Louis CK - Bydlíte tu?

Žiju v New Yorku
a je to tam celkem dobré. Bydlím v pěkné budově,
na lepším místě jsem nikdy nebydlel. Když jsem vyrůstal, tak jsem neměl peníze.
Teda máma neměla. To je fuk. Byl jsem dítě. Nejsem na to zvyklý,
protože je tam tak hezky. Je tam pěkný dvůr s květinami a fontánou s malým mramorovým
chlapečkem, který čůrá. Co to s těmi fontánami je?

Jako by všichni sochaři fontán
byli pedofilové. Prostě nemůžete mít fontánu bez... - "Vyrobíš mi fontánu?"
- "Ano, začnu s tím hned teď." Ano! ANO! "Je to hotové." A je to jen chlapeček,
čůrající na tvář řeckého boha, který se mu značně podobá. "Navždy na mě čůrej!"

No nic, jedna taková je
na dvoře mého domu. A můj první týden v téhle budově,
asi před rokem, jsem se poprvé vydal na dvůr a zrovna jsem nevypadal moc dobře. Neděle ráno, to vždycky
vypadám hrozně. Spousta skvrn. Jen jídlo a já...
A tak... A tak tam sedím.

No a co?
Sklapněte. No co, takhle jsem tam seděl. Sedím tam na kamenné lavičce
a cítím se tam trochu nepatřičně. Jsou tam ti vyšvihnutí vrátní a tak. A koukal na mě chlap.
Všiml jsem si, jak na mě přes dvůr kouká. Byl takový uhlazený
s hnědými botami. A koukal na mě jako... Vím jistě, že si myslel,
že v té budově nežiju.

Myslel si, že jsem přišel z ulice a sedl si na dvůr. A vím, že přemýšlel nad tím,
že by přišel a vypořádal se se mnou sám. A já tam seděl a myslel si:
"Prosím, udělej to." "Prosím, pojď. No tak, pojď, pojď." Snažil jsem se vypadat
ještě víc odpudivěji. Dělal jsem, že si vytahuju tričko. A vidím ho jak jde:
"Ne, tohle se tedy nestane."

A jde ke mně. A já byl tak natěšený,
že se mi tohle děje. Konfrontace, kde jsem v právu. A kde si on myslí, že nejsem. Přišel ke mně a říká:
"Promiňte, bydlíte tady?" A já řekl: "Ne." Proč tímhle nezačít? Řekl jsem, že ne.

"Dobrá, a co tu děláte?" Já řekl: "Jen si chci odpočinout,
nemám to lehké." "Tohle je soukromý pozemek." A já řekl: "Já v tohle nevěřím." Prostě jsem řekl to nejhorší,
co z jeho pohledu šlo. To vlastně bylo vše, co jsem říkal. On hned: "Pokud neodejdete,
tak zavolám vrátného." "Nemohl bych tu zůstat
ještě pět hodin?"

On že ne a šel pro vrátného. Viděl jsem ho,
jak se o mně baví s vrátným. A pak vrátný řekl:
"Ne, tenhle tu bydlí. To je v pořádku." A pohled na jeho tvář...
Byl prostě tak... Ta nádherná směsice hněvu a zmatení. Bylo to, jako bych našel nový způsob,
jak ranit něčí city. Byl jsem tak nadšený. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz