Daniel Simonsen u Russela Howarda

Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz Zdravím. - Máte se fajn?
- Jo. Jsem Daniel a jsem
komik z Norska, takže bude sranda. Myslím, že komikové
mluví podobně. Můžu přijít a říct:
"Jak se máte, lidi? Je tu dobrá nálada?

Byli jste někdy v bance?" Třeba na večeři
bych takhle nemluvil. U stolu na ostatní:
"Jak se máte, lidi? Chutná vám? Byli jste někdy v bance?" Tuhle jsem šel do banky... Ale měli zavřeno,
tak jsem šel domů. Ten vtip mě zklamal.


Bylo by mnohem lepší, kdyby měli otevřeno a stalo se něco vtipnýho. Ale bylo prostě zavřeno.
Takže to máte blbý. Nebyla by sranda,
kdyby někdo vybíral peníze, ale vybral si moc. A řekl: "Příliš peněz!" Ale to se nestalo,
protože měli zavřeno. Musel jsem odejít z Norska, protože
v celé zemi je jen 1 komediální klub.

A jejich nejlepší komik
stojí za prd. Na pódiu se převlíká za kočku. Jsem to já. V Londýnu často vystupuju
na večerech pro amatéry. Tohle je ve srovnání
s tím šílený. Vystupuje se tam třeba
před 3 lidmi. A najednou 2 odejdou. Mluvím k 1 chlápkovi.


S mikrofónem. Pro něj je to skoro
horší než pro mě. Stojím tam... Bylo by divný,
kdyby se u toho řehtal. "Ha ha... to už je moc. Už dost, já to nevydržím. Asi omdlím." Lidi často přehánějí v tom,
jak je něco vtipné. Můj kamarád říká: "To bylo
tak vtipný, že jsem se posral."

Kdyby se to vážně stalo,
tak to nikomu nevyprávíš. "Ha ha ha... Musím domů. Zatím čau." Tím se člověk nechlubí. "Posral jsem se." "Vážně?
Respekt." Dělám v Londýně zvláštní práce, protože mám přízvuk.

Měli jste někdy tak debilní práci,
že kdybyste si ji dali do životopisu, tak vypadá ještě debilněji? Má první práce v Británii byla
nošení vzorků moče. Ani jsem nevěděl,
že taková práce je. Ale volali mi z úřadu práce:
"Dobrý den, pane Simonsene, našli jsme práci, pro kterou
jste zcela kvalifikovaný. A to bylo nosit chcanky. Momentálně rozdávám
letáčky pro zubaře.

A přitom jsem
oblečený za zub. A i když vypadáte jako zub,
tak lidi dělají, že vás nevidí. Šílený.
Jsem obrovskej zub... "Nic nevidím. Nevidím ten obří zub před metrem." A můj kamarád je
převlečený za kartáček. Tře se o mě... A všichni dělají,
že nás nevidí.

"Nevidím zub.
Který znásilňují." Pořád koukám na filmy.
Viděli jste Rockyho? Jo. Nechápu, proč si při
boxování nechrání obličej. Je to zvláštní způsob boje... Nenapadlo by vás
při první ráně do obličeje: "Možná bych si měl
chránit obličej." Dokonce ani během pauzy
to trenér nezmíní.

"Musíš útočit.
Trochu zrychlit." A nikdy neřekne: "Měl by sis chránit obličej. Dost krvácí. Asi tě srazí na zem." Tak se vrátí... Nesrazí ho na zem. 12 kol tam stojí...

Až vůbec nic nevidí. "Adrian! Nevidím. Zapomněl jsem si chránit obličej." Jsem docela nervózní typ.
Vždy jsem byl stydlivý. Možná se vám stalo, že sedíte
se skupinou lidí a nic neříkáte. A někdo si všimne,
že nemluvíte. A řekne: "Proč nemluvíš?"

A to vám má
mluvení s nimi ulehčit. "Ou. Já zapomněl. Dík, že jsi na to upozornil. Teď se můžu rozpovídat." Nejhorší na stydlivosti je,
že nemáte kde bydlet. Všichni chtějí společenského
spolubydlícího. Viděl jsem na internetu: "Jste sebevědomý
společenský člověk?

