Problémy prvního světaŠkola života

Zvykli jsme si bagatelizovat problémy, které se nás zrovna netýkají a to termínem problémy prvního světa. Když si tedy váš partner stěžuje, že je jeho práce nudná, je lákavé říct, že je to problém prvního světa. Stejně jako on může říct vám, že máte taky takový problém, když si postěžujete, že obchoďák vypadá ohavně, nebo že nemáte rádi tchána a tchýni. Takto zatvrzelá odpověď je sice pochopitelná, ale trošku kontraproduktivní.

To, že problém není otázkou života a smrti, neznamená, že nikomu neubližuje, nebo že nestojí za to o něm přemýšlet. Problém může být důležitý, aniž by ohrožoval něčí život. Navíc bychom měli být nadšeni, že můžeme řešit ty nejsložitější problémy. Problémy bohatých zemí jsou z větší části docela komplikované a vážné. Jsou to problémy, které za 300 let bude řešit v podstatě každý. Problémy, se kterými se lidé potýkají ve Švýcarsku či Norsku, Austrálii či Nizozemí, takové problémy budeme mít všichni, a to zhruba v roce 2250.

Problémy prvního světa nejsou pouze zvláštností, jsou formou cestování v čase. Jsou zábleskem toho, co jednou budeme muset řešit. Aktuálně je na Zemi 25 zemí klasifikovaných jako země prvního světa. Pravděpodobně žijete v jedné z nich. V těchto bohatých zemích lidé nehladovějí, střední délka života je vysoká, úmrtnost dětí je nízká.

Ale je tu mnoho jiných problémů. Nikoliv problémy zbohatlíků, kteří mají špatně vychlazené víno. Jsou to důležité filosofické a politické problémy. Každý den se totiž snažíme být bohatší a bohatší a proto musíme pochopit problémy, které s sebou tento boj nese. 1. NEDOSTATEK Člověk by myslel, že lidé 1.

NEDOSTATEK v bohatých zemích mají dostatek věcí. Průměrný Australan má více hmotných statků než evropští středověcí králové. Ale ukazuje se podivná a znepokojivá vlastnost lidského rodu. To, zda máme dost, nezjišťujeme tak, že se sami sebe zeptáme, co potřebujeme nebo porovnáváním toho, co máme s tím, co měli naši rodiče a prarodiče. A rozhodně přitom nemyslíme na lidi v nejchudší zemi světa, v Demokratické republice Kongo. To, zda máme dost, zjišťujeme tak, že se koukáme na lidi kolem sebe.

Na lidi v našem okolí a zvlášť na ty, které vidíme v televizi. Naše štěstí je od přírody poměřováno a je relativní. To je ovšem základem ďábelského problému. Kvůli reklamě totiž vždy existuje více věcí, které bychom ještě mohli mít a které někteří lidé kolem nás už mají. To je jedním z hlavních důvodů, proč lidé v bohatých zemích nejsou tak šťastní, jak by mohli být. V roce 1975 změřil ekonom Richard Easterlin, že průměrná hodnota štěstí ve Spojených státech je 2.2, a to na slavné škále štěstí, kterou sám vymyslel.

V té době byl HDP na obyvatele USA 22000 dolarů. Nyní je HDP na obyvatele USA 54000 dolarů, ale je s podivem, že hodnota štěstí je stále stejná, 2.2. Je to šokující výsledek. Jako byste celé roky každý den chodili do posilovny a zjistili, že nejste se svým tělem o nic spokojenější než na začátku.

Bohatství má na štěstí vliv, ale jen do určité úrovně. Výzkum ukazuje, že každý vydělaný dolar do 20000 na hlavu vás činí šťastnějšími, pak už ale ke spokojenosti potřebujete mnoho dalších věcí. 2. JSME VE STRESU Bohaté země jsou bohaté, protože jsou jejich ekonomiky velice produktivní. Ekonomové i výrobci mijují produktivitu, ta je však zodpovědná za podivnou a rozšířenou příčinu nespokojenosti. To, čemu dnes říkáme být ve stresu.

Spojené státy, nejproduktivnější ekonomika světa, jsou také zdaleka nejstresovějším místem k životu. Za naše bohatství platíme vysokou cenu. Tvrdě pracujeme zčásti proto, že máme strach. Kvůli ekonomickým recesím, rozvoji služeb a rostoucí světové konkurenci je typická délka pracovního poměru ve 20 nejbohatších zemích pouze 15 měsíců. Není divu, že jsme ve stresu.

3. PROBLÉM S NEMOVITOSTMI V bohatých zemích vše zlevňuje, krom jedné věci, která je důležitější, než televize či mobilní telefony. Váš dům. Inflace domů v hlavních městech bohatých zemí je za posledních 20 let v průměru 20 % ročně. To mělo ohromný vliv na všechno, ale zvlášť na jednu oblast. Čas dojíždění. Dojíždění je celosvětově nejméně oblíbená součást pracovního dne.

Ale čas jím strávený se prodlužuje, protože když je místo bohaté, vzdálenost mezi prací a dostupným bydlením se bolestivě a exponenciálně prodlužuje. V Irsku strávíte dojížděním v průměru 26 minut denně. V Jižní Korei je to celých 55 minut. V jistém smyslu je čas dojíždění malým, náhodným, ale hlubokým symptomem vypovídajícím o naší bohaté, ale velmi nešťastné společnosti.

4. ÚNAVA Zčásti kvůli stresu a dojíždění jsme všichni vyčerpaní. Pětina Japonců trpí nespavostí, 51 % obyvatel Spojeného království si myslí, že nemají dostatek spánku. S únavou přicházejí další problémy. Jsme příliš unavení, abychom si uvařili. Ve Spojeném království narůstá obří průmysl hotových jídel o 6 % ročně. To znamená, že v roce 2037 bude každé jídlo ve Spojeném království, pokud budou trendy převládat, předvyrobeno v továrně.

Jsme moc unavení na čtení. V průměru tráví Američané 7 minut denně čtením pro radost. 89 % z nich přitom uvádí, že by chtěli, aby to bylo déle, ale jsou moc unavení. A jsme moc unavení na cvičení. Doporučená doba cvičení na udržení kondice je 21.5 minut denně. Ale to je mimo dosah více než 80 % všech lidí ve dvaceti nejbohatších zemích. Navíc nepomáhá, že pijeme alkohol.

Ve Spojeném království vypije průměrný muž přes 1200 piv ročně. Alkohol je hlavním zdrojem relaxace. Koukáme se na porno na netu. 42 % všech stažených souborů je pornografických. 10 % dospělých přiznává závislost na internetové pornografii. Tyto statistiky ovšem nezachycují nejdůležitější aspekt tohoto problému. 78 % konzumentů porna uvádí, že jsou velmi či hluboce nespokojeni s kvalitou svých vztahů.

5. VZTAHY Vztahy jsou pro štěstí stěžejní. Ukazuje se však ničivá souvislost budování bohatství a problémů ve vztazích. Rozvodovost je ve vyspělých zemích velmi vysoká. 53 % v USA, 55 % ve Francii, 60 % v Lucembursku. Navíc existuje obrovská šedá zóna nešťastných nerozvedených lidí. V USA 70 % lidí, kteří zůstávají spolu, uvádí, že zvažovali ukončení vztahu, ale bojí se, že samotným by jim bylo ještě hůř.

6. SAMOTA Možná mají pravdu. Třetina lidí v USA uvádí, že jsou velmi či zoufale osamělí. Ve Francii uvádí 4 milony lidí, že nemají žádné skutečné přátele. Samota je vedlejším efektem vytváření bohatství. V chudých zemích sami snadno nepřežijete. Když ale země získává bohatství, lidé se stěhují za prací, rodina přestává být základní ekonomickou jednotkou, tuto roli přebírá práce a pak vás práce zklame.

7. OŠKLIVOST Bohatý svět umí mnohem lépe ničit přírodu a měnit ji v obrovská, strašidelná a ohyzdná města bez duše. Právě teď žije v městech 3.5 miliardy lidí. Do roku 2050 to bude 6 miliard. V příštích 50 letech vznikne stejně mnoho městských staveb jako v celé historii lidstva. Kvalita prostředí je mezi třemi největšími starostmi lidí v bohatých zemích. Skvěle nám jde stěžovat si na nedostatek příjmů, ale zatím jsme nezjistili, jak přesvědčivě a společně vyjádřit, jak je pro nás krása důležitá a nakolik jsme smutní ze všudypřítomné ohyzdnosti.

Věci, kvůli kterým jsme v bohatých zemích nešťastní, palčivě ukazují naše nenaplněné potřeby. Pro vztahy, krásu, účel a smysl života. CO DĚLAT? Je před námi ohromný úkol. Řešení nejsou nutně finanční.

Jsou o psychologii a nápadech. ZA PRVÉ: ZMĚNIT STUPNICE Dnes měříme spoustu věcí, jako HDP, inflaci, nezaměstnanost. Jsou to pokusy, jak změřit to, co chceme zjistit doopravdy. Zlepšují se naše životy? Ale přes všechny naše zkušenosti nemáme žádné jasné ukazatele toho, jaká je kvalita našich vztahů, jaká je národní úroveň stresu, jak moc si lidé závidí, jak moc se lidé objímají, jak moc jsou na sebe lidé hodní.

Tohle je třeba říkat v hlavních zprávách. Abychom mohli dobře fungovat, potřebujeme indikátory, které měří naši psychologickou, a nejen finanční, spokojenost. ZA DRUHÉ: ZMĚNIT MÉDIA Média vydělávají na tom, že nás straší či vzbuzují emoce. Zprávy nás neustále nutí představit si svět násilnější, plný katastrof a politicky nestabilnější, než tomu ve skutečnosti je.

A zárověň plný talentovaných, krásných a sexy lidí. To je velmi špatný začátek pro pochopení našich potřeb. Chceme pak stále více a více ochrany a bezpečnosti a pořád více peněz, vzrušení a stimulace. Lepší média by mohla poskytnout realističtější start a odstranit úzkost, kterou chceme vyřešit penězi. ZA TŘETÍ: ZMĚNA NÁBOŽENSTVÍ Tradičně přinášelo náboženství váhu a půvab nehmotným statkům.

Jestliže peníze a moc zastupoval lev, vize křesťanství byla kdysi v uctívání mírného a poddajného beránka. Křesťanství říkalo mocným, baronům, generálům, vojevůdcům, aby byli laskaví. Učilo je rozpoznávat důležitost duchovních hodnot, které by jinak neměly cenu. A skrze velkolepá umělecká díla učilo nadřazenost duchovna nad materiálnem. Dnes se ovšem na organizovaná náboženství v tomto ohledu nemůžeme spolehnout, i když se o to snaží.

Potřeba však zůstává. Dobrá společnost potřebuje lidi, kteří oslavují peníze, ale zároveň stejné množství lidí, kteří budou oslavost nehmotné věci. Laskavost, odpuštění a důležitost chození na procházky. ZA ČTVRTÉ: ZMĚNA OSNOV Potřebujeme nový systém vzdělávání podněcující psychologickou moudrost. Jdeme-li životem pozpátku, je jasné, že až na pár výjimek školy selhávají ve své roli.

Problémy v práci či ve vztazích jsou rozhodně velmi rozšířené. Potřebujeme se naučit nejen matematiku a historii, ale také jak dobře žít a dobře zemřít, což je mnohem důležitější. ZA PÁTÉ: STAVĚT LEPŠÍ MĚSTA To, v jakém městě žijeme, má ohromné důsledky na kvalitu našich životů, ale v současnosti jsou naše kolektivní aspirace nerozvinuté. Musíme budovat úhledná a kompaktní města s elegancí Eginburgu, San Francisca či Heidelbergu.

A nějak udržet ceny domů na úrovni, kterou si může dovolit běžný člověk. Tohle je pouze začátek seznamu. Je jasné, že snažit se budovat stále bohatší společnost není odpovědí. S ohledem na životní úroveň v bohatých zemích nedostatek peněz není tím skutečným problémem. Tím je, vzato kolem a kolem, nedostatek moudrosti. A to je výzva pro všechny z nás. Překlad: Xardass www.videacesky.cz