Thumbnail play icon

Jordan Peterson: Jak přestat prokrastinovat

89 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:156
Počet zobrazení:15 055

Jordan Peterson je kanadský profesor psychologie, který na svém YouTube kanálu nabízí záznamy z přednášek na různá politická a společenská témata. Krtiizuje politickou korektnost v oblastech transgenderu, kulturní apropriace, nebo environmentalismu. Zatímco mnozí jej vidí primárně jako provokatéra, on sám sebe popsal jako kulturního kritika. V nedávné době se proslavil díky rozhovoru pro Channel 4 s Cathy Newmanovou, na jejíž Twitter následně vtrhla vlna jejích odpůrců, kritizující a zesměšňující její přístup a snahu vkládat Petersonovi slova do úst.

V tomto videu, které je útržkem jedné z jeho přednášek, Peterson popisuje způsob, jak si lépe zorganizovat každodenní život a vyhnout se prokrastinaci, tedy odkládání povinností na později.

VYSVĚTLIVKY:
Velká Pětka (Big Five) – konkrétně jde o pět rozměrů osobnosti: otevřenost, svědomitost, extraverze, přívětivost a neuroticismus
dopaminergní systém odměn – řeč je dopaminu, který navozuje příjemné pocity (jde tedy o touhu po odměně – uspokojení dopaminem)
vysvobození otce z velrybího břicha – metafora pro záchranu kultury a společnosti, která se zmítá v chaosu

Přepis titulků

Dalším nejlepším předpokladem úspěchu v životě je svědomitost. Ze dvou aspektů svědomitosti, tedy uspořádanosti a pracovitosti, je lepším předpokladem pracovitost. Otázkou tedy je, jak zlepšit svoji pracovitost. Odpověď na to zní... že to kvůli jistému vlivu genetiky není lehké. S ohledem na pracovitost ale můžete pracovat na svých mikro návycích. A podle mě to nejlepší...

a to souvisí s tímhle seberealizačním programem... To nejlepší, co můžete v rámci vlastní svědomitosti udělat, je stanovit si cíle. Cíle, které pro vás mají význam. S tím dokáže seberealizační program lidem pomoct. V podstatě provede situační analýzu... Pomůže vám provést spíše situační než psychologickou analýzu vlastního života. Z toho pak plynou otázky jako... Dobře... Do života budete muset vložit jisté úsilí, ke kterému potřebujete motivaci. Jaké jsou potenciální zdroje motivace?

Dají se definovat tzv. Velkou Pětkou. Extroverti vyhledávají přátele, přívětiví lidé chtějí důvěrný vztah, méně přívětiví chtějí vždy zvítězit, vnímaví lidé preferují kreativní činnosti, neurotici vyhledávají bezpečí. To jsou všechno potenciální zdroje motivace, které si můžete přizpůsobit podle sebe. Jsou tu ale i jiné aspekty, které je potřeba zvážit, takže lidem pokládáme otázky jako: "Pokud byste za tři až pět let mohli žít svůj život podle svých představ, co byste očekávali od přátelství, od intimních vztahů, jakou rodinu a jakou kariéru byste si představovali, jak byste využili svůj volný čas a jak hodláte naložit se svým psychickým a fyzickým zdravím?"

I s ohledem na užíváním alkoholu a drog, které vás mohou stáhnout dolů, protože alkohol například zaviní neúspěch 5 až 10 % lidí, takže tohle chcete mít pod kontrolou. Kromě toho... Kromě toho možná taky... získáte představu o tom, jak svůj život chcete žít, což souvisí s...

Jakmile máte stanovený cíl, rozložíte si ho na dílčí dosažitelné kroky, které jsou pro vás v přímém poměru k hlavnímu cíli uspokojující. To ve vás vyvolá chuť být odměněn. O dopaminergním systému odměn, který nás žene kupředu, jsme mluvili. Nejlépe to funguje tak, že... V případě, že se přibližujete k cíli, který pro vás má význam, přináší vám radost. Co z toho vyplývá?

