Karim a Džahar

Džahare, příteli, dneska
tu vidím spoustu krasotinek. - Karime, příteli, teď jsi na to kápnul.
- To víš, snažím se. - Páni!
- Viď? - Mlask.
- Mňam. Viděl jsem kousek její nožky. Že by kotníček? - Jo...
- Nahatá nožka, ty ďáble jeden! - Nekecáš?


- Nekecám. Šikula!
Dobře, dobře. Správně, Karime. Jen tak dál, jen tak dál. Jsi borec. Viděl jsi kořen jejího nosánku? - Jestli to má být znamení...
- Páni! To musí bejt ponuchňáníčko! Takovýmu nosánku
bych rád přišel na kloub.

To je vončo,
to je vončo, to je vončo. - Tak tady nevím.
- Já taky ne. Vůbec. - Dobrá vejška.
- Jasně. Úplná žirafa. Aspoň sto sedmdesát... Šupej, šupej, šupej, šupej. - Žirafa, žirafa..
- Přesně. - Žirafa.
- Jinak asi nic. Ukaž se mi zezadu, dělej.

- Tak se to dělá, tak se to dělá.
- Džahare, můžu se ti s něčím svěřit? Jasně. Jsem panic.