Co si můžete odnést z filmu Network

Jak to myslíš,
proklepnout to? Chtěla bych to naplánovat. Vyvíjet. Nezasahovala bych do zpráv, ale televize je showbyznys, Maxi. A i zprávy
se musí trochu předvádět. Vše, co ten film řekl o televizi,
se doopravdy stalo. Jen jsme
nikoho nezabili naživo.

To je jediné,
co se schválně nestalo. Ale všechno ostatní se stalo. Zprávy jako druh zábavy. Je to horší,
než jsem si kdy představoval. Klasika od Paddy Chayefského, film Network z roku 1976, vypráví příběh Howarda Bealeho. Reportéra, který se trochu zblázní a začne v televizi říkat pravdu.

Vzápětí ho začne zneužívat redaktorka
zpravodajství Diana Christensen, což naštve Maxe Schumachera, ředitele oddělení zpráv,
který věří, že zprávy by měly být ryzí. Film správně předpokládá,
jak by myšlenka zábavných zpráv poškodila jejich věrohodnost. A že kdyby byla zábava
jediným kritériem pro televizi, okrajové názory by se
dostaly do populárních médií.

Je to kousavá satira a když vyšla,
televizní průmysl ji nenáviděl. Podle Friedmana,
producenta seriálu Today, byla zaujatá. Moderátor Newman řekl, že producenti by
za sledovanost neklesli tak hluboko a že lze nalézt důkazy opaku.

Ředitel společnosti CBS
ji nazval pouhou karikaturou. "Nemohlo by se to stát." Američané chtějí,
aby někdo artikuloval jejich hněv. Asi můžu říct,
že žijeme v Chayefského noční můře. Ale vzhledem k tomu,
jak se jeho film vyplnil, je těžké uvěřit tomu,
nakolik o příběhu při psaní pochyboval. V roce 2001
Newyorská veřejná knihovna zveřejnila Chayefského
zápisky při psaní filmu, které nám dávají
jedinečný vhled do procesu psaní.

Přesněji se věnují tomu,
jak osekat větvící se příběh, najít jeho konec, vyjasnit témata alegorie a zjistit, kam by
seděl romantický příběh. Najít konec Network je ambiciózní film. Jedním z největších
Chayefského problémů bylo najít rovnováhu mezi
jeho ambicemi a délkou příběhu.

V Mad as Hell,
jeho knize o produkci filmu, David Itzkoff píše, že Chayefský
chtěl napsat příběh s globálními tématy, kde popisuje
nadnárodní boje států a korporací i molekulární strasti jednotlivců. Když psal,
součet postav neustále rostl a on si nevěděl
rady s logickým ukončením. Většina nápadů,
které odmítl, je přehnaně spletitá nebo příliš
odtažitá od hlavních postav.

Nápady jako: "Na konci filmu budou všechny TV společnosti
skoupené nadnárodními firmami." Nebo: "Co když nadnárodní
korporace vyhlásí válku Chile?" Dost divné. A co když
revolucionáři unesou Beala, aby na sebe upozornili? Ve srovnání s těmito
komplikovanými scénáři je konec,
který zvolil, skromný.

Ve filmu Bealova
sledovanost skomírá, když začne
být o něco depresivnější. Nemůže pořad zrušit,
protože ředitel společnosti ho má rád, firma se
rozhodne Beala zavraždit. A tak se i stane. Konec. Je to jednoduchý konec, ale může si to dovolit,
neboť je alegorický.

V alegorii vše v příběhu
reprezentuje něco jiného v našem světě. A každá postava i akt
v Networku má alegorický význam. Na konci Beala zavraždí
skupina komunistických radikálů, kterým Diana dala vlastní pořad. Když je najmou, aby ho zabili, ukazuje to, jak korporace
pracují s jakoukoliv ideologií, protože je pohání jen zisk.

Konec možná není globálního významu, jak to Chayefsky zamýšlel, aspoň ne v tom,
co je na plátně, ale je globální
ve svém alegorickém významu. Vyjasnit témata
Řešení romance Tyto dva problémy jsou
nakonec jen jedním problémem. Protože největší problém
při dávání scénáře dohromady bylo přijít na to,
jakými tématy se měl zabývat.

A nalezení metody,
jak to vyjádřit příběhem. V jednom nadpisu napsal:
"Filmu schází perspektiva." "Něco chceme říct
o americké společnosti a trápí mě
rozostřenost našeho pohledu. Už k tomu nemám vlastní postoj. Nejsem pro nic a pro nikoho. Napsal, že příběh nemá
žádné sdělení kromě toho, že by firma
pro sledovanost zabíjela.

A neovlivňuje to
milostný příběh ani jeho sdělení. Jak to tedy Chayefsky vyřešil? Je těžké říct přesně, protože není poznat,
jak daleko byl, když se takto cítil, ale myslím,
že jeho řešení bylo, aby milostný příběh
byl v centru alegorie. Max Schumacher znázorňuje
strohého a upřímného novináře. Diana Christensen
zastupuje korupční síly v televizi.

I když se do ní zamiluje, opustí ji, když mu dojde,
že není schopná lásky. Jsi ztělesněná televize, Diano. Netečná k utrpení, necitlivá ke štěstí. Všechen život
zjednodušíš na hromadu banalit. Alegoricky by
význam nemohl být jasnější. My, kteří chceme,
aby noviny zůstaly upřímné, musíme odmítnout
Dianinu verzi televize.

Jinak klesneme
stejně hluboko jako ona. Když s tebou zůstanu,
nezbude ze mě nic. Jako z Howarda Beala. Jako nezbude nic ze všeho,
čeho se ty nebo firma dotknete. V jeho poznámkách to tak nezačalo. Nejdříve Maxovi říkal favorit. A jeho pozice
v alegorii měla být přesně opačná.

Měl to být mladý producent, kterého najmuli, aby ze skomírajících
zpráv udělal populární bulvár. Jen později ho Chayefsky nahradí
padesátiletým ředitelem společnosti. Strohým, spravedlivým mužem. Původně byl rozvedený, na rozdíl od filmové verze,
kde má manželku. Ale hlavně se považuje za někoho,
kdo brání nejvyšší ideály žurnalistiky.

Pak bude bojovat
proti regionálnímu řediteli, který připomíná favorita,
kterým měl původně být Max. Později Chayefsky Maxovi
připsal romantický příběh, který je odlišný od toho,
který nakonec byl ve filmu. Dianu popisuje jako holku, která umí poznat, když se
Max schovává za kecy o principech. Postavu reprezentující cestu ctnosti,
kterou by se měl vydat. Myslím si, že tady
Chayefsky měl problém s alegorií, a měl problém zjistit,
co jejich láska znamenala.

Když Max od začátku
respektuje vyšší principy žurnalistiky, proč by mu měla čestná
holka pomoct dostat se tam, kde už myšlenkami byl? Není tam konflikt.
Nic, z čeho by se mohl poučit. Řešení bylo zkombinovat postavu favorita
s postavou milostného příběhu. Je zajímavé,
když ho táhne na obě strany.

Přitahuje ho
fyzicky a emocionálně, ale morálně jí pohrdá. Tato dynamika je páteří příběhu a vyjasňuje alegorický význam. Příběhy se nerodí hotové. Je vzácnost mít příležitost vidět,
jak byl úspěšný příběh vytvářen. Vidět důvody
pro každé rozhodnutí, které umělec udělal.

A to je velmi hodnotné, protože se poučíme,
když se budeme ptát, proč se tak rozhodl, a také jako připomenutí toho,
že umění se časem zlepší. I když vyhrál
tři Oscary za scenáristiku, stále tvrdil,
že psaní je jen práce. Výdrž je cennější než talent. Jednou řekl: "Psaní si
nepředstavujte jako umění, ale jako práci.

Když jste umělec,
všechno, co uděláte, bude umění. Když ne, alespoň za sebou
budete mít dobře odpracovaný den. Překlad: Šaman Bobo
www.videačesky.cz