Dystopické fikce: Jak vám příběhy mění myšleníJust Write

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 25
93 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:130
Počet zobrazení:10 623

Knihy 1984 a Konec civilizace aneb Překrásný nový svět určitě znáte. V dnešním videu se dozvíte, jaký je mezi nimi rozdíl a v čem jsou si naopak podobné. Krom toho také zjistíte, co můžete dělat, abyste se jejich temné budoucnosti vyhnuli.

Přepis titulků

Jsou dvě dystopické fikce, které se často zmiňují jedním dechem, protože jsou to vzájemné protějšky. První popisuje svět protkaný systémem, který na vše dohlíží. Sleduje každý váš pohyb a kdokoliv se vůči němu vymezí, je zatčen a popraven. Všichni uctívají Velkého Bratra, fiktivního diktátora, a zmínky o historii se neustále mění.

Druhý je o společnosti, která se zabývá neustálým rozptylováním. Sportem, pornografií a sexem. A – když to nefunguje – drogami. Rozdíl je dobře popsán Neilem Postmanem v knize Ubavit se k smrti. Orwell se bál těch, kteří zakazují knihy. Huxley se bál, že by nebyl důvod zakázat knihu, protože by ji nikdo nečetl. Orwell se bál těch, kteří skrývají informace, Huxley se bál těch, kteří by nám dali tolik informací, že by nám nezbylo než být pasivní a egoističtí.

V 1984 byli lidé zmanipulováni pomocí bolesti. V Překrásném novém světě byli zmanipulováni požitky. Zajímavé mi na tom přijde to, že i když jsou tyto společnosti rozdílné, způsob, jakým jsou vytvořeny a udržovány, je stejný. A to skrze média a částečně i i umění. V poslední době se objevily studie o tom, jak příběhy, zejména v knihách, můžou změnit chemické pochody ve vaší hlavě.

Na The New School v New Yorku objevili, že beletrie posiluje smysl pro empatii. Testovali to i u nebeletrické literatury a populární beletrie, ale ty neměly stejný efekt. Předpokládá se, že postavy ve fantasy, science-fiction a dalších žánrech jsou konzistentnější a předvídatelné.

Tím pádem se čtenář nemusí namáhat, aby jim porozuměl. V beletrii jsou ale postavy více propracované a komplikovanější. Čtenář se sám musí snažit jim porozumět. Knihy mají socializující vliv. Ne socializující. Ale socializující. Učí nás o emocích ostatních lidí. Umožňují nám s nimi soucítit a naučit se chovat inteligentně mezi ostatními lidmi.

Jinak řečeno z vás čtení doslova dělá lepšího člověka. V jiné studii od Paula Zaka na Claremont Gruaduate University se lidé dívali na krátký film o otci, kterému syn umíral na rakovinu. Krevní testy ukázaly, že účastníci experimentu měli zvýšený obsah kortizolu a oxytocinu. To souhlasí s pocitem nesnází a empatie. Ukázalo se, že když čtete knihu, díváte se na film, nebo slyšíte příběh, vaše tělo reaguje stejně, jako kdyby se to samé jako postavám dělo vám.

Empatie je nejen schopnost porozumět pocitům jiného člověka, ale sdílet je. A tento fenomén je velmi nebezpečný pro totalitní režim. Diktátor chce, abyste vnímali pouze něj. Ale literatura vám umožňuje vnímat pocity a myšlenky celého lidského druhu. V Orwellově a Huxleyho knihách jsou postavy vládou systematicky izolovány od společnosti, protože režim ví, že získat nad někým úplnou nadvládu lze jen skrze izolaci.

A v obou případech toho dosahuje podrýváním jakékoliv formy umění. V 1984 se hodně mluví o tom, jak se historické záznamy neustále mění. Něco, co je pravda v pondělí, je v úterý zrada. Celý román je vlastně o tom, jak totalitní režim dokáže zlikvidovat pravdu.

