Jordan Peterson o feminismu, patriarchátu a rovnosti pohlaví

Jordane Petersone, vy jste řekl, že muži musí "sakra dospět". Proč? Protože neexistuje nic ošklivějšího než staré mimino. Není na tom nic dobrého. Lidé, kteří nedospějí, nenajdou ve svém životě smysl, který by je poháněl v těžkých situacích. A do těch se určitě dostanou. Zůstanou zahořklí, zatrpklí, bez cíle, nezakotvení, nepřátelští, zatrpklí, pomstychtiví, arogantní a nečestní. Nebudou k ničemu sobě ani nikomu jinému, nebudou to partneři pro ženu.



Není na tom vůbec nic dobrého. - To zní docela špatně. - Je to špatné. Mluvíte o krizi maskulinity. Co se s tím dá dělat? Pomůžete lidem pochopit, proč je důležité a nutné dospět a převzít zodpovědnost. Ale ne tak, že zahrozíte prstem a vynadáte jim. Je potřeba spíše... načrtnout osud, pro který stojí za to žít. Říkal jsem mladým mužům...



Nebylo to ale přímo určené mladým mužům, jenom se to k tomu zvrtlo. Ale uznáváte, že většinou vás poslouchají muži. - Ano. - 90 % vašeho publika jsou muži. No, na YouTube je to asi 80 %, což je ale samo o sobě spíše mužské. Takže těžko říct, nakolik je to proto, že na YouTube převládají muži, a nakolik tím, co říkám. Mladým mužům říkám, že existuje důvod, proč musí dospět. Protože mají co nabídnout.



Lidé v sobě mají tu schopnost napravit svět a je potřeba ji ve světě zrealizovat. Díky tomu také najdete smysl, který vás v životě pohání. - Co se tedy pokazilo? - Bože, kde mám začít... Myslím si, že mladí muži neslyší slova podpory. Někteří ani jednou za celý svůj život, aspoň to mi říkají. A že to, co říkám například ve svých přednáškách na YouTube, mělo takový dopad, ukazuje, že mladí muži po takových sděleních prahnou. Protože proč by to jinak proboha potřebovali slyšet v přednášce na YouTube?



Nenaučí je, že je důležité se rozvíjet. Vadí vám, že jsou ve vašem publiku převážně muži? - Nerozděluje to? - Ne, nemyslím si. Nerozděluje to více než převážně mužské YouTube. - To přeci docela rozděluje. - Ale tumblr je převážně ženský. Takže tvrdíte, že tak to prostě je. Já nic netvrdím. To je prostě údaj. Spousta žen sleduje mé přednášky a kupuje moje knihy, ale mužů je zkrátka více.



Ale co z toho mají ženy? Jakého partnera chcete? Chcete přerostlé dítě? Nebo chcete někoho, s kým budete spokojená, kdo vám pomůže? Takže podle vás mají ženy povinnost podílet se na řešení krize maskulinity? Záleží na tom, co chtějí. Přesně tak to také podávám. Ženy hluboce touží po mužích, kteří jsou kompetentní a mocní. A nemyslím moc v tom smyslu, že mají tyranskou kontrolu nad ostatními.



To není moc, to je korupce. Moc jsou schopnosti. A proč byste nechtěla schopného partnera? Tedy já vím proč, schopného partnera nemůžete ovládat. Takže podle vás ženy chtějí ovládat? Ne, myslím si, že ženy, které měly špatné vztahy s muži a které se takových vztahů bojí, se spokojí se slabým partnerem, protože ho mohou ovládat. Ale to je nedokonalé řešení. To podle vás všechny ženy dělají?



Podle mě existuje významná menšina žen, které to dělají. A myslím si, že je to pro ně špatné. Jsou nešťastné, je to špatné pro jejich partnery. Ale ti mají tu výhodu, že nemusí přebírat žádnou zodpovědnost. Ale co vám dává právo tohle říct? Možná tyhle ženy takové vztahy chtějí. - Děláte obrovská zobecnění. - Jsem klinický psycholog. Takže vy jste si udělal výzkum a zjistil, že ženy jsou nešťastné, když ovládají muže.



Ne že jsou nešťastné, když ovládají muže, ale že je to špatné dlouhodobé řešení. - Takže podle vás je to pro ně špatné? - Záleží na časovém horizontu. Chvíle ovládání může nabídnout obrovskou radost. Proto to lidé dělají pořád. Ale není to recept na dlouhodobý vztah. Ten musí být oboustranný, prakticky už podle definice. Odcituji vám něco z té knihy. Říkáte: "Na univerzitách jsou celé obory, které jsou k mužům otevřeně nepřátelské.



Jsou to studia dominovaná postmoderním/neomarxistickým tvrzením, že kultura, především ta západní, je tyranský systém vytvořený bílými muži - k ovládnutí a vyloučení žen." - A také menšin. Dobrá. Ale ráda bych vám připomněla, že třeba tady v Británii je rozdíl v platu žen a mužů kolem 9 %. Ženy v BBC nedávno tvrdily, že nelegálně dostávají méně peněz než muži za stejnou práci. Pouze 7 ze 100 společností na indexu FTSE vedou ženy. Takže mnohým ženám se zdá, že jsou stále ovládány a vyloučeny.



Zdá se to tak, ale multivariační analýza rozdílu odměn pro muže a ženy ukazuje, že neexistuje. - Ale to přece není pravda. - Je to naprostá pravda. Ten 9% rozdíl, to je rozdíl ve středním hodinovém platu žen a mužů. - A to existuje. - Ano, ale z více důvodů. Jedním z nich, ale ne jediným, je pohlaví. Pokud jako sociolog za něco stojíte, neuděláte analýzu jediné proměnné. Zjistíte, že ženy jsou obecně placeny méně.



Tak to rozeberete podle věku, zaměstnání, zájmů, osobnosti. Takže podle vás je jedno, že ženy nejsou v nejvyšších pozicích. Protože to je to, co ten rozdíl vytváří. Podle vás je to jenom další proměnná. - Ženy se prostě až nahoru nedostanou. - Neříkám, že je to jedno. - Říkám, že je pro to několik důvodů. - Ale proč by se s tím ženy měly spokojit? Proč by se měly smířit s tím, že se do vysokých pozic nedostanou? Neříkám, že se s tím mají smířit. Jenom říkám, že tvrzení, že platový rozdíl je jenom kvůli pohlaví, není pravda.



A není to pravda. O tom není pochyb. Ty multivariační analýzy byly provedeny. - Dám vám příklad. - Pořád mluvíte o těchto analýzách, ale já říkám, že ten 9% rozdíl existuje. To je rozdíl mezi ženami a muži. Neříkám, proč existuje, ale existuje. A pokud jste žena, vypadá to docela nefér. - Musíte říct, proč to tak je. - Ale souhlasíte, že je to nefér? Pokud jako žena průměrně dostáváte o 9 % méně, to je přece nefér, ne? Záleží na tom, proč to tak je. Dám vám příklad. Existuje osobnostní rys známý jako přívětivost.



Přívětiví lidé jsou soucitní a zdvořilí. Přívětiví lidé dostávají za stejnou práci méně peněz než ti méně přívětiví. Ženy jsou přívětivější než muži. Opět obrovské zobecnění. Některé ženy nejsou přívětivější než muži. To je pravda. A některé ženy dostávají vyšší plat než muži. Takže jsou ženy obecně příliš milé na to, aby jim zvýšili plat? Podle mě to je jeden faktor v té rovnici, která předpovídá výši platu.



Tvoří třeba 5 % té variace, takže potřebujete dalších asi 18 faktorů. Jedním z nich je pohlaví. A existují předsudky, to nepochybně. Ale tvoří to mnohem menší část té variace, než tvrdí radikální feministky. Neměl byste místo popírání, že ten rozdíl existuje, což jste dělal na začátku, spíš radit ženám, aby nebyly přívětivé a šly si říct o zvýšení platu? Aby byly ke svému šéfovi nepřívětivé? To je další věc. Ale já nepopíral, že ten rozdíl existuje. Popíral jsem, že je způsobený pohlavím.



Protože já se svými slovy zacházím velice, velice opatrně. Takže rozdíl v platu mezi ženami a muži existuje, ale podle vás to není kvůli pohlaví, ale proto, že ženy jsou příliš milé. - To je jeden z důvodů. - Proč jim neporadit, aby si řekly o víc? To jsem udělal. Mnohokrát ve své kariéře. - A ony to neudělaly? - Dělají to pořád. Jako klinický psycholog také děláte nácvik asertivity. Často pomáháte lidem s úzkostmi nebo depresí a hned další nejčastější důvod je nácvik asertivity.



Zažil jsem ve své praxi mnoho neuvěřitelně schopných žen. Dávali jsme dohromady strategii vývoje jejich kariéry. A k tomu patřil i neustálý boj za lepší plat. Často se jejich plat za 5 let ztrojnásobil. - A to oslavujete? - Samozřejmě! Potěšilo by vás, kdyby byl ten rozdíl úplně odstraněn? - Protože to chtějí radikální feministky.



- Záleželo by na tom, jak by byl odstraněn - a jak by se měřilo jeho zmizení. - Takže pokud by to bylo na úkor mužů, to by bylo špatně? Mohlo by to být na úkor všeho možného. Dokonce i na úkor zájmů samotných žen. Protože by nemusely být šťastné, kdyby měly stejný plat? Ne, protože by to moho narušit jiné věci, které ten rozdíl způsobují, - pro které se ženy rozhodují. - Jako mít děti? Nebo výběr zaměstnání, která jsou zkrátka méně placená. A to dělají ženy často.



Ale proč by ženy neměly mít právo nechtít děti, - nebo vybrat si ta náročná povolání? - Ale to mají, to můžou. To je v pořádku. Ale vy říkáte, že jsou z toho nešťastné. - Ne, to neříkám. To jsem neřekl. - Řekl jste, že se kvůli tomu mají špatně. Ne, řekl jsem, že se mají špatně kvůli slabým partnerům. Kvůli tomu jsou nešťastné. Řekl bych, že většina žen asi mezi 28 a 32 si musí vyřešit krizi rodiny a kariéry. A to je podle mě i kvůli zkrácenému časovému oknu, se kterým si musí vystačit.



Ženy musí mít srovnané důležité aspekty života dříve než muži. A částečně kvůli tomu není na muže takový tlak, aby dospěli. Typická žena musí mít srovnanou rodinu i kariéru kolem 35 let, protože potom jí začnou docházet možnosti. A to na ženy vyvíjí obrovský tlak, obzvlášť mezi 25 a 30 lety. Já mám trochu problém s tou "typickou" ženou. Každá žena je přece jen jiná. Chci vám odcitovat ještě něco z té knihy.



Jsou různé v některých věcech, v jiných jsou stejné. Píšete: "Ženy se stanou zranitelnějšími, jakmile mají děti." A v rozhovoru na YouTube jste mluvil o "sesterstvu šílených harpyjí". Jednoduchá otázka: je podle vás rovnost pohlaví mýtus? Něco, čeho prostě nikdy nedosáhneme? - Záleží na tom, co myslíte rovností. - Férové zacházení, stejné příležitosti. Mohli bychom se dostat k férovému zacházení, nebo férovějšímu. V západní civilizaci už se s lidmi zachází docela spravedlivě, - ale dá se to zlepšit.



- To ale není pravda! Proč by jinak z top 100 společností v Británii jenom 7 vedly ženy? Proč bychom pořád měli rozdíl v platu žen a mužů? Proč by ženy u BBC říkaly, že protiprávně dostávají méně peněz? - To není fér. - Vraťme se k té první otázce. Všechny jsou dost komplikované. 7 žen... zopakujte mi to? Z top 100 společností v Británii je 7 vedeno ženami. To není fér. První otázka je, proč byste to chtěla dělat?



Proč by to chtěl dělat muž? Dostane hodně peněz, zajímavá práce. Existuje určité množství mužů, ale není jich mnoho, kteří jsou ochotní obětovat prakticky celý život špičkové kariéře. Tito muži jsou velice inteligentní, pečliví, motivovaní, energičtí, zdraví a jsou ochotní pracovat 70 nebo 80 hodin týdně nonstop. Specializují se na jednu věc, aby se stali špičkou v oboru. A ženy jsou rozumnější, nechtějí to, protože to není hezký život? To je podle mě určitě jeden z důvodů.



Takže podle vás nemají v cestě překážky, kvůli kterým by se tak vysoko nedostaly? Ale ano, nějaké překážky existují. Například muži. Dostat se do vedoucí pozice je neuvěřitelný konkurenční boj. A muži, se kterými soutěžíte, se jen tak nevzdají, neřeknou vám: "Prosím, vezměte si to místo." Je to otevřená válka. Ale zpět k mé otázce: je rovnost pohlaví mýtus? Nevím, co tou otázkou myslíte. Muži a ženy nejsou stejní, ani nebudou. Ale můžeme se k nim chovat spravedlivě.



- Je rovnost pohlaví žádoucí? - Pokud to znamená rovnost výsledku, potom je celkem jistě nežádoucí. To už prokázali ve Skandinávii. Co tím myslíte, že rovnost výsledku je nežádoucí? Muži a ženy se nezařadí do stejných kategorií, když to necháte jen na nich. To vidíme ve Skandinávii. Mají tam 20:1 ženských sestřiček. Něco takového, možná ne tak extrémní. A podobný poměr inženýrů ku inženýrkám. A to je následek svobodné volby žen a mužů ve společnosti, která zašla nejdále v ustanovování rovnosti pohlaví v zákoně.



Toto jsou neodstranitelné rozdíly. Dají se odstranit jenom obrovským společenským tlakem a tyranií. Když zachováte svobodnou volbu mužů a žen, nevznikne rovnost výsledku. Takže podle vás každý, kdo věří v rovnost pohlaví, ať feministky nebo kdokoli jiný, by to měl prostě vzdát? Jenom pokud se snaží o rovnost výsledku. Takže rovnost příležitostí je podle vás v pořádku. Nejen v pořádku, je to nanejvýš žádoucí pro každého.



- Pro jedince i pro společnost. - Ale ženám se to stejně nepovede, - to tvrdíte? - Záleží na tom, jak to měříte. Ve zdravotnictví se jim to daří skvěle. Máme mnohem více lékařek než lékařů. Je mnoho oborů, ve kterých naprosto převládají ženy. - A jde jim to výborně. - Ještě něco z vaší knihy: "Argument 'stejný plat za stejnou práci' nezměrně komplikuje už porovnání platů, a to z jednoduchého důvodu: kdo rozhoduje, jaká práce je stejná? To je nemožné."



Věříte ve stejný plat? Má odpověď je v té knize. Záleží na tom, kdo to definuje. Takže ve stejný plat nevěříte? Ne, to jsem vůbec neřekl. Ale spousta lidí, kteří vás poslouchají, si řekne, že se vracíme do středověku. To proto, že pořádně neposlouchají. Já poslouchám a slyším, že ženy musí přijmout, že nedosáhnou rovnosti. - Rovnosti výsledku, jak tomu říkáte. - Ne, to jsem... Kdybych slyšela tohle jako mladá holka, řekla bych si, že si prostě můžu jít hrát s panenkama, a ve škole to vzdát.



Stejně tu vedoucí pozici nedostanu, protože mi tady někdo říká, že to není žádoucí, že budu nešťastná. Řekl jsem, že rovnost výsledku není žádoucí. Že je to špatný cíl společnosti. Neřekl jsem, že by ženy neměly usilovat o vedoucí pozice. Tomu totiž rozhodně nevěřím. Ano, usilovat o ně, ale dáme jim do cesty stejné překážky jako už celá staletí.



- A to je podle vás v pořádku. - Ne, myslím si... - Patriarchát je podle vás v pohodě. - Tohle je podle mě směšné. Vážně. Podívejte se třeba na sebe. Vy přece nejste neúspěšná. Ano. A docela tvrdě jsem bojovala, abych se sem dostala. - Přesně tak! Výborně. - Prát se je v pořádku? Jde o boj? - Je to nevyhnutelné. - Ale vy mluvíte o bojích mužů. Proč byste měla mít vysokou pozici bez boje? Ale vy mluvíte ve své knize o rozhovorech mezi muži, které obsahují "elementární fyzickou hrozbu".



- O tom není pochyb. - A co rozhovory mezi ženami? Jsme na to všechny příliš milé a rozumné? Ne, jenom je u vás doména fyzického střetu mimo hru. Ale souhlasil jste, že já jsem o svou pozici bojovala. - Jsem kvůli tomu chlap? - No, nemyslím si, že byste... Ano, svým způsobem. Řekl bych, že nejste příliš přívětivá. - Ano, nejsem moc přívětivá.



- Že ano? Všiml jsem si v této konverzaci. A určitě to vaší kariéře dobře posloužilo. Takže úspěšné ženy podle vás prakticky musí nosit kalhoty. Musí se tak nějak stát muži, aby uspěly. Já musela bojovat, abych uspěla, - takže jsem trochu muž. - Pokud bojují proti mužům, mužské vlastnosti se určitě hodí. Ve svém poradenství učím ženy, které chtějí postoupit ve své kariéře, vyjednávat, říkat ne, aby sebou nenechaly postrkovat, aby byly obávané.



Pokud chete být úspěšná, musíte být chytrá, pečlivá a neústupná. Revoluční myšlenka: proč si mužští šéfové neosvojí nějaké ženské vlastnosti? Tak by ženy nemusely bojovat a mít ostré lokty, aby jim zvedli plat. Bylo by automatické, že za stejnou práci dostanou stejný plat. Řekl bych, že je hlavně těžké určit, co je stejná práce. To je možná proto, že ta zaměstnání a naši společnost stále ovládají muži. Ti tak dlouho diktovali podmínky, že ženy musí bojovat a být jako muži. - To není pravda.



- Kde máte důkazy? Můžu vám dát příklad. Asi 15 let jsem pracoval se ženami zaměstnanými v prestižních advokátních kancelářích v Kanadě a ty byly stejně schopné jako kdokoli jiný. Snažili jsme se vymyslet, jak pomoci jejich kariéře. V kanadské společnosti probíhala tou dobou debata podobná vašemu argumentu. Kdyby advokátní kanceláře nepoužívaly ta "mužská kritéria", možná by se v nich ženám dařilo lépe. - Ale to trh určuje kritéria.



- A trh je ovládán muži. Ne, to není pravda. Trhu dominují ženy, dělají 80 % spotřebitelských rozhodnutí. Pokud mluvíte o lidech, kteří se doma starají o děti, to jsou většinou stále ženy. A ty potom chodí nakupovat. - Ale to se mění. - Dělají skoro všechna ta rozhodnutí. Takže trh řídí ženy. A pokud jste právník v Kanadě... Ale pořád za stejné zboží platí více. To je dokázáno, že za modrou helmu zaplatíte méně než za růžovou. To je trochu tím, že muži jsou méně přívětiví.



- A proto se s tím nesmíří. - Chtěla jsem se zeptat, není žádoucí, aby některé "ženské vlastnosti"... Tak jim říkáte vy, mně to připadá jako zobecnění. Nebylo by dobré mít takové vlastnosti na vedoucích pozicích? Ty nepředpovídají úspěšnost na pracovišti. Předpovídá ji inteligence a pečlivost. Přívětivost má negativní předpovědní hodnotu úspěchu v práci. Takže podle vás nejsou ženy dost inteligentní na to, aby ty firmy vedly? Ne, to jsem vůbec neřekl.



Řekl jste, že "ženské vlastnosti" nepředpovídají úspěch. Ale neřekl jsem, že inteligence není ženská vlastnost. - Ale to z toho vyplývá. - Ne, to vůbec neříkám. - Jsou ženy méně inteligentní než muži? - Ne, to nejsou. K tomu máme velice jasné údaje. Průměrné IQ žen a mužů je identické. Debatuje se o plochosti té distribuce, na to třeba upozorňuje James Damore, ale v obecné kognitivní funkci se neliší. V pečlivosti také není markantní rozdíl.



Ženy jsou trochu uspořádanější a muži trochu pracovitější, ale není to významný rozdíl. - Znám muže, kteří nejsou moc pracovití. - Samozřejmě. Ale zeptala jste se mě... Dobře, "ženské znaky", proč nejsou žádoucí ve vysokých pozicích? Těžko říct. Jenom podávám empirické důkazy. Známe vlastnosti, které předpovídají úspěch. Ale zároveň, protože firmy většinou historicky nevedly ženy, nemáme s čím ta data srovnávat. Je to experiment. Ano.



A mohlo by se stát, že pokud firmy upraví své chování, stanou se "ženštějšími", budou úspěšné, ale nejsou pro to důkazy. - Zdá se, že pochybujete. - Prostě pro to nejsou důkazy. Tak proč to nezkusit? To navrhují "radikální feministky". Proč ne. Pokud si chce někdo zřídit firmu a udělat ji ženštější a soucitnější v celkovém přístupu k zaměstnancům a k trhu, je to rozumný experiment. Můj argument je, že neexistuje důkaz, že ty vlastnosti zaručují úspěch v práci. - Protože to nikdy nikdo nezkusil.



- To není tak úplně pravda. Na pracovištích je asi 50 % žen přinejmenším celý můj život, takže ten experiment už probíhá relativně dlouho. Ale rozhodně ne celá staletí. Pojďme k jinému kontroverznímu tématu. Měl jste problémy, protože jste odmítl oslovovat transsexuální osoby jejich upřednostňovaným zájmenem. To není pravda. Měl jsem problémy, protože jsem řekl, že bych neposlechl vynucený řečový diktát federální a lokální vlády.



Nikdy jsem neměl problémy proto, že bych někoho nějak oslovoval, nebo ne. Nerespektoval byste zákon, který byl navržen proti diskriminaci... Ne pokud by to bylo uzákoněné. A to tvrdí oni, že byl navržen proto. Mluvil jste o svobodě projevu. Proč by měla vaše svoboda slova být víc než právo transsexuála nebýt urážen? Protože abyste mohli přemýšlet, musíte riskovat, že někoho urazíte. Podívejte se na náš rozhovor.



Vy jste ochotná riskovat, že mě urazíte ve své honbě za pravdou. Proč byste měla mít právo to udělat? Je to docela nepříjemné. Jsem ráda, že jsem vás dokázala zneklidnit. Ale chápete, co myslím. Vy děláte to, co byste měla, trochu rýpete, abyste zjistila, o co jde. A to byste měla dělat. Využíváte svou svobodu slova a riskujete, že mě tím urazíte. A to je v pořádku. Co se mě týče, jen do toho. Takže vy jste...



Jenom se to snažím pochopit. - Mám vás. - Máte, ano. Snažím se přebrat si to. - Už bylo na čase. - Ale chvilku vám to trvalo. Vy jste dobrovolně přišel do studia a souhlasil s rozhovorem. Transsexuální osoba přišla k vám do třídy a řekla vám, abyste ji nazýval ona. To se nikdy nestalo. A říkal bych té osobě ona. Říkal? Takže jste změnil názor. Ne, to jsem říkal už od začátku.



Řekl jsem, že nepřenechám oblast lingvistiky radikální levici, ať to bude uzákoněno, nebo ne, to jsem řekl. A lidé, kteří mi to zazlívali, řekli, že trpím transfobií a že se nevhodně chovám ke svým studentům. Nic z toho není pravda a nic takového jsem neřekl. Také jste nazval jejich kampaň autoritářskou. Není to... Ale to jenom v širším kontextu tvrzení, že radikální levicoví ideologové jsou autoritářští, což jsou.



Ale podle vás je někdo, kdo se snaží pochopit svou genderovou identitu, kdo s tím pravděpodobně bojoval, srovnatelný s Mao Ce-tungem, - který je zodpovědný za smrt milionů. - Ne, jenom ti aktivisté. Ale ti aktivisté jsou také trans, mají právo ty věci říkat. Ano, ale nemají právo mluvit za celou komunitu. Není to bezcitné srovnávat je s Maem nebo s Augustem Pinochetem? Nesrovnával jsem je s Pinochetem. Srovnával jsem je s Maem. - Byl to autoritář.



- Ale pravicový. Já mluvil o levicových diktátorech. A myslím si, že takoví jsou. Pod vládou Maa zemřely miliony lidí. Mao se nedá srovnávat s trans aktivistou. - Proč ne? - Protože ti aktivisté nezabíjí miliony? Filozofie, která řídí jejich výroky, je stejná. - Důsledky jsou... - Zatím. Podle vás by trans aktivisté mohli způsobit smrt milionů lidí? Ne, podle mě je filozofie, která řídí jejich výroky, stejná jako filozofie, která už způsobila smrt milionů lidí.



