(Ne)známá ještěrka

Ještěrka! Ano! Koukejte na to. Tohle je anolis rudokrký. Páni. Zahlédl jsem ho koutkem oka. - Podívejte na ten ocas.
- Ty bláho! Úžasné. Nikdy jsem žádného nechytil. Vážení, Breaking Trails
je teď oficiálně mezinárodní. Naše první cesta do zahraničí
vede do krásné kostarické přírody.

Nafilmovali jsme zde
spoustu úžasných zvířat. Ale naše dobrodružství
začneme něčím nečekaným. - Podívejte, ten ocas.
- Ty bláho! Úžasné. Nikdy jsem žádného nechytil. Přesuňme se na světlo, je tu tma. - Tady je to dobré.
- Kde? Přímo tady? - Ano.
- Je tu dost světla? Ano, skvělé.


Podívejte na ten ocas. Víš, koho mi připomíná? - Jasně.
- Anolise rytířského. Všichni si pamatujeme,
co se v té epizodě stalo – kousnul mě. Zrovna moc si nepotrpí na kousání. Tak ne, asi potrpí. Doufám, že tenhle mě nepokouše. Tohle je anolis rudokrký. Říká se mu i ještěr
s opičím ocasem kvůli tomuhle.

Jen se na ten ocas podívejte. Sotva se mi vejde do záběru. Myslím, že jeho ocas je alespoň
dvakrát delší než jeho tělo. Ke všemu je chápavý. Používá ho k balancování
na větvičkách ve vrcholcích stromů. Přesně jako teď,
omotal mi ho kolem palce. Přesně tak to běžně dělá –
používá svůj ocas k zavěšení se na větev. Sledujte, můžu ho držet
za ocas, aniž by se mu oddělil.

Přesně takhle na něm udrží
i váhu celého svého těla. Po tom, co se zavěsí,
použije nohy a chytí se kůry, přitiskne se k ní a vyčkává na kořist. Kořist přepadává ze zálohy. Koukejte, je to jako
jogínská pozice vzhůru nohama. Takhle zůstane
a bude čekat na kořist. Tento ještěr žije v korunách
stromů a živí se prakticky vším, co mu přijde do cesty,
převážně malými brouky a pavoukovci.

Ahoj, kamaráde, jak se máš? Připravuješ se na šlofíka? Pravděpodobně se ho
pokusí chytit denní ještěři, když bude na noc šplhat...
Pojď sem. Na vrchol stromu. Vypadá to, že tohle bude sameček. Ověříme si to,
podívejme se na jeho lalok. Smím? Děkuji, pane. Má jen malý lalok.


Není ani moc zbarvený. Jak vidíte, celé jeho tělo
pokrývá matná zelená barva. Je to úžasný ještěr. Jeho druh většinou
bývá větší, než je tento, a samičky dokonce
vyrostou ještě víc. - Je to jako bič.
- A tohle je samec. Ano, může svůj ocas používat
k obraně a šlehat s ním útočníka. Ale jakožto stromový druh nepřijde
moc často do kontaktu s predátory, pokud se samozřejmě nejedná o ptáka.

Většinou si ho odnese jestřáb nebo orel. Sám je dost nenasytným predátorem, sní každého malého bezobratlovce,
na kterého mezi větvemi narazí. Občas sleze dolů na zem,
když se spustí prudký déšť. Dnes se zdejším pralesem
prohnala silná bouře a já myslím, že právě kvůli ní slezl dolů,
kde jsem ho byl schopen chytit. Podívejte se na jeho hlavu. Připomíná anolise rytířského
a vypadá také trochu jako chameleon.

Nicméně tento druh je z řádu
anolisovitých, ale vypadá jako leguán. Všimněte si, že na rozdíl od
anolise rytířského nemá hřbetní trny, které by se táhly po celé délce těla. Koukněte na jeho oči.
Pojďme si je pořádně prohlédnout. Velmi se podobají očím chameleona a zajímavé je, že se dokáží
pohybovat nezávisle na sobě. Takže ještěr jenom leží, čeká na kořist
a každým okem zvlášť sleduje okolí. Nevím, zda se mi to povede,
ale zkusím vám to ukázat.

Nevidím, jestli hýbe okem. Ano, hýbe. Koukejte na to. Nebylo skvělé chvíli si hrát
s anolisem rudokrkým? Jsem Kojot Peterson.
Buďte odvážní... zůstaňte divocí. Uvidíme se u dalšího dobrodružství. A jde na to.

Pokud se vám tento ještěr líbil, podívejte se na video,
kde mě kousl anolis rytířský. A nezapomeňte odebírat
a přidat se tak ke mně a mému štábu během této řady Breaking Trail. Podívejme se na tebe.
Ty máš ale ocas. Dívejte. Mám ho až na klobouku. Má úžasnou rovnováhu...
Ale ne, koukám mu přímo na zadek. Doufám, že se mi nepokálí obličej.