Louis C.K.: Problémy bělochů
V současném životě Američana už opravdové problémy snad ani neexistují – aspoň Louis C.K. je o tom přesvědčen. V lidské povaze je však jakési nutkání si neustále na něco stěžovat, i když v dnešní době žijeme v podstatě pohodový život. Jakého absurdna je touto vlastností možné dosáhnout?
Přepis titulků
Přivítejte Louise C.K. Díky, děkuju moc všem. Jsem Američan,
ať už to znamená cokoliv. Žiju tam, užívám si tamějšího
života plnými doušky... Nacházíme se v hospodářské krizi,
ale bojím se, že Američané si nedokážou poradit s problémy,
protože dné nemáme. Máme problémy bělochů. Víte, co to znamená?
Když je váš život tak úžasný, že si musíte debilní problémy sami vymyslet. Jinde mají opravdové problémy: "Do prdele, dneska nám uřežou hlavy." V Americe si stěžujeme na ty nejhloupější věci: "Musel jsem čekat 40 minut v letadle." Tomu se říká americký příběh, kterému lidé věnují pozornost. Přestanou mýt nádobí: "Bože, jak dlouho že jsi čekal?" "Nechali mě čekat 40 minut."
"Opravdu, co se stalo potom? Letěl jsi vzduchem, letěl jsi do oblak jako pták? Byl jsi součástí zázraku jménem létání, a přitom sis celou dobu stěžoval?" "Už nikdy neletím s Delta Airlines." "Vždyť letíš! Podívej se z okna! Je to úplně šílené! Sedíš na sedadle v oblacích! Jsi jako řecký mýtus." "To sedadlo se nedá nastavit, nemůžu si natáhnout nohy." Opravdu?
Všichni, kdo letí letadlem, by měli začít šílet... Letadla mají zpoždění. Zpravodajské titulky informují o tom, jak jsou letadla pomalá. Celostátní zprávy, jedna paní tam říkala: "Letíme z New Yorku do Kalifornie a trvalo nám to šest hodin." Kdysi to trvalo 30 let, a spousta z vás by po cestě umřela. Střelili by vás šipkou do krku, sesypali byste se k zemi. Ostatní pasažéři by vaši hlavu nabodli na kůl a pokračovali v cestě.
Dva z nich by spolu měli dospělé dítě. Než byste dorazili do Kalifornie, úplně byste se změnili. Neustále musíme remcat a nedokážeme ocenit lidi, kteří létání umožňují. Myslíme, že jsou hloupí. Nastoupíte do letadla a slyšíte: "Máme zpoždění, počasí..." "Nevědí, co dělají. Z mého malého okénka vidím, že je všechno v pohodě." Nikdo z nás je nerespektuje, ale každý pilot je hrdina.
I ten pilot Sully, co přistál na řece Hudson a zachránil kupu lidí. Jel jsem po řece Hudson na lodi a myslel si, že tam umřeme. hodně to s váma houpe... Přistál tam letadlem bez motoru a je z něj hrdina, uspořádali pro něj velkou párty, přehlídku. Setkal s pasažéry, ti mu ukazovali své ošklivé děti. "Zachránil jste naši rodinu, jste hrdina."
Garantuju vám, že tři minuty před přistáním hlásil do rádia: "Dámy a pánové, mluví kapitán Sully..." "Může už do prdele držet hubu? Telefonuju. Nepotřebuju poslouchat tyhle kecy. Sklapni, blbečku. Radši už přistaň." A i když se mu podařilo nemožné, nedostalo se mu uznání. Každý říkal: "Stal se zázrak! "To bylo znamení od Boha, dohlíží na nás..."
Ne, myslím, že to bylo pilotem, který se celý svůj život připravoval na tento konkrétní den." Pak ten den přišel a on to zvládl na jedničku: "To by zvládlo i dítě, protože tam byl Bůh, vedl to letadlo..." Ne, Bůh hodil ty ptáky do motoru, to je to, co Bůh udělal. Děkuju moc a přeju pěkný večer.
Když je váš život tak úžasný, že si musíte debilní problémy sami vymyslet. Jinde mají opravdové problémy: "Do prdele, dneska nám uřežou hlavy." V Americe si stěžujeme na ty nejhloupější věci: "Musel jsem čekat 40 minut v letadle." Tomu se říká americký příběh, kterému lidé věnují pozornost. Přestanou mýt nádobí: "Bože, jak dlouho že jsi čekal?" "Nechali mě čekat 40 minut."
"Opravdu, co se stalo potom? Letěl jsi vzduchem, letěl jsi do oblak jako pták? Byl jsi součástí zázraku jménem létání, a přitom sis celou dobu stěžoval?" "Už nikdy neletím s Delta Airlines." "Vždyť letíš! Podívej se z okna! Je to úplně šílené! Sedíš na sedadle v oblacích! Jsi jako řecký mýtus." "To sedadlo se nedá nastavit, nemůžu si natáhnout nohy." Opravdu?
Všichni, kdo letí letadlem, by měli začít šílet... Letadla mají zpoždění. Zpravodajské titulky informují o tom, jak jsou letadla pomalá. Celostátní zprávy, jedna paní tam říkala: "Letíme z New Yorku do Kalifornie a trvalo nám to šest hodin." Kdysi to trvalo 30 let, a spousta z vás by po cestě umřela. Střelili by vás šipkou do krku, sesypali byste se k zemi. Ostatní pasažéři by vaši hlavu nabodli na kůl a pokračovali v cestě.
Dva z nich by spolu měli dospělé dítě. Než byste dorazili do Kalifornie, úplně byste se změnili. Neustále musíme remcat a nedokážeme ocenit lidi, kteří létání umožňují. Myslíme, že jsou hloupí. Nastoupíte do letadla a slyšíte: "Máme zpoždění, počasí..." "Nevědí, co dělají. Z mého malého okénka vidím, že je všechno v pohodě." Nikdo z nás je nerespektuje, ale každý pilot je hrdina.
I ten pilot Sully, co přistál na řece Hudson a zachránil kupu lidí. Jel jsem po řece Hudson na lodi a myslel si, že tam umřeme. hodně to s váma houpe... Přistál tam letadlem bez motoru a je z něj hrdina, uspořádali pro něj velkou párty, přehlídku. Setkal s pasažéry, ti mu ukazovali své ošklivé děti. "Zachránil jste naši rodinu, jste hrdina."
Garantuju vám, že tři minuty před přistáním hlásil do rádia: "Dámy a pánové, mluví kapitán Sully..." "Může už do prdele držet hubu? Telefonuju. Nepotřebuju poslouchat tyhle kecy. Sklapni, blbečku. Radši už přistaň." A i když se mu podařilo nemožné, nedostalo se mu uznání. Každý říkal: "Stal se zázrak! "To bylo znamení od Boha, dohlíží na nás..."
Ne, myslím, že to bylo pilotem, který se celý svůj život připravoval na tento konkrétní den." Pak ten den přišel a on to zvládl na jedničku: "To by zvládlo i dítě, protože tam byl Bůh, vedl to letadlo..." Ne, Bůh hodil ty ptáky do motoru, to je to, co Bůh udělal. Děkuju moc a přeju pěkný večer.
Komentáře (0)