Řekněte nám, v jakém smyslu jsou ty filozofie jakkoli srovnatelné. Žádný problém. Zaprvé předpokládají, že identita skupiny je svrchovaná. To je základní filozofie, která poháněla SSSR a Maovu Čínu, a je to základní filozofie levicových aktivistů. Je to politika identity. Není důležité, kdo jste jako jedinec. Je důležité, ke které skupinové identitě náležíte. Ale to říkáte jenom jako provokaci, jste provokatér. Jste jako extrémní pravice, ke které jste tak nerad přirovnáván.



Chcete to trochu rozvířit. Jsem provokatér jenom v tom smyslu, že když řeknu to, co pokládám za pravdu, je to provokativní. Neprovokuji. Možná jen z legrace. Provokování mě nezajímá. A co s tím bojem a humrem. Povězte nám o tom humrovi. To je docela skok. První kapitola mé knihy se jmenuje "Postav se rovně, ramena dozadu" a je to výzva k bojovnosti nejen v otázce kariérního růstu.



Také abyste zaujala postoj, ve kterém jste připravena aktivně čelit světu. A píšu tam o humrech, protože existuje představa, že hierarchické struktury jsou společenský konstrukt západního patriarchátu. A to je neuvěřitelně špatně. Humra používám jako příklad, protože jsme se evolučně od humrů oddělili asi před 350 miliony let. Tehdy žil náš společný předek. A humři žijí v hierarchiích. Mají nervový systém nastavený na tu hierarchii.



Jejich nervový systém funguje na bázi serotoninu, stejně jako náš. A nervový systém humrů a lidí je tak podobný, že na humry fungují antidepresiva. To je součástí mého pokusu ukázat, že hierarchie nemají nic společného se společensko-kulturními konstrukty. Jenom abych si to ujasnila: podle vás máme organizovat společnost stejně jako humři? Podle mě budou lidé a zvířata organizovat svá společenství nevyhnutelně podobně.



Je to naprosto nevyhnutelné. Je za tím třetina miliardy let evoluce. To je tak dlouho, že tehdy neexistovaly ani stromy. Je to hodně času. Máte v mozku mechanismus, který je poháněný serotoninem, podobně jako u humrů. A ten sleduje váš status. Čím je váš status vyšší, tím lépe regulované emoce máte. Když se zvýší množství serotoninu, zažíváte více pozitivních emocí a méně těch negativních.



Takže podle vás jsme stejně jako humři naprogramovaní dělat určité věci, zůstat ve vyježděných kolejích, a nic s tím nenaděláme? Neříkám, že s tím nic nenaděláme. Je to jako šach. Můžete toho udělat moc, ale nesmíte porušit pravidla šachu a nadále hrát šach. Vaše biologická podstata je něco takového, určuje pravidla, ale v rámci pravidel máte spoustu manévrovacího prostoru. Co ale nemůžeme udělat, nemůžeme říct, že hierarchická organizace je důsledek kapitalistického patriarchátu.



To je očividně absurdní. Není to pravda. Nezáleží na názoru. Je to zcela vážně špatně. Nesnažíte se jen vybičovat lidi ke vzteku? Rozdělujete muže a ženy, dráždíte lidi. Každého vašeho kritika na internetu vehementně pranýřují vaši fanoušci. - A já také. - Promiňte, vy pranýřujete své kritiky? - Není to nezodpovědné? - Pokud je to vědec, rozhodně ne. Pokud mi vzdělanec řekne, že nemám kvalifikaci, nevím, o čem mluvím- Takže vy neřeknete svým fanouškům, aby přestali s tím obtěžováním, aby se uklidnili?



Ke zodpovězení této otázky bych potřeboval důkazy toho obtěžování. - Je ho tam spousta. - Tak se na to podívejme obecněji. Od června jsem dostal asi 25 000 dopisů od lidí, kteří mi psali, že jsem je zachránil. To podle mě dobře obstojí proti celkem vágním obviněním, že mí fanoušci otravují život někomu, koho jsem si vzal na mušku. - Jordane Petersone, děkuji vám.



- Těšilo mě. Překlad: jesterka www.videacesky.cz