Bez hodnotného cíle vám nebude fungovat pozitivní motivace. V podstatě čím důležitější cíl, tím více vás jeho dílčí kroky nabíjí. Díky tomu pak můžete ráno vstát připravení a natěšení, co nový den přinese. Cílem tedy podle mě je stanovit si dlouhodobý cíl a zároveň si možná ujasnit, čeho se vyvarovat, aby vás neúspěch děsil stejně, jako vás úspěch nabuzuje. I to se hodí. Ujasněte si svůj cíl a to...

do jisté míry jako jedinečná osoba. Je dobré si určit cíle, u kterých si řeknete: "Kdyby se v důsledku mých činů stalo tohle, stálo by to rozhodně za to!" Otázka totiž vždycky je: "Proč něco dělat?" Nic nedělat je snazší, stačí sedět a nic nedělat. To je dost snadné. Otázkou je, proč vůbec něco dělat. Na to je jasná odpověď: protože jste nějak vydedukovali, že to za to stojí. Následuje otázka, kde hledat hodnotné cíle.

Buď se můžete řídit vlastní povahou, nebo se podívat, jakých hodnotných věcí lidé během života nabývají. Uděláte si strukturální analýzu dílčích složek lidské existence. O tom už jsem mluvil. Potřebujete rodinu, přátele... Nepotřebujete to mít všechno, alespoň však většinu. Rodinu, přátele, kariéru, ambice se vzdělávat, plány pro volný čas, péči o své fyzické a psychické zdraví a tak dále. O tomhle život je a pokud nic z toho nemáte, zbyde vám jen bída a utrpení. Tohle pro vás potom neskončí dobře.

Jakmile se vám podaří sestavit takovýhle model cílů, což je mimochodem v mnoha ohledech to, co byste na vysoké škole měli dělat... Přesně tohle byste měli dělat. Snažit se přijít na to, kým chcete být. A na to se zaměřit. Použít pro vybudování téhle osobnosti všechno, co se naučíte. A říkám, kým chcete být, ne máte být, třebaže se tyhle představy překrývají. Je ale důležité mezi nimi rozlišovat... a teď se vracím zpět k mikro návykům... Chcete se stát pracovitějšími? Fajn, stanovte si svoje zatracený cíle. Jak chcete něčeho dosáhnout, když nevíte čeho?

Takhle to nefunguje. Lidé často nechtějí být u cílů konkrétní, protože nechtějí definovat neúspěch. Takže pokud zůstanete v neurčitém vágním stavu, což je stejně snadné jako nic nedělání, nikdy nepoznáte, kdy jste selhali. Možná si řeknete: "Když selžu, nechci to vědět. Není to příjemné. Raději zůstanu vůči neúspěchu slepý." Fajn. To ale znamená, že selžete pokaždé. Jen to nebudete vědět, dokud neselžete tak, že bude po všem. A to se vám může snadno stát před čtyřicítkou.

Takže... Doporučuji vám, vyhněte se tomu. Je to úmyslné nevědomí. Mohli jste to vědět, ale nechtěli jste. Jakmile tedy sestavíte svůj model cílů, řeknete si: "Fajn, tohle by mi stálo za to," navzdory tomu, že to ve vás bude vyvolávat úzkost a nahánět vám hrůzu a pochopitelně přijde i nějaké trápení a ztráty... Cílem je mít takovou představu o životě, která vám, po zvážení všech pro a proti, stojí za snahu.

Fajn. Co dál? Vrhnete se na mikro návyky. Svůj cíl už máte. Jak se dá konkretizovat na denní, týdenní, měsíční bázi? S tímhle dokáže neuvěřitelně pomoct rozvrh. Třeba Google Kalendář... Udělejte si rozvrh a držte se ho! Jak pracovat s rozvrhem? Není to žádný vězení. Už v tomhle se lidé pletou nejvíce: "Nechci muset žít podle rozvrhu."

"A jaký typ rozvrhu si vytváříte?" "Musím udělat tohle, pak tohle a tohle... Ale pak jdu hrát videohry, protože kdo by ty povinnosti chtěl dělat." To je špatně! Vytvořte si rozvrh tak, abyste měli den podle svých představ! O tom to je! Zamyslete se nad zítřkem. Kdybyste chtěli prožít nejlepší možný den, jak by měl prakticky vypadat? Podle toho si to naplánujte.

Samozřejmě s tím souvisí i nějaká zodpovědnost, protože pokud máte rozum, jedna z věcí, které budete chtít, je, abyste na tom na konci dne nebyli hůře než na jeho začátku. To by byl pitomej den! Pokud byste měli takových dní několik za sebou, v podstatě si kopete hrob. Omlouvám se, ale to prostě není dobrá strategie, nýbrž špatná. Něco okolo 20 % vašeho dne by měly tvořit povinnosti. Možná i víc, podle toho, jak moc jste pozadu. I tady se ale můžete zamyslet: "Mám tyhle povinnosti, musím si je rozvrhnout.

Jaký by měl být poměr mezi povinností a odměnou?" Tahle otázka se podobá vyjednávání se zaměstnancem. Zítra musíte do práce. Chci, abyste zítra pracovali. Vy na to namítnete: "Co budu mít z toho, že zítra půjdu do práce?" Na tohle se můžete sami sebe zeptat. Třeba vám bude sedět hodina povinností a potom patnáct minut videoher. To je fuk. Záleží, jak vám to vyhovuje. Musíte se sebou ale vyjednávat, ne sami sebe tyranizovat.

Jako byste jednali s někým, na kom vám záleží, komu chcete, aby se dařilo a vedl dobrý život. A takhle si vytvoříte rozvrh. Podíváte se na daný den se slovy: "Kdybych měl takový den, to by bylo dobrý." Splníte ho asi ze 70 %, protože jste k ničemu, ale to je pořád lepší než 0 %. A i když ho splníte jen z 50 %... Další pravidlo zní: Příští týden miřte na 51 %, nebo i 50,5 %, proboha. Protože se tak dostanete do pozice, kde se vám vše bude pozitivně vracet a pomůže vám to na cestě vzhůru.

Tohle je způsob, jak pracovat na své svědomitosti. Naplánujete si ideální život. Toho dosáhnete částečně odkazováním na společenské normy – viz vysvobození otce z velrybího břicha. Druhým způsobem je promluvit si sám se sebou o... Jako byste se ani neznali. Protože se znáte, neposlechnete něčí příkazy. Svoje vlastní rozkazy nesplníte. Toho jste si museli všimnout. Jste špatný zaměstnanec a ještě horší zaměstnavatel.

A oba pracují pro vás, chápete? Nevíte, co chcete dělat, ale svoje rozkazy stejně nesplníte. Měli byste si dát padáka a být někým jiným. Pointa je, že musíte pochopit, že nejste svůj vlastní sluha. Jste někdo, s kým musíte vyjednávat. Zároveň jste někým, komu chcete dát možnost žít kvalitní život. A to je pro lidi těžké, protože sami sebe nemají moc rádi. Vždycky se raději k něčemu nutí a pak prokrastinují.

A pak to samé znovu a znovu. Bože. Je to taková nuda a zároveň ubohý způsob trávení času. Určitě to znáte, sami nejspíš 6 hodin denně promrháte. Myslím, že před časem jsme to počítali, že? Hodina vašeho času má hodnotu 50 dolarů. Tak nějak. Ne, že byste tyhle peníze teď dostávali, ale jste mladí, tenhle čas teď investujete a efekt toho, co teď uděláte, se v budoucnu znásobí. Řekněme tedy 50 dolarů, což je rozumný odhad.

Pokud tedy promarníte 6 hodin denně, přicházíte o 2000 dolarů týdně, což je asi sto tisíc dolarů ročně. Takže si poslužte, ale tohle vás to stojí. Musíte vědět, jak je váš čas cenný. Řekněme, že to není 50 dolarů, ale 30. No a co. Možná, že je to 100. Nějak tak to bude. Zeptejte se sami sebe: "Strávil jsem tuhle hodinu užitečnou činností?" Co kdybych někomu za jeho hodinu dal 50 dolarů?

Pokud odpověď zní ne, možná byste se svým časem měli naložit lépe. Záleží na tom, jestli podle vás trávíte svůj čas užitečně. Vtipné ale je, že pokud podle vás svůj čas netrávíte užitečně, nesedíte jen tak na zadku ve stavu blaha bez povinností, ale existenčně trpíte. A to mi přijde jako stupidní řešení.

