Neuvěřitelný volný pád

Cesta za poznáním začíná zde na Zemi. První člověk, který prozkoumal limity atmosféry, byl bývalý plukovník US Air Force Joe Kittinger. Ve věku 72 let ještě pořád létá. V roce 1960 se zúčastnil něčeho, o co se ještě nikdo nikdy nepokusil. Opustit samotnou atmosféru. Bylo to poprvé, co kdy někdo byl v tak velké nadmořské výšce. Jako první se někdo dostal do vesmírného prostoru.

Takže jsem se trochu obával, co se bude dít. Projekt "Excelsior" se pokusil vyslat člověka do 31 km v héliovém balónu. Pokud by byl úspěšný, byl by Joe Kittinger prvním člověkem ve vesmíru. 20 km je hranice, při které se nechráněnému člověku začne vařit krev. Doslova vařit kvůli nedostatku tlaku. Takže pro člověka je vesmírem 20 km. Kdekoli výš bez skafandru okamžitě zemřete. Balón byl už nahoře a na znamení ho jen odstřihli a odvázali, a tak jsem vzlétl.

Věřil jsem sám sobě, vybavení i týmu, ale vždycky se něco stane, něco na co nejste připraveni. V 15 km čelil Kittinger problému. V rukavici na jeho kosmickém skafandru se udělala díra. To v tu chvíli znamenalo, že veškerá krev mi nateče do ruky. Krev pořád tekla a tekla, ale neřekl jsem o tom vedoucímu letu, protože jsem nechtěl, aby měl obavy.

A taky jsem se bál, že když mu to řeknu, tak by nejspíš zrušil let. Měl jsem čím dál větší pocit, že přežiji i bez pravé rukavice na skafandru. Takže jsem stoupal dál. Nade mnou byla jen černá obloha. Neviděl jsem žádné hvězdy, bylo tam prostě černo. Hodinu a půl po vzletu... dosáhl Kittinger hranice 31 km.

Byl jsem unesen. Byl to nejvyšší schod světa. Koukat se dolů na naši planetu. Viděl jsem, jak vanou oblaka, atmosféru, mlhový opar... Měl jsem opravdu zvláštní pocit a představu, jak nepřátelské to prostředí je. A to jen 30 km nad naší Zemí. Atmosféra vypadá zvenku úplně stejně, ale žádná tam není.

Je to jako být v kyanovém prostředí. Jenom se nadechnete a jste mrtví. Pouhých 32 km pod vámi je bezpečí, pohodlí a prostředí, na které je člověk zvyklý. Kittinger strávil pouze 11 minut v jiném světě na pokraji vesmíru. A poté se připravil na návrat. Naposled jsem se rozhlédl, tiše jsem se pomodlil, stiskl jsem tlačítko, abych zapnul kamery, a vyskočil jsem z balónu.

Chvíli jsem padal tváří k Zemi, ale vůbec jsem neměl pocit, že padám, protože jsem vůbec nic neviděl. Takže jsem myslel, že jsem uvízl ve vesmíru. V tu chvíli jsem se otočil, podíval jsem se nahoru, a balón mizel v nebesích.

Byl to úžasný pocit, jako kdyby mi prostě ulétal. Ale bylo to tak, že balón stál na místě, a já letěl. Takovou rychlostí. Kittinger padal k Zemi rychlostí zvuku. Ale bez jakéhokoliv vzduchu kolem něj, to byl tichý pád. Ani trochu se mi nevlnil skafandr a to byl opravdu zvláštní pocit.

Po 4 minutách padání vesmírem začal Kittinger znovu vstupovat do ochranné modré mlhy. A byl zasažen známým světem mraků, oblohy a vzduchu. Joe Kittinger se vydal za okraj nebe. A přistál, aby mohl vyprávět. Před 15 minutami jsem byl ve vesmíru, a pak najednou v Rajské zahradě. Opravdu si nevážíme toho, jak nádhernou planetu máme.

Překlad: bakeLit Korekce: crazy.witch www.videacesky.cz