Co si můžete odnést z filmu NetworkJust Write

Jak to myslíš, proklepnout to? Chtěla bych to naplánovat. Vyvíjet. Nezasahovala bych do zpráv, ale televize je showbyznys, Maxi. A i zprávy se musí trochu předvádět. Vše, co ten film řekl o televizi, se doopravdy stalo. Jen jsme nikoho nezabili naživo.

To je jediné, co se schválně nestalo. Ale všechno ostatní se stalo. Zprávy jako druh zábavy. Je to horší, než jsem si kdy představoval. Klasika od Paddy Chayefského, film Network z roku 1976, vypráví příběh Howarda Bealeho. Reportéra, který se trochu zblázní a začne v televizi říkat pravdu.

Vzápětí ho začne zneužívat redaktorka zpravodajství Diana Christensen, což naštve Maxe Schumachera, ředitele oddělení zpráv, který věří, že zprávy by měly být ryzí. Film správně předpokládá, jak by myšlenka zábavných zpráv poškodila jejich věrohodnost. A že kdyby byla zábava jediným kritériem pro televizi, okrajové názory by se dostaly do populárních médií.

Je to kousavá satira a když vyšla, televizní průmysl ji nenáviděl. Podle Friedmana, producenta seriálu Today, byla zaujatá. Moderátor Newman řekl, že producenti by za sledovanost neklesli tak hluboko a že lze nalézt důkazy opaku.

Ředitel společnosti CBS ji nazval pouhou karikaturou. "Nemohlo by se to stát." Američané chtějí, aby někdo artikuloval jejich hněv. Asi můžu říct, že žijeme v Chayefského noční můře. Ale vzhledem k tomu, jak se jeho film vyplnil, je těžké uvěřit tomu, nakolik o příběhu při psaní pochyboval. V roce 2001 Newyorská veřejná knihovna zveřejnila Chayefského zápisky při psaní filmu, které nám dávají jedinečný vhled do procesu psaní.

Přesněji se věnují tomu, jak osekat větvící se příběh, najít jeho konec, vyjasnit témata alegorie a zjistit, kam by seděl romantický příběh. Najít konec Network je ambiciózní film. Jedním z největších Chayefského problémů bylo najít rovnováhu mezi jeho ambicemi a délkou příběhu.

V Mad as Hell, jeho knize o produkci filmu, David Itzkoff píše, že Chayefský chtěl napsat příběh s globálními tématy, kde popisuje nadnárodní boje států a korporací i molekulární strasti jednotlivců. Když psal, součet postav neustále rostl a on si nevěděl rady s logickým ukončením. Většina nápadů, které odmítl, je přehnaně spletitá nebo příliš odtažitá od hlavních postav.

Nápady jako: "Na konci filmu budou všechny TV společnosti skoupené nadnárodními firmami." Nebo: "Co když nadnárodní korporace vyhlásí válku Chile?" Dost divné. A co když revolucionáři unesou Beala, aby na sebe upozornili? Ve srovnání s těmito komplikovanými scénáři je konec, který zvolil, skromný.

Ve filmu Bealova sledovanost skomírá, když začne být o něco depresivnější. Nemůže pořad zrušit, protože ředitel společnosti ho má rád, firma se rozhodne Beala zavraždit. A tak se i stane. Konec. Je to jednoduchý konec, ale může si to dovolit, neboť je alegorický.

V alegorii vše v příběhu reprezentuje něco jiného v našem světě. A každá postava i akt v Networku má alegorický význam. Na konci Beala zavraždí skupina komunistických radikálů, kterým Diana dala vlastní pořad. Když je najmou, aby ho zabili, ukazuje to, jak korporace pracují s jakoukoliv ideologií, protože je pohání jen zisk.

Konec možná není globálního významu, jak to Chayefsky zamýšlel, aspoň ne v tom, co je na plátně, ale je globální ve svém alegorickém významu. Vyjasnit témata Řešení romance Tyto dva problémy jsou nakonec jen jedním problémem. Protože největší problém při dávání scénáře dohromady bylo přijít na to, jakými tématy se měl zabývat.

A nalezení metody, jak to vyjádřit příběhem. V jednom nadpisu napsal: "Filmu schází perspektiva." "Něco chceme říct o americké společnosti a trápí mě rozostřenost našeho pohledu. Už k tomu nemám vlastní postoj. Nejsem pro nic a pro nikoho. Napsal, že příběh nemá žádné sdělení kromě toho, že by firma pro sledovanost zabíjela.

A neovlivňuje to milostný příběh ani jeho sdělení. Jak to tedy Chayefsky vyřešil? Je těžké říct přesně, protože není poznat, jak daleko byl, když se takto cítil, ale myslím, že jeho řešení bylo, aby milostný příběh byl v centru alegorie. Max Schumacher znázorňuje strohého a upřímného novináře. Diana Christensen zastupuje korupční síly v televizi.

I když se do ní zamiluje, opustí ji, když mu dojde, že není schopná lásky. Jsi ztělesněná televize, Diano. Netečná k utrpení, necitlivá ke štěstí. Všechen život zjednodušíš na hromadu banalit. Alegoricky by význam nemohl být jasnější. My, kteří chceme, aby noviny zůstaly upřímné, musíme odmítnout Dianinu verzi televize.

Jinak klesneme stejně hluboko jako ona. Když s tebou zůstanu, nezbude ze mě nic. Jako z Howarda Beala. Jako nezbude nic ze všeho, čeho se ty nebo firma dotknete. V jeho poznámkách to tak nezačalo. Nejdříve Maxovi říkal favorit. A jeho pozice v alegorii měla být přesně opačná.

Měl to být mladý producent, kterého najmuli, aby ze skomírajících zpráv udělal populární bulvár. Jen později ho Chayefsky nahradí padesátiletým ředitelem společnosti. Strohým, spravedlivým mužem. Původně byl rozvedený, na rozdíl od filmové verze, kde má manželku. Ale hlavně se považuje za někoho, kdo brání nejvyšší ideály žurnalistiky.

Pak bude bojovat proti regionálnímu řediteli, který připomíná favorita, kterým měl původně být Max. Později Chayefsky Maxovi připsal romantický příběh, který je odlišný od toho, který nakonec byl ve filmu. Dianu popisuje jako holku, která umí poznat, když se Max schovává za kecy o principech. Postavu reprezentující cestu ctnosti, kterou by se měl vydat. Myslím si, že tady Chayefsky měl problém s alegorií, a měl problém zjistit, co jejich láska znamenala.

Když Max od začátku respektuje vyšší principy žurnalistiky, proč by mu měla čestná holka pomoct dostat se tam, kde už myšlenkami byl? Není tam konflikt. Nic, z čeho by se mohl poučit. Řešení bylo zkombinovat postavu favorita s postavou milostného příběhu. Je zajímavé, když ho táhne na obě strany.

Přitahuje ho fyzicky a emocionálně, ale morálně jí pohrdá. Tato dynamika je páteří příběhu a vyjasňuje alegorický význam. Příběhy se nerodí hotové. Je vzácnost mít příležitost vidět, jak byl úspěšný příběh vytvářen. Vidět důvody pro každé rozhodnutí, které umělec udělal.

A to je velmi hodnotné, protože se poučíme, když se budeme ptát, proč se tak rozhodl, a také jako připomenutí toho, že umění se časem zlepší. I když vyhrál tři Oscary za scenáristiku, stále tvrdil, že psaní je jen práce. Výdrž je cennější než talent. Jednou řekl: "Psaní si nepředstavujte jako umění, ale jako práci.

Když jste umělec, všechno, co uděláte, bude umění. Když ne, alespoň za sebou budete mít dobře odpracovaný den. Překlad: Šaman Bobo www.videačesky.cz