Russell Howard o výjimečném chlapci s rakovinou

Měl jsem štěstí,
viděl jsem hustý věci. Potkal jsem Stevena Gerrarda,
Luise Suáreze a Coutinha. A taky jsem loni potkal toho nejhustšího
kluka. Bylo mu teprv čtrnáct. Ups! Jeho rodiče mi v e-mailu napsali,
že bojuje s rakovinou. Samozřejmě jsem souhlasil,
že ho navštívím. Byla s ním fakt sranda. Nekecám.

Měl iPad
a v něm nahrané moje vtipy. Ukazoval mi je se slovy:
„Super, super, super, na hovno.“ „Super, na hovno.“
Úplně jak Tinder. Jeho nejoblíbenější vtip ode mě
byl skeč Pan Robertek. Na tohle vrcholné dílo jsem už zapomněl. V tom skeči jsem měl na sobě
dva metry vysoký kostým penisu a naháněl jsem postarší dámy. Žádné velké umění,
ale fakt sranda. Nevím, jestli jste někdy viděli
kluka s rakovinou se smát.

Na světě není krásnější podívaná. Seděl tam a prohlásil: „Boží!“ „Máš na sobě penis a honíš starou paní,
tomu říkám prdel!“ Měl úžasný smysl pro humor,
celá jeho rodina ho má. Když si s vámi osud krutě zahrává,
začnete si z toho dělat srandu. Měl seznam věcí,
co chce stihnout, než umře. Chtěl potkat Simona Pegga,
chtěl řídit rychlé auto. To muselo být něco! „Zpomal!“
„Naser si!“ A chtěl potkat mě.

Když jsem za ním byl popáté,
zeptal se mě: „Přijdeš na můj pohřeb?“
Na to se nemůžete připravit. Já jsem ukecaný, pořád žvaním,
ale v té chvíli jsem nevěděl, co říct. „Jo, jo, přijdu, jasně.“ Probodl mě uhrančivým pohledem a prohlásil: „Nebuď kokot.“ „Bude to boží!“ „Jak to myslíš?“ A on na to:
„Maškarní kostýmy!“ Navrhuje totiž kostýmy,
které mají mít lidi na jeho pohřbu na sobě.

A je to pěkně černý humor. Jeho taťka má jít na jeho pohřeb
převlečený za smrtku. Není to úžasné?
A to není vše. Když někdo zakašle,
jeho taťka na něj musí ukázat kosou. Byl nesmírně statečný.


Strach porážel humorem. Obdivoval jsem ho. Řekl jsem mu: „Páni. A co mám mít na sobě já?“
„Ty víš co.“ „Vím?“ „Jasně že víte, pane Robertku!“ Chce, abych si na sebe vzal
pulzující dvoumetrový penis. Na pohřeb 14letého chlapce. Jestli máte problém si to představit,
tohle mu přišlo jako vhodný outfit.

Udělám to.
Už jsem si naplánoval trasu. Plánuju se po cestě
vyhnout všem školám. Nenechám se zastavit policií
oblečený v té šílenosti. „Dobrý den, strážníku.
Kam jedu?“ „Na pohřeb... dítěte.“ „Ano, jsem komik. Mějte se!“ „Nesahejte mi na špičku!“ Pohlédl jsem tomu mladému muži
do očí a řekl jsem mu: „Fajn, udělám to.


Ale chci písemně, že to byl tvůj nápad.“ „Protože na 95 % ti sice věřím, ale pořád je tu těch 5 %...“ Díval jsem se mu do očí. Zářily mu štěstím a já si říkám: Co když je to jeho poslední fórek?
Co když dorazím... na jeho pohřeb, všichni budou v černém,
dveře se otevřou...

Víte, co je na něm nejlepší?
Každý skvělý příběh má zvrat. Byl jsem za ním po Vánocích. Dali mu poslední tři dny života. Naplánoval svůj vlastní pohřeb. A pak... šel na vyšetření a už nemá rakovinu.
Počet krvinek mu stoupl a už není v ohrožení života.


No není to bomba? Jo! Zeptal jsem se ho:
„Můžu tvým příběhem zakončit své DVD?“ On na to: „Fakt?“
„Si piš, je to bomba!“ „Můžu to říct?“
„Jo, jasně.“ „Uděláme to takhle.
Na konci natáčení DVD přijdeš na pódium.“ „Neke!“
„Si piš.“ „Tý jo!“
„To bych kurva řek.“ „A co mám mít na sobě?“
„Ty víš co.“ Slyšíš to?

Paráda, co? To je můj kámoš. Darryle, chceš něco vzkázat
dobrým lidem v Bristolu na závěr tohoto DVD? Ups! Dámy a pánové tady v Bristolu,
díky, že jste přišli. Mějte se! Překlad: Snoopadoop
www.videacesky.cz