Thumbnail play icon

George OrwellŠkola života

Přidat do sledovaných sérií 19
93 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:173
Počet zobrazení:7 849

George Orwell byl anglický spisovatel, jehož dnes většina lidí zná jako autora knihy 1984.

Přepis titulků

George Orwell byl anglický intelektuál, který zemřel v roce 1950 a používal literaturu pro její jediný úděl – snahu změnit svět k lepšímu. Byl v hlubším smyslu politický spisovatel, někdo, kdo chtěl, aby nás umění udělalo zdvořilejšími, spravedlivějšími a moudřejšími. V roce 1946, rok po vydání veleúspěšné bajky Farma zvířat, napsal fejeton s názvem Proč píši, ve kterém jasně popsal svůj přístup. "V poslední deseti letech jsem chtěl dosáhnout přeměny politického psaní na umění.

Výchozím bodem je pro mě vždy pocit předpojatosti či nespravedlnosti. Když si sednu, abych napsal knihu, neříkám si, že napíšu umění. Píši, protože je zde nějaká lež, kterou chci odhalit či nějaká skutečnost, ke které chci strhnout pozornost a mou prvotní obavou je, že nebudu vyslyšen." Abychom pochopili, proč je Orwell důležitý, musíme porozumět tomu, co tento politický spisoval miloval a nenáviděl. Proti čemu se bouřil a co prosazoval.

To nám poskytne klíč k porozumění jeho pozoruhodné práci a jeho bolestnému, avšak naplněnému životu. George Orwell vždy nenáviděl sociální skupinu, které byl navzdory všemu exemplárním členem: intelektuály. Od raného věku chtěl být spisovatelem. George Orwell však vynikal dovedností nikam nepatřit. Narodil se v roce 1903 v Indii, která tehdy byla součástí britského impéria, ekonomicky slabým služebným, kteří za něj bojovali, aby se mu dostalo řádného vychování anglické střední třídy.

Poté doufal, že by mohl být doktorem nebo právníkem. V osmi letech ho poslali do paralyzující, podprůměrné anglické přípravné školy. Tam získal stipendium na Eton. Avšak obrátil se proti hodnotám a duchu anglického soukromého školství. Nikdy nešel na univerzitu a po krátké práci, kdy dělal policistu v Barmě, se usadil pro nenáročný život literárního intelektuála. Pracoval v knihkupectví Hamstard.

Recenzoval knihy druhých a nakonec psal i své vlastní. Nicméně Orwellovo pohrdání intelektuály přetrvalo. Obviňoval je z celé škály hříchů, jako byl nedostatek vlastenectví, pohrdání penězi a fyzické prudkosti, utajované sexuální frustrace, domnělých práv a nečestnosti. Vše sám dobře znal, ale jeho velikost se zrodila z čirého odhodlání, když se rozhodl takovým pokušením sám vzdorovat. "Důležitá pravda o anglické inteligenci," jednou napsal, "je její rozdělení z podstaty kultury země.

V levicových kruzích je vždy cítit, že je na tom býti Angličanem něco trochu ostudného a že je povinnost nadávat na anglické společnosti, ať jde o koňské dostihy nebo výrobu pudinků." Orwellova generace intelektuálů, která prožila první světovou válku a velkou hospodářskou krizi byla posedlá vzdušnými, abstraktními velkými plány na spasení lidstva. Někteří byli fanatickými komunisty, někteří zastánci radikálního kapitalismu a pár jich obdivovalo nové autoritářské režimy v Itálii, Španělsku a Německu a chtělo něco podobného na územích ovládaných Brity.

Orwell naslouchal a na chvíli se mu myšlenka zalíbila. Ale brzy se stal zastáncem něčeho mnohem radikálnějšího. Vkusu, názorů, potřeb a vzhledu někoho, koho nazval obyčejným člověkem. Orwell se s obyčejným životem setkal trochu pozdě. Jako typický produkt anglické soukromé školy se příliš nestýkal s lidmi mimo jeho třídu. Jeho sklony byly složeny ze způsobů přirozeného povznesení, knih a odlišnosti.

Jeho přítel popsal 25letého Orwella jako: "pozoruhodně nepoznamenaného životem." Ale Orwell vyrazil doplnit si chybějící vědomosti a brzy se stal velký obhájcem obyčejného života, jak tomu sám říkal. Života lidí neobdařených hmotnými statky, ale lidí s obyčejnou prací, kteří nemají vysoké vzdělání, kteří nedosáhnou slávy, a přesto milují, starají se o druhé, pracují, baví se, vychovávají děti a hluboce se zamýšlejí nad složitými otázkami způsobem, který Orwell považoval za hluboce obdivuhodný.

Orwellova pouť do obyčejného života začala na jaře 1928, když za sebou zanechal privilegia své třídy a vydal se za nekvalifikovanou prací mechaniků do hlavních měst Francie a Anglie a získané zkušenosti líčil ve své knize Na dně v Paříži a Londýně vydané v roce 1933. Kniha je plná lásky a pohledů do života za zdmi hotelů a restaurací, veselení se, kamarádství, humoru a srdečnosti třídy uklízečů, čističů bot, číšníků, kuchařů a občasných prostitutek a tuláků.

Byla to stránka života, kterou Orwell dále zkoumal v knize popisující jeho cestu po uhelných dolech severní Anglie vydané v roce 1937 pod názvem Cesta k Wigan Pier. Znovu bez sentimentu nebo opačného snobství detailně popisuje lidi, které potkal a došel k závěru, že průměrná hospoda v důlní vesnici hostí více inteligence a moudrosti než britský parlament nebo oxbridgeská univerzita.

Orwellovi se na lidech, které poznal, líbil především absence prudérnosti a pokrytectví. Jednou věcí, které si při psaní všiml, bylo to, že pokud se podíváte přímo na obyčejné lidi ve velkoměstech, uvidíte, že nejsou vůbec puritánští. Jsou to hráči, vypijí, kolik jim toho jejich váha dovolí, a jsou oddaní omezenému slovníku a užívání toho možná nejodpornějšího jazyka. Tehdy bylo stejně jako dnes v novinách mnoho informací o obyčejných lidech.

Ale Orwell pochopil, že tyto zprávy mají vyvolat u lidí mylné představy a viděl jako povinnost svého řemesla, literárního novináře, tyto statistické informace upřesnit, a napravit tak předsudky a obvyklý rasismus, který byl všudypřítomný. Ve fejetonu napsaném na cestě do Marrákéše Orwell sarkasticky popsal neokolonistický přístup cestujících k místním obyvatelům. "Tito lidé mají hnědé obličeje, je jich tu tolik, jsou skutečně ze stejného masa jako já?

Mají vůbec jména? Nebo jsou jen shlukem nerozeznatelné hnědi jako včely nebo korálovci?" Lidé, kteří pracují rukama, jsou částečně neviditelní. A čím důležitější práci vykonávají, tím méně jsou vidět. Orwellova láska k obyčejnosti inspirovala jeho zvědavost o tématech, které se v literatuře často nevyskytují. Ve svém zamyšleném psaní chválil komiksy, procházky, tanec a květiny. Statečně obhajoval anglické vaření.

Slanečka, yorkshirský pudink, devonský krémový sýr, vdolky a lívance a poté se zeptal, kde jinde než v Anglii uvidíte péci brambory pod kolenem, což je ten nejlepší způsob, jak brambory upéci. Orwell psal i obranu Charlese Dickense v době, kdy byl tento velký spisovatel považován za nevzdělaného a příliš populárního, než aby si naklonil vážené intelektuály.

Ve skvělém fejetonu z roku 1946 Politika a anglický jazyk se Orwell postavil proti kladům typických intelektuálů, nafoukaným a plným líbivých slov a bránil jednoduchý a skoro až naivní styl psaní. Nastínil pravidla, jak dobře psát, které zahrnovala naprostý zákaz módních slov jako fenomén, kategoricky, zužitkovat, nezadržitelný a učiněný. Orwell nenáviděl zahraniční slova jako status quo a deus ex machina.

