Franz Kafka

Franz Kafka
byl velký český spisovatel, který si přisvojil
část lidského spektra emocí, které můžeme
označovat jako kafkovské a které díky němu
umíme lépe rozpoznávat, vidět je s odstupem
a nacházet v nich útěchu. Kafkův svět není příjemný.
V mnoha ohledech připomíná noční můru. Přesto je to místo, kde mnozí z nás skončí
za svých temnějších období, i kdyby jen na chvíli.

V Kafkově světě
cítíme bezmoc tváří v tvář autoritě, soudcům, aristokratům, průmyslníkům,
politikům, a především otcům. Ztrácíme kontrolu
nad vlastním osudem. Jsme šikanováni, ponižováni
a zesměšňováni společností, zejména vlastní rodinou. V Kafkově sféře
se stydíme za své tělo a sexuální pudy a máme pocit,
že by pro nás bylo nejlepší, kdyby nás někdo zabil nebo nelítostně rozšlápl
jako obtížný, odporný hmyz.

Franz Kafka se narodil v Praze
v roce 1883 jako nejstarší dítě otce, který ho hrůzně psychicky týral, a slabé matky, která svého manžela
chovala v příliš velké úctě na to, aby svého syna ochránila. Kafka vyrostl
jako nesmělý, poddajný milovník knih, který se topil v sebenenávisti.
Chtěl být spisovatelem, což ale podle otce
nepřipadalo v úvahu. Jeden z největších německých
literárních géniů od dob Goetheho tak byl nucen strávit
svůj krátký život v řadě zaměstnání, které mu nesahaly ani po paty.

V advokátní
kanceláři a následně v pojišťovně. Měl množství
zkrachovalých vztahů se ženami. Nemohl se oženit nebo založit rodinu.
Trýznila ho síla jeho sexuálních pudů, kvůli kterým se neustále
obracel k nevěstincům a pornografii. Kafka toho za svého života
příliš nevydal. Jen tři sbírky povídek,
včetně svého nejznámějšího díla Proměny, které zůstaly bez povšimnutí. Jeho obrovský posmrtný věhlas
se zakládá na třech románech, Procesu, Zámku a Americe.

Žádný z nich nedokončil,
protože s nimi byl nespokojený. Nařídil,
aby po jeho smrti byly zničeny. Jeho přání
ale naštěstí nebylo vyslyšeno. Není přehnaným
zjednodušením tvrdit, že jedním z klíčů k porozumění Kafky
je pochopit jeho vztah k otci. Kafka o něm nikdy v žádném
ze svých děl nepsal přímo, ale psychologie jeho románů
je přímo spojená s dynamikou, kterou trpěl
jako ubohý syn Hermanna Kafky.

Kdokoli, kdo se kdy před svým silným
otcem cítil méněcenně nebo nemilován, se ztotožní s tím,
čím si v dětství prošel Kafka. V listopadu 1919 ve věku 37 let,
pět let před svou smrtí, Kafka Hermannovi
napsal 47stránkový dopis, ve kterém se mu snažil vysvětlit,
jak ho jeho dětství zmrzačilo. Kafka stejně jako mnoho obětí týrání
nikdy nepřestal doufat, že mu osoba,
která mu tak ukřivdila, odpustí.

"Nejdražší otče," psal v dopise. "Nedávno ses mě zeptal,
proč tvrdím, že se tě tak bojím. Jako obvykle jsem nebyl schopný
přijít s žádnou odpovědí na tvou otázku. Částečně proto,
že se tě tak bojím, a částečně proto, že abych ti vysvětlil,
z čeho můj strach pramení, musel bych zajít do větších detailů,
než jsem při hovoru schopný udržet v mysli." Dospělý Kafka
se před svým otcem pokořil. "Potřeboval jsem
jen trošku povzbuzení, trošku přátelství.

Nebyl jsem toho ale hodný.
Nikdy jsem nechápal, jak jsi mohl necítit
utrpení a hanbu, kterou na mě uvalila
tvá slova a soudy. Jako by sis nebyl vědom své moci." Kafka si stěžoval
na jednu obzvlášť traumatickou příhodu, kdy jako malý chlapec
poprosil o sklenici vody. Jeho prchlivý otec ho
vytáhl z postele a odnesl na balkón, kde ho nechal mrznout
jen v noční košili.

Kafka píše:
"Byl jsem pak velmi poslušný, ale způsobilo mi to
tolik nezměrné vnitřní újmy. Ještě roky mě pronásledovala
mučivá představa, že mě můj obrovitý otec,
ultimátní autorita, skoro bezdůvodně
v noci přijde vytáhnout z postele a odnese mě na balkón. Znamenalo to,
že jsem pro něj nic vůbec neznamenal." Chlapci potřebují otcovo svolení,
aby se z nich stali muži.

Hermann Kafka
Franzi nedal žádnou šanci. "Už v raných chvílích
jsi mi zakázal promluvit. Zahrozil jsi: "Neodmlouvej." Napřažená ruka, která to doprovázela,
mě od té doby provází." Franz trpěl
naprostým pocitem méněcennosti. "Tížila mě tvá pouhá přítomnost. Vzpomínám si, jak často
jsme se svlékali ve stejné kabině. Já byl vyzáblý, neduživý a drobný,
a ty silný, vysoký a urostlý.

Připadal jsem si žalostně.
Když jsme vyšli ven, držel jsi mě za ruku,
malého, nejistého kostlivce, který se bál vody a který neuměl
napodobit tvé plavecké pohyby. Utápěl jsem se v zoufalství." Těžko to mohlo být horší.
Ale bylo. Kafka svůj dopis dal matce Julii,
aby ho předala Hermannovi. Jako vždy slabá a zbabělá
to ale neudělala. Pár dní si ho nechala a pak ho vrátila Franzi s tím,
že by bylo nejlepší, kdyby si její zaneprázdněný, pracovitý
manžel nic takového číst nemusel.

Jejímu nebohému synovi chyběla
odvaha na to, aby to zkusil znovu. V Ortelu, Kafkově skvělé povídce,
kterou napsal v roce 1912, se mladý obchodník Georg zasnoubí, zatímco bydlí v bytě se svým ovdovělým
otcem. Chystá se odstěhovat. Jeho otec je starý a má chatrné zdraví.
Georg ho uloží do postele. Otci se ale záhadně vrátí síly, vyskočí na nohy, tyčí se nad Georgem
a obviní ho, že všechny zradil, své přátele, svého otce
i památku své matky.

Georg se sotva zmůže na odpor. Otec Georga nakonec
odsoudí k smrti utopením. George poslušně odspěchá
a vrhne se do blízké řeky. Otec po vyřknutí ortelu zvolá:
"Byl jsi v podstatě jen nevinné dítě, ale v nitru duše
jsi byl ďábelská lidská bytost." Myšlenka hrůzného svévolného rozsudku
byla v Kafkově fikci konstantou. Objevuje se i v Kafkově nedokončeném románu
Proces, který napsal o dva roky později.

Kafka ji ale odvedl od svého otce
k rozsáhlému soudnímu aparátu se soudci, právníky, dozorci
a obšírnými byrokratickými procedurami. Když je Josef K.
v den svých 30. narozenin zatčen, není mu řečeno, z čeho je obviněn.
Sotva se snaží zjistit proč. Nese v sobě tolik viny,
že ví, že si trest zaslouží. U soudu se pokusí namítnout, že je nevinný,
i když stále neví, z čeho je obžalován, a najme si právníka.
Proces ho ale postupně ubíjí, až není schopen jediné myšlenky.


Nemá slov. Není schopný pořádně dělat svou práci
a přemůže ho kancelářská politika. Rok po zatčení do bytu Josefa K. konečně
přijdou dva groteskně vyhlížející úředníci, kteří ho vyvedou do lomu za městem
a popraví ho bodnutím do srdce. Kafka mezi Ortelem a Procesem
napsal Proměnu, povídku, v níž se obchodní cestující
Řehoř Samsa jednoho rána probudí jako hmyz podobný
brouku nebo štěnici. Je to příběh o sebenenávisti,
zradě rodiny, a stejně jako Proces,
o děsivě svévolné moci.

Když se Řehoř plazí po zemi,
hrozí, že ho zašlápne vlastní otec. Řehořově rodině
se daří dobře i bez něj. Odkážou ho do pokoje
a házejí po něm odpadky. Rodina se po poradě rozhodne,
že hmyz v pokoji nemůže být Řehoř. Začnou se o něm bavit
jako o věci, místo o člověku. Rozhodnou se,
že se toho hmyzu musí zbavit. Řehoř, který je poslouchá,
s nimi souhlasí a v tichosti zemře. Řehořova rodina se po jeho smrti
trochu stydí za své chování, ale jen trochu.

Kafka velkou část
svého života trpěl neduživým zdravím. V roce 1924 se u něj ve věku 41 let
rozvinula tuberkulóza hrtanu, kvůli které téměř nemohl jíst
bez velkých bolestí. Napsal svou poslední povídku
Umělec v hladovění. Vypráví příběh baviče, který se živí tím,
že pro potěšení publika drží půst. Jednou se mu podaří
držet půst 40 dní. Práce umělce
ale publikum postupně začne nudit.

Ať už hladoví jakkoli,
nedělá to na ně dojem. Strčí ho do špinavé, staré klece,
kde příšerně zchřadne. Před svou smrtí požádá o odpuštění,
a přizná, že si žádný obdiv nezasloužil, protože hladověl jen proto,
že ho žádný pokrm netěšil. Krátce po smrti
ho v kleci nahradí panter, zvíře plné žvota, které davy zbožňují
a které má nenasytný apetit. Kafka zemřel několik dní
po dokončení Umělce v hladovění a byl pohřben
na židovském hřbitově v Praze.

Jeho věhlas začal
pár let po jeho smrti. Za druhé světové války už byl uznáván
jako jeden z největších spisovatelů své doby. Jeho blízká rodina ale byla za holokaustu
zabita v plynových komorách. Je pokladem německé literární historie a zároveň smutnou, zahanbenou,
vyděšenou částí nás všech. Kafka kdysi napsal, že literatura
má za úkol spojit nás s pocity, které by jinak
mohlo být nesnesitelné zkoumat, ale které zoufale
vyžadují naši pozornost.

"Kniha musí být sekerou
na zamrzlé moře v nás." Jeho knihy patří k těm nejdojímavějším,
nejděsivějším a nejtrefnějším sekerám, které kdy kdo napsal. Překlad: qetu
www.videacesky.cz