Očkování funguje!

Nejste rádi, že nemáte kurděje? Roku 1747 proběhla první klinická zkouška. Skotský lékař James Lind zjistil,
že citrusy mohou vyléčit kurděje. Dnes víme, že to funguje díky
množství vitamínu C v citrusech. Název kyselina askorbová,
pod kterým je vitamín C znám, pochází z latinského "nemít kurděje". Britské námořnictvo na lodích vozilo
citronovou šťávu a tím nemoc téměř vymýtilo. Ale v 19.

století se opět
objevila u polárních expedic. Ty šťávu uchovávaly v měděných
nádobách, které vitamín C ničily. Průzkumníci byli celkem zmatení. I přes 100 let staré Lindovy
poznatky se citrusy staly nepřítelem. Když se roku 1911 vydal
Robert Falcon Scott na jižní pól, vezl s sebou zakonzervované
maso, sušenky, čokoládu i čaj, ale žádný vitamín C. Norský tým je o pět týdnů předběhl. A na smutné cestě zpět domů
trpěl Scottův tým během vánic něčím, co byly nejspíš kurděje.

Tuto nemoc nikdo neviděl tak dlouho,
že Britové zapomněli, jak se jí bránit. Když vyvineme účinné řešení, můžeme
zapomenout, jak vážný to byl původně problém. Dnes lidé naštěstí na kurděje
ani obrnu neumírají. Jonas Salk představil
vakcínu proti obrně roku 1955 a dnes je tato nemoc téměř vymýcena. Je nutné si pamatovat,
že jde o nepřetržitý proces. Porovnejte 358 nahlášených
onemocnění z roku 2014 se 40.

léty, kdy obrna každoročně
paralyzovala nebo usmrtila půl milionu lidí. Očkování funguje. Imunitní systém je na pozoru před mikroby. Miliony bílých krvinek neustále
vyhledávají určité infekce. Když se buňka střetne s cílem, namnoží se. Tato armáda klonů vyšle
biologické zbraně zvané protilátky, které označí odpad určený k vynesení. Po zničení infekce zůstávají
na místě takzvané paměťové buňky, které v případě opakované
infekce rychle zaútočí.

Takto u nás vzniká imunita. Funguje skvěle, protože pořád žijeme. I přes to nás nějaké velmi zákeřné
nemoci dokážóu přemoct dřív, než imunitní systém
povolá svou armádu klonů. Platí to hlavně u malých dětí. Jejich imunita je ještě nezkušená. Naštěstí existuje očkování.

Při něm do těla vpravíme malé
nebo oslabené kusy virů či bakterií. Imunitní systém vidí, jak vypadají, a vytvoří paměťové buňky dřív,
než potká skutečného nepřítele. Díky očkování v USA
v roce 2000 vymizely spalničky. Ale v současnosti, kdy čím dál
více rodičů odmítá očkovat děti nebo je nechává očkovat
později, se spalničky vrací. Ve většině států
je očkováno víc než 90 % dětí. Ale to k potlačení spalniček nestačí.

V epizodě o ebole
jsme se bavili o čísle R0, o základním reprodukčním čísle nemoci, které vyjadřuje kolik lidí v citlivé
populaci se od jednoho člověka nakazí. U eboly je toto číslo nízké, ale u spalniček může
jedna osoba nakazit až dalších 18. Očkování to však může změnit. Jedna lomeno počet lidí,
kteří jsou očkovaní nebo imunní, krát reprodukční číslo může
dát výsledek menší než 1.

Nemoc se bude vytrácet. 90 % nechráněných lidí, kteří přijdou
do kontaktu s člověkem se spalničkami nebo kteří budou dýchat
stejný vzduch, se nakazí. U takových infekčních virů
musí být proočkovanost 95 % a více. USA v současnosti
zaostává a spalničky se vrací. The Guardian vytvořil simulaci toho,
jak tato kolektivní imunita funguje. Když je proočkovanost vysoká,
nemusí být ani 100 %, kolektiv ochrání i ty neočkované.

Se zvyšujícím se odmítáním očkování
se naše kolektivní imunita hroutí. Nemoci, kterým se dá předejít, jako spalničky nebo černý kašel,
jsou našimi kurdějemi. Většina z nás nezná nikoho s obrnou. A spalničky nejsou tak vážné, ne? Ale ano, jsou vážné! V minulosti byly miliony
lidí zabity nemocemi, na které si nyní jen stěží pamatujeme.

Očkování nám způsobilo
jakousi generační amnézii. Dnes očekáváme, že děti budou zdravé. A máme štěstí, že netušíme,
jak jsou tyto nemoci nebezpečné. Vědecký spisovatel Seth Mnookin řekl: "Očkování je obětí vlastního úspěchu." Kvůli příběhům, jako je zdiskreditovaná
práce Andrewa Wakefielda, která chybně spojovala
očkování a autismus, nebo mediální posedlosti brečícími
vyděšenými dětmi, do kterých se píchá jehlou, jsou lidé z očkování nervózní.

Tato nejistota není nic nového. Edward Jenner si roku 1789 všiml,
že dojičky nemají pravé neštovice. Uvědomil si, že získaly imunitu
díky vystavení kravským neštovicím. První vakcínu proti neštovicím vytvořil tak,
že lidem naočkoval kravské neštovice. Slovo vakcína má původ u skotu. Ale kritici v roce 1802 tvrdili, že očkování proti neštovicím
vás přemění v krávu.

Očkování není bez rizika,
ale riziko číhá všude. Ročně bude mít nebezpečnou reakci
na očkování méně než 1 člověk z milionu. Více dětem ublíží autonehody,
hraní venku, nebo i pouhá chůze. Očkování je způsob,
jak udělat něco altruistického. Nechrání jen nás
a naše děti, ale i naše okolí. Autorka Eula Biss říká, že očkování je jedna
z nejempatičtějších věcí, které můžeme udělat. "Systém, kdy lidé dobrovolně
svými těly chrání ty zranitelné." Doufám, že na to nezapomeneme.

Jsem sice doktor,
ale ne ten správnej doktor. Je v pořádku mít k očkování spoustu otázek, které byste měli pokládat svému lékaři. Ten pro vás chce to nejlepší. Avšak napíšu vám jeden předpis
a to, abyste mě odebírali. Zajistěte si plnou dávku
vědy každý týden. Pokud si chcete přečíst knihy o očkování, najděte si The Panic Virus
od Setha Mnookina a On Imunity od Euly Biss.

Buďte zvědaví. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz