Jordan Peterson – Když jste příliš hodní

Pokud se zeptáte
nepřívětivého člověka, co chce, řekne vám to hned: "Tohle chci a takhle to dostanu." Ale přívětiví lidé, obzvlášť,
jsou-li opravdu přívětiví, jsou tak přívětiví,
že často ani neví, co chtějí. Protože jsou tak moc
zvyklí žít pro ostatní a zjišťovat, co druzí lidé chtějí,
a snažit se jim vyhovět, že je pro ně těžké najít své vlastní touhy
během cesty životem.

A to není... Podívejte,
jsou situace, kdy je to výhodné, ale určitě to není výhodné, pokud se snažíte vybudovat si kariéru. To pak vůbec nefunguje. A tak, přestože v průměru
nejsou muži a ženy příliš rozdílní
z hlediska jejich přívětivosti, pokud se podíváte na extrémy,
jsou velmi rozdílní.

Ti nejvíce přívětiví lidé
jsou všichni ženy a ti nejvíce nepřívětiví lidé
jsou všichni muži. A jde o to, že právě
na extrémech často záleží, spíše než na průměru. A to se ve společnosti odráží
například tak, že je mnohem více mužů ve vězení.

A to, co dobře předpovídá,
jestli skončíte ve vězení, je nepřívětivé chování –
jste bezcitní. Možná si říkáte,
co je opakem soucitu a zdvořilosti, a odpověď je... Myslím, že nejlépe
to je konceptualizováno jako obchodní hra. Řekněme, že budeme hrát
opakované obchodní hry a pokud jste velice přívětiví, budete více smlouvat v můj prospěch než ve svůj vlastní.

Ale pokud jste velmi nepřívětiví,
budete dělat opak. Řeknete si: "Hraju za sebe,"
a budete sobečtí, ale přívětivý člověk si řekne: "Ne, ne.
V nejhorším to musí být fifty fifty, ale rád bych ti pomohl, jakkoliv můžu." Pokud jste příliš přívětiví,
musíte si dávat pozor, abyste nebyli zneužíváni.

Protože jste náchylní
ke zneužití. A myslím, že to je proto,
že jste nastavení, aby vás využívaly děti. To nefunguje dobře
ve skutečném světě a jedna z věcí, které se
často dějí během psychoterapie: Lidé chodí na psychoterapii
z různých důvodů a často proto,
že jsou příliš přívětiví a projdou takzvaným tréninkem asertivity. I když to není přesně asertivita,
co trénují, ale schopnost vyjednávat
ve svůj vlastní prospěch.

A jedna z věcí,
které říkám přívětivým lidem, obzvlášť pokud jsou svědomití: Říkejte, co si myslíte.
říkejte pravdu o tom, co si myslíte. Budete mít myšlenky, které označíte
jako ošklivé a drsné, a ony nejspíš jsou ošklivé a drsné, ale jsou také pravděpodobně pravdivé. A ty musíte
přednést a dát najevo názor.

A to není vůbec jednoduché,
protože přívětiví lidé nemají rádi konflikt. Ani trochu. Udržují příměří. A teď můžete chápat,
proč tomu tak je, v souladu s hypotézou,
kterou jsem přednesl, nechcete konflikt kolem dětí.
Je to příliš nebezpečné. Nechcete, aby vznikaly hádky. Nechcete,
aby cokoliv narušovalo relativní klid. A pokud jste také fyzicky zranitelnější
a možná i emocionálně, můžete se také zdráhat zapojit se
do vysoce intenzivního konfliktu, který vyřeší problémy rychle.

Protože je třeba hodně konfliktů,
abyste vyřešili problémy rychle. To může vyeskalovat do nebezpečí, což může, pokud se to vymkne kontrole. Pak může být bezpečnější
z krátkodobého hlediska udržet klid a vyhýbat se situacím,
kde vzniká konflikt. Problém je, že to není dobrá
středně- až dlouhodobá strategie.

Často se totiž jedná o věci,
o kterých musíte mluvit, protože samy od sebe nezmizí. Je opravdu užitečné zkoumat postoje lidí,
kteří mají opačný názor než vy. Nejenže vám řeknou věci, které nevíte, ale také jak vidět svět způsobem,
jakým ho vy nevidíte. A také budou mít schopnosti,
které vy nemáte a které byste mohli rozvinout. Například pokud jste introvert,
je užitečné sledovat extroverta, protože extrovert má způsoby fungování
v sociálním světě, které pro vás nejsou přirozené.

Které můžete použít ke zlepšení své výbavy. A pokud jste nepřívětivý,
jedna z nejlepších věcí pro takové lidi, obzvlášť pokud je to například odcizuje
od ostatních lidí, protože to se může dít. Lidé se k vám chovají, jako byste byl
arogantní sobec. Možná proto, že jím jste.
Co s tím můžete udělat? Jedním z nejslibnějších opatření je přimět ho jednou denně udělat
něco pro někoho jiného.

Osvojit si to a naučit se to. Možná to v sobě zvládnete probudit, pokud si myslíte že to ve vás dříme,
což je asi pravda. Myslím si, že v sobě máme
velkou škálu sklonů – některé jsou aktivované – genetických sklonů,
některé jsou aktivované, ale pokud se dostanete
do správné situace nebo provedete správná cvičení,
můžete aktivovat i některé další sklony.

Ale vyžaduje to práci,
odhodlání a disciplínu. Obecně řečeno, pokud se chcete
správně přizpůsobit životu, měli byste si najít místo,
které odpovídá vaší povaze. Neměli byste jít proti své povaze, protože to je příliš těžké, ale když to místo najdete, pak byste měli pracovat
na rozvoji schopností a hledisek, opačných k vaší osobnosti.

Protože tam nejste vůbec rozvinutí. Takto můžete zvětšit rozsah
svých temperamentních schopností. A podle mě je toto zhruba totožné
jako mít lepší výbavu do každé situace. Pokud jste příliš extrovertní,
měli byste se naučit mlčet na party. A poslouchat,
jen abyste viděli, co se děje. Abyste viděli, jestli to dokážete. A pokud jste introvertní,
měli byste se naučit mluvit na veřejnosti a chodit na party, aniž byste se
schovávali v rohu a mlčeli.

A pokud jste přívětiví,
musíte se naučit nepřívětivosti, aby s vámi lidi nemanipulovali. A pokud jste nepřívětiví,
potřebujete se naučit, jak být přívětiví, takže nebudete zlý hajzl. Totéž platí i pro svědomitost. Pokud jste příliš svědomití, musíte se naučit relaxovat
a nechat věci být.

A pokud nejste svědomití,
je na čase vyndat kalendář a začít si plánovat den. A bouchejte se klackem do hlavy, dokud nebudete
dost disciplinovaní na to, abyste u něčeho vydrželi nějaký čas
a nežili v hrozné špíně. Což je typické pro někoho,
kdo je třeba velmi neorganizovaný, protože pak si toho ani nevšimne.
Neobtěžuje ho to. Nepořádek. Možná ho vidí, ale nemá to pro něj
žádnou emocionální váhu, takže to nemá žádný motivační význam.

Další věc, o které můžete přemýšlet při výběru partnera,
je snažit se nevybrat si někoho, kdo je vám příliš vzdálen
z hlediska temperamentu. Protože vám těžko půjde
překonávat rozdíly. Je těžké pro introverta
a extroverta spolu koexistovat. A je opravdu těžké pro uspořádaného
a chaotického člověka koexistovat, protože se budou
vzájemně dovádět k šílenství.

"Proč mi to nezvedáš?"
"Proč jsi tím tak posedlý?" To je ten základní rozpor. Je dobré znát svoji povahu, abyste si mohli s partnerem
vyjednat svůj prostor. Nemyslím, že byste si měli najít někoho,
kdo je úplně stejný jako vy. Protože potom nemáte výhody
jiného názoru, ale musíte si dávat pozor, protože můžete narazit
na neslučitelné rozdíly.

Nejvýrazněji jsem to sledoval u párů, které kombinují velkou a malou otevřenost,
to je náročné. A velkou a malou svědomitost.
To je taky náročné. Protože tito lidé prostě vůbec nechápou,
jak vidí svět ten druhý.