Jordan Peterson – Ukliďte si v pokoji!

Pokud si chcete srovnat psychiku,
udělejte si nejdříve pořádek v pokoji. Pokud je to pro vás snazší, možná totiž
potřebujete nějaký konkrétní cíl. Uklidíte si pod postelí a ustelete si,
uspořádáte papíry na stole a pomyslíte si,
co přesně uklízíte. Uspořádáváte různé předměty,
nebo prostor vašeho bytí? Prostor všeho, co prožíváte. A Jung věřil... A myslím, že jedno buddhistické učení
se o tom také zmiňuje, že na nejvyšší úrovni
psychologické integrace není rozdíl mezi vámi a tím,
co zažíváte.

Řeknete si:
Já ale nemůžu ovládat vše, co zažiju. Ale to není žádná námitka,
protože vy se stejně nedokážete ovládat, takže samotný fakt, že nemůžete rozšířit
svou kontrolu na vše, co zažijete, není argument proti té myšlence,
že byste to měli brát jako své rozšíření. Řekněme, že máte dlouhodobý spor
se svým bratrem. Je to psychologický problém?

Je to jím?
Je to v objektivním světě? Nebo je to problém
v prostoru vašeho bytí? A je moc užitečné takhle přemýšlet,
protože se můžete zeptat: Co můžu udělat,
abych se zlepšil? No, pojďme o jeden krok zpátky. První otázka je: Proč se vůbec obtěžovat
se svým zlepšováním? A myslím, že odpověď je: Abyste hloupě netrpěli víc,
než je nezbytně nutné.

A aby ostatní netrpěli.
Něco takového. Je v tom opravdový rozkaz,
není to žádná ledabylá doktrína. Když se nedáte dohromady,
zaplatíte za to. A to pořádně.
A stejně tak lidé okolo vás. A můžete říct, že je vám to jedno,
ale to není pravda, záleží vám na tom, protože pokud trpíte,
bude vám na tom záležet. Takže vám na tom záleží,
i když to je negativní motivace. Velice zřídka najdete někoho
v mučivé bolesti, kdo by řekl: Nebylo by o nic lepší,
kdybych z toho byl venku.

Bolest je jednou z těch věcí,
které s sebou nesou myšlenku, že by to bylo lepší bez ní. Nedá se s ní argumentovat. Takže se dejte dohromady, aby kolem vás
nebylo víc hloupé bolesti, než je nutné. A další otázka je:
A jak se teda dát dohromady? A odpověď na to je... A toto je také fenomenologická myšlenka,
je to něco jako: Podívejte se po něčem, co vás otravuje,
a zkuste to spravit.

A teď si pomyslíte... Řekněme, že půjdete do... Můžete to udělat v pokoji,
je to docela zábavné, třeba ve vaší ložnici,
můžete si sednout a zamyslet se: Kdybych měl strávit 10 minut
vylepšováním tohoto pokoje, co bych musel udělat?
A musíte se na to sebe zeptat, není to rozkaz, ale otázka.

A věci začnou vyskakovat,
o kterých víte... Štos papírů, který vás štve.
A možná by neuškodilo ho uspořádat. Za monitorem je nějaký bordel,
se kterým jste půl roku nic nedělali, a pokoj by byl o trochu lepší, kdyby tam nebylo tak naprášeno
a kabely nebyly tak zamotané... Pokud si dovolíte vzít v úvahu,
v jak velkém prostoru existujete, vyskočí na vás mnoho věcí,
které prostě můžete spravit. A mohu říct, že kdybyste za mnou
přišli kvůli psychoterapii, nejsnazší věc, kterou bych vám poradil,
je udělat si pořádek v pokoji.

Je to psychoterapie?
A odpověď je: Záleží, jak vnímáte
hranice svého bytí. A řekl bych:
Začněte tam, kde můžete. Pokud se vám něco ohlašuje,
což je zvláštní představa, jako vyžadující opravu
a můžete to opravit, opravte to. Opravíte takhle sto věcí
a váš život bude o dost jiný.

Často také říkám lidem: Opravte věci,
které opakujete každý den. Lidé si o nich často myslí,
že jsou triviální. Vstanete, vyčistíte si zuby,
nasnídáte se... Máte rutinu,
kterou opakujete každý den. Tohle představuje
asi 50 % vašeho života. Řeknete si:
To jsou hlouposti, nemusím je řešit. Ne, to je špatně. Věci, které děláte každý den,
jsou ty nejdůležitější věci.

Bezesporu. Stačí si to spočítat. Hned to uvidíte. Sto úprav
ve vaší rozšířené doméně bytí a máte kolem sebe
mnohem méně nepořádku... Mnohem méně nepořádku
a pastí, do kterých můžete spadnout. To je v souladu
s Jungovou myšlenkou, že... Jakmile je vaše mysl
a emoce pohromadě a chováte se podle toho, potom můžete rozšířit to,
co považujete za sebe a začít opravovat věci
v širším rozsahu.

A někdy nevíte, jak to udělat. Představte si, že jdete po ulici a jeden chlápek, který je alkoholik
a schizofrenik a je na ulici deset let, se k vám připotácí
a nesrozumitelně něco zamumlá. To je problém. A bylo by dobré,
kdybyste to dokázali napravit, ale vy nemáte páru,
jako to napravit.

Obejděte ho a najděte si něco,
co byste mohli spravit. Protože pokud se o to pokusíte, nejenže je nepravděpodobné,
že tomu člověku pomůžete, ale nejspíš si sami ublížíte. Jen protože vidíte věci,
které potřebují opravit, neznamená, že byste
je měli právě vy hned začít opravovat. Musíte mít pokoru.

Nepřijdete k rozbité helikoptéře
a nezačnete se v ní vrtat. Nepřeceňujte své schopnosti. Ale obvykle, když se lidé
podívají na své životy... Je to velice zajímavé. Líbí se mi myšlenka uklízení pokoje,
protože to můžete udělat kdykoli. Běžte domů,
sedněte si a zamyslete se... Půl hodiny to tu budu zlepšovat.
Co mám dělat? Musíte se na to zeptat.

A vyskočí na vás spousta věcí. A je to částečně proto, že...
Vaše mysl je zvláštní věc. Jakmile jí dáte cíl, opravdový cíl, přeskládá svět
s ohledem na ten cíl. Takhle funguje zrak. A pokud jí dáte úkol,
ale musíte to brát vážně, a proto musíte dát vaše
myšlenky a emoce dohromady a pak je musíte dostat do těla,
abyste se chovali konzistentně.

Musíte ten cíl brát vážně. Ale jakmile ho máte, svět se přeskládá
s ohledem na ten cíl. Což je velice zvláštní.
Ale technicky vzato to je pravda.