Došel k závěru, že není třeba v současné angličtině používat stovky cizích slov. Orwell je dnes známý pro dvě knihy, které v jeho životě hrály jen malou roli, podíváme-li se na ně z pohledu let. Farmu zvířat napsal v roce 1945, když mu bylo 42, a pak vydal knihu 1984 v roce 1949, když mu bylo 45, ale zemřel již v lednu 1950 ve věku pouhých 46 let. Jinými slovy byl Orwellem, jakého známe dnes, jen čtyři roky. Tyto dvě knihy mají kořeny v Orwellových hlubokých myšlenkách, jimiž se celý dospělý život zabýval, o tom, jak by se literatura měla psát v době filmů a hromadné komunikace.

Věděl, že úlohou spisovatele je zajistit, že nejvážnější myšlenky dosáhnou masového věhlasu. To vyžadovalo určité dovednosti a inteligenci. Farma zvířat je politickou pastí o tom, jak revoluce končí kontra-revolucemi a vrací se k původním myšlenkám. Popisuje dění francouzské revoluce, evropských revolucí v roce 1848 a ruské revoluce v roce 1917.

Ale kdyby to napsal takto, nikdo kromě akademiků by to nečetl. Orwellova genialita spočívala v napsání díla ve formě bajky, která se dostane k obrovskému počtu čtenářů a pochopí ji víceméně každý. Orwell učinil to co Ezop, Walt Disney, La Fontaine, a Beatrix Potter spolu s dalšími již před ním. Vyprávěl příběh o lidech prostřednictvím zvířat. V díle Orwell odhaluje, že hříchy revolucionářů nejsou omezeny jen na lidi účastnící se dané revoluce.

Ve skutečnosti je neustálou možností člověka věřit v ctnostné myšlenky, a poté je všechny zradit. Vždy, když se revoluce nezdaří, lidé přijdou s Farmou zvířat a prohlásí, jak byla nadčasovou a prorockou. To je genialitou Orwellovy bajky. Osekáním všech dočasných lidských odkazů našel Orwell způsob, jak nám o sobě vyprávět nyní i v budoucnosti.

Poté, co úspěšně znovu vynalezl bajku, Orwell, v ohromujícím návalu kreativity, znovu vynalezl sci-fi román. Jako chlapec zbožňoval romány od H.G. Wellse. Zvláště Stroj času a Válku světů. Jako Wells se i Orwell chopil témat vlastní doby a snažil se představit si, jak by se vyvinuly v dlouhodobém hledisku.

Jeho fikce se odehrává v Územní oblasti 1, místě dříve známém jako Velká Británie, nyní ale součástí super státu zvaného Oceánie, který je v neustálém ideologickém konfliktu s dalšími dvěma bloky – Eurásií a Estasií. Jako všechny velké dystopické romány je i Orwellova kniha snahou varovat společnost před vzrůstajícími trendy. Například si uvědomil, že zemi nemusí ubližovat jen veřejné mučení nebo tajné akce proti svobodě slova, ale vymývání mozků občanů skrze sofistikovanou zábavu a naprosto nic neříkající zpravodajství, a to vše obalené neustávajícími odkazy ke svobodě.

Společnost 1984 je plná zajímavých strojů, a všudypřítomných obrazovek, které současně lákají a hlídají své občany. Julie, hlavní ženská postavy románu, pracuje ve vládním oddělení zvaném Ministerstvo pravdy, které nenápadně a systematicky zkresluje informace.

Aby si lidé nevšimli svého zotročení, Julie obsluhuje stroj tisknoucí pornografické romány. Filmy překypují sexem a noviny neotisknout nic než sport, krimi a astrologii. Lidé se však necítí zotročeni. Orwell dobře pochopil, že chytré a děsivé režimy dnešní doby nejsou na první pohled ty diktátorské. Jsou jimi ty zdánlivě demokratické, které poskytují svým občanům pocit, že jsou svobodní.

Přesto je neustále zaslepují sexem a citovým rozptýlením. George Orwell byl dostatečně chytrý, aby nahlédl do budoucnosti. Byl si vědom ekonomických a politických abstrakcí. Začal blízko pravdě obyčejného života. Sexu, jídlu, penězům a potěšení a psal s naprostým přehledem o věčných tématech lidské přirozenosti. Byl možná nejúspěšnějším vážným anglicky píšícím spisovatelem 20.

století a poskytl nám nástroje, abychom si představili, jaká díla bychom měli psát dnes. Orwellovo poselství je stejné jako jeho obhajoba knih Charlese Dickense, ve které píše, že lidé by se měli chovat lépe. Toto je, jak sám řekl, buď to nejhorší klišé, nebo nejdůležitější životní rada. Byla to Orwellova genialita, která nám připomíná, že samozřejmě platí to druhé.

Komentáře (28)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

ten jazykový purismus a jednoduchost je to jediné, v čem s Orwellem nesouhlasím - v dnešní akcelerující době je zcela zbytečné i v angličtině bránit se přebírání výrazů odjinud...pokud nějaký jiný jazyk vymyslel výraz popisující nový jev první, je zbytečné, aby si každý jazyk k tomuto novému výrazu vymýšlel nové slovo na překlad... prostě kdo přijde první, tak slovo uchytí celosvětově - jak robot.
...mít za cíl jednoduchost mi též přijde zbytečné - můj nejoblíbenější britský autor je P.G. Wodehouse, který s jazykem na vysoké shakespearovské úrovni dokáže vytvořit pekelnou srandu (ne nadarmo Douglas Adams prohlásil, že ne Shakespeare, ale Wodehouse je ta nejvyšší forma literatury, která byla v Anglii kdy vytvořena...)

25

Odpovědět

Jenže u Orwella nejde o purismus ve smyslu "břinkoklapka, nosočistoplena" atd., jako spíš o odpor k nabubřelému intelektuálskému slohu s takovou záplavou cizích výrazů a překombinovaných slovních spojení, že se v nich OBYČEJNÝ ČLOVĚK (který je Orwellovou láskou) prostě nemůže vyznat. Jako třeba v tomhle známém (parodickém) textu:

"Z hlediska globálního aspektu je to jen principiální bazírování na mentalitě humánního kompromisu, a tudíž si připusťme extravagantní alternativu zcela nereálného řešení, kdy naše mozkové pochody jsou dynamické erupce tryskající z přetlaku bezedného fondu naakumulovaných subtilentabilních inverbací konstelace duální evokace zpětně vázané na ornitoritu reflexních systémů, řešeno na bázi syntézní hemapostaplikace a umocněno mezními signály geniální koanalýzy."

Orwell sám ostatně v angličtině používá spoustu "cizích" slov -- ale jen tam, kde neexistuje, jak bylo řečeno ve videu, snadno srozumitelný, každodenně používaný domácí (nebo mám říct "vernakulární"?) ekvivalent. (Jako např. čeština nemá ekvivalent pro slovo "ekvivalent".)

110

Odpovědět

+klkoukej, už tomu rozumím, takže to je něco jako když čtu vědecký text, přečtu si jeden odstavec poprvé, podruhé, potřetí, a pak to pochopím a řeknu si: Bože to je debil, to se dalo vysvětlit jednou větou...
ten koncept obyčejného člověka beru, ale akorát bych podotkl, že obyčejný člověk dnešní doby by toho měl díky intenzivnějšímu školství a všudypřítomné dostupnosti literatury pochopit daleko více (je "vyčtenější"), než obyčejný člověk Orwellovy doby (asi 2.s.v.?)

41

Odpovědět

Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.
George Orwell

https://cs.wikiquote.org/wiki/George_Orwell

170

Odpovědět

Zákony, které zakazují nošení zbraní, jsou takové povahy, že odzbrojí pouze ty, kteří nejsou odhodláni ani nakloněni páchání zločinů... Takové zákony činí věci horšími pro napadeného a snadnějšími pro útočníka, slouží spíše ku podpoře než k zabránění vraždám, neboť neozbrojený člověk může být napaden s větší sebedůvěrou než ozbrojený.
-- Thomas Jefferson

Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojeni a disciplinovaní, ale měli by mít dostatek zbraní a munice, aby uhájili svou nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat - včetně jejich vlastní vlády.
-- George Washington

Jeden člověk s puškou je schopen kontrolovat sto neozbrojených... provádějte plošné prohlídky a za nalezené zbraně popravujte.
-- Vladimir Iljič Lenin

Pokud opozice složí zbraně, dobrá. Pokud ne, odzbrojíme ji sami.
-- Josif Vissarionovič Džugašvili aka Stalin

Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS - obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.
-- Heinrich Himmler

Veškerá politická moc pochází z hlavně pušky. Veškerými zbraněmi musí vládnout komunistická strana, aby takto žádné zbraně nemohly nikdy být použity k vládnutí straně.
-- Mao Ce-Tung

My jsme nechtěli střílet. Ale dostali jsme se do situací, kdy jsme střílet museli. Buď my nebo oni. Třídní boj vyhlásil režim. Ne my. Oni zabíjeli a popravovali. Měli jsme jít proti nim s holými rukami?
-- Milan Paumer

280

Odpovědět

icks a -HoNY- Zbraň do každé rodiny v dnešní době neznamená demokratickou společnost a už vůbec nám nepomůže jako prevence proti totalitě/autoritářství. Mohlo to tak platit ještě min. v první polovině 20. století či v problematických zemích, ale rozhodně ne v dnešní informační době a už vůbec ne na Západě.

V současnosti jsou totiž důležité především informace a ten kdo jimi disponuje, má také odpovídající moc. To je dost podobné jako kdyby jste v době nástupu střelných zbraní tvrdili, že chladné zbraně (např. meč, halapartna) patří do každé rodiny a to nám zajistí svobodu. Jistě to tyranovu cestu k moci neulehčí :D ale rozhodně se nebude mít čeho bát, když může povstalce vyřídit z dálky. To stejné se odehrává dnes. Ten kdo disponuje informacemi (např. o tom, kde se nachází vůdce povstalců či důležité zásoby) může zasadit rozhodující úder a jsou všichni v háji. Navíc, kdyby nějaký stát svojí dezinformační kampaní přiměl občany, leč sebevíc ozbrojené, nevěřit ničemu a hledět si svého (což je normálně cílem takových kampaní), tak jak by se pak tito občané rozhodli jít do boje? Kdo by je zmobilizoval? Jak by věděli, kdo je nepřítel a kdo ne?

Lidé nežijí v demokracii, protože mají zbraně, ale protože se různými způsoby podílejí na politickém dění. Nechápejte mne špatně, já nejsem proti svrhnutí vlády, pokud bude špatná (vždyť V for Vendetta je snad můj nejoblíběnější film), ale musí se to dělat správně (viz sametová revoluce) a ne prostě sáhnout k násilí, když se nám něco nelíbí.
Trikem moderních diktátorů bude, aby si lidé mysleli, že žijí v demokracii (a že díky jejich pušce visící na zdi na ně nemůže nikdo sáhnout), zatímco doopravdy jsou otroky diktatury. Přesně jako to říkal Orwell

62

Odpovědět

+strykerCZViz náš brigádní gen. Karel Řehka a jeho publikace o hybridních hrozbách či kniha od manželů Tofflerových Třetí vlna

00

Odpovědět

+strykerCZAno, zbraň do každé rodiny demokracii, pluralitu názorů a svobodu nezaručí, ale je třeba říct jednu zásadní věc - zbraň sebou nese zodpovědnost a neměla by být automaticky nárokována. To už to jednou bylo - prověřené kádry lidových milicí.

A zodpovědnosti lze u občanů dosáhnout pouze tak, že jsou schopni kritického myšlení. A kritické myšlení není, pokud ten člověk nemá určité životní zkušenosti, které získal během vzdělávání. V antickém Řecku měli občané povinnost si zbraně zajistit sami a pravidelně se účastnit cvičení, kdo to nedělal, nebyl vlastně svobodný, ale nevolník. Svým způsobem to ale byla velmi demokratická společnost, protože každá skupina obyvatel dělených podle práv měla zastoupení ve sněmu. Kromě několika excesů byl ten systém velice odolný vůči populismu.

Podívej se například na dnešní Izrael, každý tam má přístup ke kvalitnímu vzdělání, později projde vojenskou službou, kde získá respekt ke zbraním a naučí se je odpovídajícím způsobem ovládat. Nějak nevidím, že by se tam vzájemně stříleli lidé mezi sebou nebo páchaly zločiny legálně drženými zbraněmi. Ti lidé si tam opravdu váží jeden druhého a neexistuje, že by v případě nějakého teroristického útoku snažili kohokoliv nechat na nepřátelském území (ano, bojují i o těla vlastních mrtvých a důstojně je pohřbí).

Sametovou revoluci bych zrovna jako příklad změny režimu neuváděl - k moci se dostalo spoustu vnitřní komunistické opozice sledující vlastní zájmy s myšlením ne příliš odlišným od původních bolševiků - viz třeba Tříska nebo Dlouhý - prominentní kádry KSČ. To je prostě pokrytectví. Po roce 1989 měla v ČR a SR proběhnout obdoba Norimberských procesů. Protože Jakeš nebo starej Grebeníček, pobírající nadprůměrné důchody a smějící se nám všem do očí, je výsměch spravedlnosti.

PS: za současné evropské diktatury považuji Maďarsko, Polsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (tohle fakt není za Brexit), Norsko, Kosovo, Albánii, Bělorusko a Ruskou federaci + její satelitní státy (Podněstří, Krym, Donbas, Luhansk) a Tureckem okupované území Kypru. Některé země jsou na tom se svobodou hůře, jiné lépe, některé tam spadly nedávno (jako Polsko svojí klerofašistickou vládou) jiné jsou na dobré cestě se z tama dostat (Bělorusko).

11

Odpovědět

+-HoNY-Tím jsem chtěl říct, že komfortní člověk, otupělý celoživotním dostatkem, bude řešit nějaké filozofické otázky - pokud se mu dostane pod nos sebevětší dezinformaci a bude podána zajímavým způsobem, tak jí bude věřit a vůbec ji nepodrobí kritickému myšlení. To je živná půda pro všechny ti dezinformátory a tzv. hybridní hrozby. Lidé v Třetí říši také nevěřili tomu, že se v Osvětimi plynovali Židi, protože od rána do večera byli masírování propagandou a v rámci možností žili v hojnosti ještě velkou většinu roku 1944.

01

Odpovědět

+-HoNY-Jenže společnost je "Červená královna", která neustále požaduje nové výzvy a NEDOKÁŽE stát jen na místě (pokud ano, pak ji doženou "méně vyspělé společnosti") a nastane vystěhovávání z této země.

Lidé v "Třetí říši" se dělili (zjednodušeně) na čtyři skupiny:
(a) správný původ, správné názory-pouze ti nějak profitovali z tohoto režimu
(b) správný původ, špatné názory-vysoká nebezpečnost a tedy koncentrák
(c) špatný původ, správné názory-vykastrovat
(d) špatný původ, špatné názory-zplynovat, co nejdřív

Celkem nedávno vylezl Jakeš ze své jezevčí nory a řekl, že perestrojka byla špatná, protože umožnila lidem KRITIZOVAT režim. Právě tato změna se udála od roku 1989 v myslích občanů.

Dlouhý (pokud je myšlen bývalý prognostik a "věčný kandidát") se dostal k moci jen na chvíli. Norimberské procesy s Grebeníčkem, ani Jakešem nejsou potřeba. "Z dlouhodobého hlediska" jsme všichni přece mrtvoly.

Polsko, ani Maďarsko zatím NEJSOU NEDOMOKRATICKÉ země, ale země s roztříštěnou opozicí (to je ten hlavní důvod, proč si může Orbán hrát na "víceadmirála Hórthyho"; u Polska existuje Občanská platforma-víceméně "eurolidovci" a ještě menší strany, které se právě od Občanské platformy liší jen nepatrně; dále "Kukiz"-něco na způsob TOP09)

01

Odpovědět

Kniha "Na dně v Paříži v Paříži a v Londýně" rozhodně není plná lásky :D naopak je drsná v zobrazení (realistická?) myšlení lidí, kteří se v ní vyskytují ( např. "od žebráka nečekej vděčnost" parafr. tamtéž). Aspoň můj dojem :)

21

Odpovědět

Takýchto videí by som ocenil viac...oveľa viac. Btw, kto čítal 1984, skúste taktiež Konec Civilizace (Brave new world) od Huxleyho a My od Zamjatina, ktorými sa Orwell údajne nechal inšpirovať pri písaní 1984.

