Řízení v Japonsku

Překlad: Karlja www.videacesky.cz V Japonsku jezdím už měsíc a myslím si, že je načase, abych vám všechno ukázal. No, úplně všechno ne. Nejdřív si metaforicky zapněte pásy a jedeme si užít Japonsko v HD videu. Sakra, proč to zase blbne? ŘÍZENÍ V JAPONSKU První zajímavostí je, že volant je vpravo, protože v Japonsku se jezdí vlevo, stejně jako v Anglii.

Připadalo mi to zvláštní, ale pak jsem si vzpomněl, že v období Edo Japonsku vládli samurajové, od roku 1603 do 1867, a ti raději chodili vlevo, aby se jim lépe bojovalo, když tasili pravou rukou. Ale až do roku 1872 to nebylo oficiální, kdy britští inženýři pomohli postavit železnici, která se ovládala levou rukou.

Proto Japonci jezdí vlevo. Tak jdeme na to... Japonské rádio. Japonci totiž milují Wham!. Toto auto je ze dvou důvodů zjevně jen půjčené. První je růžová nálepka "zachraňte zemi", druhý je to, že Nissan March je holčičí auto. Může být úsporné a vonět jako louka v Narnii, ale to nemění nic na tom, že se mu říká pojízdná kabelka pro ženský.

Půjčil jsem si ho, protože ta ostatní vypadala, že se po 25 minutách jízdy rozpadnou. Původně jsem si chtěl koupit konkrétní typ auta. Říká se jim Kei auta. Tato třída aut má svá konkrétní specifika. V podstatě je to auto s objemem motoru 0,66 litru, nebo nedej Bože méně.

Díky takto malému motoru jsou velmi úsporná, jedna nádrž vás dostane k prstenci Saturnu a zpátky a ještě vám zbyde na výlet do 7/11 pro smažené kuře. Kei auta poznáte snadno podle žluté značky, zatímco normální auta mají bílou. Chtěl jsem si jedno koupit, protože jsou tak úsporná, ale příští rok zdědím auto po kamarádovi, takže je výhodnější si jen nějaké půjčit.

Větší auto mám i proto, že tohle místo se přes zimu mění v Antarktidu. Navíc... ještě žiju na rovině a bývá dost větrno. Tak doufám, že s tímhle větším autem ze mě v zimě nebude živá verze Létajícího Čestmíra. Ale ať už máte jakékoliv auto, na jednu věc si musíte dát pozor.

Alkohol za volantem v Japonsku. Pokud vím, tak ve většině zemí si můžete dát sklenku vína nebo pivo. Ale jestli si v Japonsku jen čichnete a pak sednete za volant, skončili jste. Nulová tolerance. A když vás chytí s alkoholem v krvi, ztratíte práci, nejspíš vás vyhostí a určitě vás vyhodí z letadla do Japonského moře, abyste to už nikdy neudělali. Není to pěkný pohled.

Nedělejte to. Dejte si raději Štiplavý čaj. Nechcete se nechat vyhostit. No do hajzlu. Pokud se chcete napít s přáteli nebo kolegy a jet tam i zpátky svým autem, jedna možnost existuje. A je to i levnější než taxi. Říká se tomu daikou, což doslova znamená "být prostředníkem".

Prostě jim zavoláte a oni pošlou auto s dvěma chlápky. Jeden chlápek vystoupí, vy mu dáte klíčky a on vás odveze domů vaším vlastním autem. Ten druhý pojede za vámi, a až se dostanete domů, ten, co vás vezl, naskočí ke kolegovi a zmizí do noci. Je to super, protože druhý den, když máte opici nebo je vám blbě, nemusíte chodit pro svoje auto, máte ho před domem. A jak jsem se už zmínil, je to levnější, čemuž moc nerozumím.

Hodně se to využívá na venkově, kde se MHD stává po půlnoci mýtem. A nikdo není vynechaný, všichni můžou pít a bavit se. Až na Hitlera. Pokud se vyžíváte v bezohledných projížďkách slunečnými zimními rány bez ohledu na úmrtnost malých stvoření, Japonsko není pro vás. Řízení je v Japonsku pomalé, s limity od 40 km/h, což je 24 mph, do 100 km/h, což je 62 mph, když máte štěstí.

Sice to prospívá zvířatům, která ráda trsají vstříc dopravě, ale znamená to, že většina cest zabere věčnost. Pokud v Japonsku přemýšlíte nad nějakou delší cestou, doporučil bych vám vzít si... rakev. Protože až tam dorazíte, pokud vůbec, budete ji potřebovat.

Pokud ta cesta bude opravdu dlouhá, můžete zkusit dálnice. Tam je těch 100 km/h. Ať je to v angličtině. Ať je to v angličtině. Sakra. Pokud jste milionáři, tak tyto dálnice s mýtným můžete využívat. Ale jen za určité podmínky: buď máte auto nacpané penězi, nebo ho máte nacpané lidmi s penězi.

Abyste si to mohli dovolit. Nedávno jsem se díval na cestu do Ósaky, což je pár stovek kilometrů, a ta cesta by mě stála 21.000 jenů, což je dost peněz na založení církve. Vždycky ale můžete jet po silnicích nižší třídy. Jeden můj kamarád tak nedávno jel a vyhnul se všem mýtům. Musíte se rozhodnout, jestli je důležitější čas, nebo peníze.

Pro něj to byly peníze. Pokud chcete jezdit po Japonsku, vezměte si s sebou spoustu peněz nebo lidí nebo jezděte vlakem. Jet přes Japonsko v tuhle roční dobu je naprosto dech beroucí. Ty výhledy, listí, hory, všechno je to nádhera. A je to nebezpečné, protože většinu času hledíte z okna a ne na cestu. Teď je mi jasné, proč Japonci vedou v technologiích fotoaparátů, proč mají tolik společností vyrábějící foťáky.

Je to proto, že se podívali na ty hory, listy, potůčky, všechno a přemýšleli, jak se o to podělit se svými přáteli a rodinou nebo facebookem a instagramem. A z toho vznikly Canon, Nikon, Olympus, Fuji a tyhle společnosti. Nejspíš. Myslím si, že i tohle je důvod pořídit si auto, aby člověk tohle všechno zažil, zatímco poslouchá Raye Charlese.

Zahněte vpravo. Cíl bude napravo. Váš cíl je napravo.