Richard Feynman - Pocty

Richard Feynman získal
Nobelovu cenu za fyziku v roce 1965. Byl považován za jeden
z největších mozků od dob Einsteina. Jedna z věcí mimo fyziku,
kterou mě otec naučil, ať už měl pravdu nebo ne,
byla jistá neúcta pro určité úctyhodné věci. Posadil si mě na klín a ukázal mi fotku
papeže, před kterým se všichni klaněli. Řekl: "Podívej se na ty lidi." "Jeden stojí a ostatní se mu klaní." "Jaký je mezi nimi rozdíl?


Jen ten, že tohle je papež." On papeže nesnášel. Řekl: "Rozdílem je epoleta." Tedy ne přímo v případě
papeže, možná mi ukazoval generála. "Je to vždy jen o uniformě, o postavení." "Tento muž má stejné lidské problémy." "Jí jako ostatní, chodí na záchod
jako ostatní, má stejné lidské problémy." "Je to člověk. Proč se mu klaní?" "Jen kvůli jeho jménu
a postavení.

Kvůli jeho uniformě." "Není to proto,
že by udělal něco zvláštního." NOBELOVA CENA Opravdu to bylo na Nobelovu cenu? O Nobelově ceně nic nevím. Nechápu, o čem to má být.
Co je hodno čeho? Když se lidé ve Švédské
akademii věd rozhodnou, že X, Y a Z získají
Nobelovu cenu, tak budiž. Nechci mít s Nobelovou cenou
nic společného, je to jak osina v...

Nesnáším pocty. Lidé oceňují moji práci, oceňují, kolik lidí ji oceňuje, a všiml
jsem si, že fyzici dále moji práci používají. Nic víc nepotřebuju. V ničem dalším smysl nevidím. Nevidím smysl v tom, že se někdo
ve Švédské akademii věd rozhodne, že tato práce je hodna ceny. Já už cenu získal.

Mou cenou bylo potěšení z toho, že jsem
něco objevil, dal vznik dalším objevům a že lidé mou práci používají. O tohle jde. Pocty pro mě nejsou důležité. Já v pocty nevěřím. Obtěžují mě.
Pocty mě obtěžují. Pocty jsou epolety.
Pocty jsou uniformy. Táta mě takto vychoval,
nemůžu je vystát.

Ubližují mi. Když jsem byl na střední škole,
mou první poctou bylo členství v Aristě, což je spolek
žáků s dobrými známkami. Každý chtěl být jejich členem. Když jsem se k nim dostal,
zjistil jsem, že na svých schůzkách jen sedí a probírají, kdo další by se
měl stát členem této úžasné společnosti. Seděli jsme a rozhodovali jsme,
koho bychom měli přijmout. Tohle mě obtěžuje.

Z nějakého záhadného
psychologického hlediska. Dodnes mě pocty obtěžují. Nemám pocty rád. Královská svatba roku 2011 byla jedním
z nejsledovanějších pořadů historie. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz