Louis C.K. je morální detektiv

Pedofilové jsou opravdu houževnatí lidé. Rádi obtěžují děti, to je šílené. Je to jejich oblíbená věc. Myslím tím, že je to šílené,
pokud vezmete v potaz to riziko, že jste pedofil. Nemluvě o škodě,
kterou pácháte, ale to riziko... Nemůžete být ničím horším,
než pedofilem. Ale oni to stejně dělají. Z čehož můžeme vyvodit,
že to musí být opravdu skvělé.

Z jejich pohledu.
Ne z našeho. Ale z jejich. Musí to být úžasné. Riskují tolik... Je ten vtip urážlivý? Někteří lidé si to myslí. Co když se dívají oběti?
Nebo co když se dívají rodiče obětí? Je to tak zvrácená věc,
která se lidem stává, a já vím, že se komici
snaží posunout hranice a někdy riskují,
někdy ten risk nevyjde, ale myslím, že něco jako
znásilňování dětí není vtipné a on je dostatečně chytrý
na to, aby přišel s něčím jiným.

Na co se skutečně ptáme,
když si pokládáme otázku, zda-li je vtip, tweet
nebo obrázek urážlivý? Neptáme se na to,
jestli někoho urazil, že ne? Ne. Ptáme se, jestli to,
co řekl, bylo morálně správné. Jak o tom může někdo rozhodnout?

Jak poznáme,
zda-li je vtip morálně špatný? Myslím, že toto nepatří prostě nikam. Znám někoho, kdo byl znásilněn
ve třech letech, ve třech letech! Není na tom nic vtipného. V žádném klubu, nikde
by si z toho lidé neměli dělat srandu. Tato žena si myslí,
že jde o efekt toho vtipu, protože znásilňování
dětí je tak citlivé téma. Protože způsobené utrpení
je tak strašlivé a dlouho trvající, a tak vtip na toto téma
může utrpení jak zmenšit, tak jej naopak přivodit zpět.

Téma znásilňování dětí
by se mělo komedii naprosto vyhnout. Toto je určitě dobrý argument. Nemůže být cílem komedie
způsobovat utrpení obětem. Ale to určitě nebyl Louisův cíl. Nebyl to jeho záměr. Je to všechno o jediné věci:
o záměru.

Jde pouze o záměr. V tomto vystoupení Ricky Gervais
zpochybňuje snahu být morálním soudcem vtipu a namísto toho navrhuje,
abychom si všímali primárně komikova záměru. Louisovým záměrem bylo použít
komedii, aby nás donutil zamyslet se nad přístupem společnosti
k tématu a léčbě pedofilie. Možná naznačuje,
že se této problematice nevěnujeme, utěšujeme se naší normálností,
i když víme, že složité sexuální touhy pedofilů nejsou jejich vlastní volbou. Nikdy jim neodpouští
ani jejich akt neobhajuje.

Bere jako samozřejmost,
že za znásilnění dítěte má následovat největší opovržení a odplata. Myslím, že toto byl onen záměr
a mnoho lidí se zamyslelo nad naším samolibým obviněním vlastní
vznešenosti a strachem z beztrestnosti sexuality v civilizované společnosti. Vtipy jsou skutečně dobře navržené,
aby přinášely taková poselství. Dostanou se nám do podvědomí
a prolomí bariéry, které nám jinak brání přemýšlet
nad ohrožením našeho pohodlí.

Musím říct, že s Rickym úplně nesouhlasím,
když říká, že záleží pouze na záměru. Očividně ne. Musíme si být vědomi
zamýšlených i nezamýšlených důsledků toho, co řekneme. Víme, že až příliš často lidé
s výsadami definují hranice morálnosti, aniž by se zamysleli
nad odlišnými zkušenostmi lidí, kteří byli ostatními podrobeni,
vyvrženi na okraj společnosti nebo hůř. Tyto diskuze o politické korektnosti
a komedii se začaly vyskytovat častěji s příchodem internetu,
který lidem dává prostor se vyjádřit.

Vždy mě ohromí, jak snadno
se argumenty rozdělí do dvou táborů. Jedna strana přijde
s obavou ohledně vtipu, a druhá naopak bude
vtip za každou cenu obhajovat, nadávat na nikdy nekončící
pronikání internetové policie a bojovníků za sociální
spravedlnost do svobody slova. Chtějí jen použít slova jako
rasismus, sexismus nebo předsudky, ale vůbec nevědí, o čem mluví.

Tohle všechno mi říká,
že morálnost je chaotická. Posouvá se a mění. Lidé často říkají,
že něco už bylo přes čáru, ale v morálnosti žádné čáry neexistují. Je to země nikoho,
mlhavý okraj opravdu těžkých otázek. Já to vidím tak,
že skvělí komici jsou jako detektivové. Podívejte se na Luthera
nebo kteroukoliv jinou kriminálku a uvidíte,
že jako společnosti nám nevadí, když detektivové
někdy ohnou pravidla pro větší dobro.

To protože chápeme, že spravedlnost
je stejně jako morálnost abstraktní. Detektivové jsou vycvičeni
pohybovat se na hraně spravedlnosti a my jim to umožňujeme. Myslím, že bychom měli i naše
skvělé komiky nechat pohybovat se na okraji morálnosti. Nevím, podle čeho společnost rozhoduje
o tom, kdo se tam pohybovat smí a kdo ne. Není na to lehká odpověď.

Myslím, že když je komik přijat
do profesionálních vysokých kruhů, tak nějak to poznáme. Samozřejmě vím,
jak neuspokojivá tato odpověď je. Všichni se můžeme podívat
na záměr vtipu, na jejich efekt, zdali se smějeme či nikoliv. Ale jestli chceme naší morálnosti
dovolit vyvíjet se, musíme nechat komiky pohybovat se blízko věcí,
které nám jsou nepříjemné nebo se nám zdají špatné.