Jordan Peterson – Proč v životě potřebujeme umění

Byl jsem v muzeu moderního umění v New Yorku. Bohužel si nepamatuji, ve kterém přesně. Ale byl jsem v takové úžasné místnosti, viselo v ní mnoho... nedocenitelných maleb z pozdní renesance. Každá v hodnotě možná miliardy dolarů. Obrazy nevyčíslitelné hodnoty. Ta místnost je svatyně a je plná lidí z celého světa, kteří se dívají na obrazy. Proč se na ně sakra přijeli podívat? O co jim jde? Jeden z nich byl obraz Nanebevzetí Panny Marie.

Úžasně namalovaný a všichni se na něj dívali. Co dělají? Vždyť neví, co to znamená. Proč se na ten obraz dívají? Proč je vůbec v téhle místnosti? Proč stojí miliardu dolarů? Proč má takovou hodnotu? A odpověď ve skutečnosti nevíme. V určitém smyslu to jsou posvátné objekty a zíráme na ně s ignorancí a údivem. A to proto, že k nám skrze ně prosvítá neznámo v částečně zformulované podobě.

To je role umění. A to je role umělců. Praví umělci zápasí s neznámem a jsou jím posedlí. Nutí je k tomu osobnostní rys – otevřenost, nemůžou si pomoct. A ve své klinické praxi jsem měl spousty kreativních lidí a můžu vám říct... Nejhorší pro kreativce je když nemůžou tvořit, protože prostě zemřou.

Je to jako... Možná jste jako strom s několika velkými větvemi. To je vaše osobnost, takže pokud jste extroverti, nemůžete být bez lidí, uschli byste. A pokud jste přívětiví, potřebujete intimní vztah, nebo zemřete. Pokud jste svědomití a nezaměstnaní, budete se prostě užírat, protože potřebujete povinnosti a musíte nést břemeno, jinak jste na dně. A otevření lidé musí být kreativní.

Musí, jinak zemřou, protože ztratí všechnu vitalitu. A tak jsou prokleti potřebou vkročit jednou nohou do neznáma a pochopit jej. A také jsou prokletí nutností mít z toho živobytí. Což nemohou, protože je téměř nemožné zpeněžit kreativní činnost, jak jistě mnoho tvořivců z vás zjistí. Je to velmi, velmi frustrující. Ne, že by kreativní činost neměla hodnotu, protože kreativní lidé jsou podnikatelé, revitalizují města a přetváří věci na velkolepé a nádherné.

Podívejte, co se odehrálo za poslední 2000 let v Evropě. Úžasná a neuvěřitelná spolupráce při vytváření věcí tak nádherných, že zíráte s otevřenými ústy, když tudy procházíte. Pomyslete, jakou to má ekonomickou hodnotu. Myslím, že Francie nebo Španělsko je nejnavštěvovanější zemí na světě. Myslím, že ve Francii je víc turistů než obyvatel po většinu času. A jeden z důvodu je, že je to tam tak krásné, až je to k nevíře.

Jakou to má ekonomickou hodnotou? Je to naprosto nevyčíslitelné. A co je taky zajímavé... Postavíte ty skvosty , a čim víc času uběhne, tím jsou cennější. Namísto toho, aby upadaly, má to přesně opačný účinek. Jejich hodnota roste. Za co se jako Kanaďan hluboce stydím, je, že náš smysl pro krásu je tak hluboce nevyvinutý.

Je tak primitivní, ani ne primitivní, to je špatné slovo. Nevím, jak to nazvat. Je druhořadý, je přinejmenším druhořadý. Je v tom i strach, protože lidé se bojí krásy. Ale myšlenka, že umění je... Obzvlášť konzervativci s tím mají problém, protože konzervativci nejsou obvykle moc kreativní, kvůli temperamentu.

Je to pro mě záhada.... protože by je měl zajímat ekonomický rozvoj. A krása je tak neuvěřitelně důležitá pro ekonomický rozvoj. Přímo to na vás křičí. Každopádně, to tedy umělci dělají a řekl bych – kupte si kus umění! Najděte něco, co k vám opravdu promlouvá, a kupte to, protože to pozvete do svého života. Dávejte pak pozor, protože pokud to je opravdové umění, protože dostanete také malé uvedení k tomu umělci a to prosákne do vašeho života a šíleně vás to změní.

Ale opravdu to stojí za to. Protože to otevře vaše oči vůči doméně transcendence, to je správný pohled. Opravdové umění je okno k transcendenci, to je ono. A to v životě potřebujete, protože jste koneční a omezení a svázání vaší ignorancí a nedostatkem vědomostí. A pokud nedokážete vytvořit spojení s tím transcendentím, nebudete mít sílu vše zvládnout.

A to je součástí smlouvy s Bohem. A můžete to vidět – podívejte na ty velkolepé katedrály, které naše civilizace za ta staletí vystavěla. Dokonce stále staví Sagradu Familiu v... V Barceloně. Je to úžasná stavba, postavit jí trvá myslím 300 let. Lidé ve středověku začínali stavět katedrálu a pomysleli si: "No, bude hotová za 300 let."

Představte si tu vizi nutnou k investici do něčeho takového! My sledujeme čtvrtletní zprávy. Nedokážeme se dívat 300 let do budoucna, abychom postavili něco tak pozoruhodného... Ty katedrály jsou tak perfektní. Gotické katedrály jsou jak stromy, jako les. A slunce svítí skrze větve, to jsou ta obarvená okna. Je to perfektní rovnováha světla a struktury, protože představují něco o správné struktuře bytí, což je něco jako správná rovnováha mezi světlem a strukturou.

A také představují posvátnou tragédii lidstva, proto jsou ve tvaru kříže. A jsou otevřeny nebesům, proto mají dóm. Jsou plné zlata, aby se třpytily, protože to připomíná město bohů. Můžete vidět, že zcela zásadní pro naši kulturu je ta myšlenka, že krása je jednou z cest k Bohu.

Takže pokud nemůžete najít jinou cestu, proč nepoužít krásu? Většina z vás to jistě dělá s hudbou. Protože vůči ní moderní lidé nemůžou být cyničtí. Díky Bohu za to! Kvůli tomu jsem fascinován hudbou. Něco vyjadřuje. Dokonce i nihilističtí punk-rockeři jsou tak hluboce ponořeni do své hudby, že to stěží zvládají.

A můžete jim poklepat na rameno a říct: "Podívej, teď prožíváš transcendentní náboženský zážitek." A oni vás pošlou do prdele. Je vážně těžké udělat něco krásného, ale stojí to za to. A co je skvělé, pokud se naučíte něco zkrášlit, i kdyby jen jednu věc ve vašem životě, pak jste si vytvořili vztah s krásou. Ten vztah poté můžete začít šířit do světa a do dalších částí vašeho života.

Což opravdu stojí za to. Je to neuvěřitelně, šíleně užitečné. Je to pozvánka k božskému. Chce odvahu to udělat. Lidé se toho děsí, bojí se barev. Natírají stěny na béžovo. Děsí se umění, raději kupují masově vyráběné kousky, protože se bojí posměchu kvůli nedostatku vkusu. A ten by sklidili, protože žádný vkus nemají. Ale je to tak, protože co vy víte, no ne? To si musíte vypěstovat. Ze začátku budete klopýtat a dělat chyby a tím se odhalíte.

Myslíte, že jste koupili něco pěkného, a ostatní si klepou na čelo. Je to trochu tvrdé pro vaše sebevědomí, ale klopýtáte směrem ke správnému... Klopýtáte směrem ke Království nebeskému. K němu klopýtáte, když děláte nějaké estetické rozhodnutí a chcete ve svém životě něco krásného. A to vážně stojí za to. Musíte se vyhnout všem podvodníkům a falešným umělcům. Umění je toho samozřejmě plné, protože je obtížné rozlišit umění od podfuku.

Ale je to velmi užitečné. A tedy zpět k literatuře. Tohle vám říkám zčásti proto, že hodně přemýšlím o uměleckých a humanitních oborech. A myslím to prakticky. Protože vím, že umělci jsou podobní podnikatelům. Jsou to stejné osobnostní typy.

A tak je užitečné odůvodnit tyto věci ekonomicky a prakticky. Studujete literaturu a humanitní obory, abyste se seznámili s moudrostí naší civilizace. Měli byste to dělat, protože lidé na tom pracují už hodně dlouho. Skrývá to neuvěřitelné bohatství, tak proč byste to nezkusili? A také se naučíte číst a naučíte se mluvit, naučíte se myslet a komunikovat. A můžu vám říct – pokud umíte číst, myslet a komunikovat, jste absolutně na 100 % nezastavitelní.

A to je také zajímavé na humanitním vzdělání, které je jádrem univerzit: Není nic výhodnějšího než naučit lidi, jak se vyjadřovat a jak komunikovat. Protože pak umí rozpoznat problémy, navrhnout řešení a vyjednat dohodu, dokáží vyjednávat ve svém zájmu i v zájmu ostatních. Nemá to žádné nevýhody. Proto musíme pochopit roli umění a literatury a přestat to považovat za volbu.

Není to volba. Není to volba. Říká se: Nejen chlebem živ je člověk. Je to přesně tak. Žijeme krásou, literaturou a uměním. A to doslova, ne metaforicky. Nemůžeme bez toho žít, protože život je příliš chmurný a tragický bez toho vznešeného.