutečně. A můžete si přečíst Souostroví Gulag,
pokud na to máte kuráž, a uvidíte naprosto přesně,
jak peklo vypadá. A pak se můžete rozhodnout,
jestli byste tam chtěli. Nebo – což je důležitější – jestli je to místo, kam byste chtěli
se všemi přáteli a rodinou.

Protože to se stalo ve dvacátém století. Překlad: Nebuď Knedlík
www.videacesky.cz