Pohled do zákulisí natáčení povídek Twardowski a Drak

Dnes vás zvu ke sledování videa z natáčení Polských legend. V projektu budeme pokračovat... Nezůstaneme u dvou filmů, které jste mohli vidět loni. Dnes pracujeme na tom, abychom první zárodky té historie, kterou jste viděli, rozpracovali a předělali na celý svět. Svět fantazie, který bude mít své hrdiny, svou velkou zápletku, která tu historii bude vyprávět.

Už dnes se můžete připojit ke skupině Polských legend na Facebooku, kde můžete sledovat, na čem zrovna pracujeme. A také zjistit více informací o tom, co se bude dít v následujích týdnech. Polské legendy Překlad: Johan, korekce: Xardass Středověk... Na ulicích ticho, na chodnících ticho. Nemáme Mickiewicze, nemáme Miłosze.

Tady ticho a tam ticho, šeď, špína a zima. Nemáme Słowackého a nemáme Tuwima. Na ulicích ticho, na chodnících ticho. Nemáme Mickiewicze, nemáme Miłosze. Tady ticho a tam ticho, šeď, špína a zima. Nemáme Słowackého a nemáme Tuwima.

Bylo to právě půl roku přehazování nápadů mezi Allegro, námi a sponzorem. Padlo hodně různých nápadů. A všichni ignorovali toho slona v obýváku, kterým byly Polské legendy. A to, že nikdo další tyto báje filmově nepřevyprávěl. Kdysi někdo natočil povídky, pana Twardowského a podobné věci. Ale to bylo někdy ve 20. a 30. letech. A my jsme si mysleli, že je možná čas, místo a moment a možná i dobrá energie pro to, abychom to zkusili převyprávět.

Tomek mi poslal své nápady a náčrty pro oba filmy. Pro Draka i Twardowského. Na začátku jsem netušil, o co mu jde, protože já se obvykle zabývám dlouhými filmy. Ty mají jiný formát a nesou se v jiném duchu. Ale když jsem přišel na chuť jeho fantazii a jeho smyslu pro humor, Tak mi to přišlo jako jedna velká kosmická jízda jakoby přes fantazii, přes to, co se nám zdálo být nejlepší.

A od té doby to šlo samo. Potkali jsme se na nějakém představení a Tomek mi začal vyprávět o tom, že bude mít takový projekt. Neřekl mi, že to budou legendy Allegro, ale že má něco hodně zajímavého. Pak jsme si o tom začali povídat. Přislo mi to zajímavé, protože já jsem z úplně jiného světa. Byl jsem vychován na úplně jiných fimech.

Tomek je taky takový jiný. Vždy ho zajímaly úplně jiné věci. A přišlo mi, že to bude zajímavá změna. Že to bude zajímavé tím, že se vcítím do úplně jiné role. Že to bude pro mě výzva. A chtěl si to ověřit v takovém filmu, v takovém pohádkovém filmu, dá se říct i mainstreamovém, ve filmu, kde je velká spousta efektů, kde je vlastní fantastický svět, kde je šance si zablbnout.

Kde je nějaká šance pohrát si s barvami a akcí. Takže jsme si dobře popovídali a začali jsme spolupracovat. Musím říct, že jsme měli ohromnou podporu ze strany Allegra a nešlo jen o důvěru v to, co děláme. Málokdy se mi podaří spolupracovat s partnery, kteří mají tak velkou důvěru. Ale kdyby nebylo té důvěry, tak bychom to nezvládli natočit.

Ta důvěra způsobila to, že jsme nemuseli pořád odbíhat a ptát se partnerů v Allegru na svolení a pořád dokola si něco vyjasňovat. Tím bychom ztratili spoustu času. A prostě bychom to nezvládli. Byla to taková zkouška, udělat něco takového v Polsku, ale společně jsme to zvládli. Super. A ovoce naší práce můžete vidět na internetu.

Drakem vlastně Polské legendy začaly. V našich diskusích se začal objevovat takový nápad. Co by se stalo, kdyby byl Drak gangster terorizující Krakov? A Janek by byl ten obyčený kluk, který by využil svůj důvtip a chytrost, aby toho gangstera porazil. A jak to vlastně může fungovat? Drak je jen název popisující příšeru. Ale může to být kdokoliv. POLSKÉ LEGENDY DRAK Koncepčně jsme to chtěli nastavit tak, že se děj odehrává v budoucnosti.

V nedaleké budoucnosti, v takovém podivném alternativním světě. Šlo o to, aby náš "hrdina" Drak byl takovým pirátem, který svépomocí obsadil starou vojenskou základnu a ukradl z ní létající stroj, který měl být takovým ruským vrtulníkem, ale až za takových 10 let.

Drak měl být od začátku odklonem od původních filmů. Nový příběh, který nespadá do klasického vážného konceptu. Ve kterém náctileté hrají studenti a studenty hrají čtyřicátníci. Je to takové americké pojetí letního mainstreamového filmu, které nás každoročně atakuje různými filmy o superhrdinech. A my jsme chtěli udělat něco podobného, ale s takovým lehkým tónem a nádechem Polska. Abyste v tom cítili třeba i ten Krakov.

Temná stránka Draka je super. Samozřejmě má na tom velkou zásluhu Kim Kold, který tu postavu stvořil. Otevři! Dnes se pobavím. - Jdeme! Jdeme! - Nikam nejdu! Záběr tři. A to, co je na tom projektu super, je to, co je zřídkakdy v naší kinematografii. Že nás omezovala pouze naše představivost a pocit toho, co bude nejlepší ukázat divákům, co bude nejvíce efektní.

A hrozně moc vděčíme Allegru, že na to přistoupilo. Že nám dali takovou volnou ruku při téhle jízdě do fantazie. Přijde mi to jako super zábava. Už od začátku, když to začalo, od prvních storyboardů, nákresů. Ten příběh byl super, jak se rozvíjel. Taková trampolína, pořád jsme objevovali nové nápady.

A vše se neustále měnilo. A z náčrtků a nápadů jsme se dostali k dokumentaci, a ke skutečnému zapálení pro věc. Další věcí bylo postavit kulisy pro celou postprodukci. Hlavně Drakův stroj. Tam bylo potřeba hodně efektů. A bylo velice podnětné. Takové vymýšlení falešné skutečnosti. Pro mě osobně bylo největší výzvou v tomto projektu vytvoření modelů, než jsme začali točit.

Seskládání všech elementů dohromady, abychom je mohli volně používat. Abychom mohli být flexibilní po celou dobu realizace projektu. Složitý to byl záběr s transformací ženy do role robota jaguára. Bylo to dost obtížné, protože se tam proměnila celá herečka, celý základ. Udělali jsme tam hodně střihů, hodně efektů. To vše je spojeno s pohybem kamery. Pohyb kamery je zaznamenán a je doplněn pohyb virtuální kamery. To je vše spolu propojeno, dodána animace a dodány simulace poškození.

Některé scény, třeba ta na náměstí, jsou v podstatě celé vygenerováné u nás, společně s herečkou a se vším kolem. Nebyla tam žádná jiná možnost, jak to udělat jinak. Drak měl několik komplikovaných scén, ale i ty ostatní byly obtížné. A když si přijde taky pro mě, purpurový pán času, aby mě zbavil smutných myšlenek, tak budu s jasnou myslí připraven.

Hlavou mi náhle všechny dny proletí, zhasne vše na zemi i na nebi, na vše se ještě jednou podívám a odejdu navždy, nevím kam... Twardowski je ze staré gardy. Náš Twardowski je z jiné generace, z takové starší generace. Odráží se to i v hudbe, protože jsme pracovali s novějšími kousky, v případě Draka a předělávky písně Ticho, to měla být taková novodobá pecka.

Ale Twardowski měl být tím člověkem, který pracuje ve světě tradiční hudby. Není zas až tak starý, přesto tam byly kousky pro trochu jinou generaci. A s tím se pojilo to, že Twardowski musel být trošku ostřejší. Musel být trochu více... Neřekl bych vážný, protože na to jsou různé názory. A také je tam celá spousta věcí, které jsme si dovolili udělat jinak. Vypnuli třeba jsme na Měsíci gravitaci.

Protože velkolepost scény v té gravitaci nefungovala tak dobře a nám hlavně záleželo na tom, aby to byla velkolepá scéna. Využili jsme to, že je to film a že můžeme trochu ohýbat skutečnost a fyziku. Chtěli jsme, aby film byl hlavně zábavný a dobře se na něj koukalo. Film je hodně krátký, takže jsme se soustředili na jiné aspekty než na fyziku. U Twardowského bylo nejtěžší zachytit ten pocit.

Nepoužili jsme standardní styl, standardní kameru, nepoužili jsme nějaký konkrétní pohled. Nejdůležitější bylo nějakým zajímavým způsobem, pomocí dobré scény a se zajímavým pohybem kamery zachytit ty jemné dataily vztahu mezi postavami, to jiskření a ten konflikt mezi nimi. Pro mě to byla hodně velká výzva, ale taková hodně podnětná výzva. Čili klasická situace.

