Daniel Sloss u Russella HowardaDobré zprávy Russella Howarda

Překlad: qetu www.videacesky.cz Proč ne. Ahoj. Máte se dobře? Optimismus vás opustil, že? "Bude to úžasný!" Ne. Letos jsem byl v Austrálii. Miluju to tam. Je tam nádherně. Zvířata mě tam nenávidí. Vždycky, když tam jedu, snaží se mě zabít. U nás by se to nestalo.

Ve Skotsku zvířata nejsou. Možná je tam jeden jezevec. Ale už nějakou dobu ho nikdo neviděl. Byl jsem v Austrálii asi den. Šel jsem po ulici. Uviděl mě jeden had na stromě a řekl si: "Hm... Ten vypadá k nakousnutí. Toho bych si dal. Mňam." Vrhl se přímo na mě. Rád bych vám řekl, že jsem se zachoval jako muž. To se ale nestalo.

Vydal jsem zvuk, který moje tělo ještě nikdy nevydalo. Doufal jsem, že si ten had řekne: "Tak si ho radši nechte." Vyděsil jsem se. Stane se mi to vždycky, když se mi k obličeji řítí něco ve tvaru penisu. Všichni Australani kolem mě se ale smáli. "Podívejte se na toho teplouše." Věděl jsem, že potřebuju získat zpátky nějaký body za mužnost. Rychle jsem si vybavil epizodu Steva Irwina, kterou jsem kdysi viděl. Vzpomněl jsem si, že hadi nemají žádnou přirozenou imunitu proti tomu, když je přejede auto.

Nikdy si ji nevyvinuli. Takže jsem ho co nejmužněji popadl a mrštil jsem jím doprostřed silnice. A v tu chvíli se magicky proměnil v klacek. "Jsou tady hadi pokrytí listím? Ne? No do prdele." Miluju Ameriku. Američani jsou podle mě úžasní. Jsou divní, ale skvělí. A tlustí. Než se někdo urazí. Když říkám tlustí... Nikdo v téhle místnosti tlustej není. Protože vy jste sem přišli po svých. A mají pitomý výmluvy.

Líbí se mi, jak obezitu řešíme tady v Británii. Řekneme: "Jo, jsem tlustej. Co už." "Co už" asi neřeknou. To řeknu jen já. Ale v Americe mají úžasný výmluvy. Nejlepší, která mě vždycky rozesměje, je: "Obezita je nemoc." Ne, není. To jediný, co obézní lidi mají společnýho s nemocemi, je to, že je snadno chytíte. Amerika je země, která věří, že obezita je nemoc, ale homosexualita je volba.

Když jste tlustí, nemůžete za to. Ale když jste gay, je to vaše chyba. Ne. Tak to nefunguje. Homosexualita není volba, protože kdyby to byla volba, ani jeden chlap na téhle planetě by nezůstal heterosexuálem. Myslíte, že kdybych se mohl změnit v gaye, tak bych to hned neudělal a podstatně si tím nezjednodušil život? Jestli je homosexualita volba, není moc vyrovnaná.

Máte dvě možnosti. Buď můžete celej život uhánět ženský. V tom případě vám potrvá jeden týden až šest měsíců, než ženu svedete za použití nejrůznějších metod lhaní a podvádění. Bude vás to stát hodně času, peněz a nervů, ale nakonec uspějete. Pomilujete se. Bude to nádhera a zamilujete se do sebe. Pořád se budete objímat a budete si chtít být nablízku. Budete k sobě mít přilepený obličeje, protože jste mladí a trapní. Nevíte ale, že ona vám mezitím nasadila klapky na oči, abyste neviděli, jak vás míjí život.

Život, rodina, přátelé, radost. Nic nezbylo. Než se nadějete, je vám 45, máte ženu, dvě děti a vašim snům je konec. Nebo... můžete celej den trávit se svým nejlepším kamarádem, kterej vám ho vykouří. Jaké to obtížné rozhodnutí. To proto se jim říká gayové. Jsou neustále šťastní. Aby si vrzli, musí svádět muže. Víte, jak je to snadný?

Já jsem heterosexuál. Musím svádět ženy. To je obtížný. Nevím, co za lži mám vašemu druhu navykládat, abyste chtěly můj penis. Ale gaye bych do postele dostal snadno. "Hej, nechceš..." "Tak jo." I když bych si to přál, gay nejsem. Popravdě nevím, jestli jsem gay. Nemůžu říct, že nejsem gay, protože penis jsem nikdy nevyzkoušel. Takže nemůžu říct, že se mi to nelíbí.

Když jsem byl malej a řekl jsem, že nemám rád zeleninu, nikdy jsem žádnou neochutnal. Teď je mi 22 a zeleninu už jsem ochutnal. Ukázalo se, že mi celkem chutná. Možná je to s pérama podobný. Statisticky jsem gay. V životě jsem si hrál jen s jedním penisem - se svým. Ale zamiloval jsem si to. Nikdy jsem si s ním hrát nepřestal.

Mám rád 100 % penisů, se kterýma jsem si kdy hrál. Zatímco vagín, ve kterých jsem byl, se mi líbilo jen tak 60 %. Co? Statisticky... Já slovo gay používám pořád. Používám ho ale špatně. Používám ho ve stejným smyslu jako většina lidí mojí generace. Když je něco na nic nebo nuda. "Je to gay. Je to gay." A to je špatně. To uznávám. Není to homofobie.

Je to jenom nevědomost. Abyste byli homofobové, musíte gaye nesnášet. Jestli jste někdy nějakýho potkali, víte, že je to celkem těžký. Nevím, jak to homofobové dělají. Řeknou si: "Nesnáším je." "Čauky!" "Ne." "Nesnáším tě." "Proč?" "Nevím. Vypadáš moc čiperně." Moje používání toho slova nedává žádnej smysl. To proto je to špatně. Přijdu za svým spolubydlícím: "Nepůjdem do hospody?"

On na to: "Ne, jsem utahanej." A já na to: "Gay!" To není homofobie. Možná jen v případě, že homofobie je podle mě to, že všichni gayové jsou neustále utahaní. "Všichni gayové pořád jen polehávají a zívají. Však to znáte. Jen polehávají na pláni jako lví smečka." Gay smečka. Tak jim říkám. Nechci, abyste mě špatně pochopili. Plně podporuju sňatky homosexuálů. Jsem zastáncem toho, aby gayům byla umožněna adopce.

Homosexuálové jsou podle mě totiž lepší rodiče než heterosexuálové, protože homosexuální rodiče by nikdy nevychovali vagabunda. Toho jsou schopní jenom heterosexuální rodiče. Umíte si představit, jaký to pro vagabunda musí být v gay domácnosti? Sejdete schody v teplákách a v mikině, na hlavě kšiltovku a v ruce krabici vína. "Tak jo, tátové. Jdu se ztřískat." A oba vaši rodiče tam stojí a řeknou: Ne.

Když slovo "gay" použijete jako urážku, není urážlivý, protože na gayích je něco špatnýho. Tak urážky nefungujou. Urážky fungujou tak, že někoho nazvete něčím, čím nejsou. Vezmete jim jejich identitu. Jedna z nejčastějších urážek, kterou jsme už asi použili všichni, je: "Jseš čurák." Asi každej v téhle místnosti alespoň jednou řekl: "Jseš čurák." Když se nad tím ale zamyslíte, na penisech není nic špatnýho. Jsou nezbytný pro přežití lidstva.

Znám hodně holek, co je mají rády. Znám i hodně chlapů. Já taky jeden mám. Je s ním zábava. Říkám mu Slossbása. Když ale někomu řeknete, že je čurák, je to urážlivý, protože mu kradete identitu. Nikdo za váma nepřijde, aby vám řekl: "Jak se opovažuješ. Víš, s kolika penisama se kamarádím? Čurákofóbe."

Nedávno jsem zjistil, že většina ostatních komiků si myslí, že jsem gay. A nejhorší na tom je, že chápu proč. Naprosto chápu. Řekl jsem si: "Aha. Do háje." Je to mýma vlasama. A taky nosím uplý trička, protože jsem narcis. Tahle ruka tomu taky nepřidá. Nesnáším ji. Nemám nad ní žádnou kontrolu. Tahle drží mikrofon.

Má něco na práci. Tahle začne žárlit a začne vyvádět. To nedělám já. Mám prostě gay ruku. Ona taková prostě je. Nikdy neudělala nic gay. Nikdy jsem se uprostřed vtipu neotočil a... "Šel jsem do obchodu a pak..." Taky jsem ateista. Tak jo. Ticho po pěšině. Na to jsem zvyklej. Nejsem ale jeden ze zapřísáhlých ateistů, kteří nenávidí věřící. Jestli jste věřící, super.

Dobře vy. Taky bych chtěl mít takovou víru. Taky bych chtěl mít to přesvědčení, ale chodil jsem do školy, takže... Je to trochu těžký. K čertu s tebou, logiko! Vážně ale proti náboženství nic nemám. Celá rodina na mamčině straně je věřící. Na tátově taky. Můj strejda je kněz. Měří 158 centimetrů a když byl malej, říkali mu "mini-strant". Má jeden otravnej zvyk. V náhodných situacích mi začne citovat bibli a myslí si, že mi to pomůže.

"Danieli, poznáš pravdu a pravda tě učiní svobodným. Jan 8:32." Můžu to dělat taky? "Pokud chceš vědět, jaký někdo doopravdy je, všimni si, jak se chová ke svým podřízeným, ne k sobě rovným.“ Harry Potter a ohnivý pohár. Strana 410. Je to to samý. Dobrej citát, vymyšlenej zdroj. Můj strejda ztratil víru.

Zeptal se mě: "Danieli, co když máš pravdu? Co když Bůh neexistuje? Co když jsem promrhal svůj život? Životy svých dětí? Jak mám žít dál? Jak mám najít Ježíše?" Řekl jsem mu: "Nevzdávej to, Scotte. Hledej dál a najdeš ho." "To bylo krásný. Co to bylo? Jan? Pavel? Leviticus?" "Ne. Je to z Kde je Wally?" Byl za Eiffelovkou. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že fanoušci Wallyho a Harryho Pottera jsou trochu snesitelnější než fanoušci bible.

Ti ale nemají na fanoušky Stmívání. To je zas něco jinýho. Stmívání nesnáším. To říkám rovnou. Mám na to právo, protože jsem viděl všechny filmy. Nesnáším je, protože vím, o čem mluvím. Mám dvě malý sestřenky. Můj strejda, ten kněz, má dvě dcerky, který zbožňuju. Ony ty knížky milujou. Vždycky s nima jdu do kina a pak se doma pokusím o sebevraždu. Jsou to ty nejhorší...

Jestli jste ty filmy neviděli, rychle vám je shrnu. "Jacobe!" "Proč sis sundal tričko?" "Protože nám chybí příběhová linie. Nic jinýho se dalších devět hodin nestane. Umím to rozbalit." Takže Jacob je vlkodlak. Pak tam je Edward Cullen, což je jakejsi divnej upír, kterýho hraje Robert Pattinson. Jestli neznáte Roberta Pattinsona, je to herec, kterej má stejnej citovej rozsah jako Keanu Reeves po mrtvici.

Je to děs. Pak je tam Bella Swan. Jestli ji neznáte, je to ta nejubožejší kráva, která kdy žila. V knížkách i mimo ně. Je to, jak kdyby neustále měla krámy, což on asi musí milovat. Můj další vtip je o tenisu. Mně se tenis líbí. Lidi při jeho sledování ale říkají divný věci. Vážně otravný věci.

Jako třeba: "Panebože. Ty zvuky, co ty ženský vydávají, když hrajou tenis... Zní to, jako by měly sex." Vážně? V tom případě je možný, že ten sex provozujete špatně. Jestli máte sex se ženou a ona dělá: Nechte ji jít. Dobře? Nelíbí se jí to. Přestaňte s tím. Někde právě probíhá zločin. To je špatný druh backhandu, pane.

Z mých zkušeností vyplývá, že kdyby ženy při tenisu vydávaly stejný zvuky jako při sexu, tenis by zněl takhle: "Vzbudíš tátu. Jako vážně. Už to bude? Ne, do vlasů ne." Rozhodčí tam seděl a řekl: "Vůbec jste do toho setu nedali srdce."

Nesnáším zvuky při sexu. Je to od vás neslušný a bezohledný. Během sexu žádný zvuky nejsou potřeba. Vůbec na mě nemluvte. Než jsem se dostal do tohohle bodu, musel jsem vaše kecy snášet tři hodiny. Myslím, že si zasloužím přestávku. Já při sexu nemám rád ani komplimenty. Například: "Panebože. Tohle je úžasný." Nelži mi.

Já vím, že jsem v posteli mizernej. Je mi to ale jedno. Právě spolu máme sex. Vyhrál jsem. Je ale od žen hezký, že při sexu lžou, protože pravda by byla mnohem horší. "Panebože. Tohle je tak podprůměrný. Vážně si chci zavolat taxík." A já jsem na oplátku taky upřímnej: "Oblečená jsi vypadala mnohem hubeněji.

Ani si neumím představit, jak se těm punčocháčům muselo ulevit." Takhle rád zakončuju svoje číslo, abych se ujistil, že žádná žena v publiku by se se mnou nikdy nevyspala. Děkuju mockrát. Bylo to super. Ahoj.