Protože v tomto domě
jsou všichni společenští. V životě jsem nepotkal
tak společenské lidi. Každý den společně vaříme.
A zpíváme si přitom. Takže nám při prohlídce
ukažte, jak jste společenský. Jinak budete muset
platit obecní daň. Tak jsem při prohlídce
předstíral, že jsem společenský. "Zdravím, jak se vede?

Pojďme si zatančit!" Osm hodin ráno. "Jo! Sundejte si trička! Zapaříme." Nikdy jsem neviděl, že by
hledali stydlivého člověka. "Jste nejistý stydlivý člověk,
co tráví dny ve svém pokoji? Protože v našem domě
se sobě vyhýbáme. Ani neznáme svý jména.

Bydlí tu někdo s dlouhými dredy.
Nevím, kdo to je. Kdo je to? Snad se odstěhuje.
Ale stydím se mu to říct. Pokud takový jste,
zavolejte nám. Nebo spíš napište e-mail. Nerad mluvím po telefonu." Je těžké být člověkem, víte? Pořád slýchávám takové
negativní hlasy.

Udělali jste někdy něco trapného
a pak na to 8 let mysleli? Každý den slyšíte:
"Ach bože, ježiši. Jaks to moh udělat..." A ten negativní hlas je první
věc, kterou ráno uslyšíte: "Dobré ráno, ty nulo.
Jak nás ztrapníš dnes? S čím se asi vytasíš?" Někdy jako by čekal,
až se probudíte. "Pst, hej, vole.


Pst, vole. Jsi vzhůru?"
"Jo. Co?" "Kéž bys byl někdo jinej." Řek bych, že to tak má
90 % lidí na světě. Někdo ve Španělsku slyší: "No me gustas." A pak je tu 10 % lidí,
co se hrozně žere. "Jsem tak skvělej chlap.
Lidi mě mají rádi. Mám výbornou povahu."

A tihle lidi berou kokain. Často je pro mě těžké projít
na ulici kolem lidí, které znám. Někdy znervózním a
pozdravím příliš brzo. 300 metrů předtím,
než jsme u sebe. A kam se dívat, dokud u mě
není dostatečně blízko? Nemůžete k němu jít
a zírat na něj. Většina lidí vám
několikrát pokyne. A pak vždy předstírám,
že je nevidím.

Což je hloupý,
protože už jsem je pozdravil. Když jsou dost blízko, tak předstírám,
že jsem si jich zrovna všim. Ale jsem nervózní,
tak to zní strojeně: "Ježiši, to jsi ty. Tebe bych tu nečekal.
Neviděl jsem tě, když jsem zdravil." A pak na to tři roky myslíte. Ráno se vzbudíte a slyšíte:
"To byl trapas. Jsi takovej zoufalec.


Musím zvracet." Rozloučili jste se někdy
příliš brzy? Jste v autobuse
a na chlápka vedle: "Měj se." Ale dveře se ještě
neotevřely. Musíte u nich stát a čekat,
až se otevřou. "Myslel jsem, že už se otevřely." Když se konečně otevřou,
tak zjistíte, že to není vaše zastávka. A že vystupuje před vámi.

Tohle je trošku posraný. Když jste nervózní,
musíte pořád kadit. A nejhorší případ s tímhle
problémem, se zadkem, je alergie na kočky. Pokud pohladíte kočku a kýchnete,
tak je to hezké, že? Ale pokud musíte srát,
kdykoliv pohladíte kočku, už to není tak fajn. Musíte to vydržet.

V tu chvíli začne dělat
žaludek zvláštní zvuky. Nejhorší je, když nekončí. Nese se dál a dál... Proto lidem s IBS
nejde hra na schovku. Mohl bych se uživit tou zubní prací.
O které jsem mluvil. Jednu dobu jsem si žádal
o podporu na ubytování. Nechtěl jsem, aby to
spolubydlící zjistily, tak mně řekli:
"Nebojte, pane Simonsene, vašim spolubydlícím
to neřekneme."

A pak nám jednou poslali
dopis kvůli obecní dani. A psalo se v něm,
že se nám sníží obecní daň. A to proto, že někdo
v domě pobírá dávky. "Neřekneme jim to, jen možná pošleme
malé nápovědy." Díky, byli jste skvělí!
Mějte se.