Filozofie: John Rawls

Mnoho z nás má pocit,
že naše společnost je trochu nebo úplně nespravedlivá. Ale dělá nám potíže vysvětlit
naše vnímání nespravedlnosti způsobem, který by zněl rozumně
a bez vlastního hněvu a zahořklosti. Proto potřebujeme
Johna Rawlse, amerického filozofa
žijícího ve 20. století, který nám poskytuje bezpečný model
pro určení toho, co může být skutečně nespravedlivé a jak můžeme získat podporu
pro nápravu věcí.

Narodil se v Baltimoru, Marylandu
ve Spojených státech v roce 1921. Rawls, přezdívaný Jack,
byl vystaven a odpověděl na nespravedlnosti
moderního světa ve velice raném věku. Jako dítě byl svědkem šokující
chudoby ve Spojených státech, úmrtí jeho bratrů na chorobu,
kterou se od něj náhodou nakazili a hrůz a bezpráví 2. světové války. Tohle všechno jej inspirovalo
k tomu, aby se stal akademikem. Chtěl využít moc myšlenek
ke změně nespravedlivého světa, ve kterém žil.

Byla to kniha s názvem
Teorie spravedlnosti vydaná v roce 1971, která Rawlse proslavila. Po přečtení a vášnivé diskuzi
o knize nazval Bill Clinton Rawlse největším politickým
filozofem 20. století a opakovaně jej zval
na večeře do Bílého domu. Co nám tento příklad
spravedlnosti může říci o současném světě? Zaprvé, současná situace
je zjevně nespravedlivá.

Statistiky ukazují všemi směry
na hrůzné nespravedlnosti naší společnosti. Srovnáváme očekávání
délky života a výšky příjmů do jedné ohromující mravní nauky. Ale občas je těžké
brát tuto nespravedlnost vážně, zvláště ve vztahu
k našim vlastním životům. Je to možná tím, že nám tolik lidí
říká, že pokud budeme tvrdě pracovat a budeme ambiciozní, uspějeme. Rawls si byl dobře vědom,
jak americký sen prosakoval politickým systémem a jednotlivými lidmi, a věděl, že je to
zničující regresivní vliv.

Byl statistikem, který věděl,
že příběhy za bohatými jsou tak nepatrné, že jim političní myslitelé
nevěnovali příliš pozornosti. Zmínit je byl velice
chytrý politický trik, který měl zabránit mocným podcenit
nezbytnou úlohu reformovat společnost shora dolů. Rawls pochopil,
že diskuze o nespravedlnosti a o tom, co s ní udělat,
se často utopí v detailech a malicherných hádkách,
což znamená, že rok za rokem
zůstávala situace neměnná.

Rawlsův úmysl byl jednoduchý, Ukázat lidem ekonomickým
a polemickým způsobem, jak je jejich společnost
nespravedlivá a co by s tím mohli udělat. Představte si,
že nejste sami sebou. Rawls intuitivně porozuměl,
že důvod, proč společnosti nejsou spravedlivějšími
je ten, že ti, kdož profitují z nespravedlnosti, jsou ušetřeni přemýšlení o tom,
jaké by to bylo být narozen za jiných okolností.

Takže vymyslel jeden
z největších myšlenkových experimentů v historii politického smýšlení. Nazval jej Závojem nevědomosti. Rawls nás požádal,
abychom si představili sami sebe ve vědomém inteligentním stavu
před našim narozením, avšak bez jakéhokoliv vědomí toho,
za jakých okolností se narodíme.

Naše budoucnost je zastřena
závojem nevědomosti. Obíháme vysoko nad planetou,
Rawls byl fascinován vesmírným programem Apollo, a nevíme, jaké rodiče budeme mít,
do jakého sousedství se narodíme, do jakých škol budeme chodit,
co pro nás místní nemocnice udělají a jak s námi bude zacházet
policie a právní systém a tak dále. Takto zní otázka,
na kterou se nás Rawls ptá: "Jestliže nevíme nic
o tom, kde skončíme, do jaké společnosti
by bylo bezpečné vstoupit?"

Závoj nevědomosti
nás nutí přestat myslet na ty, kterým se daří dobře
a zaměřuje naši pozornost na otřesná rizika,
která souvisí se vstupem například do společnosti Spojených států. Jako v loterii nevíme,
jestli skončíme jako dítě ortodontisty v arizonském Scottsdale, nebo jako potomek
svobodné černé matky v drsných částech Detroitu.

Byl by některý z hráčů loterie
opravdu ochotný přijmout riziko, že skončí ve společnosti,
ve které nyní žijeme? Pravděpodobně ne. Souhlasili by,
že pravidla celé hry se musí změnit,
protože je příliš riskantní. Víte, co se musí změnit. Rawls otázku zodpovídá za nás. Kterýkoliv rozumný účastník
tohoto myšlenkového experimentu by chtěl žít ve společnosti
s určitými standardy.

Chtěli by opravdu dobré školství, bezchybné fungování nemocnic, práva stejná pro všechny a slušné bydlení pro každého. Závoj nevědomosti nutí
pozorovatele přijmout fakt, že země, do které by se chtěli
narodit, by byla skoro jistě určitou verzí Švýcarska nebo Dánska.

Jinými slovy víme,
v jaké společnosti chceme žít, jen jsme se doteď řádně nesoustředili, protože rozhodnutí již byly učiněny. Rawlsův experiment
nám dovoluje přemýšlet objektivněji, jak spravedlivá společnost opravdu vypadá. Když činíme důležitou volbu,
ohledně alokace zdrojů, musíme se ptát sami sebe: "Jaký bych měl na toto názor,
kdybych se nacházel za závojem nevědomosti?"

Správná odpověď vyvstane
ve chvíli, kdy se zamyslíme nad tím, co je třeba udělat,
abychom byli ve společnosti rovnoprávně umístěni
i v tom nejhorším možném scénáři. Co udělat dál. To hodně závisí na tom,
co je s vaší společností špatně. V tomto smyslu byl Rawls
užitečně nedogmatický. Poznal, že závoj nevědomosti
přináší v různých kontextech různé problémy. Někde může být prioritou
snížení znečištění ovzduší, jinde zase školství.

Ale Rawls nám spíše
poskytuje nástroj pro kritiku naší
současné společnosti založený na krásném,
jednoduchém experimentu. Budeme vědět,
že naše společnost je spravedlivá, až budeme schopni
ve vší upřímnosti říci, z pohledu zdánlivé
nevědomosti před našim narozením, že bychom se vůbec nestarali,
za jakých okolností nás naši rodiče budou mít a do jakého sousedství se narodíme.

Důvodem, proč jsme takovou
výzvu nedokázali dosud přijmout, je skutečnost,
jak nespravedlivé věci zůstávají a kolika věcí ještě musíme dosáhnout. Vše zmíněné nám umožnil
vnímat právě John Rawls.