70

Odpovědět

Malá korekce, 5:45 říká "wages will permit" ne "weights will permit".

60

Odpovědět

nemohu souhlasit s autorem videa, knihu jsem četl, vyděl jsem skvělí film a ani z jednoho jsem nenabyl dojmu, že by šlo o kritiku demokracie o nic víc než o kritiku komunizmu a nacizmu. Kniha je zejména o vrcholné manipulaci masové populace. To že se v dnešní demokracie objevuje manipulace skrze média je sice fakt, ale za to nemůže demokracie, spíše vyšší zájmy několika jedinců, bohužel to, že je něco takového možné je bohužel důsledek svobody, ale nemyslete si že by to bylo v jiném režimu lepší. Je totiž smutný fakt, že velké procento populace je snadno zmanipulovatelné a ovládá ho kde kdo.

155

Odpovědět

Proto bylo středověké křesťanství tak tuhé stejně jako stalinismus nebo maoismus, a proto současný islám tvrdě trestá odpadlictví od víry. Jsou to ochranné mechanismy, aby jejich ideologie nenahradila jiná ideologie.

61

Odpovědět

Oprav si tam prosím první větu: "vyděl jsem skvělí film". Si nemůžu pomoct, ale tohle je fakt hrůza.

71

Odpovědět

+tynejzvykni si, obsah je podstatnější než li forma. Neustálé zaobírání se formou je vlastně brzda pokroku.

10

Odpovědět

Nepřijde mi vhodný překládat public school jako veřejná škola, protože je to škola soukromá a v případě Etonu dost drahá. (pro zajímavost jsem se teď koukal na ceny a je to cca 1,2 mil Kč za rok. Stipendia až 90%)

46

Odpovědět

V Anglii je „public school“ označení pro soukromou školu, v USA je to veřejná škola.
Opravte mě někdo, jestli se mýlím. Sám v tom nemám úplně jasno.

00

Odpovědět

Už jsem to opravil. Jak píše zzz, má toto slovní spojení různé významy podle toho, jestli ho použijete v USA nebo v UK. A vzhledem k tomu, že Orwell byl Brit, je soukromá škola vhodnější překlad. Díky.

20

Odpovědět

Část, na kterou se každý zaměří a bude se s ní ohánět, je vyjádřená příliš stroze. A překlad to ještě zhoršil.
Jde o část, kde ty nejhorší režimy jsou ty demokratické.
Jednak tam má být slůvko "zdánlivě".
A jednak se toho hned každý chytne a začne vykřikovat, jak jsou dnes televize plné sexu a noviny plné krimi a horoskopů, takže to je důkaz, jak je současný režim prohnilý.

Ale člověk si musí uvědomit, jestli mluví o Primě nebo ČT. ČT samořejmě vůbec neodpovídá tomu popsanému - a ČT je veřejnoprávní. Režim také necenzuruje noviny typu Respekt, přestože existují Blesk a Parlamentní listy.
Takže náš režim je v pořádku.
Ale pořád platí, že si má člověk všímat znaků, které byly ve videu zmíněny. Pokud v médiích a na Internetu získává převahu obsah typu Parlamentní listy, Blesk, Prima, odpovídá totmu, o čem se mluvilo ve videu, ačkoliv to nezpůsobil režim, ale společnost sama. Stejně tak si člověk má všímat vyjádření politiků apod., pokud nadávají na investigativní novináře a všemožné demokratické prvky. Režim je sice stále v pořádku, ale v politice se tak prosazují osoby, které ten režim chtějí posunout do roku 1984.

312

Odpovědět

Tohle je totiž produkt demokracie a jejich mutací - už někdo někdy viděl, že by si ve škole žáci hlasovali o tom, jaké dostanou známky? Bohužel, spravedlivější systém tu zatím nikdo neprosadil (jaký by měl být, o netuším).

A co třeba odlišit typy médií? Bulvár od média, které se snaží ověřovat fakta. Složitý a nezajímavý (ale přesto důležitý děj) od povrchního konzumu. O médiu řekne nejvíce jeho vlastnická struktura - u zrodu Parlamentních listů stáli Janoušek, Rittig a dnes tam působí Ivo Valenta. Takovým mediím je pak úplně putna jestli psát o něčem aktuálním, nebo si najít úplně jiné téma a od důležitého odklonit pozornost. Svým způsobem je i objektivní psaní o jiných problémech manipulací (Babiš má průsery, ale iDnes píše objektivně o průserech jeho politických soupeřů; Bakala udělal levotu s OKD, ale v Hospodářských novinách je o tom jeden malý odstavec... ale zase je fajn, že objektivně popíší hromadu jiných událostí).

Ono je to vidět i v politice - současná pravice už neslibuje tak vážné a těžko uchopitelné hodnoty jako osobní svoboda a tvrdá fakta, ale chytáním se populistických témat jako kopání do EU a uprchlíků, které nikdo neviděl (tímto zdravím Václava Klause mladšího). Levice naopak slibuje více regulací, více státu, více dotací (zavedeme EET, abychom mohli dotovat v každé vesnici obecní samoobsluhu), více ztráty osobních svobod ve prospěch celku stádovitému davu.

materiály k nastudování:
http://www.fffilm.name/2012/10/retro-recenze-absurdistan-idiocracy-80.html
http://nazory.ihned.cz/komentare/c1-65371370-pravda-je-na-radiu-tirana

34

Odpovědět

+-HoNY-Ono spíše nejde o jeden zdroj informací, nebo jednu mediální skupinu.

Ale jaké spektrum nabízí celý trh.

Proto byla pro Masaryka tak důležitá SÍŤ knihoven fungující po CELÉ tehdy nové republice. Proto jsou povinné výtisky posílány do knihoven (předpoklad byl-je to zadarmo, je to tedy dostupné).

10

Odpovědět

+orcinusorca2017Ad Masaryk: pokud je něco zcela dostupné všem a zadarmo, neznamená, že si toho lidé budou vážit. Lidé to buď zcela ignorují, nebo tím plýtvají. Ekonomicky je to popisováno jako tragédie obecní pastviny. Dnešním pohledem bych Masarykovy knihovny přirovnal k pitné vodě z kohoutku.

01

Odpovědět

+-HoNY-A kdo mluvil o tom, že jsou knihovny zadarmo. Mluví o výtiscích, které jsou posílány do knihovny.

Knihovny je zpřístupňují, sice za malý, ale jistý poplatek, ve kterém je zahrnuto i topení, osvětlení a další náklady knihovny.

Tedy se toto chování blíží jistému císaři, který z eráru nechal postavit veřejné záchodky, ale materiál zde vzniklý prodával velkostatkářům jako úžasné (a vlastně i jediné starověké) hnojivo.

10

Odpovědět

+-HoNY-A k tomu souboji pravice vs. levice.

U nás většina lidí NEHLEDÍ na rozdělení na pravici a levice. Václav Klaus mladší není pravičák, protože by více vyzdvihoval osobní svobodu studentky/nestudentky, na místo toho se přidal na stranu střední školy, tedy závazné regulace.

Současná pravice (ODS a TOP09) si nějak přes přehršel S-karet, Karet Pražana a tak podobně nechce všimnout, že trestní i občanský soudní řád je už 50 let starý. A řeší čistě ekonomickou stránku "vládnutí" styl má dáti/dal.

Ten zásadní střet je mezi "reformisty" a "dinosaury", kteří už mají své jisté.

20

Odpovědět

To slůvko "zdánlivě" už jsem tam doplnil. Díky za upozornění.

10

Odpovědět

Česká televize je řízena "nepotisticky" (v zájmu veřejného blaha se vyberou ti "zasloužilí" a ti rozhodují).

Naopak Prima je řízena čistě oligarchicky (ti, co mají akcie rozhodují).

Divák by to měl vědět a podle toho vnímat dané vysíláni.

21
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK