Dystopické fikce: Jak vám příběhy mění myšleníJust Write

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 25
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:128
Počet zobrazení:9 307

Knihy 1984 a Konec civilizace aneb Překrásný nový svět určitě znáte. V dnešním videu se dozvíte, jaký je mezi nimi rozdíl a v čem jsou si naopak podobné. Krom toho také zjistíte, co můžete dělat, abyste se jejich temné budoucnosti vyhnuli.

Přepis titulků

Jsou dvě dystopické fikce, které se často zmiňují jedním dechem, protože jsou to vzájemné protějšky. První popisuje svět protkaný systémem, který na vše dohlíží. Sleduje každý váš pohyb a kdokoliv se vůči němu vymezí, je zatčen a popraven. Všichni uctívají Velkého Bratra, fiktivního diktátora, a zmínky o historii se neustále mění.

Druhý je o společnosti, která se zabývá neustálým rozptylováním. Sportem, pornografií a sexem. A – když to nefunguje – drogami. Rozdíl je dobře popsán Neilem Postmanem v knize Ubavit se k smrti. Orwell se bál těch, kteří zakazují knihy. Huxley se bál, že by nebyl důvod zakázat knihu, protože by ji nikdo nečetl. Orwell se bál těch, kteří skrývají informace, Huxley se bál těch, kteří by nám dali tolik informací, že by nám nezbylo než být pasivní a egoističtí.

V 1984 byli lidé zmanipulováni pomocí bolesti. V Překrásném novém světě byli zmanipulováni požitky. Zajímavé mi na tom přijde to, že i když jsou tyto společnosti rozdílné, způsob, jakým jsou vytvořeny a udržovány, je stejný. A to skrze média a částečně i i umění. V poslední době se objevily studie o tom, jak příběhy, zejména v knihách, můžou změnit chemické pochody ve vaší hlavě.

Na The New School v New Yorku objevili, že beletrie posiluje smysl pro empatii. Testovali to i u nebeletrické literatury a populární beletrie, ale ty neměly stejný efekt. Předpokládá se, že postavy ve fantasy, science-fiction a dalších žánrech jsou konzistentnější a předvídatelné.

Tím pádem se čtenář nemusí namáhat, aby jim porozuměl. V beletrii jsou ale postavy více propracované a komplikovanější. Čtenář se sám musí snažit jim porozumět. Knihy mají socializující vliv. Ne socializující. Ale socializující. Učí nás o emocích ostatních lidí. Umožňují nám s nimi soucítit a naučit se chovat inteligentně mezi ostatními lidmi.

Jinak řečeno z vás čtení doslova dělá lepšího člověka. V jiné studii od Paula Zaka na Claremont Gruaduate University se lidé dívali na krátký film o otci, kterému syn umíral na rakovinu. Krevní testy ukázaly, že účastníci experimentu měli zvýšený obsah kortizolu a oxytocinu. To souhlasí s pocitem nesnází a empatie. Ukázalo se, že když čtete knihu, díváte se na film, nebo slyšíte příběh, vaše tělo reaguje stejně, jako kdyby se to samé jako postavám dělo vám.

Empatie je nejen schopnost porozumět pocitům jiného člověka, ale sdílet je. A tento fenomén je velmi nebezpečný pro totalitní režim. Diktátor chce, abyste vnímali pouze něj. Ale literatura vám umožňuje vnímat pocity a myšlenky celého lidského druhu. V Orwellově a Huxleyho knihách jsou postavy vládou systematicky izolovány od společnosti, protože režim ví, že získat nad někým úplnou nadvládu lze jen skrze izolaci.

A v obou případech toho dosahuje podrýváním jakékoliv formy umění. V 1984 se hodně mluví o tom, jak se historické záznamy neustále mění. Něco, co je pravda v pondělí, je v úterý zrada. Celý román je vlastně o tom, jak totalitní režim dokáže zlikvidovat pravdu.

Ale méně se mluví o tom, že umění je také pozměňováno a utlačováno. A všechna zábava, kterou tato společnost vytváří, je určená k tomu, aby v lidech probudila hněv. Hlavní postava Winston popisuje, co se stalo z filmů. Včera v kině byly jen válečné filmy. Jeden o tom, jak ve Středozemním moři vybuchuje loď s uprchlíky. Obecenstvo bylo pobavené tím, jak se jeden tlustý muž snaží uplavat vrtulníku.

Tady přestanu, ale popisy násilí pokračují na celé stránce. Ukazují smrt tlustého muže, židovské ženy a jejího dítěte. Publikum si užívá svou bezúhonnost a to, že může oslavovat smrt svých nepřátel. Z naší perspektivy oběti, ke kterým by měl směřovat soucit, jsou o něj v kině připraveni. Neustálé opakování násilí dosáhlo svého cíle.

Usmrtilo empatii. Představte si, co by to s vámi udělalo, kdyby všechny filmy byly jako válečné scény z Amerického snipera. V Překrásném novém světě vláda používá jiné prostředky, ale cíl má stejný. Místo zahlcení médií násilím je zahlcuje sexem. Lidé v něm chodí do pocitových kin, kde promítají pornografii s vůněmi a hmatovými receptory. Hlavní postava vyrostla mimo režim Světového státu a naučila se číst z děl Shakespeara.

Když do Světového státu dorazí, je zděšený jeho povrchností a v konfrontaci s členem vládnoucí třídy tvrdí, že svět ztratil něco cenného. Ztratil umění. "Othello je dobrý. Je lepší než pocitové kino." "Samozřejmě," řekl inspektor. "Ale to je cena za stabilitu.

Musíte si vybrat mezi štěstím a vyšším uměním. My jsme ho obětovali. Máme pocitová kina a kohoutky s vůní." "Ale ty nemají význam." "Mají samy sebe. Pro diváky jsou to přijatelné pocity." Není nic, co by umění podkopalo tolik jako to, že jsou to jen přijatelné pocity. Zlehčovat roli umění ve společnosti je jen jednou z taktik, jak přetrhat vztahy mezi jednotlivci.

Ale je to důležitá část, protože obyvatelům pak nedochází, o co doopravdy přichází. Jejich společnost je efektivně udržuje spokojené, nečinné a bez zájmu. A rozostří výhled na opravdové štěstí, které by mohli zažít. Léta se čtenáři srovnávali tyto knihy s jejich vlastními společnostmi. Není těžké si spojit Ideopolicii s NSA. Nebo pocitová kina s různými žrouty času dneška.

Ale jestli existují části naší společnosti spojitelné s dystopickou fikcí, mělo by být utěšující, že nám Orwell a Huxley dali návod, jak jí předejít. Empatická a vzdělaná společnost je pro opravdový i fiktivní totalitní režim to největší nebezpečí. Myslím, že otázka, zda jsme čím dál tím méně empatičtí, je pořád otázkou. Otázkou však není to, že čteme čím dál tím méně. Takže jestli se bojíte, že vám politika připomíná dystopii, pak by váš první akt vzdoru měl být otevření knihy.

A když už jsme u učení se, tento díl je sponzorovaný Skillshare. Skillshare je skvělá stránka na videotutoriály o designu, focení, filmu a dalších. Mají přes 17 000 kurzů a můžete dostat členství s přístupem ke všem z nich za méně než 10 dolarů za měsíc. Skillshare jsem používal už před sponzoringem a naučil jsem se tam hodně o After Effects.

Jestli vás zajímá animace, měli byste se na to podívat. Prvních pět set lidí, kteří použijí odkaz pod videem, dostanou první dva měsíce zdarma. Dělám videa každé dva týdny, kde zkoumám techniky psaní v knihách, filmech, seriálech a tak dále. Jestli se vám to líbí a chcete vidět víc, podpořte mě na Patreonu. Ještě jednou děkuji všem, kteří už mě podpořili, a uvidíme se za pár týdnů.