Komentáře (23)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Zdravím, pokoušel jsem dvakrát kontaktovat videacesky a bez odpovedi, tak to zkusím tady a třeba se to k někomu dostane. S partou kamarádů překládáme Petersona, už máme asi 15 klipů, včetně Cathy Newman, a moc rádi bychom to zveřejnili na videacesky. Díky. Můžete se mi ozvat na cejkis@gmail.com

50

Odpovědět

Zdravim, skvela prace! Mate nekde klipy uverejnene? :) Muzete me kdyztak kontakovat na email karel.mencl@gmail.com

10

Odpovědět

Už se ozvaly???

00

Odpovědět

prelozte prosim aj tu debatu s Cathy Newmanovou. dakujem

110

Odpovědět

na netu jsou takových videí stovky a říkají to samé

43

Odpovědět

Tohle video mám už dva dny v otevřeném tabu, abych se na něj podíval a ani tenhle komentář mě asi nepřiměje to udělat :D

70

Odpovědět

Sranda když vám tohle video vyhodí prokrastinátor :D ...

250

Odpovědět

zásadně se na tenhle druh videí koukám když mám něco dělat

230

Odpovědět

system odmen mi neprijde uplne stastny. Stanou se z vas cilovy fetaci, jasne, porad lepsi nez drogovy fetaci, ale porad fetaci. Je potreba se naucit zodpovednosti, malymi krucky. Ne se zamerit na cil, nybrz na cestu.

12

Odpovědět

Jak se můžeš zaměřit na cestu, když nevíš kam máš jít?

40

Odpovědět

kecy..

17

Odpovědět

jak prestat prokrastinovat?
1) odstahuj sa od mamicky
2) ked budes hladny, pracuj....
3) opakovat krok 3

310

Odpovědět

Vidím tam nekonečnou smyčku u 3 bodu kdy neustále opakuji krok 3

271

Odpovědět

+?_?To je spíše rekurzivní funkce (neustálé vnořování do sebe sama), než pouhá nekonečná smyčka...

43

Odpovědět

Děkuji moc za překlad :)

51

Odpovědět

Naprosto vynikající video. Díky moc za něj. Ten to má v hlavě tak krásně sesumírované, radost poslouchat. Úplně mi to odkrylo některé věci, které jsem pořád nevěděl proč nedělám. Holt když je žák připraven, učitel se najde :-)

103

Odpovědět

prečítaj si Napoleona Hilla Myšlením k bohatství vlastne v tomto videu je jedna z kľučových myšlienok..

11

Odpovědět

Napad dobry, prevedenie uz horsie. A to vyrazne. Mam skusenosti s prednaskami podobneho "zanru" (osobne aj online) a direktivny sposob je rozhodne ten najmenej ucinny v dnesnej dobe. Mozno par percent ludi na to dobre reaguje.
Nastastie po tych rokoch sa viem uz od toho odosobnit, no ak niekto este len zacina, toto video mu skor uskodi ako pomoze.
No je to iba moj nazor, a cele to moze byt uplne inak :)

67

Odpovědět

teach me, please :D

00

Odpovědět

Super, podívám se na to později...

571

Odpovědět

No nevím, mám z něj smíšené pocity (vadí mi jak na ty lidi řve – to není otázka hlasitosti videa, ale jeho používání hlasu).
Mně osobně je bližší Dan Ariely, který zde má též několik (asi 13) videí.

88

Odpovědět

Skús v prednáškovej miestnosti pre stovky ľudí nehovoriť nahlas, že či ťa budú ľudia rozumieť (mikrofón má pre nahrávanie, repráky tam myslím že nemajú, pretože v starších prednáškach nemá ani mikrofón). Každý študent zažil prednášajúcich, ktorých nepočuješ, alebo nerozumieš ani slovo - vtedy radšej budeš spať alebo hrať sa na telefóne.

20

Odpovědět

vzkaz pro překladatele - v čase 04:29 máte info o překladateli, které snad patří až na konec
65
00:04:29,170 --> 00:04:31,428
Překlad: heindlik
www.videacesky.cz

02

Další
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK