Město mrtvýchJourneyQuest (S02E02)

Všude... - Ne, vždyť jsem se tě zbavil. - Všude... Utekl jsi! Proč jsi utíkal? - Chtěl jsem se vrátit. - A tomu máme věřit? Dokaž to! Možná... Možná se vrátí Glorion a zachrání nás.

Odpověz mi! Tohle je zkouška, jsem zkoušen. Vstaň. Počkej, ty mě necháš ten meč nést? Nebojíš se, že ho použiju? - Prý mě použije... - Už jdu... Je to hrdina! MĚSTO MRTVÝCH Tudy jsme nepřišli.

Šli jste okolo hor, na to nemám čas. - Tahle cesta vede okolo Sumber. - Špatně. Skrz Sumber. - Skrz Sumber? - Je to nejkratší cesta. Je to město mrtvých! Takže je nepravděpodobné, že by nás tam někdo sledoval. Město mrtvých. Nazývá se tak, protože ho obývá celkem velký počet mrtvých!

Máš něco na obličeji. Zase mě kopneš, co? Blízko... Docela blízko. Body navíc za snahu. - Tohle si vezmu. - Opravdu tě nemám ráda. Ale máš ráda kočky. Jsou tak roztomilé. Chtěla bych jich dvacet slepit k sobě.

Jestli chcete žít, dělejte co říkám. Nebudete a mrtví vás zabijou dřív než já. Snové zvony! Neklidné spaní, paní? Jsi si naprosto jistá? Naprosto. Supertonic a mediant znějí čistě a nekolísavě. A nad nimi zněla říšská hymna.

Je to jisté. Objevil se Meč bojovnosti. - Bohové na nebesích! - Musíte hned vyslat barda. Tento epos už byl přiřazen. Komu? Kdo byl vyslán? Gratulace. - Stříbrný Tom, má paní. - Zdravím, Tome. Kde máš kalhoty?! Hmm, to je záhada.

Vlastně jsem neviděl, kterým směrem je vyhodila. Byl jsem totiž rozrušený jejich odchodem. Ano, kontext. Jedna z tvých velmi talentovaných, a musím říct, že velmi oku lahodících studentek, jiskřívá dívka s blonďatými kudrlinami barvy kukuřice a bouřlivýma očima, ve kterých by mohl muž utonout. Asi jsem přeslechl, jak se jmenuje.

Chtěla po mně to, co by se dalo nazvat soukromým doučováním. A jelikož jste po mně chtěla, abych se víc věnoval studentkám. Byla to má povinnost. Jablka. Musím jít věštit z vnitřností. Soukromé doučování? Spousta surového talentu. Měla opravdu úžasný rozsah a kontrolu dýchání.

Dostalo se mi potlesku ve stoje. Tome. To nevyhnutelně vedlo k nepříjemnosti, jelikož byla trochu temperamentnější, než jsem čekal, - což přítáhlo pozornost její spolubydlící. - Tome! Byl to souborový kus. Ale... Pak dorazil tvůj posel a řekl mi, že sebou musím hodit.

Takže co pro mě máte? No... Protože pokud je to další nudné zrození hrdiny nebo smrt nějakého cizího mocnáře, tak nemám zájem. A žádná nepotvrzená proroctví, se spekulacemi nepracuju. Tenhle epos mi musíte dát. Ráda bych... Bych?

Proč podmiňovací způsob? Přesně tohle jsem myslel. Ta holka je hubená. - Měla bys něco sníst. - Můžeš sníst našeho průvodce. Udělej něco! A co NĚCO bych měl udělat? Sténat na ně? Oklamat je nějakým lstivým trikem? V pohodě, lidi, jsou tu se mnou!

Jsi pořád kněz, udělej něco... svatého. Aha, mléčné kouzlo. Překvapuje mě, že to nezabralo. Aspoň se o něco snažím. Už jsi zkusil kouzelný kámen? Nech mě pomoct! Je tu večeře, zombie! Doufám že máte rády chuť slaboty. Můj meč nemluví.

Já... Kde mám meč? Vy idioti, nechala jsem vás o samotě jen pět minut! Lovkyně, přeřízni mi pouta. Trhni si nohou. Můžu je zahnat. Přeřízni je. Přestaň s tím nicneděláním! Slyšte mě, zrůdnosti. V očích Vierise, boha slitování a pána světla, jste ohavnosti.

V jeho jménu vám přikazuji: odejděte! Hezky provedeno. Tvůj hlas je srandovní. Účastnil jsem se nájezdu. Nic nového. Hledím si své práce, bodám a vypaluju... a najednou jsem spatřil mrtvou kozu. Hloupou mrtvou kozu s oštěpem v krku.

A najednou si říkám... "K čemu to je?" Pořádáme nájezdy na ně, pak oni na nás... Ale kdy to skončí? Řekni to, bratře. A tehdy jsem si to uvědomil. Byl jsem připravený si připustit, že mám problém. Pověsil jsem sekeru na hřebík.

Od té doby jsem se jí nedotkl. Všichni poděkujme Putrekovi, že se nám svěřil. Od zla se dá odprostit. Ámen! Jsme svobodní, opravdu svobodní a rozhodujeme o svém osudu sami. Mnoho z nás je svázáno tradicemi a myslí si, že násilí je jediná možnost. Ale aby bylo jasno, morálka není předurčena.

Naše zažité zvyky změnit nemůžeme, ale můžeme si vybrat způsob našeho chování. Zemřete, ďábelská stvoření! Nádherné! Skvělé! Dobrá práce. To se mu muselo líbit. Dnešním dnem bylo cti učiněno za dost! To byla ta nejodvážnější a nejčestnější věc, co jsem kdy viděl.

Pravdu díš, můj malý pozorovateli. Nechtěl bys mě doprovázet na mé pouti? To ani n... neváhej. Potřebuješ jméno, můj malý společníku. Myslím, že ti budu říkat Rodrick. To jméno se mi líbí. Skvělé. Tak se narovnej jako člověk. A je to, jak se cítíš?

Cítím se báječně. Tak tedy pojďme, Rodricku. Jsi ten nejmilejší člověk, kterého jsem kdy potkal. Tak to srdečně děkuji. Přesně vím, jak si to obléct. Překlad: Mithril www.videacesky.cz