Zpět na seznam4.4 (34 hodnocení)
KarljaPublikováno: 11 let
Načítám přehrávač...
Kulturní šok
11:11
13.2K zhlédnutí
Odstěhovat se do ciziny nemusí být taková idylka, jak se na první pohled může zdát. O to silnější pak může tento šok být, když se rozhodnete odstěhovat na druhou stranu zeměkoule, do Japonska. Různými fázemi kulturního šoku vás provede Angličan Chris Broad, který se do této země dalekého východu vypravil vyučovat svůj rodný jazyk, který, jak z videa poznáte, někteří Japonci příliš neovládají. A jaké zážitky máte z ciziny vy? Poznámky: Caprice, Hershey's - oblíbené značky čokolád 7-Eleven - nejrozšířenější samoobsluhy v Japonsku; na celém světě má tento řetězec více poboček než McDonald's
Překlad: Karlja
www.videacesky.cz Myslím, že Japonsko
je jedna z mála zemí, kde můžete jíst Ghanu
a pít zkyslý Calpis, zatímco sledujete muže, který v celostátní televizi
hypnózou působí ženě záchvat a to před velkým mužem,
oblečeným jako žena. Anglie má Caprice,
Amerika Hershey's a Japonsko má Ghanu, což je nejlevnější z nejlepších čokolád, kterou dostanete asi za 100 jenů.
Je skvělá.
Nevím, jestli má s Ghanou něco společného, nebo si někdo řekl:
"Bude to Ghana!" Vážně skvělá. Jestli se dostanete do Japonska,
kupte si ji. A není lepší způsob,
jak Ghanu spláchnout, než plechovkou zkyslého Calpisu.
Asi každá limonáda, která obsahuje tři vodky
a dřevěné uhlí, bude chutnat jako chcánky. 2. Zabydlování v Japonsku Jsem v Japonsku asi dva měsíce
a už mi to nepřipadá jako dovolená. Vážně tu žiju. Což je pro mě divné.
Je to poprvé, co žiju v cizině. Takže bych vám chtěl říct
něco o kulturním šoku, tedy něčem, co potkává lidi,
kteří začnou žít v cizině.
A je to něco, co sám zažívám, také proto, že neumím japonsky. Je to zvláštní zážitek. Kulturní šok má tři fáze. První je počáteční euforie. K tomu pivu je ručník zdarma!
Není to super? Hele, buddhisti vytesaní do skály.
Panebože, suši. Co jsou ty barevný věci? Páni, to je hora. Automat.
Je tady automat. Další automat. Zrovna jsem si otevřel účet. A dostal jsem ručník.
Ručník k bankovnímu účtu. Ten byste v Anglii nedostali.
Hurá, to je... účet za vodu. Druhá fáze je
podráždění a vzdor. Vážně mi dochází místo
na všechny ty pitomý ručníky. Přišel mi internet, ale... má to háček. Já to... nedokážu to přečíst. Kde tady kruci mají muffiny?
Zdravím, mám problém s internetem. Neumím japonsky. Bože, proč ten hrnek nefunguje? Angličtina? Ne? Tak jo. Stejně internet nepotřebuju. O co jim jde? Třetí fází je postupné začlenění a řekl bych, že tam jsem teď já.
Občas si připadám
jako v zábavním parku a jindy cítím, že mezi mnou
a Japonci je bariéra. Ale alespoň mě kulturní šok
nutí učit se japonsky. V tom je to asi užitečné. Zakládají si tu na praktičnosti. Vždy máte na blízku dvě věci: samoobsluhy a automaty.
Automaty jsou téměř na každém rohu. V Anglii by na každé ulici být nemohly, protože by je tak
po 45 minutách někdo rozmlátil. Tady v Japonsku ho můžete dát
doprostřed pustiny a díky téměř neexistující kriminalitě to není problém. Malé samoobsluhy jsou
na každé druhé ulici. Otevřeno mají 24 hodin denně,
11 dní v týdnu, 365 dní v roce a slouží ke všemu možnému, od nakupování letenek
po placení vašich účtů.
Možná ty účty
ale nedokážete přečíst, takže je dáváte do téhle speciální
japonské skrýše na účty, protože nebudete platit něco,
čemu nerozumíte, až do té chvíle, než vás deportují. Jeden z nejšikovnějších
nástrojů je toto. Říka se tomu razítko hanko a je to v podstatě vaše osobní razítko, které používáte na miliony papírů,
které každý den dostáváte.
Nikdy předtím jsem o něm neslyšel. Existují celé podniky
zaměřené na jejich výrobu a prodej těchhle pouzder. Můžete si pořídit i nějaký vytuněný,
ze zlata nebo stříbra... ochuzeného uranu s malými držátky. Je to dost paráda.
Rád ho používám,
protože si připadám jako líný gangster. A jelikož je papírování
v Japonsku opravdu dost, je to jednodušší,
než se pořád dokola podepisovat. Je sranda ho používat... Rád si razítkuju jen tak pro radost. Jak jsem se zmínil posledně,
mám docela malou kuchyni, což mě svým způsobem nutí
jít každý druhý večer ven. Pro mě je totiž fyzicky obtížné
připravit jídlo na tak malém prostoru.
Do jisté míry je to ale opět ukázka
japonské předvídavosti. Kvůli této kuchyni často
chodím na večeři a tyto procházky
mě udržují v kondici. Takže ta kuchyň vlastně
prospívá mému zdraví. I když teď jsem si koupil auto. Ale jedním z mých nejoblíbenějších podniků
je řetězec nazvaný Kappa Suši, který je oblíbený u rodin a všech,
kteří se rádi cpou syrovými rybami, sojovou omáčkou
a zeleným čajem.
Vše za 1.000 jenů,
což je 8 liber nebo 12 dolarů. Hned napoprvé
mi to tam přišlo velmi japonské, dýchala z toho praktičnost. Jídlo si buď vezmete z pásu,
nebo si ho objednáte přes obrazovku a přijede k vám na takovém
malém vláčku. Což je úžasné,
je to budoucnost. Ale nyní a ve formě vláčku. A vy nechápete,
proč vláčky nevozí jídlo všude.
Prostě to dává smysl. Neohromila mě jen ta praktičnost, ale také to, jak vás to nutí jíst víc,
než jste původně plánovali. Možná jsem jen nenažraný,
ale hned vám to vysvětlím... Sednete si, nalijete si zelený čaj a pak si na obrazovce objednáte jídlo. Během pěti minut,
které čekáte na vláček, si nevyhnutelně dáte něco z pásu,
jen tak na začátek.
A jakmile to sníte,
nejspíš u vás bude stát vláček a už zase jíte.
Když přijde čas na druhé kolo, prohlédnete si zase obrazovku,
projdete pár stránek a narazíte na něco nazvané: První bonito betonová podlaha. Není to obyčejná
bonito betonová podlaha. Tohle je první bonito betonová podlaha. Asi je jich více.
Bonito znamená ve španělštině "krásný".
Aspoň jsem si to myslel. A jakmile uvidíte název
bonito betonová podlaha, což je buď neskutečně směšný překlad, nebo ta nejlepší objednávka na světě, prostě si to dáte. To je na beton. Pokud jste tak netrpěliví jako já,
dáte si další ryby z pásu, takže když betonová podlaha dorazí a místo hromady betonu se z toho
vyklube nějaká ryba, cítíte se trochu zklamaně.
Když si člověk objedná
betonovou podlahu, čeká betonovou podlahu. Tak si objednáte další rybu a celý cyklus se opakuje,
objednáte si z obrazovky a při čekání jíte z pásu a celý ten zážitek končí tím,
že vyjdete s žaludkem k prasknutí a bez měsíční výplaty.
Tohle je konec videa,
další nahraju za pár týdnů. Nejdražší na tomhle videu byl ten záběr na elektrárny,
tak tady ho máte znovu. Klidně se ptejte.
Zatím. Nepovedený záběr s ptákem Kulturní šok má tři fáze. První je počáteční euforie.
Co to sakra je? Sklapni. Kulturní šok má tři... Kulturní šok má tři fá... Panebože, ten pták umře. Už ale... Kulturní šok má tři fáze. Tohle není pravda.
No tak, zmlkni. Kulturní šok má tři fáze.
První je počáteční euforie. Panebože. Ten pták... Co tam dělá? Proč tak řve? Mám i vystřihnutou scénu.
Teď už technicky vystřihnutá není... Na nonstop je ale nejlepší,
když si zabalíte jídlo s sebou v jednu ráno.
Můžete si dát nějaký závin...
a na tohle se těším, smažené brambory s párátkem. Na ty se těším, protože přímo
z friťáku jsem je nikdy neměl. Dostanete to v sekci teplých jídel. Zkusíme to. Už byly nějakou dobu venku. Nic moc.
Normálně je tam jídlo skvělý. Teplá jídla ze 7-Eleven
vám doporučuju. Sakra! Zapadlo to do plotny. To vyřeším jindy.
www.videacesky.cz Myslím, že Japonsko
je jedna z mála zemí, kde můžete jíst Ghanu
a pít zkyslý Calpis, zatímco sledujete muže, který v celostátní televizi
hypnózou působí ženě záchvat a to před velkým mužem,
oblečeným jako žena. Anglie má Caprice,
Amerika Hershey's a Japonsko má Ghanu, což je nejlevnější z nejlepších čokolád, kterou dostanete asi za 100 jenů.
Je skvělá.
Nevím, jestli má s Ghanou něco společného, nebo si někdo řekl:
"Bude to Ghana!" Vážně skvělá. Jestli se dostanete do Japonska,
kupte si ji. A není lepší způsob,
jak Ghanu spláchnout, než plechovkou zkyslého Calpisu.
Asi každá limonáda, která obsahuje tři vodky
a dřevěné uhlí, bude chutnat jako chcánky. 2. Zabydlování v Japonsku Jsem v Japonsku asi dva měsíce
a už mi to nepřipadá jako dovolená. Vážně tu žiju. Což je pro mě divné.
Je to poprvé, co žiju v cizině. Takže bych vám chtěl říct
něco o kulturním šoku, tedy něčem, co potkává lidi,
kteří začnou žít v cizině.
A je to něco, co sám zažívám, také proto, že neumím japonsky. Je to zvláštní zážitek. Kulturní šok má tři fáze. První je počáteční euforie. K tomu pivu je ručník zdarma!
Není to super? Hele, buddhisti vytesaní do skály.
Panebože, suši. Co jsou ty barevný věci? Páni, to je hora. Automat.
Je tady automat. Další automat. Zrovna jsem si otevřel účet. A dostal jsem ručník.
Ručník k bankovnímu účtu. Ten byste v Anglii nedostali.
Hurá, to je... účet za vodu. Druhá fáze je
podráždění a vzdor. Vážně mi dochází místo
na všechny ty pitomý ručníky. Přišel mi internet, ale... má to háček. Já to... nedokážu to přečíst. Kde tady kruci mají muffiny?
Zdravím, mám problém s internetem. Neumím japonsky. Bože, proč ten hrnek nefunguje? Angličtina? Ne? Tak jo. Stejně internet nepotřebuju. O co jim jde? Třetí fází je postupné začlenění a řekl bych, že tam jsem teď já.
Občas si připadám
jako v zábavním parku a jindy cítím, že mezi mnou
a Japonci je bariéra. Ale alespoň mě kulturní šok
nutí učit se japonsky. V tom je to asi užitečné. Zakládají si tu na praktičnosti. Vždy máte na blízku dvě věci: samoobsluhy a automaty.
Automaty jsou téměř na každém rohu. V Anglii by na každé ulici být nemohly, protože by je tak
po 45 minutách někdo rozmlátil. Tady v Japonsku ho můžete dát
doprostřed pustiny a díky téměř neexistující kriminalitě to není problém. Malé samoobsluhy jsou
na každé druhé ulici. Otevřeno mají 24 hodin denně,
11 dní v týdnu, 365 dní v roce a slouží ke všemu možnému, od nakupování letenek
po placení vašich účtů.
Možná ty účty
ale nedokážete přečíst, takže je dáváte do téhle speciální
japonské skrýše na účty, protože nebudete platit něco,
čemu nerozumíte, až do té chvíle, než vás deportují. Jeden z nejšikovnějších
nástrojů je toto. Říka se tomu razítko hanko a je to v podstatě vaše osobní razítko, které používáte na miliony papírů,
které každý den dostáváte.
Nikdy předtím jsem o něm neslyšel. Existují celé podniky
zaměřené na jejich výrobu a prodej těchhle pouzder. Můžete si pořídit i nějaký vytuněný,
ze zlata nebo stříbra... ochuzeného uranu s malými držátky. Je to dost paráda.
Rád ho používám,
protože si připadám jako líný gangster. A jelikož je papírování
v Japonsku opravdu dost, je to jednodušší,
než se pořád dokola podepisovat. Je sranda ho používat... Rád si razítkuju jen tak pro radost. Jak jsem se zmínil posledně,
mám docela malou kuchyni, což mě svým způsobem nutí
jít každý druhý večer ven. Pro mě je totiž fyzicky obtížné
připravit jídlo na tak malém prostoru.
Do jisté míry je to ale opět ukázka
japonské předvídavosti. Kvůli této kuchyni často
chodím na večeři a tyto procházky
mě udržují v kondici. Takže ta kuchyň vlastně
prospívá mému zdraví. I když teď jsem si koupil auto. Ale jedním z mých nejoblíbenějších podniků
je řetězec nazvaný Kappa Suši, který je oblíbený u rodin a všech,
kteří se rádi cpou syrovými rybami, sojovou omáčkou
a zeleným čajem.
Vše za 1.000 jenů,
což je 8 liber nebo 12 dolarů. Hned napoprvé
mi to tam přišlo velmi japonské, dýchala z toho praktičnost. Jídlo si buď vezmete z pásu,
nebo si ho objednáte přes obrazovku a přijede k vám na takovém
malém vláčku. Což je úžasné,
je to budoucnost. Ale nyní a ve formě vláčku. A vy nechápete,
proč vláčky nevozí jídlo všude.
Prostě to dává smysl. Neohromila mě jen ta praktičnost, ale také to, jak vás to nutí jíst víc,
než jste původně plánovali. Možná jsem jen nenažraný,
ale hned vám to vysvětlím... Sednete si, nalijete si zelený čaj a pak si na obrazovce objednáte jídlo. Během pěti minut,
které čekáte na vláček, si nevyhnutelně dáte něco z pásu,
jen tak na začátek.
A jakmile to sníte,
nejspíš u vás bude stát vláček a už zase jíte.
Když přijde čas na druhé kolo, prohlédnete si zase obrazovku,
projdete pár stránek a narazíte na něco nazvané: První bonito betonová podlaha. Není to obyčejná
bonito betonová podlaha. Tohle je první bonito betonová podlaha. Asi je jich více.
Bonito znamená ve španělštině "krásný".
Aspoň jsem si to myslel. A jakmile uvidíte název
bonito betonová podlaha, což je buď neskutečně směšný překlad, nebo ta nejlepší objednávka na světě, prostě si to dáte. To je na beton. Pokud jste tak netrpěliví jako já,
dáte si další ryby z pásu, takže když betonová podlaha dorazí a místo hromady betonu se z toho
vyklube nějaká ryba, cítíte se trochu zklamaně.
Když si člověk objedná
betonovou podlahu, čeká betonovou podlahu. Tak si objednáte další rybu a celý cyklus se opakuje,
objednáte si z obrazovky a při čekání jíte z pásu a celý ten zážitek končí tím,
že vyjdete s žaludkem k prasknutí a bez měsíční výplaty.
Tohle je konec videa,
další nahraju za pár týdnů. Nejdražší na tomhle videu byl ten záběr na elektrárny,
tak tady ho máte znovu. Klidně se ptejte.
Zatím. Nepovedený záběr s ptákem Kulturní šok má tři fáze. První je počáteční euforie.
Co to sakra je? Sklapni. Kulturní šok má tři... Kulturní šok má tři fá... Panebože, ten pták umře. Už ale... Kulturní šok má tři fáze. Tohle není pravda.
No tak, zmlkni. Kulturní šok má tři fáze.
První je počáteční euforie. Panebože. Ten pták... Co tam dělá? Proč tak řve? Mám i vystřihnutou scénu.
Teď už technicky vystřihnutá není... Na nonstop je ale nejlepší,
když si zabalíte jídlo s sebou v jednu ráno.
Můžete si dát nějaký závin...
a na tohle se těším, smažené brambory s párátkem. Na ty se těším, protože přímo
z friťáku jsem je nikdy neměl. Dostanete to v sekci teplých jídel. Zkusíme to. Už byly nějakou dobu venku. Nic moc.
Normálně je tam jídlo skvělý. Teplá jídla ze 7-Eleven
vám doporučuju. Sakra! Zapadlo to do plotny. To vyřeším jindy.
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





