Filozofie: Karl MarxŠkola života

Většina lidí souhlasí s tím, že musíme nějak zlepšit náš ekonomický systém. Přesto většinou důrazně odmítáme nejslavnějšího a nejambicioznějšího kritika kapitalismu, Karla Marxe. To není překvapivé. V praxi byly jeho politické a ekonomické nápady užity k sestrojení katastrofálních ekonomik a diktátorských režimů. Nicméně bychom Marxe neměli tak rychle zavrhovat. Měli bychom ho vidět jako průvodce, jehož diagnóza nemocí kapitalismu nám pomůže k lepší budoucnosti.

Kapitalismus si projde reformami a Marxovy analýzy budou součástí každé odpovědi. Marx se narodil v roce 1818 v německém Trevíru. Brzy vstoupil do komunistické strany, malé skupiny intelektuálů, kteří se zamýšleli zbavit třídní společnosti a opustit soukromé vlastnictví. Pracoval jako novinář, ale později musel Německo opustit. Nakonec se usadil v Londýně. Marx napsal obrovské množství knih a článků, některé se svým kamarádem Friedrichem Engelsem.

Psal převážně o kapitalismu, typu ekonomiky, která dominuje západnímu světu. Ta v jeho době vzkvétala a Marx byl jedním z jejich nejinteligentnějších a nejvnímavějších kritiků. Tady jsou některé problémy, na které poukázal. Moderní práce je odcizená. Jedním z Marxových největších postřehů bylo, že práce může být zdrojem naší největší radosti.

Ale aby nás práce naplňovala, napsal Marx, že pracovníci musí vidět výsledky své práce. Zamyslete se nad člověkem, který vyrobil toto křeslo. Je jednoduché, robustní, poctivé a elegantní. Toto je nejlepší příklad, jak nám práce umožňuje objevit, co nám skutečně jde. Ale to je v dnešním světě velice vzácné. Součástí problému je, že dnešní práce je neuvěřitelně specializovaná. Specializované práce dělají moderní ekonomiku velice efektivní, ale také to znamená, že jen zřídka může pracovník vidět svůj přínos ve výrobě věcí, které lidstvo potřebuje.

Marx tvrdil, že moderní práce vede k odcizení = Entfremdung. jinými slovy neexistuje spojení mezi tím, co celý den děláte, a tím, kdo skutečně jste a čím byste skutečně mohl světu přispět. Moderní práce je nestálá. Kapitalismus dělá lidské bytosti postradatelnými. Jediný článek v procesu výroby může být nemilosrdně propuštěn ve chvíli, kdy vzrostou náklady nebo jde pomocí technologie ušetřit na výdajích.

A přesto, jak Marx věděl, hluboko uvnitř nechceme, aby nás někdo náhodně propouštěl, děsí nás být opuštěni. Komunismus není jen ekonomická teorie. Rozumí našim potřebám a vyjadřuje naši touhu mít místo v srdci světa, ze kterého nás nikdo nevykáže. Pracovníci dostávají peněz málo, zatímco kapitalisté bohatnou. A to možná Marxovi na kapitalismu vadilo nejvíce.

Věřil, že kapitalisté záměrně platí pracovníkům málo, aby vydělali co nejvíce peněz. Nazval to primitivní akumulací, ursprüngliche Akkumulation. Zatímco kapitalisté vidí zisk jako odměnu za důmyslnost a technologický talent, Marx byl mnohem více odsuzující. Zisk je jednoduše krádež. Kradete talent a těžkou práci vykonanou vašimi pracovníky. Marx na tomto postavil svoji kritiku, trval na tom, že kapitalismus znamená platit pracovníkovi málo za něco, co může být prodáno mnohem dráž. Zisk je jen líbivý pojem pro vykořisťování.

Kapitalismus je velice nestabilní. Marx řekl, že kapitalismus je charakteristický svými krizemi. Každá krize je kapitalisty podávána jako zcela nová a určitě ta poslední. Marx řekl, že krize jsou pro kapitalismus endemické a jsou způsobeny něčím zcela zvláštním. Skutečností, že jsme schopni vyprodukovat více, než kdokoliv z nás potřebuje. Kapitalistické krize jsou krizemi nadbytku, ačkoliv dříve byly krizemi nedostatku. Naše továrny a systémy jsou tak výkonné, že by každý na planetě mohl dostat auto, dům, přístup ke slušnému vzdělání a zdravotní péči.

To Marxe rozzuřilo a zároveň v něm zachovalo naději. Jen málo z nás musí pracovat, protože moderní ekonomika je příliš produktivní. Ale než abychom toto viděli jako možnost nepracovat, jako svobodu, kterou nám to dává, masochisticky si stěžujeme a nazýváme to pejorativním pojmem "nezaměstnanost". Měli bychom to nazývat svobodou. Je zde tolik nezaměstnanosti z dobrého a hluboce obdivuhodného důvodu. Jsme příliš dobří ve výrobě věcí.

Nejsme na to potřeba všichni. A v tomto případě bychom měli podle Marxe udělat něco obdivuhodného. Měli bychom přerozdělit jmění obrovských korporací, které mají takový přebytek peněz, a věnovat jej všem. Toto je překrásný sen, jako Ježíšův příslib nebe. Ale ve skutečnosti to zní mnohem lépe. Kapitalismus je špatný pro kapitalisty. Marx si nemyslel, že kapitalisté jsou zlo. Například si byl vědom slz a tajného utrpení skrytého v buržoazním manželství.

Marx říkal, že manželství je jen prohloubením obchodu a že buržoazní rodina byla plna napětí, útlaku a odporu. Lidé spolu nezůstávali z lásky, ale pro peníze. Marx věřil, že kapitalismus nutí každého zařadit ekonomické zájmy na první místo, takže nemohou poznat oddané upřímné vztahy. Nazval tuto psychologickou tendenci produktovým fetišem = Warenfetischismus. Protože nás nutí vážit si věcí, které ve skutečnosti žádnou hodnotu nemají. Chtěl, aby lidé byli osvobozeni od finančního nátlaku, aby mohli přinejmenším začít činit rozumné zdravé volby ve svých vztazích.

Ve dvacátém století feministky odpověděly na utlačování žen slovy, že ženy by měly mít možnost chodit do práce. Marxova odpověď byla umírněnější. Feministické naléhání pouze zachovává otroctví. Nejde o to, že by ženy měly sdílet utrpení mužů, ale o to, že muži i ženy by měly mít stálou možnost užít si volného času. Proč všichni nepřemýšlíme více jako Marx? Důležitou složkou Marxovy práce je návrh, že je zde zákeřný subtilní způsob, kterým ekonomický systém nastiňuje myšlenky, které bychom měli mít.

Ekonomika vytváří to, co Marx pojmenoval "ideologií". V kapitalistické společnosti většina lidí, bohatých i chudých, věří, že všechny věci, jsou hodnotné, a to nás vrací zpět k ekonomickému systému - že člověk, který nepracuje, je bezcenný, že mít volno delší než pár týdnů je hříšné, že více věcí nás udělá šťastnějšími a že věci a lidi, kteří za něco stojí, budou stále vydělávat peníze. Ve zkratce není problémem kapitalismu, že jsou nahoře zkorumpovaní lidé, tak je tomu v každém lidském uspořádání, ale že nás kapitalistické myšlenky učí být znepokojenými, soutěživými, konformistickými a politicky samolibými.

Marx nejenže zdůraznil, co je s kapitalismem špatně, nastínil nám pohledy do bezstarostné utopistické budoucnosti, po které toužil. Ve svém Komunistickém manifestu popisuje svět bez soukromého vlastnictví nebo zděděného bohatství, s vysokou daní z příjmu, centralizovaným bankovnictvím, silniční sítí, dopravními podniky a vzděláním zdarma.

Marx předpokládal, že komunistická společnosti umožní lidem přemýšlet jinými způsoby. "V komunistické společnosti mohu udělat jednu věc dnes a druhou zítra, ráno lovit, odpoledne rybařit, večer se starat o dobytek, po večeři kritizovat, přesně jak se mi zlíbí, aniž bych se stal lovcem, rybářem, statkářem nebo kritikem." Poté, co se Marx přestěhoval do Londýna, byl podporován svým přítelem a intelektuálním partnerem Friedrichem Engelsem, zámožným člověkem, jehož otec vlastnil bavlnovou plantáž v Manchesteru.

Engels splatil Marxovy dluhy a zajistil, aby jeho práce byly publikovány. Kapitalista platil za komunistu. Dokonce si psali milostné básně. Marx nebyl ve své době přijímaným ani populárním myslitelem. Běžní lidé jeho doby by se smáli představě, že jeho myšlenky mohou změnit svět. A jen o pár desítek let později ho změnily. Jeho díla se stala základními stavebními kameny pro nejdůležitější ideologická hnutí 20.

století. Marx byl však jako mimořádně nadaný lékař v začátcích zdravotnictví. Dokázal rozpoznat příčinu nemoci, avšak neměl představu, jak ji vyléčit. Dnes bychom měli být všichni marxisty ve smyslu, že bychom měli přijmout jeho diagnózu našich potíží. Ale musíme najít léky, které budou skutečně fungovat. Marx prohlásil a my plně souhlasíme: "Filozofové doteď jen vykládali svět různými způsoby. Avšak jde o to jej změnit."