Ale méně se mluví o tom, že umění je také pozměňováno a utlačováno. A všechna zábava, kterou tato společnost vytváří, je určená k tomu, aby v lidech probudila hněv. Hlavní postava Winston popisuje, co se stalo z filmů. Včera v kině byly jen válečné filmy. Jeden o tom, jak ve Středozemním moři vybuchuje loď s uprchlíky. Obecenstvo bylo pobavené tím, jak se jeden tlustý muž snaží uplavat vrtulníku.

Tady přestanu, ale popisy násilí pokračují na celé stránce. Ukazují smrt tlustého muže, židovské ženy a jejího dítěte. Publikum si užívá svou bezúhonnost a to, že může oslavovat smrt svých nepřátel. Z naší perspektivy oběti, ke kterým by měl směřovat soucit, jsou o něj v kině připraveni. Neustálé opakování násilí dosáhlo svého cíle.

Usmrtilo empatii. Představte si, co by to s vámi udělalo, kdyby všechny filmy byly jako válečné scény z Amerického snipera. V Překrásném novém světě vláda používá jiné prostředky, ale cíl má stejný. Místo zahlcení médií násilím je zahlcuje sexem. Lidé v něm chodí do pocitových kin, kde promítají pornografii s vůněmi a hmatovými receptory. Hlavní postava vyrostla mimo režim Světového státu a naučila se číst z děl Shakespeara.

Když do Světového státu dorazí, je zděšený jeho povrchností a v konfrontaci s členem vládnoucí třídy tvrdí, že svět ztratil něco cenného. Ztratil umění. "Othello je dobrý. Je lepší než pocitové kino." "Samozřejmě," řekl inspektor. "Ale to je cena za stabilitu.

Musíte si vybrat mezi štěstím a vyšším uměním. My jsme ho obětovali. Máme pocitová kina a kohoutky s vůní." "Ale ty nemají význam." "Mají samy sebe. Pro diváky jsou to přijatelné pocity." Není nic, co by umění podkopalo tolik jako to, že jsou to jen přijatelné pocity. Zlehčovat roli umění ve společnosti je jen jednou z taktik, jak přetrhat vztahy mezi jednotlivci.

Ale je to důležitá část, protože obyvatelům pak nedochází, o co doopravdy přichází. Jejich společnost je efektivně udržuje spokojené, nečinné a bez zájmu. A rozostří výhled na opravdové štěstí, které by mohli zažít. Léta se čtenáři srovnávali tyto knihy s jejich vlastními společnostmi. Není těžké si spojit Ideopolicii s NSA. Nebo pocitová kina s různými žrouty času dneška.

Ale jestli existují části naší společnosti spojitelné s dystopickou fikcí, mělo by být utěšující, že nám Orwell a Huxley dali návod, jak jí předejít. Empatická a vzdělaná společnost je pro opravdový i fiktivní totalitní režim to největší nebezpečí. Myslím, že otázka, zda jsme čím dál tím méně empatičtí, je pořád otázkou. Otázkou však není to, že čteme čím dál tím méně. Takže jestli se bojíte, že vám politika připomíná dystopii, pak by váš první akt vzdoru měl být otevření knihy.

A když už jsme u učení se, tento díl je sponzorovaný Skillshare. Skillshare je skvělá stránka na videotutoriály o designu, focení, filmu a dalších. Mají přes 17 000 kurzů a můžete dostat členství s přístupem ke všem z nich za méně než 10 dolarů za měsíc. Skillshare jsem používal už před sponzoringem a naučil jsem se tam hodně o After Effects.

Jestli vás zajímá animace, měli byste se na to podívat. Prvních pět set lidí, kteří použijí odkaz pod videem, dostanou první dva měsíce zdarma. Dělám videa každé dva týdny, kde zkoumám techniky psaní v knihách, filmech, seriálech a tak dále. Jestli se vám to líbí a chcete vidět víc, podpořte mě na Patreonu. Ještě jednou děkuji všem, kteří už mě podpořili, a uvidíme se za pár týdnů.

Piště dál. Překlad: Šaman Bobo www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář