Kinematografie v kostce: O co vlastně jde?

Thumbnail play icon
78 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:91
Počet zobrazení:3 236

Na kanále filmové školy RocketJump lektoři rozebírají filmové umění po jednotlivých částech, od kamery po střih, přes osvětlení, hudbu a další. Dnes se dozvíme, že film má i svůj specifický jazyk, kterému však není tak těžké porozumět. Stačí jen chtít naslouchat.
 

Přepis titulků

Co je vlastně kinematografie? Milujeme film. Formát, diváci a distribuce se možná změnily, ale pohyblivé příběhy jsou s námi od chvíle, kdy jsme je dostali darem od bratří Lumiérů. A od toho počátku se nám velcí myslitelé snaží vysvětlit jejich spojení s námi. Říkají, že filmy jsou sny; okna do světů a životů, které nejsou naše. Dovolují nám tvořit díla v čase. Ač je tento popis velmi poetický, nezachytí všechna specifika tohoto umění a naši schopnost s ním manipulovat.

Protože jde o vizuální vypravěčství, jehož srdcem je filmařské umění. Kinematografie není o tom, že zachytíme nějaký děj, ale o tom, jak jej ukážeme publiku. Což znamená, že jde hlavně o komunikaci s divákem. Ber, nebo nech být. Ale protože jde o umění tak krásné a emotivní, předpokládáme, že vzniká díky jakýmsi tajemným instinktům.

Jenže stejně jako ve všech oborech je vystavěno na konkrétních naučených postupech. Protože film je jako řeč. Cože? Zní to jednoduše, ale je to jako začít od atomů. Musíte vidět, jak na lidi funguje. Zkusme to srovnat s jazykem.

Slova mají význam, že? Někdy i víc než jeden. Ale jsou jasně definované. Máme slovesa, podstatná jména, větnou skladbu... Díky těmto pravidlům umíme mluvit, ale zároveň na jazyce stavět. Slova vyvíjíme, tvarujeme a užíváme ironicky. Klíčem k porozumění je, že tato pravidla používáme k vzájemné komunikaci. A kinematografie funguje úplně stejně. Fajn, a co dál? Takže máte spoustu nápadů jak natočit záběr, co napodobit nebo vymyslet, ale stále musíte dodržovat základy filmové řeči.

Myslet na základní slova a jejich významy. Vzít ze slovníku nadhled, podhled, široké sklo, ostření, barevnost... Když porozumíme významu těchto slov, porozumíme i filmovému jazyku. Musíme se zkrátka naučit mluvit. Hm, jak myslíš.

Co když chcete natočit, jak se někdo bojí? Jako první nástroj filmové řeči vyberete nadhled. Shlížíme na přikrčenou oběť, která je tak zastrašovaná. Řeknete si, ale no tak, že se ten člověk bojí, poznáme i bez toho. Jenže filmová řeč nám ukazuje mnohem víc. Klade na věci důraz. Nejde jen o sdělení informace o tom, co se na plátně děje, ale o to, jakým způsobem je nám děj představen.

Jak v nás probudí emoce a působí tak děsivěji. Kvůli vám jsem si pšoukl! Proběhne skrz nervy v mozku a uchvátí celé naše tělo. A dokáže to proto, že rozumí perspektivě. Představte si, že byste to udělali obráceně. Nechceme už být monstrem, co shlíží na vyděšeného člověka, ale chceme se soustředit na dívčiny pocity. V tom případě použijeme podhled, a spolu s ní vzhlížíme k příšeře.

Její perspektiva bude naše perspektiva. Příšera se nad námi bude zlověstně tyčit a budeme se bát stejně jako ona. A tohle všechno chápeme instinktivně. Podobné situace vidíme ve filmech stále, jen je na ně kladen jemnější důraz. Třeba ve slavné scéně z Absolventa, kde Dustina Hoffmana doprovázejí rodiče. V záběru stojí kolem něj a nad ním, zatímco on se krčí uprostřed. Je to stejný princip jako u děsivých záběrů, o kterých jsme mluvili. Jen v mnohem jemnějším kontextu.

Ach ano, chápu. Kinematografie ale není jen mechanickou řadou úhlů. Film žije, hýbe se a stejně jako úhly, i pohyb kamery nám něco vypráví. Plynulost steadicamu nebo jeřábu nám dodává sebevědomí, klid a téměř božskou schopnost procházet akcí jasně a beztrestně. Dokumentární organický pohyb probouzí úzkost z reálného světa, nakloněná perspektiva pohne celou zemí.

A dalšími technikami se dostáváme hlouběji pod povrch a pod kůži hrdinů, které sledujeme. Odhalujeme svět, co leží před námi. Tyto postupy jsou srdcem filmového umění. Umístění kamery vám umožní nejen vyprávět příběh; zároveň vám říká, co si o příběhu máte myslet a jak se cítit. Plátno sledujeme z pohledu filmového boha. Občas se zdá, že tento bůh lidi jen pozoruje, ale jindy se nám snaží ukázat víc, než jsou ochotni nám odhalit.

Protože bohové filmového vesmíru jsou vypravěči za kamerou. A tak je na vás, abyste rozhodli, co světu chcete sdělit. Na co dát důraz. Co máme cítit. Možná chcete, aby vaši hrdinové byli všemocní hustí drsňáci, jenže tak můžete ztratit dramatickou chvíli nejistého hrdiny v nebezpečí. A o ten pocit ochudit i diváka. My tady umřeme!

Ale nejdůležitější je pořád to, co chcete divákovi sdělit. Film je jazyk. Tak spolu pojďme mluvit. Překlad: hAnko www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Tohle mi moc neřeklo. Snad se na úkor tohoto nevykašlete na Every Frame a Painting.

99

Odpovědět

Super. Videa o filmovém umění jsou zde moje nejoblíbenější :)

131

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK