Očkování funguje!

Thumbnail play icon
82 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:290
Počet zobrazení:8 402

Očkování je už poměrně starým konceptem, který nám pomohl zbavit se množství nebezpečných nemocí. Ale v současnosti se lidé zalekli nesmyslných zpráv o jeho škodlivosti a stoupá počet rodičů, kteří odmítají dávat děti očkovat. Proč tito lidé neohrožují jen své děti, ale i děti ostatních? A nestalo se v minulosti už někdy něco podobného?

Přepis titulků

Nejste rádi, že nemáte kurděje? Roku 1747 proběhla první klinická zkouška. Skotský lékař James Lind zjistil, že citrusy mohou vyléčit kurděje. Dnes víme, že to funguje díky množství vitamínu C v citrusech. Název kyselina askorbová, pod kterým je vitamín C znám, pochází z latinského "nemít kurděje". Britské námořnictvo na lodích vozilo citronovou šťávu a tím nemoc téměř vymýtilo. Ale v 19.

století se opět objevila u polárních expedic. Ty šťávu uchovávaly v měděných nádobách, které vitamín C ničily. Průzkumníci byli celkem zmatení. I přes 100 let staré Lindovy poznatky se citrusy staly nepřítelem. Když se roku 1911 vydal Robert Falcon Scott na jižní pól, vezl s sebou zakonzervované maso, sušenky, čokoládu i čaj, ale žádný vitamín C. Norský tým je o pět týdnů předběhl. A na smutné cestě zpět domů trpěl Scottův tým během vánic něčím, co byly nejspíš kurděje.

Tuto nemoc nikdo neviděl tak dlouho, že Britové zapomněli, jak se jí bránit. Když vyvineme účinné řešení, můžeme zapomenout, jak vážný to byl původně problém. Dnes lidé naštěstí na kurděje ani obrnu neumírají. Jonas Salk představil vakcínu proti obrně roku 1955 a dnes je tato nemoc téměř vymýcena. Je nutné si pamatovat, že jde o nepřetržitý proces. Porovnejte 358 nahlášených onemocnění z roku 2014 se 40.

léty, kdy obrna každoročně paralyzovala nebo usmrtila půl milionu lidí. Očkování funguje. Imunitní systém je na pozoru před mikroby. Miliony bílých krvinek neustále vyhledávají určité infekce. Když se buňka střetne s cílem, namnoží se. Tato armáda klonů vyšle biologické zbraně zvané protilátky, které označí odpad určený k vynesení. Po zničení infekce zůstávají na místě takzvané paměťové buňky, které v případě opakované infekce rychle zaútočí.

Takto u nás vzniká imunita. Funguje skvěle, protože pořád žijeme. I přes to nás nějaké velmi zákeřné nemoci dokážóu přemoct dřív, než imunitní systém povolá svou armádu klonů. Platí to hlavně u malých dětí. Jejich imunita je ještě nezkušená. Naštěstí existuje očkování.

Při něm do těla vpravíme malé nebo oslabené kusy virů či bakterií. Imunitní systém vidí, jak vypadají, a vytvoří paměťové buňky dřív, než potká skutečného nepřítele. Díky očkování v USA v roce 2000 vymizely spalničky. Ale v současnosti, kdy čím dál více rodičů odmítá očkovat děti nebo je nechává očkovat později, se spalničky vrací. Ve většině států je očkováno víc než 90 % dětí. Ale to k potlačení spalniček nestačí.

V epizodě o ebole jsme se bavili o čísle R0, o základním reprodukčním čísle nemoci, které vyjadřuje kolik lidí v citlivé populaci se od jednoho člověka nakazí. U eboly je toto číslo nízké, ale u spalniček může jedna osoba nakazit až dalších 18. Očkování to však může změnit. Jedna lomeno počet lidí, kteří jsou očkovaní nebo imunní, krát reprodukční číslo může dát výsledek menší než 1.

Nemoc se bude vytrácet. 90 % nechráněných lidí, kteří přijdou do kontaktu s člověkem se spalničkami nebo kteří budou dýchat stejný vzduch, se nakazí. U takových infekčních virů musí být proočkovanost 95 % a více. USA v současnosti zaostává a spalničky se vrací. The Guardian vytvořil simulaci toho, jak tato kolektivní imunita funguje. Když je proočkovanost vysoká, nemusí být ani 100 %, kolektiv ochrání i ty neočkované.

Se zvyšujícím se odmítáním očkování se naše kolektivní imunita hroutí. Nemoci, kterým se dá předejít, jako spalničky nebo černý kašel, jsou našimi kurdějemi. Většina z nás nezná nikoho s obrnou. A spalničky nejsou tak vážné, ne? Ale ano, jsou vážné! V minulosti byly miliony lidí zabity nemocemi, na které si nyní jen stěží pamatujeme.

Očkování nám způsobilo jakousi generační amnézii. Dnes očekáváme, že děti budou zdravé. A máme štěstí, že netušíme, jak jsou tyto nemoci nebezpečné. Vědecký spisovatel Seth Mnookin řekl: "Očkování je obětí vlastního úspěchu." Kvůli příběhům, jako je zdiskreditovaná práce Andrewa Wakefielda, která chybně spojovala očkování a autismus, nebo mediální posedlosti brečícími vyděšenými dětmi, do kterých se píchá jehlou, jsou lidé z očkování nervózní.

Tato nejistota není nic nového. Edward Jenner si roku 1789 všiml, že dojičky nemají pravé neštovice. Uvědomil si, že získaly imunitu díky vystavení kravským neštovicím. První vakcínu proti neštovicím vytvořil tak, že lidem naočkoval kravské neštovice. Slovo vakcína má původ u skotu. Ale kritici v roce 1802 tvrdili, že očkování proti neštovicím vás přemění v krávu.

Očkování není bez rizika, ale riziko číhá všude. Ročně bude mít nebezpečnou reakci na očkování méně než 1 člověk z milionu. Více dětem ublíží autonehody, hraní venku, nebo i pouhá chůze. Očkování je způsob, jak udělat něco altruistického. Nechrání jen nás a naše děti, ale i naše okolí. Autorka Eula Biss říká, že očkování je jedna z nejempatičtějších věcí, které můžeme udělat. "Systém, kdy lidé dobrovolně svými těly chrání ty zranitelné." Doufám, že na to nezapomeneme.

Jsem sice doktor, ale ne ten správnej doktor. Je v pořádku mít k očkování spoustu otázek, které byste měli pokládat svému lékaři. Ten pro vás chce to nejlepší. Avšak napíšu vám jeden předpis a to, abyste mě odebírali. Zajistěte si plnou dávku vědy každý týden. Pokud si chcete přečíst knihy o očkování, najděte si The Panic Virus od Setha Mnookina a On Imunity od Euly Biss.

Buďte zvědaví. Překlad: Mithril www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář