Louis C.K. - Všichni jednou umřeme

Nevím, jak dlouho budu žít, nemám nejmenší tušení. Nikdy to vlastně ani nezjistíte. Nikdy si neřeknete: "Dobře, jsem mrtvý. Takže 80 let." Nikdy vám tahle myšlenka neproběhne hlavou. "Teď možná umřu," to je vaše poslední myšlenka. No, jednou všichni umřeme. Je to pravda. To je na lidech zajímavé. Žijeme a přitom víme, že umřeme. Když mi bylo 7, zjistil jsem, že všichni umřeme. Řekl mi to můj dědeček. Řekl: "Všichni umřeme!" A to jsem s ním ani nemluvil. Jen jsem chtěl sfouknout svíčky. Bylo mi 7 let, když jsem zjistil, že všichni umřeme. Byl jsem z toho nadšený. Ne proto, že všichni umřeme, ale proto, že jsem to věděl. Byl jsem tak mladý, a přesto to věděl. Věděl jsem, že většina mých kamarádů tohle neví a říkal jsem si: "Chci být ten první, kdo jim to poví." Obzvláště jsem to chtěl říct Benjimu, který bydlel přes ulici. Nebyl to ani můj kamarád. Mně bylo 7, jemu 6 let. Kdykoliv jsem byl na zahradě před domem, viděl mě a přišel za mnou. Nesnášel jsem ho. První člověk, kterého jsem nesnášel. Opravdová nenávist. Pro mě to byl malý zmrd, hajzl a debil. A to jsem ani jedno z těch slov neznal. Jen jsem měl ten pocit, ale neměl jsem ho jak vyjádřit. Byl jsem příliš mladý na ty pocity, které jsem prožíval. Pak jsem někoho slyšel říct: "Zmrd, hajzl a debil," a došlo mi to... Jo, to je ono, děkuju. Takže jsem na zahradě a přijde za mnou ten zmrd Benji. Říká: "Dostal jsem nové kolo," nebo tak něco. A já na to: "Jednou umřeš." A on na to zděšeně: "Cože? Ne, neumřu." "Ale ano, všichni umřeme. Ty umřeš, tvoje máma umře, tvůj táta umře. V tomhle pořadí." Opravdu ho to rozrušilo a začal utíkat... Stále mi to zvedá náladu a směju se tomu, o 40 let později to stále vidím tak jasně. "Utíkej, Benji. Od takového svinstva stejně neutečeš, zmrde. Jednou tě to dostane." Co když už je mrtvý? Vrátil se se svoji mámou, byla hodně naštvaná a já byl vyděšený. Přišla ke mně a povídá: "Co jsi mu řekl?" "Jen jsem mu řekl, že všichni umřeme." A ona na to: "To nemusí být pravda." Já si pomyslel: "Cože?" A ona: "Někteří lidé umřou, ale ne všichni." A já měl najednou tolik otázek... "Co třeba Abraham Lincoln, George Washington, ti jsou přece mrtví." "To ano, protože se jim něco stalo. George Washington se o sebe nezvládl postarat a Lincoln byl zastřelen, ale z těch dob je naživu ještě hodně lidí." A já na to: "Opravdu? A co lidi z Bible?" A ona: "Jo, no, už musíme jít," a pak odešla, protože si uvědomila, že se to může jen zhoršit. Takovou věc nemůže obhájit. Pak jsem šel za svoji mámou a všechno jsem jí to řekl. "Ta paní je úplný idiot, neposlouchej ji," řekla mi. "Neboj se zlato, rozhodně jednou umřeš." Lidé z Bible. Zajímalo by mě, jestli lidé z Bible věděli, že jednou budou v Bibli? "Hej, tohle rozhodně bude v Bibli. Všichni se dostaneme do Bible. Musím si zajít k holiči, abych tam dobře vypadala."