Druhé nejbolestivější bodnutí

Pokud je paraponera
vrcholnou scénou mé cesty za nejbolestivějším žihadlem
ve hmyzí říši, potom je vosa hrabalka
posledním dějstvím. Mark právě natáčí
druhou hlavní postavu zavřenou pod skleněným poklopem, která nevypadá moc nadšeně. Říká se, že žihadlo vosy hrabalky je na druhé příčce
indexu bolestivosti hmyzího žihadla.

Je to jako ochromení taserem a prý vás až na pět minut
uvrhne do stavu paralýzy, kdy můžete akorát tak křičet. Jak vidíte, už se na to moc těším. Dobře, Kojote. V pořádku, chlape? Buší ti srdce? Milion tepů za sekundu.

Ještě nikdy jsem nebyl tak nervózní před bodnutím
nebo kousancem od čehokoliv. Třese se mi ruka. Jste připraveni? Jsem připraven, pokud jsi ty. Jsem připraven, jo. Tak do toho. Jsem Kojot Peterson a právě hodlám vstoupit
do žihadlového ringu s vosou hrabalkou.

Jdi na to. Jedna... dvě... Tak jedem. Tři! Asi se všichni shodneme na tom, že už jsem udělal dost šíleností.

Jako tehdy, když jsem strčil
aligátorovi ruku do tlamy, abych vám ukázal,
že chov aligátorů jako mazlíčků není dobrý nápad. Všichni připraveni? GoPro jede. Tak do toho. Jedna... dva...

tři. Jo, zakousl se mi
do ruky a nechce pustit. Jindy jsem zase tu samou ruku ponořil do nádoby plné pijavic, abych vám ukázal, jaké to je být hlavním chodem
nejznámějšího parazita na světě. Podívejte, jsou úplně všude. Rozhodně cítím, že se něco děje.

Jako by mi někdo
brousil kůži smirkovým papírem. Uhodli jste,
vypily mi docela dost krve. Záleží jen
na množství protisrážlivé látky, kterou mi vpravily do ruky. V tomhle případě
budu nejspíš krvácet ještě hodiny. A také tu byla chvíle,
kdy jsem se nechal bodnout kodulkou, která obsadila čtvrtou příčku nejbolestivějších bodnutí ve hmyzí říši.

Panebože, lidi, tohle je opravdu zlý. Jak jsem už řekl,
udělal jsem pár pošetilostí. Ale dělám je proto, abychom se o těchto zvířatech naučili, jak nebezpečné
je jejich kousnutí nebo žihadlo a nakonec se jim vyhnuli s respektem hodným nejúžasnějších tvorů na planetě. To bolí.

Vidíte to? Sakra, tohle nebyl
dobrý nápad, dámy a pánové. Nicméně abych se mohl podílet
na těchto pokusech, musím se nejdříve se zvířaty potkat. Občas je to ale docela velký oříšek. Opatrně. Jde po ní. Myslím, že ji vidí.

Co se stalo? Běž, běž, běž! Děje se něco? Chytil jsi ji? Jo, chytil. Ale špatná zpráva je... - Panebože.
- že jsem chytil ještě něco dalšího. To je nejhorší útok cholly,
jaký jsem kdy viděl. Vydrž vteřinku.

Vydrž, vydrž, nechci dostat žihadlo od hrabalky. Máš je úplně všude. Počkej, jen to dostanu pod kontrolu. Panebože. Máš alespoň tu hrabalku? Mám ji, mám ji, chytil jsem hrabalku. Jsi nervózní? - Vypadám nervózně?


- Rozhodně. Ano, lidi, jsem nervóznější, než jsem kdy byl u jakékoliv jiné epizody
s kousáním nebo bodáním. Jak víme, včera jsem
chytil tento úžasný úlovek. Chytil jsem hrabalku
a byl jsem z toho nadšený. A potom jsem spadl
do kaktusů cholla. Mysli na něco hezkýho.
Raz, dva, tři. Pak jsem si uvědomil, co jsem provedl. Rozložil jsem na dnešek stůl, kde budu bodnut obří hrabalkou.

Hrabalčino bodnutí je druhé
nejbolestivější bodnutí ve hmyzí říši. Jediná bolestivější věc
je mravenec paraponera a já si myslím, že abych se vypracoval
k absolvování tohoto bolestivého žihadla, měl bych zjistit, jaké to je
být bodnut hrabalkou před tím, než se vrhnu na
výzvu s paraponerou. Zhluboka dýchat. Dobře, přineste mi sem tu vosu.