Piště dál. Překlad: Šaman Bobo www.videacesky.cz

Komentáře (42)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Zvláštní je, že obě dystopie pramení ze západního stylu života. Orwellův fašismus a "falešný socialismus" pramenící z nedostatku demokracie v kapitalismu a Huxleyho přílišná svoboda pramenící opět z neuvědomělé nadvlády korporací.

32

Odpovědět

Dvě z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Každý by si je měl přečíst, ať už leží jeho zájmy kdekoli. Je děsivé, že i po téměř sto letech jsou stále aktuální.

61

Odpovědět

Hodně dobrá myšlenka, proč něco skrývat, když stačí nabídnout 100 dalších vjemů, který danou věc překryjou. Těžko se pak dá někoho nařknout za odpírání pravdy např.

150

Odpovědět

Video dobré, ale ta poznámka o fantasy a sci-fi nemusela být tak drsná. Ona je populární beletrie jako Stmívání a pak fantasy jako Zaklínače. A já osobně mám pocit, že Harry Potter a horší Hraničářův učeň ze mě udělali empatičtějšího člověka.
A samotná "kvalitní" beletrie občas nedosahuje takových kvalit, jak bych sám čekal.

Ale ta scénka z Wall-e... :D Úžasné.

111

Odpovědět

Třebaže fantasy a sci-fi mám velmi ráda, tak v tomhle měl pravdu. U fantasy a scifi příběhů je důležitý ten děj. U těch knih z "beleterie", děj nějaký až tak moc není, ale vše se zaměřuje na komplexnost postav a interakci mezi nimi. Vem si Pána Prstenů, je to veledílo, naprostá jazyková špička. Ale když máš popsat, o čem to je, tak popíšeš děj - týpek jde s dalšíma týpkama zničit kouzelný prstýnek, aby porazili velkého záporáka. A když máš popsat, o čem je třeba ten Gatsby, o čem je Láska za časů cholery a podobně, tak nebudeš popisovat děj. Budeš spíš říkat něco jako "on miluje ji, ona jeho, ale nemůžou být spolu". Budeš popisovat ty pocity, emoce. O to mu šlo.
Však se podívej na jedno z minulých videí, kde popisoval chlapec rozdíl mezi zápletkou (plot) a příběhem (story). Scifárny se už z podstaty soustředí na "plot".
Ale samozřejmě jsou i výjimky, "story" knihy, které se odehrávají na scifi/fantasy pozadí, ale ten "plot" tam moc není - například Never Let Me Go, Mechanický pomeranč atd. Tam se taky budeš soustředit spíš na pocity a emoce, než na to, co se tam vlastně přesně děje. A jsou to scifárny.

27

Odpovědět

+KolikokoliToto ale není problém fantasy vs vyšší beletrie, ale způsob jak autor svou knihu uchopí. Nyní naštvu hodně lidí, ale Pán prstenu je jen v zásadě první z řady béčkových fantasy s názvem "Rudý démon" které následovali, Pán prstenu to jen nastartoval.
Harry Potter, Zaklínač, a další knihy se vydali jinou cestou

Nakonec, fantasy a sci-fi je kolem koukolem "nižší literatura", protože se jedná o moderní žánr - dnes může každá osoba napsat knihu, a nechat si jí vydat. Stejně jako Padesát odstínu šedi. Je nutné mezi tímto "brakem" nalézat právě vyšší literaturu. Jde o to, že to jádro "vyšší beletrie" může být jakéhokoliv žánru, a nebude to horší jen proto, že je to fantasy či sci-fi. Jak jsem četl v komentářích na youtube pod tímto videem, ve studii na které autor naráží se dokonce o fantasy a sci-fi ani nemluví.

38

Odpovědět

+CathanTolkien byl jazykovědec a to se promítlo i do jeho děl. Pro Pána prstenů vymyslel řadu elfských a já nevím jakých jazyků (nikdy jsem to nečetl a ani to nemám v plánu), které je i pro lingvisty zajímavé zkoumat, protože nesou hodně vlastností skutečných přirozených jazyků (z hlediska slovotvorby/odvozování, specifických syntaktických a gramatických pravidel, nebo vzájemné genetické příbuznosti, kdy se mladší jazyk pravidelnými hláskovými změnami vyštěpil ze staršího). Ostatně fiktivním jazykům Pána prstenů je věnováno hodně článků, slovníků i seriózních lingvistických přednášek. Přestože fantasy obecně nemusím, tak už jen z tohoto důvodu bych Pána prstenů nebral jen jako zástupce nějakých béčkových fantasy.

41

Odpovědět

+NeugeS tím souhlasím, mimo jiné považuji Pána prstenu a Tolkiena za zakladatele moderního fantasy. To nic nemění na tom, že přišel s řadou klišé které se dnes neustále opakují. Nemluvě právě o tom, že Pán prstenů je především megalomanský, a musí zákonitě ubrat jinde - tam, co mám na knihách já osobně nejraději. Já se nesnažím Pána prstenů shodit, pouze říkám jak to vidím ;) :)

11

Odpovědět

+CathanTak to samé můžeš říct o Stokerovi, že kdyby nenapsal Drákulu, tak nemáme kraviny jako Twilight. To však nebylo předmětem mého komentáře. Nepovažuji rozhodně fantasy a scifi literaturu za "nižší". Asimov, Prachett, Verne... to byli PÁNI a jejich díla jsou neskutečná. Fantasy a scifi umožní člověku ponořit se do jiného světa a prožít si dobrodružství, které by nikdy v reálném životě prožít nemohl. Tady autorovi ale šlo o onu empatii. A snad si někdo nemyslí, že ve fantasy knize, kde je nutné zabývat se příběhem, bude potřeba víc empatie než v dramatu, kde jde ČISTĚ JENOM O POCITY hlavních postav. Ani jedno není nižší nebo vyšší. Ale empatii silněji prožíváme u "reálných" postav (čti: z našeho světa s "našimi" problémy).

21

Odpovědět

+KolikokoliTady jde o to, že drama se může nastolit i ve fantasy světě. Věřte mi, já to dělám pořád. Takže ne, já nemohu souhlasit, že vyšší empatii prožívám s postavami našeho světa s našimi problémy ;)
Takže ano, já si myslím, že ve fantasy mohu zažít vyšší empatii než v dramatu. Upřímně. Samozřejmě jak kdy.

40

Odpovědět

Kolikokoli a Cathan: Zde s Vámi nesouhlasím. Pán prstenů je o vztazích a empatii. Vemte si třeba linku Froda a Sama. Přestože Frodo Sama dost nevybíravě odvrhne, tak to s ním Sam nevzdá, protože je jeho přítel a dokáže se přes to přenést, zachránit ho a k hoře Osudu ho dotáhnout. Říká nám to, že přátelství je o překonávání problémů, umění odpouštět a přenést se přes vzájemné neshody. Glům se zase vyrovnává se svými vnitřními problémy a démony, které ho pohltí. Boromir a Jeho bratr Faramir zase musí čelit obrovskému pokušení. Protěžovaný bratr podlehne, protože není zvyklý na odmítání a odříkání, kdežto opomíjený bratr Faramir odolá, protože je pokorný. Celé společenstvo je o překonávání rozdílů. Sarumana zničí jeho touha po moci a Denethora zase neochota čelit realitě. Jeho přístup nic se neděje, netřeba se Mordoru bát, je úplně stejný, jak přístup současných pseudohumanistů. Ti se pak taky budou děsně divit, až jim před branami budou stát muslimské hordy. Pán prstenů není o tom, že: „týpek jde s dalšíma týpkama zničit kouzelný prstýnek, aby porazili velkého záporáka.“ Je o boji dobra se zlem. O tom, že je povinností dobra se zlem bojovat i když je šance na výhru mizivá.
Běžná beletrie je o vztazích a učí nás empatii, s tím souhlasím. Ale to samo o sobě nestačí. Je třeba vyváženost mezi citem s rozumem. To je třebas problém současnosti, všichni cítí a jednají podle emocí, ať už je to strach nebo soucit, ale málo kdo skutečně přemýšlí. Milujme všechny nebo nenáviďme všechny, jsou dva naprosto stejně škodlivé extrémy. Je třeba přijít s rozumem a mít vyváženost. Zde zase napomáhá sci-fi a fantasy, kde možná nejde tolik o mezilidské vztahy, ale zase jsou tam řešeny filozofické myšlenky. Vzpomeňme na Asimova. Jeho dílo je plné filozofických myšlenek. Vezměme sérii o robotech, kde srovnává dvě společnosti. Sociální pozemšťany, kteří žijí v obrovských megapolích (ocelových jeskyní), kde je řízená každá stránka života lidé jedí ve veřejných jídelnách a chodí do veřejných koupelen. A individualistické vesmířany, kteří žijí osamělé životy na svých luxusních sídlech a veškerou fyzickou práci zastávají roboti. Na takové Solárii je podíl robotů 20 000 na jednoho člověka. A celá série o srovnání extrémně kolektivistické a extrémně individualistické společnosti. Dochází k závěru, že obě jsou špatné a degenerují.

101

Odpovědět

+Moor8Já odmítám reagovat na komentář uživatele, který si i u komentáře na tohle téma najde způsob jak tam vtlačit větičku o muslimských hordách ;) To jen aby bylo jasno.
Podepsán pseudohumanista.

13

Odpovědět

+CathanOdmítáš reagovat tím, že reaguješ. Trochu schíza ne? :D Upřímně nechápu, čemu se divíš. To sem sedne jak p***l na hrnec. Některé příběhy, nastavují zrcadlo realitě. Příběhová linka Denethora na vlastnost lidí nevidět nepříjemnou skutečnost a uzpůsobovat si vnímání reality tomu, jak by chtěli, aby byla. To je stále aktuální téma. Návrat krále vyšel deset let po válce a Tolkien byl nepochybně ovlivněn děním ve 30. a 40. letech. Z pohledu Anglie (Středozem) bylo sílící říší zla na východě fašistické Německo (Mordor). Chamberlaina pak reprezentuje Denethor, který si prostě nechce připustit, že se blíží fatální válka a tak není ochoten adekvátně jednat, čímž umožní zlu narůst do obřích rozměrů, že ohrožuje celý svět. Úplně stejnou analogii můžeme najít v současnosti, kdy opět zlo na východě (dnes Jihovýchodě) sílí a ti, co s tím mohou a mají něco dělat, zase strkají hlavu do písku, protože se chtějí vyhnout nepříjemným rozhodnutím. Tím opět umožní zlu zesílit na tolik, že bude ohrožovat celý civilizovaný svět a vše, co je dobré. A to opět povede k válce. Z pohledu čtenáře je nám jasné, jak měl Denethor reagovat, mobilizovat armádu, obsadit Černou bránu a odtamtud dělat výpady do Mordoru, aby se Sauron (nebo někdo jiný) nemohl vzchopit a vybudovat si zázemí. Denethor to neudělal a pak měl armádu Mordoru před branami. Stejně tak Chamberlain místo politiky appeasementu měl realizovat asertivní politiku a v okamžiku, kdyby se Německo pokusilo anektovat české pohraničí, ho napadnout ze západu. To neudělal a pak měl fašistické armády před kanálem. Stejně tak současní vůdci by se měli vymezit vůči rozpínavosti islámu a jasně říci, že Evropa je jen pro Evropany. Jasně říci: „Pomůžeme vám, když to bude správné, ale nemůžete si nárokovat, co je naše.“ Pokud toto neučiní, tak se i my budeme jako Denethor divit, až v ulicích našich měst a před dveřmi našich domů budou hordy muslimských fanatiků, žádající naše podrobení. A o tom je tohle téma, o roli příběhů při dešifrování reality. Na příběhu Denethora vidíme, kde udělal chybu a jaké to mělo důsledky, aniž bychom si prošli danou zkušeností, protože je krvavě zaplacena. Existuje rčení, že kdo se nepoučil z minulosti, je odsouzen k jejímu opakování. Stejně tak kdo se nepoučí z příběhu je odsouzen zopakovat chyby dané postavy.

61

Odpovědět

+Moor8Já znám tyhle rozbory, včetně rozboru Pán prstenu vs Muslimové v Evropě :) Každý vidí tam to, co chce vidět. Proto lze v Pánovi prstenů i vidět západní kapitalistickou propagandu, jak kdysi bylo kolovalo po netu. A já zkrátka jsem už moc unavený na boj s větrnými mlýny. Znám vás. Psaly jsme spolu už víckrát, i když jsem ještě měl starý nick. A nemá cenu tomu vašemu rozboru oponovat. Prostě se podle mě mýlíte. A vím, že vás o tom nic nepřesvědčí a tak nebudu plýtvat energii na stejně dlouhý rozbor jako jste napsal vy
Snad je napíšu takovou tu klasickou klišé větu - mnohem větší než z průměrného muslima, mám strach z lidí jako jste vy. Tak to je.

26

Odpovědět

+CathanPokud vás děsí rozum, tak věřím, že vám naháním přímo panickou hrůzu. Jsou různé fóbie že? ;) Nenapadlo vás, že to možná není boj s větrnými mlýny a jen se prostě mýlíte? Přesvědčit mě zcela jistě lze. MIluji pravdu na tolik, že jsem ochoten se ji kdykoliv vzdát pro pravdu vyšší. Jen potřebuji argumenty.

PS: Jaký byl tvůj starý nick?

32

Odpovědět

+Moor8Och, nikoliv :) Vy nemáte rád pravdu. Máte rád spor, souboj, pocit, že vy jste na té dobré straně a bojujete proti nemožnému.

Chápu, že to vypadá, že chodím kolem horké kaše a nepustí se do přímé konfrontace - ale už se do ní s vámi pustili lepší, inteligentnější, a vzdělanější než jsem já, a nakonec to vzdali. Souboj s větrnými mlýny nemá cenu, a zvlášť pod tímto videem. Jednou napíšete něco, s čím se opět nebudu moct vnitřně smířit, a pak se ozvu ;) Jinak je to omílání toho samého dokola.

PS: Na tom nesejde.

12

Odpovědět

+CathanJe povinností každého dobrého člověka bojovat proti zlu a tmářství, bez ohledu na to, jaká je šance na úspěch. O tom je mimochodem i Pán prstenů a tak tak činím. Pokud vám v tomto počínání přijdu příliš horlivý, tak dělám něco dobře a děkuji za pochvalu.

PS: Komunard že?

21

Odpovědět

+Moor8Samozřejmě. Jen aby ten vaše boj proti zlu neskončil novými koncentračními tábory :) Pozor na to, on i pan Kopfrkingl byl slušný člověk a abstinent.

PS: Ani z daleka, Komunardovi nesahám ani po kotníky. Ale lichotí mi to.

22

Odpovědět

+CathanKe koncentračním táborům spěje spíše tvůj přístup. Když do jedné místnosti zavřel naprosto rozdílné lidi, tak si brzy půjdou po krku. To je zákonitost. Stejně tak je to s kulturami. Když stejnou oblast sdílejí rozdílné kultury, tak to začne skřípat. Možná ne hned, ale jednou, až nastane nějaká krize, určitě. Je pak jedno, kdo půjde po krku komu, budou umírat lidé. Jedinou možností je transkulturalismu, kde má každá kultura své území, kde je dominantní a tyto kultury spolu pak mohou spolupracovat.

PS: Takže Komunard, když jsi se tak pochválil. :D

50

Odpovědět

+Moor8Váš přístup k životu. Já pevně věřím v multikulturalismus a vzhledem k rychlosti dnešnímu způsobu života a lidí tu ani není jiná možnost. Možná kdybyste si vy sám tu možnost připustil, nebyl byste tak zaslepený směrem k muslimům či jiným rasám a kulturám ;)
Koncentráky nevznikly z toho, že žilo víc kultur vedle sebe, ale z toho, že někdo ukázal na jednu kulturu a řekl "vy můžete za všechno špatné". Což tu vy děláte pravidelně.

PS: Myslete si co chcete ;)

03

Odpovědět

+CathanZaslepený jste spíše vy: "... tu ani není jiná možnost." Je, transkulturalisus! Jen to cche trochu rozumu a asertivity. Já nemám nic proti jiným rasám a kulturám, jen nechci, aby se ke mě nastěhovaly. To ale není nic špatného.
Koncentrační tábory vznikly jako důsledek multikulturalismu. Kdyby dvě kultury nesdílely společný prostor, tak se bude těžko ukazovat prstem. A vo tom to je.

40

Odpovědět

+Moor8Nový druh rasismus dnešní doby, je snažit se sám sebe přesvědčit, že není rasista a přesvědčit o tom i okolí :) Už jen váš negativní pohled na smíšený manželství je rasistický.

Smutné je, že vy svojí vlastní nenávist a xenofobii vážně soustavně ospravedlňujete. Až do té úrovně, že zřejmě považujete 2. světovou válku za "obyčejnou" kulturní válku. Takže mi teď řekněte, jak to mělo v době vzestupu Hitlera být? :) Židé měli mít vlastní stát, a pak by byl mír a klid? Ne, našla by se jiná skupina lidí, protože společnost byla a vždy bude rozmanitá.
Vždy tu budou bílí a černí.
Vždy tu budou křesťané a židé.
Vždy tu budou Angličani a Češi.
A tito lidé se budou setkávat, mísit, doplňovat. a navíc, a co je opravdu fascinující, židé ani nikdy neudělali v celé historii Evropy nic vyloženě a soustavně špatného. Stačila jen jejich vlastní odlišnost. Cesta přijetí rozmanitosti tedy nabízí největší mír, protože jsme především lidé . různí, jedineční lidé kteří se musí naučit koexistovat ve své rozlišnosti.

Mimochodem, zajímala by mě vaše definice multikulturalismu a transkulturalismu, když už se tu těmi termíny oháníte jako zcela protikladnými tezemi. (a částečně si i protiřečíte)

14

Odpovědět

+Moor8Takže v tvém podání muslimové ztělesňují Zlo a křesťani Dobro? Škoda, že sis nepřečetl i jiné knížky, o tom, že svět není černobílý... Třeba něco z historie světa.

04

Odpovědět

+KveeeKde mluvím o křesťanech?

20

Odpovědět

Bohužel dnes je kniha již považována za zastaralou a čtenáři za ty "podivné". Není pak divu, že průměrnou povinnou četbu k maturitě tvoří dvacet filmů, a ne knih.

311

Odpovědět

Není divu, že když děckám přikážeš číst, žádný vztah ke knihám v nich nevybuduješ...

182

Odpovědět

+BilisknerHele a jsou lidé, které naopak povinná četba (maturitní) k literatuře přivedla. Nepopírám, že většina studentů si vybere knihy podle filmů, nebo se naučí jen dvoustránkový výtah. Ale v zásadě jen díky povinné četbě jsem se dostal k věcem jako právě 1984 a Konec civilizace. Dále šlo např. o: Válka světů, Ostrov Dr. Moreaua, Temný obraz, Blade Runner, RUR, 2001:Vesmírná odysea, Solaris, Den trifidů, 451° Fahrenheita, Marťanská kronika nebo Divocí a zlí. I zpětně mě překvapuje, jak dobrý a vyvážený výběr jsme dostali. Asi 250 děl víceméně kvalitní literatury rozmanitých žánrů, ze kterých kdo měl snahu, tak si vybral a povětšinou nešlápl vedle.

Na mě, stejně jako asi na 4 další lidi ve třídě, měla povinná četba tedy naprosto opačný efekt. Začali jsme číst a čteme dodnes. Možná jsme byli o něco zodpovědnější. Možná jsme byli jen líní a i když nás občas napadlo sáhnout po knize, radši jsme si pustili počítačovou hru. Kdo ví. Přes to všechno naprosto chápu tu zoufalost mladých, kteří číst prostě nechtějí.

51

Odpovědět

+NeugeJe to pravda, někoho to ke čtení může motivovat. Já jsem to měl taky tak, po přečtení Farmy zvířat a R.U.R. jsem si založil členství v knihovně a půjčoval jsem si Čapka a podobné utopické romány. Na druhou stranu jsem za žádnou cenu nechtěl číst Babičku a podobné fiktivní hovadiny. To si taky můžu vymyslet největší kravinu a vy to budete muset číst. Rozhodně není dobré číst všechny knihy, ale pečlivě vybírat. Jak rád říkam - Musíme vědět, co děláme.

10

Odpovědět

+TrageJak říkám, u maturity dnes snad již je z čeho vybírat. Jedinou podmínkou byla alespoň jedna divadelní hra. A Hamlet zas nebyl takové peklo. Nevím jak to bylo jinde. V jiných školách, v jiných dobách. Mě až do maturity, pokud se nepletu, nutili ZNÁT (v praxi tedy ne nutně číst) snad jen Kytici a Povídky Malostranské. A to jsou díla, která si lze po částech snázeji zapamatovat. To větší peklo pro mě byla recitace zpaměti, to jsem pokaždé viděl rudě.

10

Odpovědět

+BilisknerA kde píši, že povinná četba má budovat vztah ke knihám? Já píšu, že mládež by měla mít vybudovaný vztah ke knihám již dávno předtím.

00

Odpovědět

Čtení knížky se nedá naordinovat jako Paralen. Na základní škole v druhém stupni do mě tlačili Babičku a jiné klasiky a totálně mně umrtvili chuť ke čtení (před tím jsem na děcko hodně četl). Pak jsem si v první třídě střední školy uhonil "společenskou únavu" a celý následující den jsem louskal knížky a dvě jsem si dal na jeden zátah. Nu a od té doby čtu. Takže jsem si z toho vzal dvě ponaučení. Ke knížce se musí každý sám dostat, jenom k tomu poskytnout příležitost a i alkohol dokáže člověka dostat k literatuře.

52

Odpovědět

Problém u povinné literatury je ten, že se nutí děcka číst knížky, které jsou naprosto nevhodné - buď se doporučují příliš brzy, kdy ještě není žák na takový styl připraven (Rozmarné léto), nebo jde o "nudné" (čti: neakční) bichle (prakticky vše ruské), dobově mimo (tak, že si z toho nikdo nic nevezme ani nenaučí, třeba Povídky Malostranské). Ano, teď už se to dost zlepšilo, dokonce se tam začínají objevovat i fantasy a scifi knihy (Verne, ony dystopické romány). Musím říct, že naprostou většinu spolužáků odradila Babička (příšerná to kniha). Já, ač vášnivý čtenář, tehdy z povinné literatury přečetla tak dvě knížky, pak jsem to vzdala a četla si svoje (třeba jen jinou knihu od autora z povinné literatury). Proč by mělo sedmnáctileté ucho číst povinně Annu Kareninu, to prostě nepochopím.

40

Odpovědět

Fajn video s dávkou pravdy, akorát ten konec s propagací Skillshare (videa) si možná trošku protiřečí :).

51

Odpovědět

nj, peniaze vladnu svetu

11