Dva jdou dovnitř a jen jeden ven. A vevnitř máme dialog, ve kterém celou dobu musí být napětí, které pomalu stoupá a každý se chce k něčemu dobrat. Takový slovní ping-pong mezi postavami. Je to hodně o kameře, a proto je to i v jiném barevném filtru. Koukal jsem na internet a pomyslel jsem si: "To je naše čertice!" Pomalovaná a super se pro to hodí. Není to sice profesionální herečka ale přínáší něco navíc. Přináší sama sebe. A když už jsme na to přistoupili, tak nás napadlo: Co kdyby Twardowski nebyl žádný slušňák, ale pořádný Polák až do morku kostí.

Nemuseli jsme dlouho hledat. Robert je takovou osobou. Je takovým symbolickým Polákem a já mám hroznou radost, že se rozhodl zahrát si v tomto filmu. Doufám, že se mu to líbilo. A to rozhodnutí mu také ukázalo úplně jiný pohled na věc, protože herci v Polsku nemají moc šancí si zahrát ve sci-fi filmu. Twardowski měl být takový polská vychytralost skřížená s mazaností.

A ta polskost v Twardowském je na YouTube hodně populární. V komentářích: "Poland Can to Space". To nás hrozně bavilo, že je to kosmonaut, že je to polská základna a že je tam polské lehátko. Že Polák vzal raketu a odletěl. To vše bylo opravdu skvělé. Dotáhli jsme to k dokonalosti perským kobercem, skleničkami v košíčku... A obrázky a vlajka a národní šátek.

Takový koutek vzpomínek. Takže je to obydlí trochu jiné. Myslíme, že si mohl klást podmínky, že si to mohl podle sebe postavit. Měl zkušenosti, jak tyto věci vytvořit, takže nám záleželo na tom, aby na první pohled měl divák dojem, že je v plně funkčním obydlí na Měsíci. Ale myslím si, že je to druhořadá záležitost. Myslím, že nejdůležitější je to, že cítíme, že je to jeho svět. Že tam mohl skutečně žít celý rok a schovávat se před ďáblem.

Brzo jsem věděl, jak ten film bude začínat, a byly velké boje o to, aby ten film začal, jak začal. A aby na Měsíci byl právě takový symbol. Byl to velký boj a hodně práce. Bylo zapotřebí hodně politiky, aby to tam zůstalo. Ale protože jsme věděli, že ten film takto začíná, věděli jsme také, že ho nemůžeme udělat tak jednoduše jako Draka. Drak byl pro trochu jiné diváky a Twardowski taky pro trochu jiné. Můj syn to hrozně miluje.

Líbí se mu dívat na nové verze těchto bajek. Všechno pobírá. A to je super. Je mu sedm. A už tak na ostro, v bodu realizace, když jsem uviděl první záběry, tak jsem si pomyslel: Ještě jsem nikdy takový polský film neviděl. Prostě neviděl. A do toho ta hudba. Myslím, že zčásti stojí za popularitou série. Docela dost. Měli jsme obavu z toho, jak lidé ty filmy přijmou. A teď už je nám dobře, protože už je po všem, a víme, že Draka i Twardowského přijali lidi hodně dobře.

Drak šel vpřed jako beranidlo. Trochu rozdělil diváky. Část lidí Draka milovala, část lidí to nepochopila. Ale celkově se líbil. A pak přišel Twardowski, který to celé změnil, protože se líbil ještě více lidem. A to je neskutečně dobrý pocit, když přijde ten moment, mnoho měsíců poté, co se ten nápad zrodil na papíře a byly to jen řádky písmen, jsme nejen něco skvělého vytvořili, ale navíc to zasáhlo i lidi a trochu to změnilo jejich životy.

Lidé na to nějak reagují. Dobře, špatně, diskutují... Přemýšlejí, jak to změnit, nebo nezměnit. Dostali jsme strašně moc ohlasů ze strany diváků. A to je to, co mě osobně vždy hodně zajímalo a hodně inspirovalo, a proto dělám to, co dělám.

Ale také všem v naší partě jakoby to oplatilo tu dřinu, kterou na tom udělali. Protože když lidé reagují tak dobře, jak zareagovali na ty filmy, tak všechny ty strašné hodiny práce, ta samotná práce, ta dřina, všechen ten strávený čas, ty probdělé noci, to všechno přestane člověku vadit. Protože vyčerpání a bolest jsou pomíjivé, ale film tu zůstane. Když se film líbí, je to to nejlepší uznání.