Páni, to bude zlé. Panečku. Svatá dobroto. Je pořádná. Tohle je největší druh vosy ve Spojených státech, dámy a pánové. Když se teď díváte
na tento hmyz, myslíte si: "Říká se jí tarantulí jestřáb, ale není to ani tarantule, ani jestřáb."

Ale ony stejně
jako jestřáb loví tarantule. Když samička hrabalky letí po obloze, dokáže přímo vycítit
chemikálie ve vzduchu, které jí prozradí,
kde se ukrývá tarantulí doupě. Přistane na zemi, začne hrabat a pronikne tak přímo do doupěte. Použije přední nohy
k nalákání tarantule ven z jejího doupátka.

A potom začne pěstní souboj. Hrabalka uhýbá zleva doprava
a popichuje protivníka, dokud se tarantule nevzepře
na zadní a neodhalí svá kusadla. Mysleli byste si,
že tarantule kousne a zabije hrabalku. To se ale nestane. Tato vosa je tak rychlá,
že stočí svůj zadeček přímo pod břicho tarantule, zaboří do něj
svoje centimetrové žihadlo a její jed tarantuli
okamžitě paralyzuje.

Tarantule ale není mrtvá. Je na tom asi takhle. "Zažívám prudkou bolest
a nemůžu se ani hnout." A tohle, dámy a pánové, je chvíle, kdy začíná hororový příběh. Je ve stavu paralýzy
a samička zatáhne tarantuli zpět do jejího doupěte a tam jí
na vršek zadečku naklade vajíčka.

Potom doupě opustí
a tarantule tam zůstane živá, v permanentním stavu paralýzy. Nakonec se vajíčka vylíhnou
a larvy začnou tarantuli požírat, zatímco je stále naživu. Tomu říkám námět na horor. Říká se, že žihadlo
od vosy hrabalky je tak bolestivé, že dokáže paralyzovat
dokonce i člověka na pět minut. Vím, co si teď myslíte: "Kojote, tohle je naprostá šílenost."

Chcete vědět,
co si právě teď myslí Kojot? Tohle je naprostá šílenost. Ale myslím, že pokud jste připraveni, jsem i já připraven nechat se bodnout vosou hrabalkou. Jdeme na to, lidi. Chancei, přines tu síťku na motýly.

Já to zvednu. Umístíme tuhle kapsli
do síťky na motýly, přesně takhle. Zvedneme ji a já tu už mám
připravenou entomologickou pinzetu. Vidíte? Má velice jemnou špičku. Budu schopen touto
pinzetou vosu uchopit. Jako první věc sáhnu rukou dovnitř
a sundám skleněné pouzdro. Jakmile bude pouzdro pryč,
síťka spadne a přikryje vosu a já tam budu schopen vložit pinzetu, vzít vosu a vyndat ji ze síťky.

Připraven? Pojďme na to. Síťka na motýly tu je,
aby zabránila vose uletět. - Ano.
- Jak těžké bylo ji chytit? Extrémně obtížné. Snažili jsme se nějakou chytit několik dní. A její ulovení bylo
velice bolestivou zkušeností díky faktu,
že jsem spadl mezi cholly.

Jdeme na to. Připraveni? - Připraven.
- Sundavám skleněné pouzdro, snažím se nevyrušit vosu. Dobře, tohle je dobré. První část úspěšná. První část je v pohodě,
teď dám pryč ten klacek. Větvička je venku.

Teď to přeložím nějak takhle. Tohle je poslední přestávka
před tvým bodnutím. Co se ti honí hlavou? Teď myslím na to,
abych nedostal žihadlo skrz síť. Musím být s entomologickou pinzetou
naprosto přesný. Pokud ji nechytnu přímo za hruď, nemůžeme to provést. Myslím, že se trochu vykrucuješ.

Nevykrucuju se.
Vážně ne. Pane jo. Opatrně. - Pane jo.
- Mám ji. Tuhle pozici přesně potřebujeme. Páni, musíme to udělat rychle. Tohle je perfektní úchop. Před tím...


Koukejte, jak se mi třesou ruce. Vydržte. Dobře, skvěle ji držím. Koukej, jak hýbe zadečkem. Opravdu jsem ji chytil skvěle. Trvalo mi správně ji chytit, ale správný úchop je nejdůležitější. Mám tu skleněné pouzdro,
takže doufám, že budu po bodnutí schopen
zvednout skleněný poklop a opět jím vosu přikrýt, aby neutekla a mohli jsme ji ještě nafotit na bebo.

Ale lidi, nezapomeňte, že kdybych byl
okamžitě paralyzován, máte nechat tu vosu prostě odletět. Nesnažte se ji chytat. Bude zpět v divočině
a vše bude v pořádku. Dobře, Kojote.

V pořádku, chlape? Buší ti srdce? Milion tepů za sekundu. Ještě nikdy jsem nebyl tak nervózní před bodnutím
nebo kousancem od čehokoliv. Třese se mi ruka. Jste připraveni? - Jasně, jsem připraven,
pokud jsi ty.

- Jsem. Tak do toho. Jsem Kojot Peterson a právě hodlám vstoupit
do žihadlového ringu s vosou hrabalkou. Jdi na to. Jedna... dvě... Tak jedem.

Tři! Jsi v pořádku? Můj bože! Řekni, jak se cítíš. Nemůžu hýbat rukou! To je nejsilnější bolest,
jakou jsem kdy zažil. Nemůžu moc mluvit. Jsi v pohodě, kámo? Jsem nervózní.

Cítíš něco,
kvůli čemu bychom se měli bát? Ne, jen nemůžu hýbat rukou. Asi budu brečet. Kojot Peterson přeci nebrečí, ne? Je to, jako bych měl ochrnutou ruku. - Potřebuješ něco?
- Ne. - Přímo tady.
- Páni. Vypadá to, že ti natekla ruka. Druhá vlna bolesti!

Právě to začalo ustupovat. V téhle oblasti cítím
horkou, sálavou bolest. A tady vidíte,
kudy prošlo žihadlo, ta červená tečka. Četl jsem,
že je to jako dostat taserem. Nikdy jsem neschytal
ránu taserem, ale řeknu vám, že ta bolest je neskutečná. Po celé délce ruky. Trochu bych to přirovnal
ke korovci jedovatému, opravdu to pálí.

Opravdu hodně to pálí. A je to horké i na dotek. Páni, sáhni si,
připadá ti moje ruka horká na dotek? Páni, je opravdu vařící. Trochu se projdu. Dobře, dobře. Vraťme se sem na scénu.

Ty malej prevíte. Momentálně jsem omámený,
ale žihadlo od hrabalky je opravdu vážné. Už chápu, proč je druhé na seznamu
nejbolestivějších hmyzích žihadel. Myslím,
že v tuto chvíli můžu klidně říct, že jsem se vyšplhal po žebříčku a jsem připraven
na výzvu s paraponerou. Vím že na to všichni čekáte. Věřte mi, dočkáte se.

Jsem Kojot Peterson. Buďte odvážní, zůstaňte divocí. Uvidíme se u dalšího dobrodružství. Pojďme ji vrátit zpět do pouště. Bezpečně jsme hrabalku
vypustili zpět do divočiny a ta odletěla pryč. Všem se nám trochu ulevilo, že máme tohle žihadlo za sebou.

Ač byly následky tohoto
bodnutí a intenzita bolesti mnohem vážnější než u kodulky, trvaly pouze pět minut. Neměl jsem žádnou vážnou reakci, nicméně mě ruka pobolívala celý zbytek dne. Po 24 hodinách
vypadala jako balónek s vodou a strašlivě svědila. Rozhodně bych se neměl drbat,
ale je to tak příjemný pocit.

Vosa hrabalka je mimořádný hmyz. A i když je její žihadlo silné, nemají nejmenší zájem bodat lidí. Pokud nějakou potkáte v divočině, obdivujte ji z bezpečné vzdálenosti a nemusíte se ničeho bát. Tedy pokud nejste tarantule. Přemýšleli jste někdy, jak správně ošetřit hmyzí bodnutí?

Pokud ano, podívejte se
na toto video Behind the Adventure a nezapomeňte odebírat, a přidat se tak ke mě a mému štábu během této řady Breaking Trail. To je možná nejlepší pocit,
co jsem dnes měl.